15 C 128/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11.410 Kč s příslušenstvím (resp. pro částku 10.000 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu ve výši 1.410 Kč), <b>I. Řízení se co do částky ve výši 3.860 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 2.450 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.410 Kč, zastavu je.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 835,88 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 22. 1. 2019 do 14. 10. 2019, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 787 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Chomutově dne 26. 9. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 838,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.450 Kč, a dále též částku 1.410 Kč coby smluvní pokuty vážící se na prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. Oba nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným, a to dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 12.300 Kč s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí od 0,01 Kč – 1 Kč, představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]). Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], a čerpání finančních prostředků žalovaným proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí je zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s ust. § 15a odst. 2 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Před dokončením žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 10.000 Kč na účet, ze kterého žalovaný dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplatil ani zčásti a na základě Smlouvy o úvěru mu tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, tj. společnosti [právnická osoba], smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně též povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Žalobkyně pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného poptávaný úvěr splácet a k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. V návaznosti na to žalobkyně revidovala původní žalobní žádání a podáním ze dne 10. 12. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 3.860 Kč představující smluvní pokutu ve výši 1.410 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 2.450 Kč. Ve zbytku, tj. co do jistiny ve výši 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 1. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 835,88 Kč, jakož i ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně na žalobě setrvala.

2. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 12. 11. 2019, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 11. 12. 2019, ve věci vyslovil svou místní nepříslušnost a věc byla po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v Prostějově jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 28. 12. 2021 a žalovaný byl k jednání řádně předvolán, avšak předvolání k jednání nepřevzal, přestože mu bylo doručováno prostřednictvím doručujícího orgánu (České pošty) v souladu s ust. § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, tj. na adresu [ulice a číslo], [PSČ] [obec], neboť jinou adresu pro doručování úředních písemností žalovaný v informačním systému evidence obyvatel evidovánu nemá. Dle prohlášení doručujícího orgánu vyznačeného na doručence nebyl adresát (žalovaný) v době doručování zastižen a zásilka s doručovanou písemností (s předvoláním k jednání) byla proto dne 1. 12. 2021 vložena do domovní (nebo jiné žalovaným užívané) schránky na uvedené adrese a tímto vhozením do schránky se zásilka s doručovanou písemností (předvolání k jednání) považuje za doručenou žalovanému (§ 50 odst. 1 o.s.ř.). Protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Jelikož podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 3.860 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2.450 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.410 Kč, soud postupoval podle § 96 o.s.ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (viz. výrok I. tohoto rozsudku). Předmětem řízení tedy zůstala dlužná jistina úvěru ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 1. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 835,88 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným [celé jméno žalovaného] dne [datum] pod [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.300 Kč, celkem tedy 12.300 Kč, ve lhůtě do 26. 11. 2017 v jediné splátce.

7. Soud dotazem na [právnická osoba], ověřil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný [celé jméno žalovaného], který měl v říjnu 2017 jako jediná osoba k účtu dispoziční oprávnění, přičemž dne [datum] byla na účet připsána částka 10.000 Kč, kterou na účet poukázala společnost [právnická osoba]

8. Svoji aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], a žalobkyní dne [datum], a také oznámením původního věřitele (právní předchůdkyně žalobkyně) o postoupení pohledávky ze dne [datum] adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Právní předchůdkyni žalobkyně tedy stíhala zákonná povinnost zkoumat před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného poptávaný úvěr splatit. Žalobkyně, která byla soudem vyzvána, aby žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně zmíněnou zákonnou povinnost splnila, a aby v tomto směru soudu též předložila veškeré listiny a doklady, které měla její právní předchůdkyně ke dni uzavření úvěrové smlouvy k dispozici, však soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované bohužel nedisponuje. V průběhu řízení tedy nebyly tvrzeny, ani doloženy, žádné skutečnosti k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyni žalobkyně.

13. Na tomto základě proto soudu nezbylo než přijmout závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytla, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).

16. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, že žalovaný dosud na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho (ani zde totiž žalovaný netvrdil ani neprokázal zaplacení jakékoliv částky). Dluží tedy celou poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 10.000 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku žalobkyni zaplatit.

17. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.

18. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit zákonné úroky z prodlení ode dne prodlení. Tímto dnem je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 15. 10. 2019, tedy den následující po dni doručení žaloby žalovanému (§§ 1968, 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.). Dle doručenky nacházející se ve spise na č.l. 34, byla žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) žalovanému doručena Okresním soudem v Chomutově dne 14. 10. 2019. S ohledem na tuto skutečnost soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Žalobkyně, která k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného bohužel nedisponuje, a v návaznosti na uvedený nedostatek (s vědomostí o uvedeném nedostatku) sice svoji žalobu vzala částečně zpět, a to ohledně smluvní pokuty ve výši 1.410 Kč i ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2.450 Kč, avšak tento rozsah zpětvzetí není dostatečný z hlediska toho, jaké plnění lze mezi účastníky vypořádat na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 a násl. o. z.), dle kterých lze posuzovanou věc po právní stránce posoudit, když smlouva o úvěru je stižena absolutní neplatností (ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb.). Jelikož žalovaný dluh nezaplatil (v řízení nebyl zjištěn opak), je žalobní požadavek co do zaplacení nesplacené jistiny úvěru (10.000 Kč) zcela důvodný, neboť v uvedeném rozsahu se žalovaný na úkor věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil (ust. § 2991 odst. 1 o. z.), přičemž věřitelem je ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí žalobkyně coby postupník (ust. § 1879 a násl. o. z.). Žalovaný se splněním peněžitého dluhu prodlévá, je proto jeho povinností zaplatit úroky z prodlení (ust. §§ 1968, 1970 o. z.). Ty však nelze žalobkyni přisoudit za dobu, po kterou žalovaný se splněním dluhu neprodléval (ale žalobkyně v rozporu s tím na žalobě v daném rozsahu setrvala), tj. za dobu od 27. 11. 2017 do 11. 12. 2018 (úrok z prodlení žalobkyní kapitalizován částkou ve výši 835,88 Kč) a dále za dobu od 22. 1. 2019 do 14. 10. 2019. V uvedeném rozsahu bylo na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok III.) a přisoudit žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení až ode dne 15. 10. 2019, neboť až tímto dnem se žalovaný dostal do prodlení (žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl žalovanému doručen Okresním soudem v Chomutově dne 14. 10. 2019 (tehdy poprvé byl žalovaný žalobkyní vyzván k vrácení plnění odpovídajícího bezdůvodnému obohacení).

21. Pokud jde o výši zákonného úroku z prodlení, podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2019, činila 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz). Zákonný úrok z prodlení tedy v případě prodlení, ke kterému došlo od 15. 10. 2019, činí 10 % ročně, avšak s ohledem na to, že žalobkyně v žalobě požadovala úrok z prodlení z částky 10.000 Kč pouze ve výši 8,05 % ročně, nemohl soud toto žalobní žádáni překročit a přisoudit více, než kolik bylo v žalobě požadováno.

22. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem IV. rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyni, která byla v převažujícím rozsahu úspěšná, byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 787 Kč. Tato výše náhrady nákladů řízení odpovídá 38 % plné náhrady nákladů řízení žalobkyně, coby rozdílu poměru úspěchu žalobkyně (která odpovídá 69 % z původně žalované částky) a neúspěchu žalobkyně, který představuje žalobkyní zaviněné částečné zastavení řízení a částečné zamítnutí žaloby (která odpovídá 31 % z původně žalované částky). Plná náhrada nákladů řízení žalobkyně by představovala částku 2.071 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši celkem 750 Kč (sestávající z odměny zástupce za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky Min. spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. za převzetí a přípravu zastoupení a za podání žaloby, 2 x 300 = 600 Kč, a dále z odměny zástupce za výzvu k plnění dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 150 Kč), náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši celkem 300 Kč (sestávající z náhrady hotových výdajů po 100 Kč ke každému ze shora specifikovaných tří úkonů právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za zaplacenou daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 221 Kč (v sazbě 21 % ze základu daně, kterým je částka 1.050 Kč). Soud s respektem ke kritériu účelnosti vynaložených nákladů nepřiznal žalobkyni odměnu zástupce a související paušální náhradu hotových výdajů za částečné zpětvzetí žaloby, neboť tento úkon žalobkyně nečinila např. v návaznosti na částečné plnění dluhu žalovaným, ale toliko po vlastní revizi rozsahu žalobního žádání, přičemž tuto revizi žalobkyně mohla (a měla) učinit již před podáním žaloby.

23. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.