15 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Doupovcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6.072 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.072 Kč se zákonným úrokem z prodlení</b> <b>a) ve výši 8,50 % ročně z částky 1.518 Kč od 7. 3. 2018 do zaplacení,</b> <b>b) ve výši 8,50 % ročně z částky 1.518 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení,</b> <b>c) ve výši 8,50 % ročně z částky 1.518 Kč od 26. 5. 2018 do zaplacení,</b> <b>d) ve výši 9,00 % ročně z částky 1.518 Kč od 13. 8. 2018 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou podepsanému soudu dne 20. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku v celkové výši 6.072 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dílčích dluhů po 1.518 Kč, odpovídajících jednotlivým žalobou uplatněným nárokům. Uplatněné nároky žalobce, coby provozovatel veřejné linkové dopravy, opíral o tvrzení, že žalovaný ve dnech [datum] (nárok č. 1), [datum] (nárok č. 2), [datum] (nárok č. 3) a [datum] (nárok č. 4) cestoval trolejbusem – linkami provozovanými žalobcem a při provedených přepravních kontrolách bylo zjištěno, že žalovaný jednotlivé jízdy uskutečnil bez platného jízdního dokladu, nezaplatil jízdné (18 Kč za každou jednotlivou jízdu) a přirážku k jízdnému (1.500 Kč za každou jednotlivou jízdu). Současně žalobce tvrdil, že před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, avšak žalovaný na své dluhy ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný.

3. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 18. 3. 2021, č.j. 15 C 56/2021 - 25 vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Z jednotlivých záznamů o provedených přepravních kontrolách, které jsou vedle podpisu přepravního revizora opatřeny podpisem žalovaného (jehož totožnost revizor v každém z posuzovaných případů ověřil pomocí občanského průkazu), soud zjistil, že žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem (trolejbusem), a to pokaždé bez jízdního dokladu, kdy cena jízdného činila 18 Kč za jednotlivou jízdu. Z Výňatku ze Smluvních přepravních podmínek soud zjistil, že přirážka k jízdnému (za jízdu bez jízdního dokladu) činila 1.500 Kč. Z předžalobní výzvy a dodejky bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 6.072 Kč, v souvislosti s jízdami žalovaného bez jízdního dokladu, které žalovaný realizoval ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum].

5. Podle ust. § 2555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující mj. povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému; výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách; výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Obdobně dle ust. § 18a odst. 2 písm. a), c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující mj. povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou ke dni 1. 1. 2018 činila 0,5 % a ke dni 1. 7. 2018 činila 1 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] porušil povinnosti cestujícího stanovené v ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., resp. v ust. § 18a odst. 2 písm. a), c) zákona č. 111/1994 Sb., a to tím, že se coby cestující hromadné dopravy provozované žalobcem neprokázal, ani v jednom z posuzovaných případů, na výzvu pověřené osoby při žalobcem provedených přepravních kontrolách platným jízdním dokladem. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci zaplatil jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč v souvislosti s každou jednotlivou jízdou. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně důvodně požadovaných úroků z prodlení, když žalovaný se dnem následujícím po dni uskutečnění jízdy, v rámci níž se neprokázal platným jízdním dokladem, ocitl v prodlení se splněním svého dílčího peněžitého dluhu (ust. § 1968, § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení byla odvozena ze shora citovaných předpisů a z dat o výši repo sazby stanovené Českou národní bankou).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

8. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.