14 C 299/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 22.588 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části o zaplacení částky 20.388 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.006,17 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrokem 8 % ročně z částky 8.741,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.353,22 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1.731,94 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 8. 2025 po žalované domáhá částky 22.588 Kč, která se skládá z částky 8.741,88 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, z částky 264,29 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, z částky 3.675 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, z částky 1.038,60 Kč představující poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, z částky 1.368,23 Kč představující poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště a z částky 7.500 Kč představující smluvní pokutu. Dále se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 1.731,94 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.353,22 Kč, dále pak úroku a zákonného úroku z prodlení. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které poskytl žalované v hotovosti částku 15.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím a poplatky, celkem tedy částku 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky (a zároveň celková splatnost závazku) připadla na den 5. 4. 2023. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, kdy hradila pouze částečně celkem ve výši 12.800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila žádost o úvěr, dohody o provedení práce, 3 výplatní pásky, sdělení Úřadu práce a 3 snímky obrazovky.

3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu, která jí byla doručena společně se žalobou dne 13. 2. 2026 (pátek, pracovní den dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.

4. Dne 16. 4. 2026 se ve věci uskutečnilo jednání, ke kterému se nedostavila žalovaná, které bylo předvolání na jednání doručeno dne 19. 3. 2026 (čtvrtek, pracovní den, dle § 49 odst. 4 o.s.ř.) a při kterém soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 15.000 Kč, který bude platit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána od ledna 2022, současně je na mateřské/rodičovské dovolené, její příjem je 10.000 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek je rovněž 10.000 Kč měsíčně, její měsíční výdaje jsou celkem 9.350 Kč (bydlení, energie 3.000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 6.350 Kč), použitelný měsíční příjem je 10.650 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a má 1 vyživované dítě.

6. Z dohody o provedení práce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou od 3. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve sjednaném rozsahu do 300 hodin ročně. Žalobkyně doložila i další dohodu o provedení práce, tato je však nečitelná. Z výplatních pásek za říjen–prosinec 2021 soud zjistil, že příjem žalované byl ve všech uvedených měsících 10.000 Kč. Z individuálního informativního sdělení Úřadu práce ČR ze dne 11. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek. Ze snímku obrazovky z internetového bankovnictví žalované soud zjistil, že rodičovský příspěvek byl v prosinci 2021 10.630 Kč, ze snímku obrazovky rovněž vyplývá, že žalovaná měla v době jeho pořízení na účtu k dispozici 5,54 Kč. Z dalšího doloženého snímku obrazovky soud zjistil, že dne 17. 1. 2022 obdržela žalovaná od společnosti, se kterou měla uzavřenou dohodu o provedení práce, částku 10.000 Kč, přičemž dle popisu se jedná o mzdu za měsíc 12/2021 (tato skutečnost vyplývá rovněž z přiloženého potvrzení o platbě).

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, . Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč v hotovosti, kdy tato částka má být splacena společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Celková částka splatná dlužníkem tedy činí 27.888 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 8 % ročně, RPSN činí 272,44 %. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku dle smlouvy o úvěru řádně a včas, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. K žalobě je doložena rovněž příloha č. , hodnota, smlouvy – předpis splátek.

8. Z přehledu plateb žalované ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 12.800 Kč, poslední platbu dne 19. 1. 2024.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

10. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

12. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem, částkou za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Celková dlužná částka činila 27.888 Kč. Žalovaná však svůj dluh řádně nehradila, kdy na dlužnou částku uhradila pouze 12.800 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena na žalobkyni.

13. Závazkový vztah, vzniklý dne 5. 2. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020.

21. Soud skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a aktuální judikatury a dospěl k tomuto právnímu závěru.

22. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soud je dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli jen k námitce spotřebitele, jak dříve uváděl zákon o spotřebitelském úvěru).

23. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet ověřil její právní předchůdce na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalobkyně doložila žádost o úvěr. Na základě žádosti dle tvrzení žalobkyně neměl její právní předchůdce důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které v žádosti uvedla. S ohledem na informace uvedené žalovanou a výši úvěru vyhodnotil právní předchůdce žalobkyně žalovanou jako dostatečně schopnou splácet úvěr dané výše ve sjednaných splátkách. Soud uvádí, že v daném případě zcela absentuje doložení zkoumání výdajů žalované, které byly pouze tvrzeny, nebo existence a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí úvěrů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

25. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalované, kdy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval výdaji žalované ani nezjišťoval, jakým způsobem plní žalovaná své dosavadní závazky (např. lustrací v databázi SOLUS, NRKI, atd.). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v nájmu, současně však uvedla výdaje na bydlení 3.000 Kč. Celkové výdaje pak žalovaná uvedla ve výši 9.350 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o osobu s vyživovací povinností, bylo na místě ověřit výši těchto nízkých celkových výdajů, kdy si navíc lze jen stěží představit, že osoba bydlící v nájmu má celkové výdaje na bydlení včetně energií ve výši 3.000 Kč měsíčně. Ostražitý poskytovatel úvěru by si v této situaci zjišťoval více informací a nespoléhal by se pouze na tvrzení žalované. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč, a tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 15.000 Kč, které měla vrátit v době přiměřené svým možnostem. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 12.800 Kč, je nutné tuto částku započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud z tohoto důvodu zavázal žalovanou k zaplacení částky 2.200 Kč. (odst. I. výroku).

26. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (odst. II. výroku). Žaloba byla zamítnuta mimo jiné pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (odst. III. výroku)

28. Soud zavázal žalovanou k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).