15 C 195/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec - část obce zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul za jménem. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného ulice a číslo, PSČ, obec o zaplacení 46.945,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 14.050,74 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 26.084 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 7.854,96 Kč, úroku 29,88 % ročně z částky 37.915,07 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 798,29 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 40.134,74 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.769,01 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v částce 5.042 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 1.354,18 Kč, úroku 37,54 % ročně z částky 6.240,01 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 135,47 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.811,01 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 40.134,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.854,96 Kč, úrokem 29,88 % ročně z částky 37.915,07 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 798,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 40.134,74 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a zaplacení částky 6.811,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.354,18 Kč, úroku ve výši 37,54 % ročně z částky 6.240,01 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 135,47 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6.811,01 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli účastníci 1. 7. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků a po vyhodnocení limitu nejvyšší měsíční splátky byl sjednán úvěrový rámec ve výši 38.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly stanoveny na 3,28 % z výše sjednaného úvěrového rámce, vždy k 20. dni v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal žalovaný celkem 39.864,27 Kč a na úvěr zaplatil 13.780 Kč. Jelikož porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce možnosti zesplatnit úvěr a požádal o okamžité zaplacení k 30. 11. 2020. Žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobce tak eviduje pohledávku ve výši 40.134 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 37.915,07 Kč, poplatků 57 Kč, poplatků za pojištění 332, 678 Kč, nákladů vymáhání 330 Kč a smluvní pokuty 1.500 Kč. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby, tedy od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021, úrok ve výši 29,88 % od 13. 3. 2021 do zaplacení z dlužné jistiny ve výši 327.915 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný za dobu od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval.

2. Účastníci uzavřeli datum úvěrovou smlouvu pod číslo poté, co žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného a po vyhodnocení mu byl poskytnut úvěr ve výši 7.247 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 24. pravidelných měsíčních splátkách ve výši 441 Kč. Úvěr byl úročen sjednanou sazbou 37,54 % ročně. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil 2.205 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobce proto využil možnosti zesplatnění úvěru, zesplatnil jej k 30. 11. 2020, což žalovanému oznámil a vyzval jej k zaplacení. Žalovaný však nereagoval. Žalobce eviduje ke dni podání žaloby pohledávku ve výši 6.811 Kč, která se sestává z neuhrazené jistiny 6.240,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuty ve výši 441 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě nedoplatku, žalovaný však na výzvu nereagoval.

3. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, který byl posléze podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen.

4. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu, navrhl k ní také důkazy. Žalovaný však nereagoval.

5. Soud nařídil ve věci jednání, při kterém byly provedeny důkazy žalobcem předloženými listinami, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav, když jednání proběhlo bez přítomnosti účastníků ve smyslu ust. § 101 o.s.ř. Z listiny označené flexibilní půjčka revolvingový úvěr uzavřené účastníky 1. 7. 2019 a úvěrových podmínek revolvingového úvěru, kód úvěrových podmínek anonymizováno bylo zjištěno, že žalovanému byl žalobcem poskytnut úvěrový rámec ve výši 20.000 Kč na účtu č. bankovní účet s tím, že dohodnuto bylo, že žalovaný bude tento úvěrový rámec splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,28 % úvěrového rámce, tedy 656 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že zkoumal žalovaným tvrzené výdělkové, majetkové a osobní poměry, když žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 14.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 12.000 Kč, aniž by k tomu předložil jakýkoliv relevantní důkaz. Z výpisu čerpání úvěrového rámce, což je interní doklad žalobce, ke smlouvě číslo s úvěrovým rámcem ve výši 20.000 Kč, bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem žalobcem tvrzených 39.864,27 Kč, přičemž na tuto částku zaplatil 13.780 Kč. Z výzvy ke splacení úvěru bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobcem vyzván o zaplacení dlužné částky, ve spise se však nenachází doklad o úhradě. Z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru a revolvingovém úvěru číslo dle návrhu smlouvy označené číslo bylo zjištěno, že žalovaný u žalobce poptával úvěr ve výši 7.247 Kč, jako úvěr spotřebitelský čerpaný prostřednictvím právnická osoba na prodej zboží. Účastníky byla sjednána celková dlužná částka 10.584 Kč při roční úrokové sazbě 37,54 % roční procentní sazby nákladů 44,6 % s tím, že úvěr bude splácen ve 24. měsíčních splátkách po 441 Kč formou bankovního převodu a zaplaceno bude do 2. 3. 2020. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný tvrdil, že je zaměstnán, dosahuje příjmu 16.000 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 35.000 Kč, žalobce ani v tomto případě nepředložil žádný doklad o ověření údajů tvrzených žalovaným o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z výzvy k úhradě dlužné částky a zesplatnění bylo prokázáno žalobcovo skutkové tvrzení o tom, že žalovaný byl o úhradu dlužné částky žádán, z přehledu plateb a výpisu k tomuto úvěru, byla prokázána žalobcova skutková tvrzení o tom, že žalovaný na částku, kterou čerpal prostřednictvím nákupu zboží ve výši 7.247 Kč, zaplatil 2.215 Kč.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 39.864,27 Kč a zaplatil 13.780 Kč, a 7.247 Kč a zaplatil 2.205 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného, příjmy a výdaje jeho domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o revolvingovém úvěru a úvěru shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl pouze o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 14.050,74 Kč a částku 1.769 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení.

13. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.

14. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.

15. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262.

16. Žalobce se přitom svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., § 142a o.s.ř., a protože žaloba byla z větší části zamítnuta, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, v pěti vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.