15 C 22/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum , bytem adresa žalované , o zaplacení částky 6.755 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6.755 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 851,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.739,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.679 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 3.679 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.755 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 3.679 Kč a dlužného poplatku ve výši 3.076 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 1.739,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 851,15 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 3.679 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.679 Kč od [datum] do zaplacení, a dále aby jí žalovaná nahradila náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce - společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 9.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.150 Kč (úroková sazba ve výši 19,98 % ročně), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1.710 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.665 Kč, tedy nad rámec jistiny ve výši 9.000 Kč ještě částku v celkové výši 7.525 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 276 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná za celé období uhradila částku 9.770 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 5.321 Kč na částečnou úhradu jistiny a 4.449 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni [datum] dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně k uvedenému dni celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 6.755 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3.679 Kč a dlužného poplatku ve výši 3.076 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 3.679 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 19,98 % ročně od [datum] do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila.

2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel půjčky, respektive spotřebitelského úvěru, před uzavřením Smlouvy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do [anonymizováno] karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě žalovaného (část„ Ověřené dokumenty“). Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva o půjčce ze dne [datum].

3. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 30. 1. 2020, č.j. EPR 285142/2019-8, proti kterému však žalovaná podala včasný odpor, který odůvodnila tím, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (v žalobě) nejsou uvedeny všechny rozhodné skutečnosti, když obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] odmítl od žalované převzít další splátky, které žalovaná měla vůli hradit dle splátkového kalendáře (vždy 300 Kč v bílé obálce do poštovní schránky obchodního zástupce) až do doby, kdy obchodní zástupce jménem společnosti [právnická osoba] odmítl další splátky přebírat. Dále žalovaná zpochybnila tvrzení žalobkyně, že jí bylo doručeno uvědomění o postoupení předmětné pohledávky jinému věřiteli a výzva k úhradě dluhu, když tvrdila, že jí zmíněné dokumenty nebyly nikdy doručeny. Poukázala též na to, že se jedná o 7 let starou záležitost, kdy již má téměř nulovou možnost zajistit důkazní materiál, zejména sms komunikaci s obchodním zástupcem, kterého několik dnů a týdnů vyzývala k převzetí plnění. Podání žaloby tudíž žalovaná označila za pokus o blamáž a vydírání. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. 15 C 22/2020.

4. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce splnil před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru - Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] - povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (III. ÚS 4129/18, 33 Cdo 201/2018), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele (od žalované), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalované posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru [příjmení], NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb.

5. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne [datum], žalobkyně odkázala na [anonymizováno] kartu, ve které žalovaná dne [datum] v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že má stálý příjem financí ve výši 17.500 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto půjčku je dostatečná. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná na uvedené [anonymizováno] kartě svým podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že ze shora specifikované [anonymizováno] karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalované ze živnostenského rejstříku a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Vedle [anonymizováno] karty ze dne [datum] však žalobkyně soudu nepředložila žádné jiné listiny ani doklady, které měl původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici ke dni uzavření Smlouvy, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které [anonymizováno] zákazníka odkazuje, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

6. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. Předvolání k tomuto ústnímu jednání bylo žalované řádně doručeno do její datové schránky dne [datum]. Žalovaná byla tedy k jednání řádně předvolána. Dne [datum] byla soudu doručena omluva žalované z uvedeného jednání, kterou žalovaná zdůvodnila tím, že je dva týdny po [anonymizováno] krční páteře, dosud bojuje s rozsáhlými otoky v oblasti celého krku a je značně pod vlivem léků a injekcí od bolesti, a není tudíž schopna se jednání účastnit a racionálně uvažovat. Jelikož žalovaná své tvrzení, kterým svoji omluvu z jednání odůvodnila, žádným způsobem nedoložila, soud ji vyzval, aby doložila potvrzení od lékaře o podstoupené operaci a o svém aktuálním [anonymizováno] stavu. Žalovaná však na tuto výzvu soudu nereagovala a žádné potvrzení o svém zdravotním stavu nepředložila. Soud proto omluvu žalované z jednání nemohl považovat za omluvu řádnou a důvodnou a dne [datum] věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční právní moci. Soud pak u jednání provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, když žalovaná soudu žádný důkazní materiál nepředložila. Konkrétně soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce [číslo] z [datum], včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, [anonymizováno] kartou vyplněnou dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně [anonymizováno] postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], a podacími lístky ze dne [datum] a ze dne [datum], z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

7. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ (dále jen„ Smlouva“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy převzala od [anonymizováno] v místě bydliště v hotovosti celou částku„ půjčky“, tj. částku 9.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.150 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.710 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.665 Kč, celkem tedy vedle jistiny též částku ve výši 7.525 Kč (dále jen„ poplatek“), a to v 60 týdenních splátkách po 276 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději o konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 241 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za [právnická osoba] ([jméno] [anonymizováno]). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila více, než tvrdila a doložila žalobkyně, tedy vice než částku 9.770 Kč vyplývající z tabulky umoření (č.l. 78). Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze [anonymizováno] kartu, dle které žalovaná před uzavřením Smlouvy dne [datum] uvedla, že žije v nájmu, má dvě vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem, pracuje jako OSVČ v oboru manikúra a pedikúra a její měsíční„ mzda“ činí 10.500 Kč, přičemž deklarovala ještě další blíže nespecifikovaný příjem ve výši 7.000 Kč měsíčně. Jako své měsíční výdaje žalovaná uvedla: nájem/inkaso: 3.000 Kč, telefon: 500 Kč, výdaje na domácnost: 7.000 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 10.500 Kč měsíčně. Tvrdila, že nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti. Podle údajů uvedených v [anonymizováno] kartě v oddíle„ Ověřené dokumenty“ měla žalovaná zástupci právního předchůdce žalobkyně předložit občanský průkaz, živnostenský list a„ výplatní pásky“. Tyto dokumenty zmíněné v [anonymizováno] kartě však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v [anonymizováno] kartě uvedených.

8. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.

9. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý o.z.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (právní úprava platná v době uzavření Smlouvy).

10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

11. Podle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, a věřitelem je osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle ustanovení § 39 starého o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 451 odst. 1 starého o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 starého o.z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

16. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovanou (dále též spotřebitelem), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce, která obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem v § 657 starého o.z., tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného v době uzavření Smlouvy. S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě starého o. z., též podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli (žalované) finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil před uzavřením každé z předmětných dvou smluv povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované, výpisy z jejího účtu, ověření v registru [příjmení], NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, mohou být uzavřené smlouvy posouzeny jako neplatné ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měla žalovaná jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána její schopnost úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovanou v [anonymizováno] kartě, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze [anonymizováno] kartu ze dne [datum], kterou žalovaná vyplnila před uzavřením Smlouvy, dle které měla žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit živnostenský list a„ výplatní pásky“, avšak tyto dokumenty a listiny zmíněné v [anonymizováno] kartě nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž [anonymizováno] si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uváděné žalovanou ověřil, a že doklady uvedené v [anonymizováno] kartě byly skutečně před uzavřením Smlouvy předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako [anonymizováno] karta. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Soud nemohl přehlédnout ani v rozpor v tom, že podle údajů uvedených v [anonymizováno] kartě žalovaná pracovala jako OSVČ a že doložila živnostenský list, avšak ohledně výše svých příjmů měla doložit„ výplatní pásky“. Pokud byla žalovaná [příjmení], dost dobře nemohla své příjmy prokazovat výplatními páskami, když výplatní pásky vystavuje zaměstnavatel, ale měla je doložit svým daňovým přiznáním, které však ani dle údajů vyplněných v [anonymizováno] kartě před uzavřením Smlouvy předloženo nebylo. Příjmy tvrzené žalovanou tedy ze strany právního předchůdce žalobkyně jako úvěrujícího rozhodně nebyly poskytovatelem úvěru náležitě ověřeny. Za tohoto stavu věci, kdy soud nemohl ověřit pravdivost údajů v Zákaznické kartě uvedených, tudíž nemohl přijmout ani závěr, že právní předchůdce žalované před uzavřením Smlouvy jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. V daném případě tudíž nelze hovořit o tom, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované a že by dostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy. Porušil-li úvěrující tuto povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli (žalované) úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy. Nelze přehlédnout ani to, že úvěrující před uzavřením Smlouvy nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalované vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů soudu nezbylo než uzavřít, že úvěrující, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a že tudíž Smlouva, na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, je s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., neplatná. Jinak řečeno – pokud nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující) si vyžádal nějaké podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované, nebylo možné, aby bez toho řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v Zákaznické kartě. Z těchto důvodů nemohl úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli (žalované) úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.).

18. Jelikož však žalovaná jistinu předmětného úvěru, tj. částku 9.000 Kč dne [datum] na základě neplatné úvěrové smlouvy převzala, což žalovaná potvrdila svým podpisem na Smlouvě, přičemž v rámci daného soudního řízení převzetí této částky žádným způsobem nezpochybnila, vznikla ji povinnost uvedenou částku vrátit podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jelikož však dle žalobních tvrzení žalobkyně, která nebyla v rámci daného řízení žalovanou zpochybněna, již žalovaná z titulu Smlouvy uhradila celkem částku 9.770 Kč, nebyly žalobní požadavky žalobkyně soudem shledány důvodné ani zčásti, když žalovaná tak již žalobkyni uhradila částku vyšší než činila poskytnutá částka 9.000 Kč a bezdůvodné obohacení tak již úvěrujícímu v celém rozsahu vrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila více, než činila jistina, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvního úroku a poplatků, žalobu zamítl (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla v tomto řízení procesně zcela úspěšná a náležela by jí tak náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).