14 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl soudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 26.645,77 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.414 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,75% ročně z částky 10.414 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba ohledně částky 16.231,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.625,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.226,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 13.747,32 Kč od 23. 9. 2016 do 13. 4. 2022, úroku 19,98% ročně z částky 13.747,32 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, úroku 19,98% ročně z částky 3.690,95 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3.690,95 Kč od 30. 10. 2019 do 13. 4. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.024,27 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 30. 11. 2021 domáhal proti žalovanému uhrazení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva I) a dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva II). Žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce v hotovosti při podpisu Smlouvy I peněžní částku 9.000 Kč a zavázal se zaplatit v hotovosti kromě uvedené jistiny též poplatek v souhrnné výši 7.525 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 276 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2014. Žalovaný na dluh ze Smlouvy I uhradil celkem 10.362 Kč. Na základě Smlouvy II, po jejím podpisu obdržel žalovaný od právního předchůdce žalobce, v hotovosti částku 15.000 Kč a zavázal se též v hotovosti zaplatit kromě uvedené jistiny též poplatek ve výši 12.541 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2014. Žalobce z titulu Smlouvy II uhradil 4.586 Kč. Žalovaný si povinnosti ze Smlouvy I a II neplnil řádně, ani včas a právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I. a II. postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci, jako novému věřiteli, s účinností od 22. 9. 2016. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému změnu v osobě věřitele podáním z téhož dne, tj. 22. 9. 2016. Žalovaný žalobci kromě shora uvedeného peněžního plnění neuhradil z titulu Smlouvy I a II. ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze 14. 11. 2018, na niž žalovaný nereagoval.

2. Žalobce na výzvu soudu, aby doplnil žalobní tvrzení ohledně zkoumání právním předchůdcem žalobce, schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku uhradit, v podání ze dne 15. 6. 2022 citoval ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a tvrdil, že právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky zaplatit. Žalobce v této souvislosti poukázal na přehled plateb ke Smlouvě I a II, ze kterých vyplývá dluh žalovaného.

3. Žalobce podáním ze dne 27. 6. 2022 doložil ke Smlouvě II zákaznickou kartu s tvrzením, že zákaznická karta ke Smlouvě I. nebyla dohledána.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v průběhu soudního řízení procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř.). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 4, za použití § 57 odst. 2 o.s.ř, dne 20. 6. 2022 (pondělí, pracovní den). Zástupce žalobce a žalobce se rovněž k tomuto jednání nedostavili, i když bylo zástupci žalobce předvolání k jednání řádně doručeno dne 6. 6. 2020 a z účasti se bez konkrétního důvodu omluvili a souhlasili, aby soud rozhodl bez jejich přítomnosti. Soud z těchto důvodů rozhodl ve věci bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud pro úplnost odůvodnění konstatuje, že žalovanému byl doručen návrh na vydání EPR, do vlastních rukou dne 13. 4. 2022, opět bez jakékoliv reakce.

5. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: přílohou [číslo] Seznam postoupených pohledávek, strana 145 z 248, poštovním podacím archem ze 14. 10. 2016, podacím lístkem z 15. 11. 2018, oznámením o postoupení pohledávek z [datum], smlouvou o půjčce z [datum], smlouvou o půjčce z [datum], smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, předžalobní výzvou ze 14. 11. 2018, zákaznickou kartou z 19. 9. 2013, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

6. Právní předchůdce žalobce uzavřel ve dnech [datum] a [datum] Smlouvy I a II, na základě nichž při podpisu žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce v případě Smlouvy I vždy v hotovosti částku 9.000 Kč, v případě Smlouvy II částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v případě Smlouvy I též Poplatek 7.525 Kč, tedy celkem 16.525 Kč a to v 60 týdenních splátkách po 276 Kč, vždy v hotovosti. V případě Smlouvy II se žalovaný zavázal kromě hotovosti ve výši 15.000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobce [příjmení] v souhrnné výši 12.541 Kč, tedy celkem 27.541 Kč a to v hotovosti, ve splátkách po 460 Kč týdně (zjištěno ze Smlouvy I a II). Žalovaný si povinnosti z těchto Smluv neplnil řádně ani včas, ze Smlouvy I uhradil celkem 10.362 Kč. V případě Smlouvy II částku 4.586 Kč, ve zbývajícím rozsahu je se splněním těchto smluvních povinností v prodlení (zjištěno z žalobních tvrzení, které žalovaný nerozporoval) a nebyly doloženy žádné listiny, ani důkazy, které by svědčily ve prospěch žalovaného, o plnění nad rámec žalobních tvrzení). Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 postoupil na žalobce pohledávku ze Smlouvy I, která ke dni postoupení představovala dluh na jistině 3.690,95 Kč a dlužný poplatek 3.086,05 Kč, tedy pohledávka ze Smlouvy I byla postoupena v rozsahu 6.163 Kč a v případě Smlouvy II se jednalo o částku 22.955 Kč (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a přílohy [číslo] Seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele žalovanému dopisem z 22. 9. 2016, ve kterém byla pohledávka ze Smlouvy I sumarizována částkou 6.136 Kč, Smlouva II částkou 22.955 Kč, vždy bez příslušenství (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky z 22. 9. 2016). Veškeré listiny, jak byly shora označeny, právní předchůdce žalobce, popř. žalobce, doručoval žalovanému na adresy, které byly právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci známy ze Smluv I a II. Žalobce prostřednictvím svého zástupce výzvou podle § 142a o.s.ř. ze dne 14. 11. 2018, předanou držiteli poštovní licence – [obec] poště dne 15. 11. 2018, vyzval žalovaného k plnění dluhu ze Smlouvy I a II (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

7. Pokud se týká postupu právního předchůdce žalobce před uzavřením Smluv I a II, žalobce na výzvu soudu v tomto směru tvrdil, že právní předchůdce žalobce postupoval v souladu se zněním § 9 zák. č. 145/2010 Sb. v platném znění a s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného dluh zaplatit. V tomto směru odkázal pouze na obsah zákaznických karet, které byly vyhotoveny, vyplněny a podepsány žalovaným v den podpisu Smlouvy I a II, tj. dne 19. 9. 2013 a 20. 2. 2013. V případě Smlouvy I žalobce ani tuto listinu nedoložil, soud proto nemohl zjistit a nemá ani za prokázané, za jakých podmínek právní předchůdce žalobce uvedenou finanční částku, tj. 9.000 Kč v případě Smlouvy I žalovanému proti podpisu, v hotovosti poskytl. V tomto případě žalobce ani řádně netvrdil, ani proto neprokázal, že by právní předchůdce žalobce rozhodující skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného zjišťoval. V případě Smlouvy II se právní předchůdce žalobce opřel o údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl zaměstnavatele ([anonymizována tři slova]), příjem 16.000 Kč s tím, že na domácnost přispívá 3.000 Kč a splácí již měsíčně 1.200 Kč, další výdaje na domácnost má 3.500 Kč. Soud z karty dále zjistil, že žalovaný měl tyto údaje doložit občanských průkazem, pracovní smlouvou a výplatními páskami, včetně SIPO. Žádná z těchto listin nebyla ani dodatečně žalobcem doložena, proto také nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce těmito listinami ke dni podpisu Smlouvy II disponoval a údaje uvedené v kartě ověřoval. Soud proto uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně tvrzení týkajících se právního jednání právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy I a II, že s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky řádně v dohodnuté době dle splátkového kalendáře vrátit. Tím, že se žalobce (ani jeho zástupce – advokát), k jednání nedostavili, zbavili se možnosti být soudem o této skutečnosti podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. poučeni, odstranit důvod, pro který nemohl být žalobce se žalobou plně úspěšný. Soud nemohl jinak postupovat, než tímto procesním způsobem, neboť poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. je přípustné toliko na jednání ve věci.

8. Dle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o.z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 451 odst. 1,2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy I a II, věřitel před uzavřením Smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

14. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly dne [datum] a [datum] (tj. v průběhu 7 měsíců) uzavřeny smlouvy o půjčce podle § 657 o. z. Na základě Smluv žalovaný postupně obdržel v hotovosti celkem 24.000 Kč, což potvrdil jejich podpisem. Podle obsahu Smluv, které byly sepsány na předem daném formuláři připraveným k podpisu právním předchůdcem žalobce, je jisté, že žalovaný uzavíral Smlouvy v pozici slabší strany (spotřebitele) a proti němu na druhé straně stál podnikatel, odborník v oboru poskytování finančních služeb. Z tohoto důvodu je nutno obsah uzavíraných Smluv posoudit včetně chování smluvních stran kromě obč. zák., též podle ust. § 145 /2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy I a II a zkoumat, zda úvěrující postupoval při jejich uzavření v souladu s touto právní úpravou. V této souvislosti byl žalobce vyzván, aby doplnil žalobní tvrzení o to, jakým způsobem právní předchůdce žalobce splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný spotřebitelský úvěr (půjčku), soud přitom poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, dle které povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy ke dni uzavření jednotlivých smluv, před jejich uzavřením mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr – půjčku). Soudem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel pouze ze zákaznických karet vyplněných žalovaným v den podpisu Smlouvy I a II. Ani na výzvu soudu v případě Smlouvy I zákaznickou kartu nedoložil. Nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě taková zákaznická karta existovala a že by právní předchůdce žalobce měl k dispozici nějaké údaje svědčící o schopnosti žalovaného tento spotřebitelský úvěr – půjčku zaplatit. Ve druhém případě byla dodatečně na výzvu soudu předložena zákaznická karta z 19. 9. 2013, ze které bylo zjištěno, že žalovaný v něm uvedl údaje o svém zaměstnavateli, výši výdělku a měsíčních výdajích, tyto měsíční výdaje však nebyly ničím doloženy, alespoň soud tyto skutečnosti ověřit nemohl, neboť ani na výzvu tyto další listiny doloženy žalobcem nebyly. Takový přístup právního předchůdce žalobce ke splnění zákonné povinnosti, s odbornou péčí zjišťovat schopnosti žalovaného úvěr – půjčku zaplatit, se jeví soudu zcela nedostatečný. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ pouhé spolehnutí se“, na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného, získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. S ohledem na postoj žalobce, který na výzvu soudu předložil toliko shora uvedené listiny a to pouze v případě Smlouvy II a k jednání se nedostavil, zbavil se tím práva býti poučen podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., lze mít za prokázané, že žalobce další tvrzení a důkazy ohledně této skutečnosti neměl. Soud proto vycházel z žalobních tvrzení a skutkových zjištění učiněných z listin předložených se žalobou a na základě výzvy soudu. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce si žádné podklady nevyžádal a proto nebylo možné, aby řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele a to pouze na základě jeho prohlášení. Z těchto důvodů nemůže úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy I a II. Úvěrující si tak nemohl být jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splacen. Za takové situace by obezřetný úvěrující, spotřebiteli předmětný úvěr (půjčku) nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Soud v tomto směru poukazuje na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, kdy k této skutečnosti (absolutní neplatnosti), soud přihlíží i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33Cdo 2178/2018, 33Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn. III ÚS 4129/2018. Z těchto důvodů lze uzavřít, že při uzavření Smlouvy I a II se žalovaným, právní předchůdce žalobce nesplnil zákonnou povinnost, s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je taková smlouva absolutně neplatná ve smyslu ust. § 39 obč. zák. Převzal-li žalovaný předmět půjčky na základě Smlouvy I a II, je povinen tuto částku vrátit podle § 458 odst. 1 obč. zák. (případně § 2991 odst. 2 o. z.), jako bezdůvodné obohacení. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný v případě Smlouvy I převzal v hotovosti 9.000 Kč a vrátil částku 10.362 Kč, vrátil tedy bezdůvodné obohacení v celém rozsahu, naopak částku 1.362 Kč převzal právní předchůdce žalobce bez právního důvodu a je povinen ji v tomto rozsahu žalovanému vrátit. V případě Smlouvy II žalovaný převzal v hotovosti 15.000 Kč, zaplatil 4.586 Kč a proto je povinen z tohoto právního titulu, tj. bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit, tedy zaplatit částku 10.414 Kč. Z těchto důvodů a pouze v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (tj. návrh na vydání EPR) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku 10.414 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši stanovil v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku).

15. S ohledem na shora uvedený právní názor, ze kterého pro tento konkrétní případ soud vycházel, aniž by zkoumal další okolnosti vztahující se k uzavírání Smlouvy I a II, popř. jejich obsahu, zbývající část žaloby zamítl (odst. II. výroku).

16. Soud pro úplnost odůvodnění považuje za vhodné uvést, že smlouvou o postoupení pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, uzavřené dne [datum], byla prokázána procesní legitimace žalobce pro toto řízení. Žalovaný ke dni podpisu jednotlivých Smluv převzal peněžní plnění a tím je dána jeho pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Postoupení pohledávky – předmětu řízení na žalobce, bylo žalovanému řádně oznámeno.

17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a při porovnání procesního úspěchu a neúspěchu, včetně kapitalizovaného příslušenství, je jisté, že žalovaný byl procesně úspěšnější a vznikl mu nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení, které mu však podle obsahu spisu žádné nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

18. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, kdy pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).