4 C 142/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 16 390,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 10 390,70 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 726,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 240,03 Kč, s 24,30% úrokem ročně z 10 314,06 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 10 314,06 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 16 390,70 Kč (z toho dlužná jistina úvěru 10 314,06 Kč a dlužný poplatek 6 076,64 Kč) s 24,30% úrokem ročně z částky 10 314,06 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž v období od [datum] do [datum] tento kapitalizovala na 1 726,57 Kč, dále s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10 314,06 Kč od [datum] do zaplacení, v době od [datum] do [datum] jej kapitalizovala na 240,03 Kč, jakožto dluhu žalované z úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovaná plnila pouze částečně, a to 7 000 Kč. Žalobkyně sdělila, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze zákaznické karty (žádost o spotřebitelský úvěr) soud zjistil, že tuto žalovaná podepsala dne [datum], uvedla, že žádá [právnická osoba], [IČO], o úvěr 10 000 Kč s měsíčním splácení, zaškrtla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, středoškolské vzdělání, žije v nájmu, účel úvěru jsou neočekávané výdaje, pracuje na plný úvazek u obce Doloplazy jako dělnice s příjmem 16 695 Kč (zaměstnání mělo být doloženo dle výplatní pásky, ta není doložena), její měsíční výdaje jsou 3 000 Kč, jiné zápůjčky nebo úvěry nemá, má bankovní účet, nemá kreditní kartu. V rámci položek ověřených dokumentů nejsou zaškrtnuty žádné položky, že by byly žalovanou doloženy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, soud zjistil, že [právnická osoba], se zavázala žalované poskytnout částku 13 000 Kč, a to v hotovosti, za poplatek 11 142 Kč (číslo smlouvy [číslo]). Poplatek 11 142 Kč sestává z úroku 6 631 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 011 Kč Částku 24 142 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 52 splátkách splatných v týdenním splátkovém období, vždy ke konci tohoto období, výše první až předposlední splátky je 465 Kč, výše poslední splátky je 427 Kč. Zápůjční úroková sazba je 88 % (bez uvedení toho, zda ročně, či jak), RPSN 18 373 %. Podpis žalované je na první a poslední straně smlouvy, součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, které tvoří hustě popsané další dvě strany velikosti A4. Dle listiny na č. l. 15 spisu (tabulka umoření) žalovaná uhradila od data sjednání závazku do [datum] celkem 7 000 Kč (pozn. ostatně úhradu v této výši tvrdila i žalobkyně). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 1 je na řádku 83 uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovanou), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

5. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalované (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne [datum] žalobkyně cituje právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána, dále uvedla obecná tvrzení – že zhodnotila informace požadované a získané od klienta (žalované) před uzavřením uvedené smlouvy, žalovaná měla být dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto měly být ověřeny oproti předloženým dokladům, toto je zaznamenáno v zákaznické kartě klienta – předložené doklady však nemá k dispozici. Žalobkyně uvedla, že žalovaná sdělila, že žije v nájmu, nemá úvěr či zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši příjmu 16 695 Kč dospěla k závěru o její schopnosti splácet sjednaný úvěr. Žalobkyně nebyla schopna k výzvě soudu doložit ani dotvrdit další konkrétní skutečnosti k ověření úvěruschopnosti žalované při sjednání uvedeného úvěru, vyjma zákaznické karty.

6. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat z úřední povinnosti, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru dne [datum] a téhož dne s ní byl úvěr sjednán, žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč (§ 2395 an. o. z.). Závazek, k jehož úhradě se žalovaná zavázala v 52. týdenních splátkách, činil 24 142 Kč (13 000 Kč poskytnutá jistina, 11 142 Kč poplatek). Informace, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, byly přitom nedostatečné pro dospění k závěru, zda se jedná v případě žalované o solventní osobu či nikoli. Pokud žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je zaměstnána s příjmem 16 695 Kč, pak pokud uvedla odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, je očividné, že tyto údaje nemohou být pravdivé, a uvedení jejích majetkových poměrů je nevěrohodné. [právnická osoba], nedoložila žádné listiny, ze kterých by navíc tvrzené skutečnosti ověřovala. [právnická osoba], zjevně vycházela pouze z toho, co jí úvěrovaný sdělil, a nelustrovala jej v evidenci exekucí či v systémech nebankovních společností. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z unijních předpisů (jak je uvedeno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčené smlouvy, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, ničeho nedoložila. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). V tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti, když poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil úvěruschopnost žalované (nevěrohodnost informací sdělených žalovanou), a žalovanou tvrzené informace nijak neověřoval. S ohledem na způsob vyplnění údajů v zákaznické kartě soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované. Pokud není žalobkyně schopna doložit kopie dokladů (byť je toto její zákonnou povinností § 78 zákona č. 257/2016 Sb.), je pochybné, nakolik byly skutečně doloženy a co z nich mohlo být zjištěno. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 13 000 Kč, žalovaná uhradila 7 000 Kč, tuto částku soud započetl oproti 13 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 6 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 29 %, v rozsahu 71 % úspěšná nebyla. Procesně úspěšné žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.