15 C 206/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 2. 7. 2020 (ve znění opravného podání ze dne 23. 8. 2020) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 1.000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobce v podané žalobě tvrdil, že jeho právní předchůdce, právnická osoba příjmení anonymizováno, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o peněžité zápůjčce ve výši 1.000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený žalovaným. Smluvní strany ujednaly dle tvrzení žalobce povinnost žalovaného zaplatit za zpracování a poskytnutí zápůjčky poplatek, nicméně ten žalobce neučinil předmětem žalobního návrhu. Dle tvrzení žalobce se žalovaný uplynutím dne 12. 9. 2014, do kterého se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit, dostal do prodlení se splacením zápůjčky. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla žalobci postoupena právnická osoba příjmení anonymizováno smlouvou ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 15 C 206/2020 – 39 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do jeho dispoziční sféry, žádným způsobem nevyjádřil, a soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu v dané věci bez nařízení jednání.

4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovanému byla oproti jeho podpisu poskytnuta dne datum hotovostní zápůjčka ve výši 1.000 Kč, čímž došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Smluvní strany ujednaly, že žalovaný zapůjčenou částku vrátí do 12. 9. 2014, a to včetně poplatku ve výši 210 Kč, celkem tedy 1.210 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný v ujednané době na uvedenou částku cokoliv uhradil. Pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně zpraven. Žalovaný byl právním zástupcem žalobce vyzván před podáním žaloby k zaplacení dluhu pod výstrahou zahájení soudního sporu.

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2014, činila 0,05 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

10. Podle ust. § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

11. Na podkladě výsledků provedeného dokazování lze uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce, žalovaný však řádně a včas nesplnil svou platební povinnost, jež ho dle smluvních ujednání stíhala. Proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit dluh včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, přičemž plnění je žalovaný povinen poskytnout žalobci, který cesí pohledávky vstoupil do práv a povinností věřitele ze smlouvy o zápůjčce. Žalobce se žalobou domáhal toliko zaplacení nesplacené jistiny (nikoliv poplatku), tímto návrhem byl soud vázán a nemohl jej k tíži žalovaného překročit (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.).

12. Pro úplnost soud uvádí, že předmětná peněžitá zápůjčka, byť poskytnutá spotřebiteli (ust. § 419 o. z.), nepodléhala vzhledem k datu uzavření smlouvy (resp. poskytnutí zápůjčky) a výši zápůjčky regulaci zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, tedy poskytovatel zápůjčky nebyl v daném případě zákonem povinován před poskytnutím zápůjčky posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného (ust. § 2 písm. e) zák. č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do 30. 11.2016). Jak bylo uvedeno i shora, žalobce se navíc domáhal toliko zaplacení nesplacené jistiny, nikoliv dalších nároků ze smlouvy o zápůjčce, přičemž toto plnění by bylo možné mezi účastníky sporu vypořádat i při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce (coby následku porušení zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost zájemce o poskytnutí finanční služby), a to na podkladě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 a násl. o. z.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1, ust. § 8 odst. 1 a ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.000 Kč (bod 1., tj. z tarifní hodnoty do 10.000 Kč), ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání návrhu ve věci samé, návrh na zahájení řízení – žaloba), tj. 600 Kč, dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši 100 Kč za každý ze shora uvedených tří úkonů právní služby (tj. 3 x 100 = 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

14. Uložené povinnosti je žalovaný povinen plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.