14 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec , o zaplacení částky 14.128 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.767 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.767 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se ohledně částky 8.361 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.525,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.761,86 Kč, úroku ve výši 19,98% ročně z částky 8.198,22 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.198,22 Kč od 17. 11. 2017 do 28. 12. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.431,22 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 10. 2020 domáhal proti žalované zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění včetně příslušenství a náhrady nákladů tohoto řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též Smlouva), a jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen Podmínky). Žalobce tvrdil, že před uzavřením Smlouvy postupoval právní předchůdce žalobce v souladu s ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Žalobce poukázal na čl. 13 Smluvních podmínek, kde žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje ve směru posouzení její schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaná obdržela ke dni podpisu Smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a zavázala se tyto peněžní prostředky vrátit i s poplatkem ve výši 8.361 Kč a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2016. Žalovaná povinnosti ze Smlouvy neplnila řádně a ani včas, když ke dni sepisu návrhu na vydání EPR uhradila celkem 4.233 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh neplatila, právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat kromě zápůjčního úroku též úrok z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil uvedené peněžní plnění vyplývající ze Smlouvy na žalobce a tuto skutečnost tentýž den písemně oznámil žalované. Zástupce žalobce postupoval v souladu s ust. § 142a o.s.ř. a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu, který je předmětem tohoto řízení, žalovaná nic dodatečně neplnila. Žalobce na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a doložení listin, doplnil žalobní tvrzení v podání ze dne 21. 4. 2021, když znovu poukázal na citovanou právní úpravu a tvrdil, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu a prohlásila, že údaje v ní uvedené jsou pravdivé a proto právní předchůdce žalobce z nich mohl vycházet a zjistit, že je schopna zápůjčku podle dohodnutého splátkového kalendáře zaplatit. K důkazu žalobce předložil zákaznickou kartu. Žalobce současně s omluvou z nařízeného jednání soudu dále tvrdil, že žalovaná dne 19. 1. 2016 uznala písemně svůj dluh ze Smlouvy a zavázala se jej zaplatit. Uznaná celková dlužná částka činila 15.413 Kč. K tomuto tvrzení doložil listinu označenou„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byla procesně nečinná, předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání jí bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud považoval podle ust. § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. tuto zásilku za doručenou dne 3. 5. 2021. Protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, zástupce žalobce a žalobce se z jednání omluvili a rovněž nedostavili, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud přitom vycházel z obsahu spisu a na základě provedeného dokazování listinnými důkazy navrženými a předloženými žalobcem a to konkrétně: Zákaznickou kartou z 25. 1. 2015, uznáním dluhu z [datum], stránkou 9 ze 125 Seznamu přílohy postoupených pohledávek, podacího lístku z 6. 12. 2017 a 7. 10. 2020, oznámení o postoupení pohledávky z [datum], smlouvy o zápůjčce z [datum], smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, výzvy k plnění podle § 142a o.s.ř. ze dne 7. 9. 2020, učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto skutkovému stavu projednávané věci.

2. Ze Smlouvy soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě níž právní předchůdce žalobce proti podpisu Smlouvy žalované poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobci i s poplatkem ve výši 8.361 Kč (tj. celkem 18.361 Kč v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2016), přičemž žalovaná tyto povinnosti neplnila a na dluhu celkem uhradila částku 4.233 Kč. Právní předchůdce žalobce v souladu s podmínkami požadoval po žalované uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, tj. jistiny ve výši 8.814,12 Kč a poplatku ve výši 6.598,80 Kč a kromě toho požadoval zákonný úrok z prodlení od počátku prodlení žalované, se splněním platební povinnosti a dohodnutý zápůjční úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98% ročně z dlužné nesplacené jistiny. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 na žalobce, což žalobce doložil a soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek a rovněž ze strany [číslo] přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek a rovněž ze strany [číslo] přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek ze Seznamu postoupených pohledávek. Žalovaná kromě žalobcem tvrzené částky 4.233 Kč ani dodatečně na výzvu žalobce podle § 142a o.s.ř. nezaplatila, alespoň tuto skutečnost netvrdila, nedoložila. Kromě žalobcem tvrzené částky 4.233 Kč ani dodatečně na výzvu žalobce podle § 142a o.s.ř. nezaplatila, alespoň tuto skutečnost netvrdila a nedoložila. K prokázání jednání právního předchůdce žalobce, že v souladu se zákonem s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalované zaplatit, žalobce doložil zákaznickou kartu, kterou žalovaná podepsala dne 25. 1. 2015, ve které byla uvedena mzda žalované 15.000 Kč, náklady za nájem 3. 000 Kč, za telefon 400 Kč a výdaje na domácnost 3.000 Kč, z čehož použitelný příjem představoval částku 8.600 Kč. Žalovaná v kartě neuvedla, že by byla majitelem kreditní karty a měla založený bankovní účet. Žalovaná měla k těmto údajům předložit obchodnímu zástupci právního předchůdce žalobce občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, smlouvu. Ani jedna z těchto listin soudu předložena nebyla, soud z nich tedy nemohl učinit žádná skutková zjištění a ověřit údaje uvedené v zákaznické kartě. Žalobce doložil dodatečně až v souvislosti s omluvou k jednání, na které se nedostavil, listinu, o které tvrdil, že tímto žalovaná uznala dluh ve výši 15.413 Kč. Soud zjistil, že tato listina měla být podepsána žalovanou dne 13. 1. 2016. Při běžném srovnání podpisu této listiny a podpisu žalované na zákaznické kartě, který se shodoval s podpisem na smlouvě o zápůjčce, vznikla pochybnost o tom, zda posledně předložená listina byla podepsána vlastnoručně žalovanou. Soud vzniklé pochybnosti odstranit nemohl, neboť zástupce žalobce, ani žalobce se k jednání se nedostavili bez řádně omluvy a tím se vzdali práva být poučeni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., aby tuto spornou skutečnost, tj. že uznání dluhu skutečně podepsala oprávněná osoba, tedy žalovaná, prokázali. Soud z těchto důvodu z uznání dluhu nevycházel.

3. Podle ustanovení § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

4. Podle ustanovení § 2392 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení schopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu, učinil tento následující právní závěr.

9. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále též úvěrující) a žalovanou (dále též spotřebitelem), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., na základě níž byly žalované právním předchůdcem žalobce poskytnuty peněžní prostředky a to v hotovosti proti podpisu Smlouvy, ve výši 10.000 Kč. S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany a obsah uzavírané Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. § zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb. a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce s předvoláním k jednání vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce splnil povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr. Soud přitom poukázal i na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy mj. řádně posoudit schopnost žalované řádné splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku). Bylo zjištěno, že právní předchůdce vycházel pouze z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, o poskytnutí zápůjčky a to je podle názoru soudu, s přihlédnutím ke kogentní úpravě ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele, nájemní smlouva, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech, apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, nebo soudu nedoloží, ač svoji ledabylostí, či z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možno řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jejího prohlášení. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. ve znění platném ke dni podpisu Smlouvy. Za tohoto stavu věci pak není na místě, aby úvěrující spotřebiteli úvěr poskytl, neboť si úvěrující nemůže být jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. V podstatě nelze odhlédnout právě od skutečnosti, že v případě, kdyby úvěruschopnost věřitele úvěrující řádně posoudil, tak by mohl popřípadě zjistit, že spotřebitel nebude schopen řádně splácet a dostane se do prodlení s úhradou splátek. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr (zápůjčku) ani neposkytl. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2018, sp. zn. 33Cdo 2178/2018). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má proto za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalované plnění, nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a proto je povinna tyto peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od data, kdy byla žalované doručena výzva (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), dne 28. 12. 2020, postupem podle § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř., je s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení a proto soud zavázal žalovanou zaplatit kromě uvedené výše bezdůvodného obohacení, tj. částky 5.767 Kč, též zákonný úrok z prodlení stanovený soudem podle ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud pro úplnost odůvodnění zdůrazňuje, že žalobce prokázal aktivní procesní legitimaci pro toto řízení tím, že uzavřel s právním předchůdcem žalobce (úvěrujícím), platnou Smlouvu o postoupení pohledávky dne [datum] a žalovaná tím, že převzala částku 10.000 Kč v hotovosti, ke dni podpisu Smlouvy, tím byla prokázána její pasivní legitimace pro toto řízení. Soud má za to, že nebylo prokázáno uznání dluhu, který je předmětem řízení. Z listiny, která byla k prokázání této skutečnosti žalobcem až dodatečně společně s omluvou neúčasti na prvním jednání ve věci předložena, soud zjistil, že není jisté, zda obsahuje pravý podpis žalované. Jak už soud shora uvedl, z provedeného dokazování touto listinou zjistil, že podpis žalované se i z pohledu laika zřetelně odlišuje od podpisů žalované na Smlouvě a kartě zákazníka, kde není pochyb o tom, že tyto listiny jsou opatřeny pravými podpisy žalované. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být poučen ve smyslu ust. § 118a ods.t 1,3 o.s.ř. o tom, že uznání dluhu prokázáno nebylo a je třeba k tomuto tvrdit další skutečnosti a označit důkazy. Soud s ohledem na zastávaný právní názor ve věci, jak byl shora odůvodněn, žalobu ve zbývajícím rozsahu, aniž by se zabýval výší požadovaných úroků a zápůjčních úroků, zamítl (odst. II. výroku).

10. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 ods.t 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla s přihlédnutím k jistině a kapitalizované výši příslušenství procesně úspěšnější než žalobce a proto měla vůči němu nárok na náhradu poměrné části nákladů tohoto řízení. Jelikož však žalované v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku). Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).