14 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15.293,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 3.293,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 447,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 790,40 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12.900 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrokem 12 % ročně z částky 12.000 Kč o 30. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na poměrné náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 %, tedy 1.967 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 1. 2026 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.293,93 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také jako „Smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně celkem částku 12.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 12.000 Kč coby dlužnou jistinu, částku 900 Kč coby dlužný poplatek, dále dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 2.393,93 Kč a úroky a zákonné úroky z prodlení (částečně kapitalizované).

2. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že její právní předchůdkyně vycházela ze sociálních a demografických dat a z interních databází a externích registrů. Dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 12.000 Kč. Ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho nedoložila.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena společně s výzvou k vyjádření dne 27. 4. 2026 (pondělí, pracovní den dle 49 odst. 4 o.s.ř. za použití § 57 odst. 2 o.s.ř.) dosud nevyjádřil.

4. Dne 18. 6. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný, kterému bylo předvolání na jednání doručeno obdobným způsobem dne 25. 5. 2026.

5. Soud na tomto jednání provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru 12.000 Kč. Roční úroková sazba činila 60 % a RPSN činila 81,02 %. Datum splatnosti minimální měsíční platby bylo každý kalendářní měsíc 19. den. Žalobkyně doložila rovněž smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s občanským průkazem plyne, že tyto měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

8. Z tabulky umoření (transakčního výpisu) k spotřebitelskému úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem 12.000 Kč a splatil celkem 0 Kč.

9. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 13. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 2.377,87 Kč a byl upozorněn na možnost zesplatnění veškerých dlužných částek.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2025.

11. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na účet částku 12.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba.).

12. Z výzvy ze dne 31. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy.

13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 12.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % ročně. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo žalobkyní pouze tvrzeno, jak její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost. K tvrzením žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ničeho doloženo.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

24. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citované právní úpravy a judikatury, a dospěl k tomuto právnímu posouzení věci.

25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

26. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu, která splňuje všechny zákonné náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 12.000 Kč. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se jedná o neplatnost absolutní.

27. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla obecná tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně svou zákonnou povinnost plnila. Žalobkyně ke svým tvrzením ničeho nedoložila, a to ani přes výzvu soudu. Soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Pokud žalobkyně nebyla schopna plnit důkazní povinnost ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, musí soud konstatovat, že neunesla břemeno důkazní. Nebylo doloženo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ani způsobem plnění dosavadních závazků žalovaného. Ostražitý poskytovatel nebankovního úvěru by si vyžádal informace ohledně příjmů a výdajů žalovaného, stejně tak by žalovaného lustroval v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Soud má s ohledem na uvedené za to, že Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 12. 2. 2025 je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 12.000 Kč, žalovaný žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) neuhradil ničeho. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12.000 Kč. (odst. I. výroku)

29. V částce převyšující částku představující výši bezdůvodného obohacení je žaloba z již uvedených důvodů nedůvodná, a proto ji soud zamítl. Soud považuje za nezbytné uvést, že žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. (odst. II. výroku)

30. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 400 Kč. Zástupci žalobkyně by v této sazbě při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1.200 Kč (3x 400 Kč) a režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč). Dále by zástupci žalobkyně náležela odměna ve výši 1.740 Kč a režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání dne 18. 6. 2026), kdy by se takto jednalo o částku 3.690 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal odměnu za požadovaný úkon – písemné podání ze dne 1. 4. 2026, jelikož to obsahovalo tvrzení, která měla být již obsahem žaloby a žaloba jím byla pouze doplněna. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, kdy toto DPH činí 21 % a jedná se o částku 774,90 Kč, pak by soud při plném úspěchu přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 4.464,90 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč by se takto jednalo celkem o částku 5.464,90 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 18.676,33 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu (čistý úspěch) 36 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 1.967 Kč. (odst. III. výroku)

31. Soud zavázal žalovaného k plnění v zákonné lhůtě, když pro stanovení jiné lhůty (popřípadě plnění ve splátkách) nebyly shledány zákonné podmínky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.