4 C 15/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 61 890,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 779,83 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 21 220,17 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, pro částku 2 457,37 Kč, částku 24 784,31 Kč a pro částku 1 106,38 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení občanského soudního řízení ve výši 19 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 36 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky 2 457,37 Kč, částky 24 784,31 Kč a částky 1 106,38 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím [webová adresa] smlouva o úvěru č. S0008970929487036, na základě které [právnická osoba], poskytl žalovanému částku 36 000 Kč, a to tak, že částka 21 220,17 Kč byla použita na refinancování, částka 14 779,83 Kč byla poskytnuta bezhotovostně přímo žalovanému. Žalovaný se zavázal, že částku 36 000 Kč vrátí žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 22 817,32 Kč a smluvním úrokem (12 % ročně) ve výši 2 382,46 Kč v 12ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 099,98 Kč, splatnost poslední splátky [datum]. Ke sjednání úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaný si zvolil bezhotovostní formu úvěru, jeho výši a počet splátek. Poté se mu zobrazil poplatek za takto navolený úvěr, celková splatná částka. Žalovaný odklikl„ chci půjčit“. V dalším kroku uvedl e-mail, tel. číslo, své kontaktní údaje. V dalším kroku uvedl údaje o zaměstnání a výši jeho měsíčního příjmu, dále číslo bankovního účtu. Následně byla žalovanému poskytnuta smlouva k seznámení se s jejím obsahem, poté zaklikl odsouhlasení smlouvy. Následně žalovanému došla SMS zpráva s kódem„ spzc“, který žalovaný uvedl do internetového formuláře, čímž dokončil svůj osobní profil a odeslal žádost o úvěr. Smluvní dokumentace byla žalovanému zaslána na e-mail, je přístupná v jeho klientské sekci. Smlouva o úvěru a související dokumenty byly podepsány prostřednictvím verifikačního SMS kódu, platného 48 hodin. [právnická osoba], zkoumal solventnost žalovaného dle výpisu z běžného účtu, který sloužil nejen k ověření totožnosti žalovaného, ale také jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku. [právnická osoba], dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. [právnická osoba], schválil žádost o úvěr, částka 21 220,17 Kč byla alokována na stávající závazek (jeho splacení), částka 14 779,83 Kč byla zaslána žalovanému. Žalovaný však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, proto vznikla [právnická osoba], možnost požadovat po žalovaném sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka představuje jistinu úvěru 36 000 Kč (21 220,17 Kč plus 14 779,83 Kč) s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 36 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 457,37 Kč, částku 24 784,31 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru 22 817,32 Kč plus úroky za poskytnuté úvěru 1 495,99 Kč, náklady na vymáhání pohledávky 471 Kč) a částku smluvní pokuty 1 106,38 Kč (0,1 % denně z částky 58 817,32 Kč od [datum] do [datum]).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání [právnická osoba], poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S0008970929487036, refinancování, která byla mezi [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když podpis žalovaného je učiněn prostřednictvím SMS kódu„ spzc“, smlouva a související dokumenty nabývají platnosti a účinnosti dnem zadání verifikačního podpisového SMS kódu, který je platný 48 hodin. Čl. I obsahuje definici pojmů, dle bodu 6. je refinancováním úplné splacení klientem určeného stávajícího spotřebitelského úvěru, který mu úvěrující ([právnická osoba]) dříve poskytl, z peněžních prostředků poskytnutých klientovi na základě této smlouvy. Úvěrující poskytne úvěrovanému částku 36 000 Kč, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a další platby dle smlouvy. Účelem tohoto úvěru je splacení předchozího spotřebitelského úvěru klienta (žalovaného), který mu byl úvěrujícím poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. S0003970929487012 ze dne [datum], částka určená k refinancování úvěru, a to včetně veškerých úroků a dalších plateb, které s tím úvěrem souvisí, činí 21 220,17 Kč. Zápůjční úroková sazba 12 % ročně, způsob čerpání úvěru bezhotovostně na bankovní účet žalovaného, poplatek za poskytnutí úvěru 22 817,32 Kč, úvěr poskytnut [datum] na 12 měsíců, splatnost [datum], 12 měsíčních splátek ve výši 5 100 Kč, první splátka splatná [datum], celková splatná částka 61 199,78 Kč. Klient se zavazuje vrátit úvěrujícímu úvěr spolu s poplatkem a úrokem nejpozději do 12 kalendářních měsíců od jeho poskytnutí úvěrujícím. Čl. IV upravuje splácení úvěru, čl. V práva a povinnosti smluvních stran, čl. VI další ujednání, čl. VII prohlášení klienta, čl. VIII následky porušení povinností klienta, kdy dle bodu 1. se jedná o sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Čl. IX ukončení smlouvy, čl. X řešení sporů, čl. XI. závěrečná ujednání. Dle splátkového kalendáře byla první splátka splatná [datum], následující vždy k 15. dni daného měsíce, poslední splátka splatná [datum].

6. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje totožné údaje jako smlouva o úvěru, a přehled ke splátkovým produktům (č. l. 21 – 22 spisu).

7. Z žalobkyní doloženého výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že se jedná o výpisy za dobu [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], přičemž většina položek transakcí je začerněna, stejně tak údaje o starém a novém zůstatku, z výpisů lze zjistit pouze to, že účet byl zřízen [datum], je to účet žalovaného a dne [datum] měl příjem 14 406 Kč od [právnická osoba], dne [datum] měl příjem 14 595 Kč od téže společnosti, dne [datum] měl příjem 14 327 Kč od téže společnosti, dále vklad 1 000 Kč od žalovaného, 3 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. (dne [datum]), dne [datum] vklad 1 000 Kč od žalovaného, dne [datum] měl příjem 12 586 Kč od [právnická osoba] Ničeho více z těchto výpisů zjistit nelze.

8. Žalobkyně doložila potvrzení o platbě 14 779,83 Kč na účet č. [bankovní účet].

9. Smlouvou o postoupení pohledávek, která byla mezi postupitelem, [příjmení] [příjmení], a.s, a žalobkyní, jako postupníkem, uzavřena dne [datum] (čl. I. vymezuje postupované pohledávky, jedná se o pohledávky postupitele, které uzavřel se svými dlužníky v pozici věřitele, jedná se o smlouvy o úvěru), společně s přílohou smlouvy, kdy je mezi postupovanými pohledávkami i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. S0008970929487036, došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

10. Oznámením ze dne [datum] bylo žalovanému sděleno postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající jeho odeslání žalovanému dne [datum].

11. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, upozornila jej na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající její odeslání žalovanému dne [datum].

12. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že v řízení sp. zn. [spisová značka] je vůči žalovanému žalována částka ze smlouvy o úvěru k bankovnímu účtu [číslo] [bankovní účet], ze dne [datum], žalobkyně [právnická osoba] V řízení sp. zn. [spisová značka] byla vůči žalovanému žalována částka ze zápůjčky, sjednané s [právnická osoba], dne [datum], v řízení sp. zn. [spisová značka] byla vůči žalovanému žalována částka z revolvingového úvěru sjednaného s [právnická osoba], dne [datum]. Vůči žalovanému bylo zahájeno v průběhu roku 2021 a 2022 několik exekučních řízení. 13. [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet], je běžným účtem žalovaného, ten je jedinou osobou s dispozičním oprávněním. Z výpisu k tomuto bankovnímu účtu za dobu od 1/ 2020 do 12/ 2020 soud zjistil, že žalovaný měl starý zůstatek k lednu 2020 - 13 698,14 Kč, nový zůstatek k prosinci 2020 - 103,70 Kč. Z kreditních položek soud zjistil, že dne [datum] byla připsána částka 2 100 Kč od [právnická osoba], dne [datum] částka 1 000 Kč jako zápůjčka od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 1 400 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 1 000 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 8 200 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 5 000 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 1 000 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 1 400 Kč od [právnická osoba], dne [datum] částka 500 Kč od ThePay.cz, s.r.o., dne [datum] dodatečná zápůjčka 1 000 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 200 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 500 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 300 Kč od [právnická osoba], dne [datum] částka 20 202 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 500 Kč od [právnická osoba], dne [datum] dodatečná zápůjčka 3 000 Kč od [právnická osoba], dne [datum] částka 14 779,83 Kč od [právnická osoba] (tj. částka dle smlouvy o úvěru, jak je žalována v tomto řízení).

14. Žalobkyně přes výzvu soudu ničeho více nesdělila a ani nedoložila, čím by prokazovala, že se její právní předchůdce zabýval úvěruschopností žalovaného.

15. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení a doložení skutečností k refinancování, když z části 21 220,17 Kč byly peněžní prostředky poskytnuty na refinancování jiného produktu, který žalovaný měl u [právnická osoba], zejména, o jaký produkt se jednalo, co bylo jeho předmětem, pokud se jednalo o jinou smlouvu o úvěru, kolik byla jistina, sjednané úroky, poplatky, kolik bylo žalovaným splaceno, kolik zbývalo splatit a jak byla u tohoto produktu zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Na tuto výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala.

16. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

25. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

29. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl dne [datum] částku 14 779,83 Kč a to bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] [právnická osoba], a žalovaným došlo prostřednictví prostředků komunikace na dálku ke sjednání úvěru č. S0008970929487036 (§ 2395 an. o. z.), dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 36 000 Kč a to tak, že částka 14 779,83 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného (a tak se i stalo), částka 21 220,17 Kč bude použita na refinancování dřívějšího úvěru, který měl žalovaný sjednaný s [právnická osoba], a to úvěru č. S0003970929487012 ze dne [datum]. K výzvě soudu s poučením dle § 101 odst. 1 písm. a), b), § 120 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně ničeho nesdělila, soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ve vztahu k tomuto dřívějšímu úvěru, v souvislostech s plněním zákonné povinnosti ověřovat úvěruschopnost úvěrovaných, a v souvislosti toho, na splacení čeho (jistiny, úroků, poplatků či smluvních pokut) byla částka 21 220,7 Kč použita, ani v tomto ohledu žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal v 12. měsíčních splátkách, činil 61 200 Kč. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Informace, a to konkrétně výpis z bankovního účtu žalovaného za dobu [číslo], 9, 10, [číslo], ze kterých [právnická osoba], vycházel při ověření úvěruschopnosti žalovaného, byly přitom nedostatečné pro dospění k závěru, zda se jedná v případě žalovaného o solventní osobu či nikoli. Uvedené výpisy jsou téměř zcela začerněny, množství informací, které z nich lze získat, je zcela omezené, není zřejmý ani konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného, a navíc se jedná o výpisy téměř dva roky staré (úvěr byl sjednán v květnu 2020). Taková listina nemohla sloužit k prokázání majetkových poměrů žalovaného. [právnická osoba], nijak aktivně nezjišťoval aktuální příjmy a výdaje žalovaného, jak je zajištěna jeho bytová potřeba, ani to, zda nemá jiné závazky u jiných věřitelů, typicky poskytovatelů úvěrů apod. Z činnosti soudu bylo přitom zjištěno, že již v roce 2020 si žalovaný opakovaně obstarával peněžní prostředky čerpáním úvěrů, zejména od [právnická osoba], ale i jinde (proplacení částky od ThePay.cz, s.r.o.), nebylo zjištěno, zda měl příjem pravidelný a v jaké výši. Jeho majetkové poměry nepochybně nebyly dobré, když čerpal úvěry i u jiných společností. Samotná skutečnost, že velká část čerpaného úvěru 21 220,17 Kč měla být použita na refinancování dřívějšího úvěru sjednaného s [právnická osoba], a to úvěru sjednaného pouze o 5 měsíců dříve, indikuje špatnou finanční situaci žalovaného, když měl potřebu řešit refinancování, evidentně nezvládal splácet. Následně na úvěr č. S0008970929487036 ničeho nezaplatil. [právnická osoba], mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, ničeho více, než jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto odůvodnění nesdělila, kromě„ začerněných“ výpisů z bankovního účtu žalovaného ničeho více nedoložila. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, neboť uvedené způsobuje neplatnost celé smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 14 779,83 Kč (ve vztahu k této částce bylo prokázáno, že byla žalovanému poskytnuta; k částce 21 220,17 Kč žalobkyně přes výzvu soudu ničeho netvrdila ani nedoložila, nebylo prokázáno, že by tato částka byla poskytnuta žalovanému). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

30. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 23 %, v rozsahu 77 % úspěšná nebyla. Žalovanému by tak příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 54 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

31. V souladu s § 12 odst. 2 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit na doplatku soudního poplatku částku 19 Kč, když v této věci se soudní poplatek vyměřuje dle položky 2, bodu 1 písm. c), a činí 2 416 Kč, a nikoli jak bylo chybně zaplaceno toliko 2 397 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV.