15 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 34 814 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 4. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 7 000 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 3 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,50 % ročně z částky 3 374 Kč od 3. 4. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 3 374 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 3 374 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 8. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 14 000 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Soud žalobu zamítá pro částku 10 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 440 Kč od 29. 8. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % ročně z částky 24 440 Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % ročně z částky 24 440 Kč od 1. 7. 2008 do 17. 8. 2008, 10,75 % ročně z částky 10 440 Kč od 18. 8. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 10 440 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 714,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 10 374 Kč (z toho 7 000 Kč na jistině a 3 374 Kč na souhrnném poplatku) s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 10 374 Kč za dobu od 3. 4. 2007 do 18. 12. 2020 (11 549,81 Kč) a dále úrok z prodlení z této částky za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] (dále také„ půjčka 1“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 25. 9. 2006. Žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem 3 374 Kč v 26 týdenních splátkách po 399 Kč, poslední splátka splatná 26. 3. 2007. Žalovaný ničeho neuhradil, na jistině dluží 7 000 Kč a na poplatku 3 374 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předmětem řízení je dále spor o zaplacení částky 24 440 Kč (z toho 14 410,38 Kč na jistině a 10 029,62 Kč na souhrnném poplatku) s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 24 440 Kč za dobu od 29. 8. 2007 do 18. 12. 2020 (26 245,54 Kč) a dále úrok z prodlení z této částky za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] (dále také„ půjčka 2“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 10. 8. 2007. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, poslední splátka splatná 15. 8. 2008. Žalovaný uhradil částku 1 000 Kč, na jistině dluží 14 410,38 Kč a na poplatku 10 029,62 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu ve vztahu k půjčce 1.

5. Z listiny zvané smlouva o půjčce [číslo] soud zjistil, že dne 25. 9. 2006 (pondělí) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o půjčce [číslo] na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 3 374 Kč, a to v 26 týdenních splátkách ve výši 399 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smlouvy). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 75 ze 109). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky z této smlouvy o půjčce, upozorněn na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

6. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu ve vztahu k půjčce 2.

7. Z listiny zvané smlouva o půjčce [číslo] soud zjistil, že dne 10. 8. 2007 (pátek) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o půjčce [číslo] na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 480 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smlouvy). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 100 ze 109). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky z této smlouvy o půjčce, upozorněn na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

8. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 25. 9. 2006 a 10. 8. 2007 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy, dále„ obč. z.“), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

9. Dle § 657, § 658 obč. z., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky. Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

11. Dle § 55 odst. 1 až 3 obč. z., ve znění účinném do 30. 6. 2008, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

12. Dle § 56 odst. 1, 2 obč. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

13. Dle § 3 odst. 1 obč. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

15. Dle § 39 obč. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Dle § 40a obč. z., ve znění účinném do 31. 7. 2010, jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.

17. V § 40a obč. z. jsou tak vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu (nestanoví-li zákon jinak).

18. Dle § 1 879, § 1 880 odst. 1, § 1 881, § 1 882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

20. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 25. 9. 2006 smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 3 374 Kč, vrátí v 26 hotovostních týdenních splátkách ve výši 399 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne 25. 9. 2006 (pondělí). První splátka byla splatná dne 2. 10. 2006 (pondělí). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne 1. 4. 2007 (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum 26. 3. 2007. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, když ničeho neuhradil. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 7 000 Kč, částka 3 374 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 3 374 Kč – 96,4 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci září 2009 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,80 % až 16,94 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z [webová adresa]). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 3 374 Kč, sjednaný ve výši pět a půl násobku až čtrnáctinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 7 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 obč. z. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek žalovaná tak dluží na poskytnuté jistině 7 000 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 3 374 Kč důvodná není. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 7 000 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne 2. 4. 2007 (když žalobkyně netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Obdobně v tomto rozsahu soud požadované úroky z prodlení z částky 3 374 Kč zamítl.

21. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 10. 8. 2007 smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 10 440 Kč, vrátí v 53 hotovostních týdenních splátkách ve výši 480 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne 10. 8. 2007 (pátek). První splátka byla splatná dne 17. 8. 2007 (pátek). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne 17. 8. 2008 (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum 15. 8. 2008. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Avšak žalobkyně neuvedla, kdy a jak hradil. Soud proto vychází z jejího tvrzení, že uhradil celkem 1 000 Kč. Pokud žalobkyně neuvedla, kdy a jak žalovaný hradil, považuje soud splácení uvedené částky až do výše 1 000 Kč za řádné a včasné splácení dle splátek. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 15 000 Kč, částka 10 440 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 10 440 Kč – 69,6 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci srpen 2007 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,60 % až 16,04 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z [webová adresa]). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 10 440 Kč, sjednaný ve výši čtyř až desetinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 15 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 obč. z. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z půjčky je nutné od celkově poskytnuté půjčky 15 000 Kč odečíst platby žalovaného, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění – a to souhrnný poplatek, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud žalobkyní tvrzenou úhradu žalovaného 1 000 Kč plně započetl na poskytnutou jistinu 15 000 Kč. Žalovaný tak dluží na poskytnuté jistině 14 000 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 10 440 Kč důvodná není. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 14 000 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne 18. 8. 2008 (když žalobkyně netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), až od uvedeného data lze přiznat úroky z prodlení, sazba úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Obdobně v tomto rozsahu soud požadované úroky z prodlení z částky 24 440 Kč za dobu od 29. 8. 2007 do 17. 8. 2008, a dále z částky 10 440 Kč zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 60 %, v rozsahu 40 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 20 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 393 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 3 571 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 714,20 Kč (20 % z 3 571 Kč).

23. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.