15 C 90/2019

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození omezený ve svéprávnosti, trvale bytem adresa žalovaného , t.č. fakticky bytem adresa žalovaného , zastoupený opatrovníkem: územní celek , sídlem adresa o zaplacení částky 15.004 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 6.704 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.635,80 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 8.504,73 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.185,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.504,73 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 204,73 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum], ve spojení s doplněním žaloby doručeným soudu dne [datum], domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.004 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.504,73 Kč a dlužného poplatku ve výši 6.499,27 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 5.635,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.185,11 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 8.504,73 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.504,73 Kč od [datum] do zaplacení, a dále aby jí žalovaný nahradil náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce - společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 9.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.226 Kč (úroková sazba ve výši 28 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.013 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.465 Kč, celkem tedy nad rámec poskytnuté jistiny částku ve výši 6.704 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše ve 45 týdenních splátkách po 349 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný za celé období uhradil pouze částku 700 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 495,27 Kč na částečnou úhradu jistiny, ze které zůstalo k doplacení 8.504,73 Kč, a 204,73 Kč na částečnou úhradu poplatku, ze kterého zůstalo k uhrazení 6.499,27 Kč. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni [datum] dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 15.004 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.504,73 Kč a dlužného poplatku ve výši 6.499,27 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 8.504,73 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 28 % ročně od [datum] až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] až do zaplacení. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaný ani přesto dlužnou částku neuhradil.

2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel půjčky (spotřebitelského úvěru) před uzavřením Smlouvy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě žalovaného (část„ Ověřené dokumenty“), mezi které patří zejména výměry podpory za měsíce únor, březen a duben 2017, doklady SIPO a nájemní smlouvy. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva.

3. Jelikož vyšlo najevo, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, nemohl Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhovět a věc byla převedena do rejstříku C a nově zapsána pod sp. zn. 15 C 90/2019.

4. Z opatrovnického spisu žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], který je v současné době veden u [anonymizována tři slova] [obec] - pobočka ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nebyl právní moci dne [datum], byl [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný) byl omezen ve svéprávnosti, a to mimo jiné tak, že není schopen nakládat s majetkem přesahujícím hodnotu 100 Kč a s finančními prostředky přesahujícími částku 100 Kč, není schopen uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním, není schopen uzavírat kupní, darovací, nájemní, pojistné či obdobné smlouvy, kromě běžných záležitostí každodenního života, není schopen uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, není schopen vyřizovat si osobní doklady, stejně jako přiznání dávek státní sociální podpory a jiných sociálních dávek, není schopen pořizovat pro případ smrti, apod. Jeho opatrovníkem byl jmenován [anonymizováno] [obec]. Z odůvodnění rozsudku se podává, že za účelem posouzení duševního stavu povinného byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], lékař Psychiatrické ambulance – [anonymizována dvě slova] v [obec], který podal dne [datum] znalecký posudek, z jehož závěrů vyplývá, že posuzovaný [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný) trpí duševní poruchou, která není jen přechodná. Jedná se o konglomerát duševních poruch, z nichž hlavní, nejzávažnější diagnózou, je paranoidní schizofrenie. Je také sociálně nezralou, maladaptivní osobností pocházející z výchovně insuficientního prostředí, emočně deprivovanou v dětství, trpěl poruchou pozornosti a aktivity, úzkostnými i depresivními stavy. Zjištěné duševní poruchy ve svém součtu podstatně snižují jeho volní a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k jeho chování. Povinný není schopen odolat tlaku okolí ani okamžitým impulzům v chování, není schopen adekvátně řešit své záležitosti. Není schopen nakládat s financemi nad rámec kapesného cca 500 Kč týdně, nemůže spravovat své jmění, aniž by hrozila závažná újma. Duševní porucha částečně omezuje schopnost povinného samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Povinný není schopen porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací, nájemní ani jiné smlouvy, není schopen rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, není schopen obstarávat si své záležitosti jednáním na úřadech, podávat si žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizovat si doklady, apod. Z odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti povinného dále vyplývá, že zprávou od [obec] správy sociálního zabezpečení v [obec] bylo prokázáno, že povinný je od [datum] příjemcem invalidního důchodu III. stupně, jehož výše ke dni [datum] činila 9.518 Kč měsíčně, přičemž z důchodu mu byla strhávána exekuční srážka. V rámci řízení o omezení svéprávnosti bylo provedeno dokazování i zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dle které je povinný pacientem [anonymizováno] pro psychoterapii a psychiatrii v [obec], přičemž od roku 2003 je opakovaně rehospitalizován v [anonymizováno] nemocnici v [obec]. V době podání zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] povinný již absolvoval celkem 17 hospitalizací, přičemž v té době zatím poslední proběhla v květnu 2015. Povinný se léčí s komorbidní problematikou psychiatricko neurologickou. Opatrovníkem [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný) jako osoby omezené ve svéprávnosti byl původně ve výroku III. rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jmenován městys [obec], když povinný měl v té době v informačním systému evidence obyvatel uveden trvalý pobyt na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. [anonymizováno] [obec] měl však proti svému jmenování do funkce veřejného opatrovníka povinného výhrady. Poukázal na skutečnost, že [celé jméno žalovaného] (zde povinný) má sice hlášen trvalý pobyt v [obec], avšak na adrese [ulice a číslo], [obec], což je sídlo [stát. instituce], takže se jedná o trvalý pobyt pouze tzv.„ na ohlašovně“, když fakticky se povinný v obci vůbec nezdržuje a městys [obec] o jeho osobě nemá žádné informace. Jelikož bylo následně zjištěno, že se povinný již nezdržuje v [obec], kde pobýval v době zahájení řízení o omezení svéprávnosti (od [datum] byl klientem sociální služby [anonymizováno] bydlení [anonymizováno], občanského sdružení [anonymizováno] v [obec]), ale že se od vánoc 2016 zdržuje ve [obec], městys [obec] jako tehdejší opatrovník poskytl opatrovanci (zde povinný) součinnost při přihlášení k trvalému pobytu do [obec] a při vyřizování nových osobních dokladů. Dne [datum] pak městys [obec] podal návrh na změnu opatrovníka [celé jméno žalovaného] s tím, že se jmenovaný zdržuje ve [obec] a aktuálně má trvalý pobyt hlášen na adrese [adresa žalovaného], kde má sjednánu s vlastníkem nájemní smlouvu o pronájmu ubytovacích prostor ze dne [datum]. V [obec] se jmenovaný nezdržuje a ani k výzvě veřejného opatrovníka nebyl ochoten se do městyse [obec] nastěhovat nebo se zdržovat v jeho okolí. Městys [obec] proto poukázal na skutečnost, že není schopen vykonávat funkci opatrovníka [celé jméno žalovaného] způsobem, jaký mu ukládá zákon a navrhl, aby opatrovníkem [celé jméno žalovaného] byla jmenována obec, kde má opatrovanec trvalé bydliště a kde se i převážně zdržuje, tj. [územní celek]. Okresní soud ve [obec] pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], změnil rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], tak, že městys [obec] zprostil funkce opatrovníka [celé jméno žalovaného] (zde povinný) a nově do této funkce jmenoval město Vsetín. Jelikož podle § 59 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právní účinky rozhodnutí o omezení svéprávnosti trvají 3 roky, [anonymizována dvě slova] ve [obec] usnesením ze dne 3. 2. 2020, č.j. [číslo jednací], zahájil nové řízení o svéprávnosti [celé jméno žalovaného]. Za účelem posouzení aktuálního duševního stavu povinného byla v řízení ustanovena znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], která podala dne [datum] znalecký posudek, z jehož závěrů vyplývá, že zdravotní stav [celé jméno žalovaného] (zde povinný) se od prosince 2016, kdy byl vydán rozsudek o omezení svéprávnosti, změnil ve smyslu konstruktivního vývoje – posuzovaný (zde povinný) projevuje zájem o adaptivní řešení svých zdravotních a sociálních problémů, má zájem o integraci v přirozeném sociálním prostředí. Povinný využívá dostupnou podporu veřejného opatrovníka, ze které profituje, takže jeho vývoj probíhá – byť opožděně – tak na horní hranici jeho možností. Do budoucna lze předpokládat další zlepšení stavu – ve smyslu posílení osobnostní autonomie, a to jako výsledek osobnostního dozrávání, i jako efekt nácviku dalších sociálních dovedností pod dohledem a s dopomocí opatrovníka. Na základě tohoto znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ve [obec] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], změnil předchozí rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], tak, že posuzovaný [celé jméno žalovaného] (zde povinný) není schopen nakládat s majetkem přesahujícím hodnotu 6.000 Kč, není schopen uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním, není schopen uzavírat kupní, darovací, nájemní, pojistné či obdobné smlouvy, kromě běžných záležitostí každodenního života, není schopen uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, není schopen rozhodovat o záležitostech týkajících se jeho zdravotního stavu, zejména o diagnostických a léčebných opatřeních a dávat k nim svůj souhlas, není schopen jednak v pracovněprávních věcech. Jeho opatrovníkem je i nadále město Vsetín.

5. Žalobkyně poté, co zjistila, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, v rámci doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne [datum], navrhla, aby v případě, pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl schopen platně uzavřít předmětnou úvěrovou smlouvu a že tudíž žalobkyni nelze přiznat nárok z titulu této smlouvy, tak aby soud žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutém plnění ze strany právního předchůdce žalobkyně, tj. ve výši vyčerpaného a nevráceného úvěru. Žalovaný totiž částku 9.000 Kč při uzavření Smlouvy o zápůjčce převzal, avšak dosud vrátil pouze 700 Kč, takže dosud nevrátil 8.300 Kč.

6. Opatrovník žalovaného u ústního jednání dne [datum] uvedl, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný smlouvu o úvěru uzavíral v duševní poruše, která ho činila k takovému právnímu jednání nezpůsobilým, a to přesto, že oficiálně byl omezen ve svéprávnosti až poté, co již byla smlouva uzavřena, nicméně ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který byl vypracován již v březnu 2016, tedy před tím, než následně v dubnu 2016 měla být předmětná úvěrová smlouva žalovaným uzavřena, je zcela zřejmé, že již v té době trpěl duševní poruchou, která ho činila k tomuto právnímu jednání nezpůsobilým. Opatrovník žalovaného proto navrhl, aby soud buď žalobu žalobkyně zcela zamítl, anebo aby popřípadě žalovanému uložil povinnost pouze vrátit to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku 8.300 Kč, když z převzaté částky 9.000 Kč, jak žalobkyně tvrdí, vrátil pouze částku 700 Kč.

7. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne [datum], žalobkyně ohledně konkrétních tvrzení, jak její právní předchůdce před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, odkázala na zákaznickou kartu, ze které se podává, že žalovaný dne [datum] v souvislosti se žádostí o zápůjčku před uzavřením Smlouvy uvedl, že má stálý příjem financí ze státní podpory, žije ve spolubydlení a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, přičemž svým podpisem na této zákaznické kartě stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. S ohledem na výši příjmů žalovaného a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně poukázala na to, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalovaného z výměry podpory – 2,3,4, předložených dokladů SIPO a nájemní smlouvy ze dne [datum] Vedle zákaznické karty však žalobkyně soudu nepředložila žádné jiné listiny ani doklady, které měl mít právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici ke dni uzavření Smlouvy, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které zákaznická karta odkazuje, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i [název soudu] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

8. Soud dále provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Smlouvou o zápůjčce [číslo] z [datum], včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, Zákaznickou kartou vyplněnou dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], a podacími lístky ze dne [datum] a ze dne [datum], z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“ (dále jen„ Smlouva“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy převzal od [anonymizováno] v místě bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 9.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.226 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.013 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 3.465 Kč, celkem tedy částku ve výši 15.704 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 349 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději o konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 348 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za [právnická osoba] ([jméno] [anonymizováno]). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Nebylo prokázáno (a žalovaný ani jeho opatrovník to ani netvrdili), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil více, než tvrdila a doložila žalobkyně, tedy vice než částku 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaný před uzavřením Smlouvy dne [datum] uvedl, že je důchodce, pobírá státní podporu/přídavky ve výši 8.500 Kč, má další (blíže nespecifikovaný) příjem ve výši 1.000 Kč, tedy příjmy v celkové výši 9.500 Kč, je svobodný, má pouze základní vzdělání, jako druh bydlení uvedl„ spolubydlící“. Jako své měsíční výdaje žalovaný uvedl: nájem/inkaso: 5.622 Kč, telefon: 200 Kč, externí splátky zápůjček dle zákazníka: 1.500 Kč, výdaje na domácnost: 4.000 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 11.322 Kč (poznámka soudu: výdaje vyšší než příjmy). Podle údajů uvedených v zákaznické kartě v oddíle„ Ověřené dokumenty“ měl žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně předložit občanský průkaz, výměry podpory 2, 3, 4, nájemní/podnájemní smlouvu. Tyto dokumenty zmíněné v zákaznické kartě však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v zákaznické kartě uvedených.

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 57 odst. 1 občanského zákoníku soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

12. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

14. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. [příjmení] sazba stanovená [anonymizována tři slova], platná ke dni [datum], činila 3,75 % (čerpáno z dat dostupných na [webová adresa]).

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovaným (dále též spotřebitel), byla dne [datum] uzavřena smlouva, označená jako Smlouva o zápůjčce, která obsahuje podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.). Bylo však prokázáno, že žalovaný, i když byl pravomocně omezen ve svéprávnosti až rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], trpěl duševní poruchou, která ho činila neschopným ve věci uzavření předmětné úvěrové smlouvy právně jednat, již v době uzavření Smlouvy, tedy ke dni [datum]. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], lékař Psychiatrické ambulance – [anonymizováno] zdraví v [obec], totiž pro účely řízení o omezení svéprávnosti žalovaného podal již dne [datum] znalecký posudek, z jehož závěrů vyplývá, že posuzovaný [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný) trpí duševní poruchou, která není jen přechodná. Jedná se o konglomerát duševních poruch, z nichž hlavní, nejzávažnější diagnózou, je paranoidní schizofrenie. Je také sociálně nezralou, maladaptivní osobností pocházející z výchovně insuficientního prostředí, emočně deprivovanou v dětství, trpěl poruchou pozornosti a aktivity, úzkostnými i depresivními stavy. Zjištěné duševní poruchy ve svém součtu podstatně snižují jeho volní a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k jeho chování. Povinný není schopen odolat tlaku okolí ani okamžitým impulzům v chování, není schopen adekvátně řešit své záležitosti. Není schopen nakládat s financemi nad rámec kapesného cca 500 Kč týdně, nemůže spravovat své jmění, aniž by hrozila závažná újma. Duševní porucha částečně omezuje schopnost povinného samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Povinný není schopen porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací, nájemní ani jiné smlouvy, není schopen rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, není schopen obstarávat si své záležitosti jednáním na úřadech, podávat si žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizovat si doklady, apod. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný předmětnou úvěrovou smlouvu platně uzavřít a Smlouva je tudíž neplatná. Navíc s ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, bylo nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě občanského zákoníku též podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely zák. č. 43/2013 Sb., a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru [příjmení], NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měl žalovaný jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze zákaznickou kartu, kterou žalovaný vyplnil před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Podle zákaznické karty měl sice žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně (tj. úvěrujícímu) doložit výměry podpory Za 2,3,4, doklad SIPO za měsíc 4 a nájemní/podnájemní smlouvu, avšak tyto dokumenty a listiny zmíněné v zákaznické kartě nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě řádně ověřil, a že uvedené doklady (výměry podpory, doklady o výši placeného SIPO, nájemní/podnájemní smlouvu) byly skutečně před uzavřením smlouvy předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Zákaznická karta. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že podle Zákaznické karty byly žalovaným tvrzené výdaje (11.322 Kč) vyšší než žalovaným tvrzené příjmy (9.500 Kč). Navíc žalovaný již splácel jiné úvěry – dle Zákaznické Karty činily v té době+ měsíční splátky 1.500 Kč. Za situace, kdy deklarovaný průměrný čistý měsíční příjem žalovaného byl nižší než uváděné měsíční výdaje, a kdy sám žalovaný uvedl, že již splácí jiné zápůjčky splátkami 1.500 Kč měsíčně, se lze jen podivit, že právní předchůdce žalované údajně neměl důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu z uvedených údajů naopak muselo být právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu zcela zřejmé, že pro žalovaného bude splácení dalšího úvěru částkou ve výši 349 Kč týdně, tj. cca ve výši 1.396 Kč měsíčně (4 x 349 Kč) nepochybně představovat nepřiměřenou finanční zátěž a úvěrující si tak nemohl být jistý, že úvěr (zápůjčka) bude spotřebitelem řádně splácen. Pokud za tohoto stavu věci právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytl, nemohl soud přijmout závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Naopak soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně nevyhodnotil, a že důsledkem je s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., neplatnost uzavřené Smlouvy o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek. Přitom k neplatnosti takto uzavřené Smlouvy soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.). Je nutno zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v Zákaznické kartě nějakým relevantním způsobem ověřil a že by před uzavřením Smlouvy např. nenahlédl do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovaným nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouva je z tohoto důvodu neplatná, a to i s ohledem na ust. § 580 odst. 1 o.z.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak v daném případě neplatná jednak podle ust. § 581 občanského zákoníku neboť ji žalovaný uzavřel v duševní poruše, která jej k tomuto právnímu jednání činila neschopným, a navíc je smlouva neplatná i s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., když právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující řádně a s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

22. Jelikož však žalovaný předmět zápůjčky, tj. částku 9.000 Kč, na základě neplatné Smlouvy převzal, což žalovaný ani jeho opatrovník nezpochybnili, je žalovaný povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavek je proto důvodný pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným ani jeho opatrovníkem zpochybněna, žalovaná uhradil z titulu Smlouvy pouze částku 700 Kč. Soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 8.300 Kč (převzatých 9.000 Kč minus již vrácených 700 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne [datum] převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil ani dodatečně, je ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o.z.), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8.300 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

23. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky ve vztahu k částce, kterou soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

25. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).