15 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 23.300 Kč s příslušenstvím (respektive o zaplacení částky 14.400 Kč s příslušenství a částky 8.900 Kč s příslušenstvím), <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 6.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.400 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>b) částku 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.500 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy</b> <b>a) ohledně částky 8.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.321,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 647,29 Kč, úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.600 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6.400 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>b) ohledně částky 7.400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.616,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 601,45 K, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.854,14 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.354,15 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 1.500 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum], domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.300 Kč s příslušenstvím, a dále aby žalovaného zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně do žaloby zahrnula celkem 2 nároky: a) Zaplacení částky 14.400 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.200,04 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.199,96 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.321,57 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 647,29 Kč, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od [datum] do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdce - společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva A“), na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy A peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy A. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě A zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy A ve výši 2.000 Kč (úroková sazba ve výši 19,34 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou A uhradil pouze částku 3.600 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 2.000 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 799,96 Kč na poplatek za administrativní činnost a 800,04 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni [datum] dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 14.440 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.200,04 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.199,96 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 10.000 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 19,34 % ročně od [datum] až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] až do zaplacení. b) Zaplacení částky 8.900 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.854,15 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.045,85 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.616,77 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 601,45 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.854,15 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.854,15 Kč od [datum] do zaplacení se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že že její právní předchůdce - společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva B“), na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy B peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy B. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě B zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 1.400 Kč (úroková sazba ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný za celé období v souvislosti se Smlouvou B uhradil pouze částku 8.500 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 3.145,85 Kč na jistinu, 1.400 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 2.000 Kč na poplatek za administrativní činnost a 1.954,15 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni [datum] dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 8.900 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.854,15 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.045,85 Kč) a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 6.854,15 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 23,72 % ročně od [datum] až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] až do zaplacení.

2. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost [právnická osoba], [IČO], pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv (Smlouva A a Smlouva B), včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož data. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil.

3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy A i Smlouvy B vždy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy A i Smlouvy B. Žalovaný byl pokaždé dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly v obou případech zaznamenány do Karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v Kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel v obou případech k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byly s žalovaným uzavřeny předmětné smlouvy, tj. Smlouva A i Smlouva B.

4. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který byl však následně zrušen usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. [spisová značka].

5. Soud následně usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě týkající se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem původní věřitel splnil před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (III. ÚS 4129/18, 33 Cdo 201/2018), a aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru (úvěrový věřitel) k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A a ke dni uzavření Smlouvy B. Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/20106 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne [datum], žalobkyně v souvislosti se Smlouvou A i Smlouvou B odkázala na karty zákazníka, ve kterých žalovaný dne [datum] a následně dne [datum] v souvislosti se žádostmi o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 10.653 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný na obou kartách zákazníka svým podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že z karet zákazníka se podává, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy A i Smlouvy B ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Vedle Karty zákazníka ze dne [datum] a Karty zákazníka ze dne [datum] však žalobkyně soudu předložila pouze nájemní smlouvu uzavřenou dne [datum] mezi obcí [obec] jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, jinak však nepředložila žádné další listiny ani doklady, které měl její právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A a ke dni uzavření Smlouvy B. Pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona [číslo] 2016, o spotřebitelském úvěru, žalobkyně vyjádřila právní názor, že předmětná Smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. po [datum], a neprokázání splnění povinnosti dle ust. § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty druhé tohoto zákona nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze její relativní neplatnost, které se musí spotřebitel dovolat (uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v zákonem stanovené lhůtě).

7. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 51 a č.l. 61) dne [datum] (pondělí) postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 57 odst. 2 o.s.ř., nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den [datum], které bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dnem [datum]. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byla řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční plné moci. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, když žalovaný soudu žádný důkazní materiál nepředložil. Konkrétně soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] z [datum] (Smlouva A), Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] z [datum] (Smlouva B), Kartou zákazníka - žádost o zápůjčku ze dne [datum], Kartou zákazníka – žádost o zápůjčku ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], a podacími lístky ze dne [datum] a ze dne [datum], z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

8. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], jako věřitel uzavřel se žalovaným jako zákazníkem dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti (dále jen„ Smlouva A“) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy A mu byla v hotovosti předána částka v celkové výši 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzal. Ze Smlouvy A bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy A ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, celkem tedy 18.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit právě 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy A a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Smlouva A je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za úvěrujícího ([jméno] [anonymizováno]) na zadní straně Smlouvy A. Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil z titulu Smlouvy A více, než žalobkyně tvrdila, tedy vice než částku 3.600 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaný dne [datum] před uzavřením Smlouvy A uvedl, že je od [datum] zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žije v nájmu, jeho měsíční výdaje činí celkem 7.100 Kč, kdy tuto částku tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2.750 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 3.000 Kč a splátky jiných úvěrů /zápůjček (vč. hypoték) ve výši 1.350 Kč měsíčně. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalovaného (příjmy minus výdaje) ve výši 3.553 Kč. Podle Karty zákazníka měl žalovaný obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Tyto dokumenty a listiny zmíněné v Kartě zákazníka však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva B“), podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy B mu byla v hotovosti předána částka v celkové výši 10.000 Kč, a že tyto peněžní prostředky v hotovosti od obchodního zástupce převzal. Ze Smlouvy B bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 1.400 Kč, poplatkem ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, celkem tedy 17.400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy B a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Smlouva B je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za úvěrujícího ([jméno] [anonymizováno]) na zadní straně Smlouvy B. Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil z titulu Smlouvy B více, než žalobkyně tvrdila, tedy vice než částku 8.500 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Kartu zákazníka, dle které žalovaný dne [datum] před uzavřením Smlouvy B uvedl, že je od listopadu 2016 zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a další (blíže nespecifikovaný) příjem činí 5.000 Kč, žije v nájmu, jeho měsíční výdaje činí celkem 9.900 Kč, kdy tuto částku tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2.600 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4.000 Kč a další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, apod.) 3.300 Kč měsíčně. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem žalovaného (příjmy minus výdaje) ve výši 9.900 Kč. Podle Karty zákazníka měl žalovaný obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Tyto dokumenty a listiny zmíněné v Kartě zákazníka však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Kartě zákazníka uvedených.

10. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy A i ze Smlouvy B postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěr, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. [příjmení] sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni [datum], činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na [webová adresa]).

18. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále též úvěrující věřitel) a žalovaným (dále též spotřebitelem) byly dne [datum] a dne [datum] uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, které obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.). S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy A i Smlouvy B, je pak nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě občanského zákioníku též podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnuté úvěry. V této souvislosti byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr, přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru [příjmení], [anonymizována tři slova], apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti soudu předložila pouze karty zákazníka (žádosti o zápůjčku) ze dne [datum] a ze dne [datum], které žalovaný vyplnil před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Podle karet zákazníka měl sice žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně (tj. úvěrujícímu) doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu, avšak tyto dokumenty zmíněné v kartách zákazníka nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách řádně ověřil, a že uvedené doklady (výplatní pásky a pracovní smlouva) byly skutečně před uzavřením Smlouvy A a Smlouvy B předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Karta zákazníka. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobkyně ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného byly jakýmkoliv způsobem před uzavřením Smlouvy A a před uzavřením Smlouvy B ověřovány. Bez znalosti obsahu zmíněných dokladů, které měly prokazovat žalovaným tvrzené příjmy, nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Za tohoto stavu věci nezbylo soudu než vycházet z toho, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měl žalovaný jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovaným v Kartě zákazníka, což je však dle názoru soudu nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Navíc právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným Smlouvu A a poskytl mu další spotřebitelský úvěr, přestože žalovaný již splácel předcházející úvěr (úvěry) splátkami ve výši 1.350 Kč měsíčně. Za daného stavu věci si s ohledem na deklarované příjmy žalovaného úvěrující nemohl být jistý, že žalovaný bude schopen další úvěr řádně splácet, když sjednaná splátka ve výši 300 Kč týdně (tj. cca 1.200 Kč měsíčně) nepochybně již představovala pro žalovaného podstatnou finanční zátěž, a to i s přihlédnutím k tomu, že již splácela předcházející úvěr (úvěry) částkami kolem 1.350 Kč měsíčně. Za takové situace by pak obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Pokud za tohoto stavu věci právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytl, nemohl soud s ohledem na nedostatek dokumentů předložených žalobkyní přijmout závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Naopak soudu nezbylo, než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil a že ji tudíž ani nemohl řádně vyhodnotit, a že důsledkem je s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatnost uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum], na jejichž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek vůči žalovanému, když svým charakterem se jedná o smlouvou o spotřebitelském úvěru. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.).

21. K námitce žalobkyně, že v případě předmětné Smlouvy se podle citované právní úpravy nejedná o absolutní neplatnost, soud uvádí, že dle gramatického výkladu ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se sice jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na nerovném postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, [příjmení] C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí.

22. Jelikož však žalovaný předměty zápůjček, tj. částku 10.000 Kč dne [datum] a částku 10.000 Kč dne [datum] na základě neplatných úvěrových smluv převzal, což žalovaný potvrdil svými podpisy na Smlouvě A a na Smlouvě B, a v rámci daného soudního řízení převzetí těchto částek žádným způsobem nezpochybnil, je povinen uvedené částky vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavky žalobkyně jsou proto v daném případě důvodné pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, tento uhradil z titulu Smlouvy A pouze částku 3.600 Kč a z titulu Smlouvy B částku 8.500 Kč, soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) zavázal žalovaného a) k zaplacení částky 6.400 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 3.600 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne [datum] převzal, ale dosud nevrátil zpět, a b) k zaplacení částky 1.500 Kč (tj. převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 8.500 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne [datum] převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto povinnosti nesplnil ani dodatečně, je ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba, s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o.z.), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částky 6.400 Kč a částku 1.500 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (viz. výrok I. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

23. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu – pokud jde o nároky z neplatné Smlouvy A a z neplatné Smlouvy B jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky včetně příslušenství ve vztahu k částkám, které soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).

25. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).