4 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 84 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 50 400 Kč a 9% úrok z prodlení ročně z částky 54 200 Kč od [datum] do zaplacení, pro částku 15 462,59 Kč, 651 Kč a 30 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení [částka] (9% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]), nákladů mimosoudního vymáhání [částka] a smluvní pokuty [částka] (0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]), jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. 6 2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovanému byla dne [datum] v hotovosti poskytnuta částka [částka] za poplatek [částka]. Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal vrátit v 16 měsíčních splátkách ve výši [částka] (splatnost poslední splátky [datum]). Žalovaný uhradil pouze [částka], na jistině zbývá dluh [částka]. Pro prodlení žalovaného žalobkyně požaduje smluvní pokutu [částka], dále náklady mimosoudního vymáhání [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena dle žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl svoji osobní a majetkovou situaci, žalovaný doložil doklady dle vyplněné žádosti, žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. Pohledávka byla převedena na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalobkyně doložila žádost o úvěr podepsanou [datum], kterou žalovaný požádal společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru [částka], jedná se o žádost formulářového typu, to znamená, že v ní žalovaný jakožto žadatel o úvěr zaškrtával údaje hodící se k jeho osobní a majetkové situaci, případně vepisoval bližší informace. Žalovaný zaškrtl, že je svobodný a bydlí v bytě/RD u rodičů, má standardní vybavení domácnosti, v domácnosti žijí dvě výdělečně činné osoby, že je zaměstnán u [právnická osoba], jako zámečník s příjmem [částka] (celkový měsíční příjem domácnosti [částka]), průměrné měsíční výdaje žadatele jsou [částka] (bydlení [částka], stravné a výživné [částka]). Dle zaškrtnutí doložil občanský průkaz, řidičský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky, čestné prohlášení, tyto žalobkyně doložila v kopii. Dle první strany kopie pracovní smlouvy (další strany nejsou doloženy), je žalovaný zaměstnán od [datum] na dobu určitou do [datum] jako provozní zámečník u [právnická osoba], dle mzdového výměru je základní měsíční mzda [částka], dále jsou ze mzdy prováděny srážky [částka], na účet k vyplacení [částka]. Přílohou je také finanční analýza (formulářového typu), ve které osoba jednající za [právnická osoba] vyplnila údaje k žalovanému, kdy při výpočtu měsíčních volných zdrojů vycházela z příjmu žalovaného [částka] a výdajů žalovaného [částka], při ponechání měsíční rezervy [částka], měsíční volné zdroje [částka]. Dále je uvažována 1 osoba výdělečně činná v domácnosti, celkem měsíční výdaje [částka]. Závěrem je, že lze žadateli poskytnout úvěr s měsíční splátkou maximálně [částka]. Žalobkyně doložila dále listinu zvanou Credit scoring, kde jsou bodově zaznamenány skutečnosti, dle kterých byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, a to jeho věk, typ pracovního poměru, druh bydlení a rodinný stav, standardní vybavení domácnosti, osobní názor osoby sjednávající úvěr za [právnická osoba] na žalovaného a historie žadatele, kdy žalovanému byla přiřazena hodnota 20 b za to, že se jedná o jeho 4. a další úvěr ([příjmení] půjčka), který nebyl řešen exekučně nebo není a nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Závěrem je doporučení k poskytnutí požadovaného úvěru [částka]. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] 2017 uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr [částka], sjednaný na dobu určitou 16 měsíců. Tuto částku žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru [částka], tj. úrokem 21 % ročně z poskytnuté jistiny, pozn. poplatek za uzavření smlouvy byl nulový (ve smlouvě je uvedeno, že v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru je administrativní poplatek nulový), v 16 měsíčních splátkách ve výši [částka], kdy každá splátka je splatná 28. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPSN činí 159,74 %. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností [právnická osoba], a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Na druhé straně smlouvy pod čl. V. je uvedeno ujednání o smluvní pokutě 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, dále je zde formulářově předtištěno (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek) prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle čl. VIII. dlužník prohlašuje, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas, věřiteli poskytl úplné, pravdivé údaje. Součástí smlouvy je příloha s předpisem splátek, kde je uvedeno rozložení splátek na jednotlivé poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

6. Dle platební historie žalovaný uhradil celkem [částka], a to v době od [datum] do [datum].

7. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], převedena na [právnická osoba], přičemž toto soud ověřil z notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum], NZ [číslo] 2018, [spisová značka], smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], dne [datum], včetně výňatku přílohy [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to za úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila poštovní podací arch o odeslání oznámení). Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dle výpisu úkonů za mimosoudní vymáhání terénní pracovník cestoval na kontaktní adresu dlužníka ve dnech [datum], [datum] a dne [datum]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch o odeslání této výzvy).

8. Soud dále zjistil, a to z interního soudního systému, že žalovaný měl v době sjednání tohoto úvěru i jiné peněžní závazky, když v řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného u zdejšího soudu byla žalována dlužná částka ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba] (úvěr ve výši 20 000 Kč), a v řízení sp. zn. [spisová značka] vedeném u zdejšího soudu byla žalována dlužná částka ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], proti žalovanému je vedena řada exekučních řízení, kdy oprávněnou osoba je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, či jeho právní nástupce (např. [právnická osoba], O.K.V. [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]). Žalovaný se evidentně v roce 2017 nacházel ve finanční situaci, když vyhledával možnost obstarání si finančních prostředků u nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závazkový vztah postoupení se řídí taktéž o. z.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ [číslo] an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Ust. § 2175 an. o. z. upravuje koupi závodu.

21. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], prodal část závodu včetně pohledávky za žalovaným společnosti [právnická osoba] (ve smyslu § 2175 an. o. z.), a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému řádně oznámena. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 60 000 Kč v hotovosti. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Z žádosti o úvěr (která byla žalobkyní doložena), která měla dle tvrzení žalobkyně sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že [právnická osoba], nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí či i přes negativní zjištění, poskytovala. [právnická osoba], přitom neměla vycházet pouze z tvrzení spotřebitele a posouzení žalovaným doložených listin (tedy zda dostatečně určitě a věrohodně osvědčují jeho majetkovou situaci), ale – a soud zde podotýká s ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – vyžadovat případně doložení dalších podkladů, či klienta lustrovat v dostupných rejstřících. Pokud soud hodnotí listiny doložené žalovaným, z pracovní smlouvy ve spojení s jednou mzdovou páskou je zjevné, že žalovaný byl zaměstnán a měl tedy pravidelný příjem, jeho měsíční mzda v základní složce činila 21 123 Kč, avšak byly mu prováděny srážky – toto mělo být impulzem pro [právnická osoba], k doložení, proč jsou mu prováděny srážky. Žalovaný nijak nedoložil, že bydlí u rodičů. Pochybnosti vzbuzuje výše uvedených měsíčních výdajů (5 500 Kč), nároky dospělé osoby. Tak, jak byly údaje vyplněny, ať už v žádosti o poskytnutí úvěru, nebo v listině Credit scoring nebo finanční analýze, a to se zohledněním doložených listin (kdy byly doloženy pouze některé listiny, čestná prohlášení doložena nebyla, ani jiné listiny, dokládající skutečné měsíční výdaje žalovaného), vzbuzují pochybnost nad majetkovou situací žalovaného, resp. jsou kusé a v souhrnu nepodávají jednotnou představu o situaci žalovaného. [jméno], všechny tyto listiny mohou sloužit k ověření majetkové situace žalovaného, ale k tomu, aby takové ověření bylo věrohodné, evidentně bylo potřeba vyžadovat doložení dalších dokladů, protože doložené listiny komplexně o majetkové situaci žalovaného nevypovídají. Je nepochybné, že nejvíce vypovídající hodnotu má v tomto ohledu výpis z bankovního účtu žalovaného (byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají bankovní účet zřízen). Pochybnosti o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzbuzuje také skutečnost, že žádost o poskytnutí úvěru žalovaný podepsal [datum] a téhož dne došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí požadované částky v hotovosti (tedy jaký prostor byl dán proto, aby [právnická osoba], skutečně zvažovala a zjišťovala poměry žalovaného). Toto vše soud zvažuje také v kontextu toho, že bylo zjištěno, že v době sjednání tohoto úvěru měl žalovaný nepochybně i jiné úvěry nebo zápůjčky od jiných nebankovních poskytovatelů. Pokud měl žalovaný potřebu si takto obstarávat finanční prostředky nebankovními úvěry, nepochybně jeho majetková situace v danou dobu nebyla dobrá a nejednalo se o solventní osobu. Přitom úvěr [částka] s výší měsíční splátky [částka] je výraznou finanční měsíční zátěží. Skutečnosti sloužící k ověření úvěruschopnosti společností [právnická osoba], byly kusé, a ve vzájemné souvislosti nemohly dát vypovídací hodnotu o stavu žalovaného. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, celkové náklady spotřebitelského úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka [částka], žalovaný uhradil [částka], tuto částku soud započetl oproti [částka]. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení [částka]. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, soud ji proto zamítl pro [částka] a 9% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pro částku [částka] a [částka] a také pro částku 651 Kč (výrok II.). K částce [částka] - náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky (ve smyslu § 513 o. z.), se soud zabýval skutečností, zda byly vynaloženy a pokud ano, zda důvodně. V tomto ohledu se jedná o příslušenství pohledávky ve smyslu uvedené zákonné úpravy. Žalobkyně požaduje 3krát [částka] za osobní návštěvu žalovaného (tuto návštěvu prokazuje pouze výpisem o tom, že byla učiněna, nedokládá žádný konkrétní záznam, že byl žalovaný na té které adrese osobně navštíven, přičemž k prokázání takového úkonu by svědčil podpis žalovaného na záznamu z té které osobní návštěvy za účelem mimosoudního vymáhání žalované částky). Žalobkyně byla zastoupena advokátem ve vztahu k vymáhání žalované částky na základě plné moci hromadně zplnomocňující k vymáhání pohledávek tohoto typu ze dne [datum]. Úkony právního zástupce jsou v tomto smyslu úkony dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a v tomto ohledu jsou také odměňovány, resp. nahrazovány. Ve vztahu k výzvě na žalovaného se jedná zejména o předžalobní výzvu k plnění, přičemž jakékoli další výzvy (opakované, jejich četnost) jdou nad rámec a již je nelze považovat za účelně vynaložené, pokud byly vynaloženy v souvislosti s pohledávkou splatnou již v roce 2018. Proto soud neshledal v tomto rozsahu žalobu důvodnou.

23. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 4,5 %, v rozsahu 95,5 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 91 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.