15 C 231/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M., vykonávajícím advokacii jako společník ve společnosti právnická osoba sídlem adresa , PSČ obec , proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 403.041 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 403.041 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 403.041 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 53.293,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne 9. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni částku ve výši 403.041 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že má vůči žalované pohledávku na základě § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně jakožto odpovědnostní pojistitel z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vyplatila za žalovanou v souladu s ust. § 6 a § 9 shora uvedeného zákona na nárocích na náhradu škody za pojistnou události č. [rok] [číslo] pojistné plnění v celkové výši 448.041 Kč. Vzhledem k naplnění podmínek podle § 10 zmíněného zákona vzniklo žalobkyni tzv. postižní právo, tj. právo požadovat po žalované náhradu toho, co za ni poškozeným osobám plnila. Dne 27. 6. 2018 byla mezi stranami uzavřena Dohoda o uznání a splácení dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše. V rámci této dohody byl také sjednán splátkový kalendář, v němž bylo ujednáno, že žalovaná uhradí svůj dluh ve výši 448.041 Kč tak, že každý měsíc uhradí žalobkyni částku 5.000 Kč s tím, že poslední splátka bude činit částku 3.041 Kč, a že částky jsou splatné vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje dnem 25. 7. 2018 a konče dnem 25. 12. 2025. Žalovaná svým podpisem dohody vzala též na vědomí, že v případě prodlení se zaplacením některé splátky je splatný celý dluh uznaný touto dohodou, popř. jeho nezaplacená část, a to k datu splatnosti příslušné nezaplacené částky. Žalovaná podle ujednaného splátkového kalendáře uhradila 9 splátek, tj. 45.000 Kč. V dubnu 2019 však žalovaná neuhradila ujednanou měsíční splátku a následně už na dluh neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že bylo ujednáno, že nezaplacením byť jen jedné splátky se stává splatnou zbývající část dluhu včetně příslušenství, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 403.041 Kč včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, a to ode dne 26. 4. 2019 do zaplacení. Žalobkyně současně tvrdila, že před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 403.041 Kč nejpozději do 23. 8. 2020. Tato výzva se však minula účinkem a žalobkyni proto nezbylo, než se svého nároku na zaplacení uvedené částky domáhat soudní cestou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaná žádné listiny soudu nepředložila. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 7. 1. 2021, č.j. 15 C 231/2020 – 29, vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníkům se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalované, nijak nevyjádřila, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl dokazování jednotlivými listinami předloženými žalobkyní a z nich učinil následující skutková zjištění:

5. Z Dohody o uznání a splácení dluhu, která byla uzavřena dne 27. 6. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou (č. l. 8 spisu) soud zjistil, že žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 448.041 Kč, a to včetně příslušného úroku z prodlení, s tím, že dluh vznikl podle § 10 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. z pojistné události ze dne 24. 7. 2015, kterou žalobkyně eviduje ve svém provozním systému pod ev. č. [rok], a která byla způsobena žalovanou. Současně se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni dluh ve výši 448.041 Kč v měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, resp. poslední měsíc splácení ve výši 3.041kč, splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje dnem 25. 7. 2018 a konče 25.12.2025 na účet u [právnická osoba], číslo účtu [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], [variabilní symbol]. Žalovaná podpisem dohody vzala na vědomí, že v případě prodlení se zaplacením některé splátky se stane splatným celý dluh uznaný touto dohodou, popř. jeho nezaplacená část, a to k datu splatnosti příslušné nezaplacené splátky.

6. Z předžalobní výzvy (č.l. 5) a z podacího archu (č. l. 6) prokazujícího odeslání předžalobní výzvy žalované na adresu [adresa] (adresa uvedená žalovanou v Dohodě o uznání a splácení dluhu) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 403.041 Kč nejpozději do 23. 8. 2020, a to pod výstrahou zahájení soudního sporu vyznačujícího se vznikem nákladů řízení.

7. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil; povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

8. Podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle ust. § 2 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb., je pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Podle ust. § 6 zák. č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 9 odst. 1 věta první zák. č. 168/1999 Sb., poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

9. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 10 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném v době vzniku pojistné události, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit, přičemž porušením základní povinnosti týkající se provozu vozidla na pozemních komunikací je mimo jiné řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění.

10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2019, činila 1,75 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

12. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 448.041 Kč, a to včetně příslušného úroku z prodlení, s tím, že dluh vznikl podle § 10 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. z pojistné události ze dne 24. 7. 2015, kterou žalobkyně eviduje ve svém provozním systému pod ev. č. 2015, a která byla způsobena žalovanou. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka (žalované) je pak vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel (žalobkyně) tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka (žalovanou), který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaná, která v daném řízení zůstala zcela nečinná, však v tomto smyslu nic netvrdila ani neprokázala. Soudu proto nezbylo, než ve smyslu § 2053 o. z. vycházet z toho, že dluh uznaný žalovanou v době uznání v uznaném rozsahu, tj. ve výši 448.041 Kč, trval. V rámci Dohody o uznání a splácení dluhu se pak žalovaná současně zavázala zaplatit žalobkyni předmětný dluh ve výši 448.041 Kč v měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, resp. poslední měsíc splácení ve výši 3.041kč, splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje dnem 25. 7. 2018 a konče 25. 12. 2025, a to s tím, že v případě prodlení se zaplacením některé splátky se stane splatným celý dluh uznaný touto dohodou, popř. jeho nezaplacená část, a to k datu splatnosti příslušné nezaplacené splátky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná podle ujednaného splátkového kalendáře řádně uhradila 9 splátek, tj. 45.000 Kč (9 x 5.000 Kč). V dubnu 2019 však žalovaná neuhradila ujednanou měsíční splátku a následně už na dluh neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu došlo dnem [datum] k zesplatnění celého dosud neuhrazeného zůstatku uznaného dluhu a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení částky ve výši 403.041 Kč (původní dlužná částka ve výši 448.041 Kč ponížená o dosud uhrazené splátky ve výši 45.000 Kč) včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, a to ode dne [datum] do zaplacení. Tato částka pak zcela odpovídá žalované jistině, když v řízení nebylo zjištěno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná nad rámec částky 45.000 Kč (tj. 9 splátek po 5.000 Kč) na svůj dluh, který vůči žalobkyni uznala, uhradila nějaké další částky.

14. Žalobkyni pak náleží s ohledem na prodlení žalované rovněž úroky z prodlení v souladu s ust. § 1968, § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to počínaje dnem 26. 4. 2019, tedy ode dne následujícího po dni 25. 4. 2019, kdy v důsledku toho, že žalovaná neuhradila řádně a včas splátku splatnou dne 25. 4. 2019, došlo k zesplatnění celého zbývajícího zůstatku dluhu. Jelikož žalovaná byla povinna celý dosud neuhrazený zůstatek dluhu uhradit do 25. 4. 2019, od 26. 4. 2019 je tudíž v prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, tj. v částce 53.293,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 16.122 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), a to z tarifní hodnoty ve výši 403.041 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 9.100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10.000 Kč, o které hodnota převyšuje 200.000 Kč, tj. 9.940 Kč za jeden úkon právní služby, a to za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, tj. 3 x 9.940 = 29.820 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. (tj. 3 x 300 Kč = 900 Kč), a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 30.720 Kč, tedy ve výši 6.451,20 Kč.

16. Uložené povinnosti je žalovaná povinna plnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.