4 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 24 550,21 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se pro 6,99% úrok ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení, a pro částku 112,23 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 018,13 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud žalobu zamítá pro částku 15 532,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 292,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 186,31 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení, s 21,99% úrokem ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do [datum] a s 15% úrokem ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 24 550,21 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 404,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 186,31 Kč (v sazbě 21,99 % ročně za dobu od [datum] do [datum]), 15% úrokem z prodlení ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení, s 21,99% úrokem ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] dle které vydala žalovanému kreditní kartu s nezajištěným úvěrem na dobu neurčitou 30 000 Kč, s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Úvěr byl čerpán z účtu č. [bankovní účet] a to od [datum], až do odstoupení žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum], neboť žalovaný se dostal do prodlení se splácením měsíčních splátek (splatných k 25. dni měsíce), které byly prováděny automatickým inkasem z účtu č. [bankovní účet] Poslední splátku žalovaný uhradil [datum]. Žalovaný načerpal celkem 140 132,98 Kč, a splatil celkem 131 114,85 Kč. Výpisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného informovala o celkové splatnosti dlužné částky z tohoto závazkového vztahu. [příjmení] 24 550,21 Kč je načerpanou jistinou. Před uzavřením této smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvádí podrobný popis včetně obecných vysvětlení a odkazů na právní úpravu, či soudní rozhodnutí), a to dle informací z bankovních a nebankovních registrů, ostatních registrů (například insolvenční rejstřík) a databází, příjmu a výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěrů. Žalovaný neměl mimo žalobkyni žádné další dluhy, žalobkyně o žalovaném nezjistila žádné negativní informace, pouze u jednoho produktu bylo zjištěno prodlení, nicméně produkt byl splacen. Předložené doklady byly platné, trvalé bydliště nebylo na ohlašovně, měsíční příjem žalovaného činil 20 000 Kč, toto žalovaný uvedl v čestném prohlášení, žalovaný uvedl náklady 2 000 Kč na bydlení a 500 Kč ostatní výdaje, žalobkyně uvažovala dle statistických dat i další výdaje, při posouzení úvěruschopnosti porovnávala příjem 20 000 Kč s výdaji 8 557 Kč, na základě uvedeného dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splácet 900 Kč měsíčně. Žalovaný neměl k nikomu vyživovací povinnost, byl svobodný. O schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet svědčí i to, že z počátku hradil řádně a včas, když uhradil celkem téměř 51 splátek. Pokud se následně dostal žalovaný do prodlení, což vedlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy, nebylo to v důsledku jeho špatné ekonomické a sociální situace v době sjednání závazku.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně po výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů žalobu částečně zpět, a to pro částku dle výroku I., proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení v tomto rozsahu částečně zastavil.

4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

6. Žádostí o osobní kreditní kartu, kterou žalovaný podepsal dne [datum], požádal žalobkyni o poskytnutí kreditní karty s limitem úvěru 30 000 Kč, na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl, že je svobodný, co do bytových poměrů uvedl„ ostatní“ s náklady na bydlení 2 000 Kč, trvalý pobyt má od roku 2019 na uvedené adrese, a má SŠ vzdělání, čestně prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem ze závislé činnosti nebo z funkčních požitků 20 000 Kč, nemá žádné děti. Jeho ostatní výdaje jsou 500 Kč, všechny ostatní výdaje uvedl nulové. Z výpisu běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu do dubna 2019 do října 2019 soud zjistil, že jeho počáteční a koneční zůstatek je v řádu korun až tisícikorun, tj. ve výpise za dobu od 26. 3. – [datum] činily příjmové položky 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 500 Kč a 1 000 Kč od Tipsport,net a.s., dále příjem 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), mezi výdajovými položkami je i splátka pro [právnická osoba], 690 Kč, konečný zůstatek 1 203,74 Kč; ve výpise za dobu od 26. 4. – [datum] činily příjmové položky 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 680 Kč od [právnická osoba], dále klient učinil vklad 1 500 Kč a 1 000 Kč, a příjem 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), mezi výdajovými položkami je i splátka pro [právnická osoba], 3 000 Kč, konečný zůstatek 447,84 Kč; ve výpise za dobu od 26. 5. – [datum] činily příjmové položky 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), konečný zůstatek 1 396,34 Kč; ve výpise za dobu od 26. 6. – [datum] činily příjmové položky 20 000 Kč od [příjmení] [jméno], 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), vklad klienta 4 000 Kč, konečný zůstatek 5 212,63 Kč; ve výpise za dobu od 26. 7. – [datum] činily příjmové položky 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), konečný zůstatek 5 212,76 Kč; ve výpise za dobu od 26. 8. – [datum] činily příjmové položky 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], 400 Kč (od [příjmení] [jméno]), 2 000 Kč od [příjmení] [jméno], 23 800 Kč od [webová adresa], a.s., konečný zůstatek 3 841,78 Kč.

7. Dle listiny na č. l. 68 spisu z registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný měl k [datum] odmítnutý osobní úvěr 20 000 Kč, z téhož dne měl tři odvolané osobní úvěry (5 300 Kč, 5 300 Kč, 20 000 Kč), a mezi ukončenými obchody jsou závazky z roku 2018 (18. 6., 19. 7., 7. 8., 17. 8., 18. 9., 19. 10., 19. 11., 17. 12.) a 2019 (16. 1., 15. 2., 18. 3., 16. 4., 15. 5.), až na závazek z [datum], který byl ve výši 10 000 Kč, se jednalo o částky 3 000 Kč.

8. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o osobní kreditní kartě s číslem účtu ke kreditní kartě [bankovní účet], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla kreditní kartu s úvěrem do 30 000 Kč, na dobu neurčitou, úrokovou sazbou 21,99 % ročně, celková splátka úvěru z částky 30 000 Kč činí 34 222 Kč, RPSN 29,05 %, poplatky a ceny jsou určeny sazebníkem, úvěr bude čerpán jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně, pravidelná měsíční splátka bude odpovídat 3 % z vyčerpané jistiny úvěru (v případě 30 000 Kč se jedná o 900 Kč) a splatné úroky, minimálně 100 Kč. Splátky jsou splatné 25. den v měsíci. Splátky budou prováděny automatickým inkasem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Poplatky a ceny jsou uvedeny v sazebníku, za dobu trvání smluvního vztahu se mohou měnit. Klient (žalovaný) svým podpisem potvrzuje, že smlouva odpovídá jeho finanční situaci a potřebám. Nedílnou součástí smlouvy jsou sazebník, oznámení o úrokových sazbách, všeobecné obchodní podmínky, oznámení o provádění platebního styku, podmínky osobních kreditních karet, pravidla časového pořadí úhrad pohledávek, a to v rozsahu relevantních k této smlouvě, a vzorový příklad a splátkový kalendář. Dle výňatku ze sazebníku je potvrzen úrok z úvěru 21,99 % ročně (toto potvrzuje také listina oznámení o úrokových sazbách), měsíční poplatek za automatickou splátku v rámci bezúročného období 29 Kč, dále poplatky za výběry v hotovosti a jiné poplatky. Součástí je vzorový příklad a splátkový kalendář. Žalobkyně doložila standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsané žalovaným [datum]. Žalobkyně doložila podmínky osobních kreditních karet (ve znění účinném od 12. 4. 2017 a se změnami od [datum]), čl. 5 upravuje případy porušení, kterými dle písm. a) je prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého dle smlouvy, kdy následkem dle čl. 5 2 písm. a) je možnost banky od smlouvy odstoupit. Odstoupením od smlouvy smlouva zaniká dnem, kdy je klientovi doručeno oznámení o odstoupení, klient má povinnost splatit vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Odstoupení se netýká práva na zaplacení úroků z úvěru po odstoupení, pokud není jistina splacena. Žalobkyně doložila také všeobecné obchodní podmínky (ve znění účinném od 1. 9. 2018, následně ve znění účinném od 4. 12. 2019), kdy dle čl. 10 dojde k zániku závazku odstoupením od smlouvy bankou, pokud klient závažným způsobem poruší smluvní povinnosti, či pokud žalobkyně zjistí jiné skutečnosti, v důsledku nichž je ohrožena schopnost klienta dostát svým závazkům. Žalobkyně doložila sazebník (43 stran, od [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy, tento dopis žalovaný osobně převzal dne [datum]. Dle výpisu z účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet], tištěnému k datu [datum], žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění k [datum], a to v částce 27 572,94 Kč (z toho čerpaná částka a poplatky 24 491,24 Kč). Byť žalobkyně doložila historický výpis z úvěrového účtu, pak protože ke splácení docházelo inkasem z běžného účtu žalovaného, nelze seznat, co bylo zdrojem peněžních prostředků, kterými docházelo ke splácení předmětného úvěru. Z tohoto výpisu lze seznat, že žalobkyně postupně účtovala i poplatky.

9. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch ze dne [datum]).

10. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum], mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, který bude čerpán prostřednictvím zřízené kreditní karty, resp. z účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet] (§ 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“). Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý úvěr představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti (žádost je podepsána téhož dne [datum], jako byla uzavřena samotná smlouva), a dle informací z bankovních a nebankovních registrů, ostatních registrů (například insolvenční rejstřík) a databází. K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 26. 3. do [datum], žádost žalovaného o osobní kreditní kartu, kde uvedl své osobní a majetkové údaje, a výpis z registrů. Soud má za to, že žalobkyně nedostála zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když úvěr poskytla, přestože byly dány důvodné pochybnosti, o jeho úvěruschopnosti. Předně soud hodnotí, že lze při posuzování úvěruschopnosti vycházet právě z listin, a výstupů z registrů, jak byly žalobkyní tvrzeny a doloženy, avšak pokud z nich plynou údaje, které vzbuzují pochybnost nad solventností žalovaného, poté bylo povinností žalobkyně chtít po žalovaném další doložení jím tvrzených majetkových poměrů, což žalobkyně v této věci neučinila, a přesto úvěr poskytla. Žalovaný tvrdil měsíční příjem 20 000 Kč, kdy žalobkyni postačovalo jeho čestné prohlášení, ale už ji nezajímalo, kdo je jeho zaměstnavatelem, jaký typ pracovního úvazku žalovaný má, zda je dlouhodobě zajištěn jeho příjem či nikoli. To samotné by žalovaný nemusel dokládat, kdyby jeho příjem plynul z výpisu z bankovního účtu, když právě výpis z bankovního účtu, pokud je klienty pravidelně používán, je jedním z nejlepších ukazatelů majetkových poměrů. Avšak v této věci z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 26. 3. do [datum] (tedy půl roku před sjednáním závazku) vyplynulo, že jeho příjem je nepravidelný, navíc není ani v tvrzené výši (pohyboval se v řádu tisíců korun), a pochybnost vzbuzuje i zdroj takového příjmu, kdy konzistentní vypovídací hodnotu má pouze částka 2 700 Kč od DT - [právnická osoba], v ostatním nebylo možné mít za to, že se jedná o pravidelný zdroj příjmu (částky zaslané od jiných fyzických osob, či částky od [webová adresa], a.s., které poukazují na způsob hospodaření žalovaného s finančními prostředky). V souvislosti tohoto zjištění, pokud soud dále uvažuje výpis z registrů, kdy žalobkyně v době sjednání tohoto závazku věděla, že žalovaný si od června 2018 do května 2019 pravidelně obstarával další peněžní prostředky formou úvěrů nebo zápůjček ve výších 3 000 Kč, v jednom případě 10 000 Kč, v květnu 2019 mu byl osobní úvěr 20 000 Kč odmítnut, měla žalobkyně několik informací, které nepotvrzovaly, že je žalovaný dostatečně solventní, ale naopak vzbuzovaly pochybnost nad tím, jaké jsou jeho majetkové poměry, a zda se nedostal do situace, kdy postupně z měsíce na měsíc shání nějaký zdroj peněz, aby mohl své dluhy z předchozího měsíce platit. Navíc z běžného bankovního účtu vyplynulo, že si obstarával peněžní prostředky i od nebankovních poskytovatelů, jako je [právnická osoba] Pokud žalobkyně zcela správně, nad rámec žalovaným tvrzených výdajů, uvažovala i výdaje další, ale nevyžadovala uvedení toho, jak má zajištěno bydlení, což určuje jeho přibližné měsíční náklady na bydlení, nebyly v tomto ohledu informace, ze kterých vycházela při posouzení úvěruschopnosti, dostačující. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o osobní kreditní kartě, je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného absolutně neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s judikaturou). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Nicméně pokud si žalobkyně započetla platby žalovaného na neplatně sjednané plněné, myšleno zejména poplatky, apod., je nutné započíst tyto platby žalovaného na poskytnuté peněžní prostředky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný načerpal celkem 140 132,98 Kč, a splatil 131 114,85 Kč. Soud tedy započetl celou částku 131 114,85 Kč na částku 140 132,98 Kč, a žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení 9 018,13 Kč (proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.). Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a v tomto ohledu se nejedná o poskytnuté bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud žalobu pro částku 15 532,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 292,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 186,31 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení, s 21,99% úrokem ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do [datum] a s 15% úrokem ročně z částky 24 550,21 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok III.). Co do úroků z prodlení soud uvedené zamítl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 (posuzováno v rozsahu částečného zastavení a jeho důvodu, kdy žalobkyně upustila od žalování této částky), § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, naopak žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV.