15 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 9,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 8,50 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 8 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 8 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 8,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 7,50 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], 10,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 10 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 6 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,50 % ročně z částky 16 960 Kč od [datum] do [datum], 10,75 % ročně z částky 16 960 Kč od [datum] do [datum], 10,75 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 9,25 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 8,50 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 8 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,75 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,5 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,05 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,5 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 8 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 8,75 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 9 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,25 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 7,50 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum], 10,75 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 6 960 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 16 960 Kč (z toho 10 000 Kč na jistině a 6 960 Kč na souhrnném poplatku) s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 16 960 Kč za dobu od [datum] do [datum] (17 426,07 Kč) a dále úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, poslední splátka splatná [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil, na jistině dluží 10 000 Kč a na poplatku 6 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že dne [datum] (pondělí) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), uzavřeno písemné ujednání, na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smlouvy). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 96 ze 109). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení).

6. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce, upozorněn na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

7. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy, dále„ obč. z.“), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

8. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Soud dodává, že smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky.

10. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2008, upravuje hlava pátá ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona ve znění do [datum], spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

11. Dle § 55 odst. 1 až 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2010, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 odst. 1, 2 uvedeného zákona, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Nepřípustná jsou zejména ujednání dle § 56 odst. 3.

12. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. [obec] mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

14. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu (nestanoví-li zákon jinak).

16. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 6 960 Kč, vrátí v 53 hotovostních týdenních splátkách ve výši 320 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne [datum] (pondělí). První splátka byla splatná dne [datum] (pondělí). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne [datum] (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, když ničeho neuhradil. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 10 000 Kč, částka 6 960 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 6 960 Kč – 69,6 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci srpen 2007 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 10,26 % až 16,04 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z [webová adresa]). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 6 690 Kč, sjednaný ve výši čtyř až šestinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 obč. z. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Žalovaný tak dluží na poskytnuté jistině 10 000 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 6 960 Kč důvodná není. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne [datum] (když žalobkyně netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Obdobně v tomto rozsahu soud požadované úroky z prodlení z částky 6 960 Kč zamítl. Protože žalobkyně požadovala úrok z prodlení v kapitalizované výši již od [datum], v době od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl pro úroky z prodlení z celé částky 16 960 Kč (formulace výroku rozsudku nahrazuje formulaci kapitalizovaného úroku z prodlení, jak jej požadovala žalobkyně).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 58 %, v rozsahu 42 % úspěšná nebyla. Žalobkyni by příslušela náhrada v rozsahu pouhých 16 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Z důvodu toliko 16% rozdílu a s ohledem na předmět řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.