15 C 211/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5.375,54 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3.500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy co do částky 1.875,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.375,54 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.875,54 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 3.500 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.375,54 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % od [datum] do zaplacení. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 3.500 Kč, který měl být splacen do [datum], předmětem žalobního návrhu je tak částka sestávající z jistiny ve výši 3.500 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 655,54 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.220 Kč. Žalobkyně, pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ačkoli byl k jeho úhradě vyzvána 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne [datum], což potvrdila svým podpisem na doručence, nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaná žádné listiny soudu nepředložila. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 25. 11. 2021 č.j. [číslo jednací], vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to aniž by byla jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměna. Žalované se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k výzvě soudu, kterou převzala dne [datum], což potvrdila svým podpisem na doručence, nijak nevyjádřila, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalované s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila již v žalobě.

4. Na základě tvrzení žalobkyně a listinných důkazů žalobkyní předložených soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalované bezhotovostně poskytnuta peněžitá částka ve výši 3.500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum], přičemž zápůjčka byla poskytnuta za poplatek ve výši 655,54. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku, a to tak, že žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] a při registraci uvedla požadované osobní údaje včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v rámci webového rozhraní byl žalované zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o spotřebitelském úvěru s navrhovanou výší úvěru 3.500 Kč, poplatkem za zápůjčku ve výši 655,54 Kč a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány žalované peněžní prostředky ve výši 3.500 Kč, a to dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V řízení nebylo zjištěno (žalovaná netvrdila a z provedeného dokazování jiný závěr nevyplývá), že by žalovaná žalobkyni (či její právní předchůdkyni) byť i jen zčásti na pohledávku ze smlouvy o úvěru plnila. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla žalobkyní výzvou ze dne [datum], předanou poštovnímu doručovateli téhož dne, upomenuta o zaplacení dlužné částky.

5. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila a ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, avšak přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, které měla její právní předchůdkyně (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala, zda je žalovaná schopen poptávaný úvěr splácet.

6. Soud dotazem na společnost [právnická osoba] ověřil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná [celé jméno žalované], [rodné číslo], která má spolu s [jméno] [příjmení], [rodné číslo] k účtu dispoziční oprávnění. Dne [datum] je na účtu evidována příchozí platba ve výši 3.500 Kč z účtu [bankovní účet] od odesílatele [anonymizována dvě slova]. Bylo tudíž prokázáno, že částka úvěru ve výši 3.500 Kč byla žalobkyní žalované poukázána a připsána na účet žalované.

7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

12. Po provedeném dokazování a po aplikaci výše citovaných ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Na podkladě výsledků provedeného dokazování přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžitou částku ve výši 3.500 Kč. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, bylo nezbytné posoudit věc z hlediska splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně, jako původní věřitelky, postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Původní věřitelka poskytla žalované finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, přičemž v návaznosti na to stíhala věřitele zákonná povinnost prověřit schopnost žalované splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou zákonnou povinnost splnila, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení svá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně skutečně řádně prověřila úvěruschopnosti žalovanou, nepodložila žádnými důkazy. Žalobkyně pak již v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání nároku na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

15. Lze tedy shrnout, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru, splnila svou zákonnou povinnost a řádně posoudila zákonem stanoveným postupem úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžité prostředky ve výši 3.500 Kč bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, dospěl soud k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, přičemž k této musí přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Žalobkyně již v žalobě výslovně uvedla alternativní požadavek na přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, z čehož je zřejmé, že žalobkyně si byla již před podáním žaloby vědoma nedostatku svých skutkových tvrzení a předložených důkazů, přičemž žádné důkazy, kterými by prokázala prověření úvěruschopnosti žalovanou, pak nedoložila ani dodatečně na základě výzvy soudu.

17. S ohledem na skutečnost, že žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně prokazatelně na její účet poskytnuty prostředky ve výši 3.500 Kč, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalované nevznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Podle žalobních tvrzení žalovaná nezaplatila žalobkyni na požadované částce 5.375,54 Kč (sestávající z jistiny ve výši 3.500 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 655,54 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.220 Kč) ničeho, jiný závěr nevyplývá ani z výsledků provedeného dokazování.

18. V souladu s principem vydání bezdůvodného obohacení soud žalobě částečně ve výroku I. vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni dluh ve výši 3.500 Kč, který představuje peněžité plnění, které žalovaná bez právního důvodu převzala a nevrátila. Ve zbývající části, tedy co do částky 1.875,54 Kč, představující poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 655,54 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.220 Kč, soud nárok žalobkyně ve výroku II. zamítl.

19. Vzhledem k prodlení žalované s vrácením peněžité částky jí vznikla povinnost zaplatit také úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, a to od [datum], tj. od prvého dne prodlení, kterým je, s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, následující den, kdy byla žalované doručena žaloba. [příjmení] sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni [datum], činila 0,5 % (čerpáno z dat dostupných na [webová adresa]), Soud tak žalovanou zavázal k úhradě úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.500 Kč od [datum] do zaplacení. S ohledem na žalobkyní požadovaný úrok ve výši 9 % soud proto úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 3.500 Kč od [datum] do zaplacení zamítl, současně s ohledem na shora uvedené soud zamítl i úročení částky ve výši 5.375,54 Kč i úročení částky 1.875,54 Kč od [datum] do zaplacení. (část výroku I.)

20. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když pro jiný výrok nebyl shledán důvod, a to s ohledem na částečný úspěch žalobce a částečný úspěch žalované (ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.) (výrok III.)

21. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle § 160 odst. 1 o. s. ř.