4 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 641 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 9 200 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 32 200 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a pro 8 441 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 32 200 Kč (z toho dlužná jistina 23 000 Kč a dlužný úrok z úvěru 9 200 Kč) s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 32 200 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, dále částky 8 441 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 23 000 Kč od 19. 7. 2024 do 20. 7. 2025). Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřela s žalovanou dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná čerpala peněžní prostředky 23 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou se splácením k 17. dni měsíce, žalovaná se zavázala ke splacení 40% úroku z úvěru měsíčně. Žalovaná ničeho nezaplatila a dostala se do prodlení, dne 18. 7. 2024 , právnická osoba, ., zesplatnila celou dlužnou částku. Pohledávku za žalovanou , právnická osoba, ., postoupila na , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ta ji postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka představuje vedle dlužné jistiny 23 000 Kč sjednaný úrok z úvěru za jeden měsíc 9 200 Kč, dále sjednanou smluvní pokutu 8 441 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána právním předchůdcem žalobkyně, a to lustrací ve veřejně dostupných rejstřících (, Anonymizováno, ) s odkazem na článek 10.1 všeobecných obchodních podmínek. Podpisem smlouvy žalovaná prohlásila, že má dostatečný pravidelný příjem a je schopna úvěr splácet. Výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji dospěla , právnická osoba, ., k tomu, že je žalovaná dostatečně solventní. Žalovaná doložila výpis z bankovního účtu za dobu od prosince 2023 do února 2024, žádné jiné listiny nedoložila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Dle listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , právnická osoba, ., vycházela z těchto informací k žalované, číslo občanského průkazu, stav svobodná, bez vzdělání nebo neúplné základní vzdělání, žije se 4 členy v domácnosti s příjmem na adrese , adresa, v nájmu, je zaměstnána od 9/2022 u , právnická osoba, ., jako obsluha s měsíčním příjmem , částka, , její měsíční výdaje jsou 15 000 Kč. Není v exekučním ani insolvenčním řízení (poznámka k těmto řízením „NE“). Listina obsahuje kontaktní údaje žalované.

5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se jedná o smlouvu formulářového typu, dle které se úvěrující, , právnická osoba, ., zavázala poskytnout úvěrované, žalované, bezúčelový, nezajištěný, bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání (tzv. revolvingový úvěr) s limitem 30 000 Kč, a to na dobu neurčitou, který bude úročen 40 % měsíčně, žalovaná se zavázala k jeho splácení, a to v měsíčních splátkách splatných k 17. dni v měsíci, přičemž je povinna splatit vždy úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu může splatit zčásti nebo zcela kdykoliv (www.ofin.cz). V čl. IV je ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, v čl. VI možnost zesplatnění celé dlužné částky, pokud úvěrovaný poruší své smluvní povinnosti. U úvěrované je uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, . Stran podpisu tato listina obsahuje pouze vepsané údaje „jméno a příjmení“ žalované. Na smlouvě není uvedeno datum sjednání.

6. Žalobkyně doložila všeobecné obchodní podmínky účinné od , datum, , dle kterých v čl. 10. 1 klient prohlašuje, že si není vědom okolností, které by mohly mít nepříznivý vliv na plnění jeho dluhu ze sjednané smlouvy, není v exekučním nebo insolvenčním řízení, není v prodlení se splácením jakéhokoli svého závazku. Tato listina není nijak podepsána.

7. Dne 18. 3. 2024 , právnická osoba, ., poskytla žalované bezhotovostně převodem na bankovní účet č. , č. účtu, částku 23 000 Kč (potvrzení o provedené platbě na č. l. 8 spisu).

8. Dopisem ze dne 18. 7. 2024 , právnická osoba, ., žalované oznámila zesplatnění celé dlužné částky.

9. Nepochybně se jednalo o opakovaný závazek sjednaný mezi , právnická osoba, ., a žalovanou, neboť dříve , právnická osoba, ., poskytla žalované peněžní prostředky (potvrzení o provedené platbě 7 000 Kč ze dne 11. 3. 2024).

10. Pohledávku za žalovanou z této smlouvy postoupila , právnická osoba, ., na , právnická osoba, ., a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , pohledávka za žalovanou je v seznamu postupovaných pohledávek na straně 17. Společnost , právnická osoba, ., ji dále postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , pohledávka za žalovanou je v seznamu postupovaných pohledávek na straně 13.

11. Postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Dalším dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila odeslání žalované listinou na č. l. 10 spisu).12. , právnická osoba, ., sdělila, že bankovní účet č. , č. účtu, je běžným bankovním účtem žalované, který byl zřízen v době od 25. 8. 2010 do 27. 12. 2024. Dle výpisu za dobu od 10/2023 do 3/2024 (přičemž za dobu od 12/2023 do 2/2024 měla výpis k dispozici sama úvěrující , právnická osoba, ., a žalobkyně jej doložila jako listinu prokazující, jakým způsobem se zabývala úvěruschopností žalované) soud zjistil, že žalovaná se opakovaně věnovala hazardním hrám a sázení a opakovaně si obstarávala peněžní prostředky od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, jako , právnická osoba, (příkladem v lednu 2024 částky 50 000 Kč, 2 000 Kč, 1 500 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, 600 Kč, 1 000 Kč, v únoru 2024 částky 500 Kč, 500 Kč, 200 Kč, 200 Kč, 25 000 Kč), , právnická osoba, (příkladem v lednu 2024 částky 1 000 Kč, 1 000 Kč, 3 000 Kč, v únoru 2024 částky 500 Kč, 500 Kč, 800 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 800 Kč, 800 Kč, 1 500 Kč, 300 Kč, 1 500 Kč, 4 000 Kč, 1 000 Kč, 600 Kč, 500 Kč, 400 Kč, 500 Kč, 1 500 Kč, 900 Kč, 500 Kč, 1 000 Kč, v březnu 2024 před sjednáním předmětného úvěru částky 700 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 200 Kč, 400 Kč, 200 Kč, 600 Kč, 200 Kč, 300 Kč, 3 600 Kč, 1 500 Kč, 3 000 Kč, 5 000 Kč, 10 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 2 100 Kč, 500 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 4 000 Kč, 4 200 Kč, 1 600 Kč, 1 600 Kč), Emma´s , právnická osoba, . (příkladem v lednu 2024 částka 6 500 Kč, v únoru 2024 částka 7 500 Kč), , právnická osoba, (příkladem v únoru 2024 částka 8 500 Kč a v březnu 2024 před sjednáním předmětného úvěru částka 10 300 Kč), , právnická osoba, . (příkladem v březnu 2024 před sjednáním předmětného úvěru 10 000 Kč a 4 000 Kč), , právnická osoba, . (příkladem v březnu 2024 před sjednáním předmětného úvěru částka 15 000 Kč), , právnická osoba, . (příkladem v březnu 2024 před sjednáním předmětného úvěru částky 5 000 Kč, 5 000 Kč), byť měla pravidelný příjem ze zaměstnání od , právnická osoba, . (leden 2024 částka 24 640 Kč, únor 2024 částka 23 472 Kč, březen 2024 částka 23 401 Kč). V tomto řízení je žalována částka ze smlouvy o úvěru sjednané dne 18. 3. 2024, dle které byla žalované vyplacena částka 23 000 Kč (což potvrzuje uvedený výpis z bankovního účtu žalované) přičemž téhož dne, 18. 3. 2024, žalovaná čerpala peněžní prostředky 7 500 Kč od , Anonymizováno, , právnická osoba, ., 6 000 Kč a 15 000 Kč od , právnická osoba, ., 10 000 Kč od , právnická osoba, ., hned následující den 19. 3. 2024 čerpala 25 000 Kč od , právnická osoba, , dne 25. 3. 2024 čerpala 10 000 Kč od , právnická osoba, . Přičemž tento způsob nakládání žalované s peněžními prostředky byl dlouhodobý (tzv. úroveň finanční gramotnosti žalované), neboť obdobně se věnovala hazardním hrám a sázení také v říjnu 2023 až prosinci 2023, a obdobně si obstarávala peněžní prostředky od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, příkladem několikrát od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . To potvrzuje také sdělení , právnická osoba, ., dle kterého za dobu od 10/2023 do 3/2024 žalovaná vsadila 161 947 Kč a vyhrála 139 604 Kč, či sdělení , Anonymizováno, ., dle kterého za dobu od 10/2023 do 3/2024 vsadila 28 970 Kč a vybrala 27 600 Kč.

13. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

15. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl.

23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruchopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

24. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Stran aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., postoupil platně pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., a ta ji platně postoupila na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má s ohledem na shora uvedené dále za to, že dne , datum, došlo ke sjednání smlouvy o úvěru mezi , právnická osoba, ., a žalovanou, přičemž toto soud hodnotí ve spojení s doloženou částkou 23 000 Kč, kterou , právnická osoba, ., žalované dle tohoto jednání poskytla (soud se s ohledem na závěry níže nezabýval tím, jakým způsobem bylo zajištěno zaznamenání sjednání úvěrové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, když samotná smlouva ani žádné jiné listiny neobsahují podpis žalované). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost. Ničeho kromě výpisu z bankovního účtu žalované za dobu od 12/2023 do 2/2024 a listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr, která shrnuje kusé a nijak nedoložené informace k žalované, nedoložila. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno a doloženo, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť pokud vycházel z výpisu z bankovního účtu žalované za dobu od 12/2023 do 2/2024, muselo mu být na první pohled zřejmé, že žalovaná je osobou, která je ve špatné finanční situaci s ohledem na to, jakým způsobem nakládá s peněžními prostředky, k tomu se hojně věnuje hazardním hrám a sázení, a to v míře, která dalekosáhle přesahuje její pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. Způsob bydlení a životní náklady na bydlení nebyly nijak doloženy. Pokud žalovaná uvedla, že nemá vzdělání nebo neúplné základní vzdělání, o to více měl úvěrující zpozornět při vyhodnocení pohybu peněžních prostředků na jejím bankovním účtu. Žádné jiné listiny nebyly žalobkyní doloženy, přičemž je to její zákonnou povinností (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná ničeho na poskytnutou částku 23 000 Kč nevrátila. Proto je žaloba důvodná pro vydání částky 23 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení dle § 87 odst. 1 poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaná (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl, tedy i pro žalovaný úrok z úvěru a smluvní pokutu, a dále pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaná v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnila. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částku dle výroku II.

26. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného je v podstatě shodný (rozsah, ve kterém soud žalobě vyhověl a ve kterém soud žalobu zamítl). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.