14 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení částky 73.383,88 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43.475 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 43.475 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 29.908,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 45.724,66 Kč od 25. 6. 2020 do 11. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2.249,66 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29% ročně z částky 45.724,66 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.699,77 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4.233,74 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 10. 2020 domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů tohoto řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva I) a dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen Smlouva II), jejichž nedílnou součástí měly být Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen Podmínky). Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce postupoval u obou Smluv v souladu s ust. § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením těchto Smluv. Dle Smlouvy I žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky ve výši 33.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit s poplatkem ve výši 19.227 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy I ve výši 10.876 Kč, odměnu za zpracování ve výši 3.470 Kč a za administrativní činnost ve výši 4.881 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku ve výši 52.227 Kč právnímu předchůdci žalobce uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2.177 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 4. 2019. Dle Smlouvy II žalovaná obdržela ke dni jejího podpisu a to v hotovosti od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč a zavázala se je vrátit s poplatkem 13.895 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy II ve výši 4.166 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4.274 Kč a za administrativní činnost ve výši 5.455 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1.717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2018. Žalovaná si své povinnosti vyplývající ze Smlouvy I a II neplnila řádně a ani včas. Žalovaná ze Smlouvy I uhradila toliko částku 5.525 Kč, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 7. 7. 2017. Ze Smlouvy II uhradila částku 1.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani dodatečně na tomto dluhu ničeho neuhradila, právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo po žalované požadovat ze Smlouvy II zbytek neuhrazené jistiny ve výši 45.697 Kč (dlužná jistina 28.766,43 Kč a dlužná část poplatku 16.930,57 Kč), kapitalizované úroky ve výši 1.761,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 4.367,66 Kč, úroky ve výši 29% z dlužné jistiny ve výši 28.786,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 28.766,43 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. V případě Smlouvy I právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat zaplacení celkové dlužné částky 27.686,88 Kč (dlužná jistina 16.958,23 Kč a dlužná část poplatku 10.728,65 Kč), kapitalizované úroky 2.472,60 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 2.332,11 Kč, úroky 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 16.958,23 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z téže dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 s účinností k témuž dni, postoupil uvedené pohledávky včetně jejich příslušenství vyplývající ze Smluv I a II na žalobce a změnu v osobě věřitele oznámil žalované dopisem z téhož dne. Zástupce žalobce postupoval v souladu s ust. § 142a o.s.ř. a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu, která je předmětem tohoto řízení, žalovaná ani dodatečně nic neplnila.

2. Žalobce na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a doložení listin vztahujících se k těmto žalobním tvrzením žalobu doplnil podáním ze dne 15. 4. 2021, ve kterém zopakoval, že postup právního předchůdce žalobce byl legální, v souladu s platnou právní úpravou a až na základě vyhodnocení informací získaných od žalované, byla s žalovanou uzavřena Smlouva I a II. Žalobce k tomuto tvrzení doložil zákaznické karty vztahující se ke Smlouvě I a II, z nichž při zkoumání schopnosti žalované úvěr zaplatit vycházel. Žalobce poukázal na to, že žalovaná nebyla v průběhu řízení, ani před podáním žaloby aktivní, se žalobcem nekomunikovala, ničeho nenamítala a podle názoru žalobce neprokázání splnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy I a II. Žalobce opětovně poukázal na obsah zákaznických karet, které žalovaná vlastnoručně podepsala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byla procesně nečinná, předvolání k ústnímu jednání nepřevzala, přitom předvolání jí bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle ust. § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. považoval zásilku za doručenou dne 26. 4. 2021. Protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce a jeho zástupce se rovněž k jednání nedostavili, omluvili se a souhlasili s tím, aby byla věc bez jejich přítomnosti projednána (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Soud z těchto důvodů provedl dokazování listinnými důkazy navrženými a předloženými žalobcem a to konkrétně: zákaznickými kartami z [datum] a [datum], smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], tabulkou umoření ze 4. 8. 2019, podacími lístky z 13. 3. 2020 a 17. 7. 2020, oznámeními o postoupení pohledávek z 24. 6. 2019, smlouvami o zápůjčce z [datum] a [datum] a předžalobní výzvou z 12. 3. 2020, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Ze Smlouvy I soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná Smlouvu I podepsaly [datum], a na základě této Smlouvy I byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 33.000 Kč, za což se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 52.227 Kč a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2.177 Kč s tím, že poslední splátka činila 2.156 Kč. Součástí Smlouvy I byly též Podmínky, na základě nichž byla stanovena mimo ostatní výše smluvního úroku a RPSN a smluvní pokuty za nesplnění smluvních povinností. Žalovaná podpisem Smlouvy I potvrdila, že právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Ze Smlouvy II soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná Smlouvu podepsali [datum] a na základě Smlouvy II. žalovaná proti jejímu podpisu převzala peněžní plnění ve výši 17.000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 30.895 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1.717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 12. 2018. Nedílnou součástí Smlouvy II byly Podmínky, na něž Smlouva II odkázala a byla seznámena i s výší smluvního úroku RPSN a smluvními pokutami. Z tabulky umoření vyhotovené dne 4. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila z právního titulu Smlouvy I celkem částku 5.525 Kč a z právního titulu Smlouvy II celkem 1.000 Kč. Soud z tohoto zjištění o výši plnění žalované vycházel, když žalovaná netvrdila, ani neprokázala v průběhu soudního řízení, že by uhradila něco více nad tento rámec. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II v celém rozsahu, včetně příslušenství, postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobce, jako novému věřiteli, s účinností k témuž dni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek, strany 166 a 152 z tohoto Seznamu). Právní předchůdce žalobce oznámil dopisem ze dne 24. 6. 2019 změnu v osobě věřitele a tento dopis odeslal na adresu žalované, uvedenou ve Smlouvě I a II. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení uvedeného dluhu ze Smlouvy I a II včetně příslušenství, dopisem z 12. 3. 2020, aniž by žalovaná na výzvu reagovala. Veškeré listiny, které právní předchůdce žalobce, popř. žalobce zasílal žalované, jí byly zasílány na adresu uvedenou ve Smlouvách, když jinou adresu žalovaná právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci neoznámila. Proti výši požadovaného peněžního plnění se žalovaná nebránila, ani netvrdila, že by uhradila alespoň zbytek dluhu z jeho části.

6. Podle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 2392 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

14. Mezi účastníky byly uzavřeny Smlouvy I a II podle ust. § 2395 o. z. Smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovanou (dále též spotřebitelem). S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany – spotřebitele a obsah uzavíraných Smluv I a II, vztahují se na ně též povinnosti smluvních stran před jejich uzavřením upravené v ust. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího proto bylo před jejich uzavřením řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Na výzvu soudu žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce vycházel z obsahu žalovanou vyplněných zákaznických karet a dále z toho, že žalovaná ve Smlouvě I a II potvrdila, že právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce byl za to, že s ohledem na výši poskytnutého spotřebitelského úvěru, nebylo třeba nad rámec těchto zjištění něco dalšího šetřit. Žalobce proto ani na výzvu, na kterou dotvrdil některé skutečnosti týkající se jednání právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy I a II, žádné další důkazy nepředložil, ani netvrdil, že by posuzoval úvěruschopnost žalované, na základě lustrace z veřejně dostupných databází, např. rejstříku [příjmení], NRKI, apod. Podle názoru soudu, s přihlédnutím k ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nebyla úvěruschopnost úvěrujícím posouzena v těchto konkrétních případech dostatečně. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech aj. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá a soudu nedoloží, ač svoji ledabylostí, nebo z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení, či prohlášení, že právní předchůdce žalobce – úvěrující řádně posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V tomto konkrétním případě soud zejména poukazuje na obsah zákaznických karet, které žalovaná podepsala, z nichž vyplývá, že její měsíční příjem měl činit v případě Smlouvy I 15.142 Kč, ve druhém případě 13.669 Kč (!) s tím, že žalovaná vždy uvedla v kolonce„ ostatní příjem“ 5.000 Kč. Úvěrujícího v případě nízkého příjmu žalované mělo zajímat, odkud čerpá další částku 5.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 18.000 Kč po případě16 [číslo], zda se jedná o stabilní, pravidelné měsíční příjmy, neboť podle názoru soudu jsou tyto peněžní částky rozhodující pro to, aby žalované byl vůbec s ohledem na nízký čistý příjem (který ani nebyl doložen), vůbec nějaký úvěr poskytnut. V rozporu s těmito údaji žalovaná tvrdila, že žije sama v nájemním bytě. Soud nepovažuje tuto činnost úvěrujícího za„ detektivní počínání“, jak je označil žalobce, ale běžnou činnost obezřetného úvěrujícího v případě vzniklých rozporů v údajích žalované. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl vůbec poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené úvěrové smlouvy, k níž přihlédne i bez návrhu. Žalobce poskytl žalované spotřebitelské úvěry v případě Smlouvy I a II, v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a proto jsou Smlouvy I a II absolutně neplatné. Soud si je vědom námitky žalobce, že gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, [příjmení] C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komfortního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl ÚS 1/10, kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu § 55 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný komfortní výklad. Akceptoval argumenty stranící názoru, že se jedná o neplatnost absolutní, přestože zákonodárce shodně jako v tomto případě zvolil výslovně neplatnost relativní, mimo jiné Ústavní soud v dané věci vyslovil nesouhlas s názorem obecného soudu o nemožnosti komfortního výkladu, tedy závěru o absolutní neplatnosti. Soud z těchto právních názorů vyšel a má za to, že žalobce má právo v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv ze Smlouvy I a II, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala spotřebitelský úvěr (zápůjčku) v případě Smlouvy I ve výši 33.000 Kč a v případě Smlouvy II 17.000 Kč, a proto je povinna peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila na částku celkem 50.000 Kč pouze 6.525 Kč, soud v rozsahu částky 43.475 Kč vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalované výzva (návrh na vydání EPR doručena, dne 3. 5. 2021), postupem podle § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř., je s vrácením bezdůvodného obohacení v této výši v prodlení a proto soud zavázal žalovanou zaplatit uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, se nezabýval výší dohodnutých úroků, smluvních pokut a žalobu bez dalšího ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).

15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy byla žalovaná ve věci procesně úspěšnější než žalobce (s přihlédnutím ke kapitalizované výši příslušenství), vzniklo žalované právo vůči žalobci na náhradu poměrné části nákladů tohoto řízení. Jelikož žalované v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).

16. Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ust. §160 odst. 1 o.s.ř..