14 C 55/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení částky 12.604 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 5.300 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zaplacení částky 7.304Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15.104,26Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12.604Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 7.304Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedené peněžní částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva I) a nedílnou součástí této Smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy I (dále jen Podmínky). Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy I proti podpisu Smlouvy předal žalované peněžní prostředky ve výši 5.000Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se za poskytnutou půjčku zavázala zaplatit poplatek ve výši 3.320Kč, a celkem částku ve výši 8.320Kč se zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 160Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná od uzavření Smlouvy I do sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila celkem částku 2.591,48Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalovaná zůstala v prodlení a uvedené peněžní plnění – splátky nehradila řádně ani včas. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva I), jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen Podmínky). Na základě Smlouvy II právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti proti podpisu Smlouvy II peněžní prostředky ve výši 6.000Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3.984Kč, tedy celkem částku 9.384Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná si povinnosti ze Smlouvy II rovněž neplnila řádně a včas a ke dni zahájení tohoto řízení uhradila celkem 3.108,52Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, postoupil na žalobce, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Změna v osobě věřitele byla oznámena žalované dopisem, a to s účinností od [datum]. Žalovaná si povinnosti ze Smluv I a II neplnila ani dodatečně, na základě předžalobní výzvy a byla procesně pasivní.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v průběhu tohoto soudního řízení procesně nečinná. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, i když předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 dne [datum] (čtvrtek – pracovní den, § 49 odst. 4 o.s.ř.). Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila, ani se neomluvila. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti na jednání se omluvili z důvodu procesní ekonomie projednávané věci a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti. Soud proto rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst.3 o.s.ř.), vycházel přitom z obsahu spisu a na základě dokazování listinnými důkazy navrženými a předloženými žalobcem a to: Předžalobní výzvou z [datum], smlouvou o půjčce z [datum], smlouvou o půjčce z [datum], zákaznickými kartami z [datum] a [datum], smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], včetně přílohy [číslo] Seznamu postoupených pohledávek z [datum], včetně přílohy [číslo] Seznamu postoupených pohledávek, podacími lístky z [datum] a [datum], předžalobní výzvou z [datum] a uznání dluhu z [datum], z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou v písemné podobě dne [datum] Smlouvu I, na základě, níž proti jejímu podpisu předal žalované peněžní prostředky přesahující dohodnutou výši půjčky 5.000Kč, za což se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 8.320Kč v 52 týdenních splátkách po 160 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] Částku 3.320Kč představoval poplatek v souhrnné výši. Součástí Smlouvy I měly být též smluvní Podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Tato skutečnost ze Smlouvy I. zjištěna nebyla. Smlouva I. byla podepsána žalovanou na první straně a Podmínky byly předloženy bez podpisu žalované, proto nebylo ani prokázáno, že by se žalovaná s Podmínkami seznámila (zjištěno ze Smlouvy I. a Podmínek). Právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne [datum] Smlouvu II, na základě, níž poskytl žalované proti jejímu podpisu, v hotovosti částku 6.000Kč, představující dohodnutou výši půjčky, za což se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 9.984Kč, v 52 týdenních splátkách po 192Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum] Částku 3.984 Kč představoval tzv. souhrnný poplatek. Rovněž součástí Smlouvy II měly být Podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy II. Tato skutečnost prokázána nebyla. Podmínky byly předloženy bez podpisu žalované, podepsána zůstala toliko samotná Smlouva II. na první straně, proto nebylo prokázáno, že by se žalovaná vůbec s Podmínkami seznámila (zjištěno ze Smlouvy II. a Podmínek). Právní předchůdce uzavřel se žalobcem dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou dle § 1879 a násl. o.z., na základě, níž postoupil na žalobce též pohledávku za žalovanou ze Smlouvy I a ze Smlouvy II, jak bylo zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a ze stránky 21 ze 109 přílohy [číslo] Seznamu postoupených pohledávek. Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitel dopisem ze dne [datum], která byla doručována žalované na adresu [adresa žalované], a to v celkové výši 12.604Kč, bez příslušenství (jistina, která je předmětem tohoto řízení) a současně byla žalovaná vyzvána, aby dluh uhradila na č. účtu nového věřitele – žalobce, do deseti dnů od doručení tohoto dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek). Soud ze zákaznických karet, které žalovaná podepsala dne [datum] a [datum] zjistil, že žalovaná uvedla své osobní údaje, včetně zaměstnavatele„ Úřad práce – odbor státní podpory“, s pracovním zařazením„ mateřská dovolená“. V obou případech žalovaná uvedla čistou mzdu 3.780Kč, státní podporu 2.921Kč bez uvedení konkrétního důvodu čerpání státní podpory, jiné příjmy ve výši 1.500Kč a další příjmy ve výši 8.500Kč, opět bez jakékoliv specifikace. Dále uvedla nájemné 7.000Kč, výdaje za domácnost 4.500Kč, telefon 200 Kč a splátky půjček/výživné – 768 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z občanského průkazu, z výměru podpory, nájemní smlouvy a SIPA. Uvedené listiny ani na výzvu nebyly žalobcem doloženy. Žalobce se přitom nedostavil k prvnímu jednání ve věci a tím se vzdal práva být poučen podle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., o povinnosti dotvrdit skutečnosti a navrhnout důkazy týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované předtím, než žalované byly poskytnuty uvedené peněžní prostředky za podmínek uvedených ve Smlouvě I a II s přihlédnutím k tomu, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná seznámila s Podmínkami. Žalobce spolu s omluvou k jednání pouze tvrdil, že žalovaná dluh, který je předmětem tohoto řízení, uznala v listině označené„ Uznání dluhu“, ze dne [datum]. Soud z této listiny zjistil, že listina byla podepsána žalovanou v [obec], dne [datum], opatřena podpisem a uvedením čísla [číslo obč. průkazu] a žalovaná prohlásila, že z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (Smlouva II), dluží 8.348,33 Kč a z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (Smlouva I.) dluží žalobci 6.955,67Kč a tento dluh zaplatí věřiteli. Žalovaná byla žalobcem prostřednictvím jeho zástupce vyzvána dopisem ze dne [datum] se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením, k úhradě dluhu v celkové výši 28.552,55Kč, přitom bylo výslovně uvedeno, že se jedná o dluh ze Smlouvy I a II ve výši 5.728,52Kč, popřípadě 6.875,48Kč (zjištěno s předžalobní výzvy podle § 142a o.s.ř.). Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobce doručil předžalobní výzvu na adresu žalované uvedenou v centrální evidenci obyvatel, tj. na adresu [stát. instituce] 197, [PSČ] [obec]. Z podacího lístku, s datem podání dne [datum] soud zjistil, že žalované na adresu [adresa žalované], byla doručena listina v počtu 2 stran, což dle zjištěného dokazování bylo oznámení o postoupení pohledávek, včetně informací o zpracování osobních údajů, vše datované [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaná na doručené listiny reagovala a nad rámec uvedený v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu něco uhradila.

3. Podle ust. § 3028 odst. 1 a 3 o.z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávnění zájmu jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Podle ust. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem, nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 40a obč. zák., vymezuje důvod neplatnosti, které se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu.

10. Podle ust. § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Soud s ohledem na zjištěný skutkový stav tento posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

12. Co se týče aktivní legitimace žalobce pro toto řízení, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce postoupil platně pohledávky ze Smlouvy I a II za žalovanou, společně s dalšími pohledávkami na žalobce (§ 1879 a násl. o.z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Stran pasivní procesní legitimace žalované má soud za to, že žalovaná podpisem Smlouvy I a II stvrdila, že převzala od obchodního zástupce právního předchůdce žalobce finanční prostředky v hotovosti, a to v případě Smlouvy I ve výši 5.000Kč a v případě Smlouvy II ve výši 6.000Kč. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužnice), uzavřeli ve dnech [datum] a [datum] Smlouvy I a II, které podle obsahu obsahují veškeré náležitosti smlouvy o půjčce tak, jak byla vymezena v ust. § 657 a 658 obč. zák. ver zněním platném ke dni jejich uzavření. Na základě těchto Smluv byla žalované poskytnuta v hotovosti celkem částka 11.000Kč. Nebylo prokázáno, že součástí Smlouvy I a II byly Podmínky. Tyto byly předloženy žalobcem samostatně bez podpisu žalované. Nebylo prokázáno, že byly otištěny na zadní straně Smlouvy, neboť vždy Smlouvy I a II byly podepsány samostatně. Nebylo prokázáno, že Podmínky se staly nedílnou součástí Smlouvy I a II, proto soud z obsahu Podmínek nevyházel, k jejich obsahu nepřihlížel. Vycházel toliko z obsahu Smluv, které žalovaná podepsala a bylo tak jisté, že se s nimi seznámila, respektive mohla seznámit. Bylo prokázáno, že žalovaná uhradila z titulu Smlouvy I částku 2.591,48 Kč ze Smlouvy II částku 3.108,52 Kč, tedy celkem 5.700 Kč. Soud vycházel z těchto údajů uvedených žalobcem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když žalovaná byla procesně nečinná a netvrdila, že by nad rámec těchto údajů uhradila žalobci, respektive právnímu předchůdci žalobce něco více. Co se týká Podmínek soud zdůrazňuje, že žalobce nemohl být poučen o hora uvedených skutečnostech, neboť žalobce se k jednání nedostavil, nepředložil soudu originál Smlouvy a z předložených kopií těchto listin nebylo možno postavit najisto, že součástí Smlouvy byly Podmínky. Z předložených listin je spíše pravděpodobné, že se jednalo o dvě listiny samostatné, které byly sepnuty a Podmínky tak, jak byly soudu žalobcem předloženy, neobsahovaly podpis žalované. Žalobce se zvoleným procesním postupem, kdy neuvedl adekvátní důvod omluvy a nepožádal o odročení termínu jednání na termín pozdější, zbavil možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a to zejména, aby uvedl okolnosti, ze kterých byla Smlouva uzavírána a jakým způsobem žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Ke dni uzavření Smlouvy bylo nutno posuzovat obsahové náležitosti a procesní a hmotněprávní jednání smluvních stran nejen podle tehdy platné úpravy obč. zákoníku, ale rovněž tak podle zák. č. 321/2001 Sb., který byl účinný v období let od [datum] do [datum]. Vždy platila (i bez výslovného uvedení v zákoně) zásada, že úvěrující (tj. právní předchůdce žalobce musí postupovat při sjednávání spotřebitelského úvěru (půjčky) s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr (půjčku). V tomto směru žalobce nic netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by se touto otázkou při sjednávání spotřebitelského úvěru zabýval. K dokazování v tomto směru byla předloženy pouze zákaznické karty, které byly podepsány žalovanou ke dni uzavření Smlouvy I, popř. Smlouvy II, tj. [datum], popř. [datum]. Ze zákaznických karet je zřejmé, že žalovaná v době, kdy jí byly poskytnuty uvedeny peněžní prostředky, byla na tzv. mateřské dovolené, její příjem byl ve formě přídavků a tzv. uvedené čisté mzdy žadatele, tj. 3.780Kč a 2.921Kč. K tomu žalovaná bez uvedení konkrétního důvodu uvedla jiný příjem 1.500Kč a další příjem domácnosti 8.500Kč. Soud zdůrazňuje, že tyto další jiné příjmy žalovaná ničím nedoložila. Navíc je nutno uvést, že ani listiny, které žalovaná měla osobě jednající za právního předchůdce žalobce – úvěrujícího předložit, tj. výměry podpory, nájemní smlouva, SIPO, popř. občanský průkaz, doložen v kopiích rovněž předloženy nebyly. Soud proto nemohl tyto listiny přezkoumat a nemohl ani ověřit správnost údajů uvedených v zákaznické kartě. Tento postup žalobce nemůže jít k tíži žalované s ohledem na její postavení spotřebitele, a tedy slabší smluvní strany. Soud vycházel v judikatuře ustálené zásady z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv, kterou formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 191/11, že:„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Takový postup podnikatele (právního předchůdce žalobce) vůči spotřebiteli je nemravný a nemůže mu být poskytnuta soudní ochrana, i když uvedená zásada v době uzavření Smluv nebyla v platné právní úpravě výslovně vyjádřena, avšak v obecné podobě lze použít ust. § 3 odst. 1 obč. zák., že výkon jakýchkoliv práv a povinností, vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Uvedený postup právního předchůdce žalobce tuto zásadu nenaplňuje, naopak je v příkrém rozporu s touto zásadou, a tudíž je nutno dospět k závěru, že Smlouvy uzavřené tímto způsobem jsou absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.). Soud z tohoto právního stanoviska vyšel a uzavřel, že žalobce má právo požadovat po žalované plnění nikoliv ze Smluv I a II, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce celkem peněžní částku 11.000Kč a na tento dluh zaplatila toliko 5.700Kč, tudíž zbývá jí uhradit částku 5.300Kč ve formě bezdůvodného obohacení, tedy je povinna tuto částku, jako zbytek převzatého peněžního plnění žalobci vydat (§ 2991 odst. 1,2 o.z., obdobně § 451 odst. 1,2 obč. zák.). Žalované byl návrh na vydání EPR doručen dne [datum] a tímto byla vyzvána též k vrácení bezdůvodného obohacení, spočívajícím v nevrácení částky 5.300Kč, kterou přijala od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu, soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od data, kdy jí byla výzva (návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, a proto ji zavázal zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na zastávaný právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).

13. Soud pro úplnost odůvodnění zdůrazňuje, že pokud žalobce soudu předložil uznání dluhu žalovanou z [datum], nemá tato listina pro rozhodnutí v této věci zásadní právní význam. Žalovaná nemohla uznat dluh z absolutně neplatného právního jednání (dříve právního úkonu), jak bylo uvedeno a vysvětleno soudem shora, ohledně Smlouvy I a II. Mohlo se jednat s ohledem na jednoznačný obsah listiny„ uznání dluhu“, pouze za projev vůle dlužnice (žalované) v uznávacím prohlášení, vztahující se na právo věřitele, na vydání toliko bezdůvodného obohacení, které soudem bylo přiznáno (blíže rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33Cdo 493/2005).

14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že kromě jistiny ve výši 7.304 Kč byl zamítnut též kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15.104,26 Kč a dále byla požadována po žalované úhrada zákonného úroku z prodlení a to v rozsahu, který nemohl s ohledem na výše zastávaný právní názor být žalobci přiznán, proto to byla žalovaná, která byla v této věci procesně úspěšnější a měla by právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, které podle obsahu spisu žalované nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

15. Soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dluh ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné než zákonné lhůty, neshledal podmínky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).