15 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Doupovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4.575 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci</b> <b>a) částku 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.525 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení,</b> <b>b) částku 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.525 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>c) částku 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1.525 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 31. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku v celkové výši 4.575 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dílčích dluhů po 1.525 Kč, odpovídajících jednotlivým žalobou uplatněným nárokům. Žalobce tvrdil, že je licencovaným provozovatelem veřejné linkové dopravy v [obec] a okolí a ve smluvních přepravních podmínkách a tarifu stanovil výši základního jízdného (tj. 25 Kč) a výši přirážky za cestu bez platného jízdního dokladu (tj. 1.500 Kč). Uplatněné nároky žalobce opíral o tvrzení, že žalovaný ve dnech 11. 9. 2019 (nárok [číslo]), 1. 11. 2019 (nárok [číslo]) a 24. 1. 2020 (nárok [číslo]) cestoval tramvají provozovanou žalobcem a při provedených přepravních kontrolách v zastávce [ulice], [obec] (nárok [číslo]), [ulice], [obec] (nárok [číslo]) a [ulice], [obec] (nárok [číslo]) bylo zjištěno, že žalovaný jednotlivé jízdy uskutečnil bez platného jízdního dokladu, nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému. Současně žalobce tvrdil, že před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, avšak žalovaný na své dluhy ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 23. 2. 2021, č.j. 15 C 39/2021 - 32 vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z jednotlivých zápisů o provedených přepravních kontrolách, které jsou vedle podpisu přepravního revizora opatřeny podpisem žalovaného (jehož totožnost revizor v každém z posuzovaných případů ověřil pomocí občanského průkazu), soud zjistil, že žalovaný ve dnech 11. 9. 2019, 1. 11. 2019 a 24. 1. 2020 cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem (tramvají), a to bez jízdního dokladu. Žalovaný byl v každém z posuzovaných případů vyzván k zaplacení částky 1.525 Kč. Z přílohy č. 1 Tarifu integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje soud zjistil, že cena základního jízdného činila 25 Kč. Ze Smluvních přepravních podmínek integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje soud zjistil, že přirážka k jízdnému (za jízdu bez jízdního dokladu) činila 1.500 Kč. Z předžalobních upomínek a přehledů odeslané pošty bylo zjištěno, že zástupce žalobce dne 27. 11. 2019 vyhotovil a následně dne 28. 11. 2019 odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dluhu vzniklého v souvislosti s jízdou žalovaného prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem, kterou žalovaný uskutečnil dne 11. 9. 2019, dále že zástupce žalobce dne 6. 2. 2020 vyhotovil a následně dne 11. 2. 2020 odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dluhu vzniklého v souvislosti s jízdou žalovaného prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem, kterou žalovaný uskutečnil dne 1. 11. 2019, a dále že zástupce žalobce dne 11. 5. 2020 vyhotovil a následně dne 13. 5. 2020 odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dluhu vzniklého v souvislosti s jízdou žalovaného prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem, kterou žalovaný uskutečnil dne 24. 1. 2020.

5. Podle ust. § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující mj. povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému; výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách; výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Obdobně dle ust. § 18a odst. 2 písm. a), c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující mj. povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou ke dni 1. 7. 2019 a ke dni 1. 1. 2020 činila vždy 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný ve dnech 11. 9. 2019, 1. 11. 2019 a 24. 1. 2020 porušil povinnosti cestujícího stanovené v ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., resp. v ust. § 18a odst. 2 písm. a), c) zákona č. 111/1994 Sb., a to tím, že se coby cestující hromadné dopravy provozované žalobcem neprokázal, ani v jednom z posuzovaných případů, na výzvu pověřené osoby při žalobcem provedených přepravních kontrolách platným jízdním dokladem. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci zaplatil jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč v souvislosti s každou jednotlivou jízdou. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení, když žalovaný se dnem následujícím po dni uskutečnění jízdy, v rámci níž se neprokázal platným jízdním dokladem, ocitl v prodlení se splněním svého dílčího peněžitého dluhu (ust. § 1968, § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení byla odvozena ze shora citovaných předpisů a z dat o výši repo sazby stanovené Českou národní bankou).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu (400 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 8 odst. 1 a ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.575 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V řízení bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k zaplacení jednotlivých dílčích dluhů třemi samostatnými upomínkami, nicméně současně nebylo možné přehlédnout, že žalobce navrhl přisouzení odměny zástupce a související paušální náhrady hotových výdajů toliko za jednu předžalobní výzvu, přičemž soud neshledal důvody, pro které by bylo na místě se od tohoto návrhu žalobce odchýlit.

8. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.