15 C 24/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného do datum podnikající pod IČO naposledy sídlem adresa žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 19.220 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.220 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 8.786 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 26. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 19.220 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že účastníci dne 19. 5. 2020 dohodou narovnali své sporné vztahy s tím, že se žalovaný zavázal do 25. 5. 2020 zaplatit žalobci 19.220 Kč, které však ani zčásti nezaplatil, ač byl o zaplacení upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Soud usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 15 C 24/2021 - 32 vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníkům se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které si žalovaný osobně převzal dne 11. 2. 2021, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z dohody o narovnání (č. l. 9 až 10) soud zjistil, že žalobce a žalovaný dne 22. 5. 2020 písemně ujednali, že v rámci narovnání jejich sporných práv a povinností zaplatí žalovaný žalobci ve lhůtě do 25. 5. 2020 částku 19.220 Kč.

6. Z předžalobní upomínky (č. l. 5) a podacího lístku (č. l. 7) soud zjistil, že žalobce, prostřednictvím zástupce, vyzval dopisem ze dne 6. 10. 2020, adresovaným žalovanému a předaným k poštovní přepravě dne 7. 10. 2020, žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 19.220 Kč, a to pod výstrahou zahájení soudního sporu.

7. Podle ust. § 1903 odst. 1 věta první zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

8. Podle ust. § 1789 o. z., ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

9. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2020, činila 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce a žalovaný narovnáním jejich dosavadního závazku založili nový závazek, podle kterého měl žalovaný žalobci v ujednané době zaplatit dluh, jehož výše odpovídá žalobnímu žádání. Žalovaný v řízení netvrdil, že by došlo k byť i jen částečnému zániku jeho dluhu, takový závěr se nepodává ani z provedeného dokazování. Bylo proto na místě žalobci přisoudit důvodně požadovaných 19.220 Kč. Jelikož žalovaný měl dluh splnit do 25. 5. 2020, od 26. 5. 2020 prodlévá se splněním peněžitého dluhu, je proto povinen žalobci zaplatit úroky z prodlení, a tedy i v této části nebylo možné upřít žalobě její opodstatnění.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.786 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 8 odst. 1 a ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.220 Kč sestávající z částky 1.900 Kč za každý ze tří realizovaných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 6.600 Kč ve výši 1.386 Kč.

13. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.