4 C 151/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 20 315 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 379 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9 379 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 10 936 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 4 607 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení občanského soudního řízení ve výši 13 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 20 315 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 7. 2020, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]), na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 11 100 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 2 886 Kč dne 18. 11. 2020. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu 3 829 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z 11 100 Kč od 19. 11. 2020 do vyhotovení žalobního návrhu, tj. v částce 5 650 Kč, po zohlednění zákonného limitu součinem čísla 0,5 a 11 100 Kč, tj. 5 550 Kč, a po započtení částečné úhrady žalované 1 721 Kč). Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dotazem na její rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalované), lustrací v dostupných rejstřících, přes výzvu soudu ničeho více ke splnění této zákonné povinnosti není schopna doložit.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od 1. 10. 2013 je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]) mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 7. 2020 (podpis žalované prostřednictvím PIN kódu [číslo] v 11. 03.02 hod.) a jejímž předmětem mělo dle textu smlouvy být poskytnutí částky 11 100 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. [bankovní účet], žalované, se splatností nejpozději do 9. 8. 2020. Žalobkyně doložila Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno] (č. l. 6-9 spisu), které jsou žalovanou podepsány prostřednictvím PIN kódu [číslo], dne 10. 7. 2020 v 11. 03.02 hod. Žalovaná měla za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 2 886 Kč (celková částka splatná klientem 13 986 Kč). Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem, který byl zaslán na tel. číslo žalované. Dle čl. 2 3 smlouvy byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva obsahuje tabulku s výší nákladů věřitele (žalobkyně) pro upomínání, mimo jiné za písemnou upomínku k úhradě 500 Kč. Žalobkyně doložila potvrzení o platbě 11 100 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila ničeho, čím by prokazovala, že se zabývala úvěruschopností žalované. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 25. 11. 2020, 2. 12. 2020, 9. 12. 2020, 18. 12. 2020 a 2. 1. 2021, kterými byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky, předžalobní výzvu ze dne 12. 10. 2021, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání, pouze k této poslední výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalované (podací lístek).

6. Sdělením Československé obchodní banky, a.s., soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] patří žalované a ona byla v době 7/2020 jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu. Z výpisu k tomu to účtu za období 2/2020-1/2021 soud dále zjistil, že žalovaná byla dlouhodobě ve finanční situaci, když si peněžní prostředky obstarávala finančními produkty (úvěry, zápůjčky) od nebankovních poskytovatelů těchto produktů, a na tyto také splácela. Dne 26. 3. 2020 jí byla poskytnuta částka 8 000 Kč od [právnická osoba], dne 19. 5. 2020 jí byla poskytnuta částka 10 000 Kč přes platební brána [anonymizována dvě slova], dne 10. 7. 2020 jí byla poskytnuta částka 11 100 Kč od žalobkyně (je to žalovaná částka), dne 22. 9. 2020 jí byla poskytnuta částka 3 200 Kč od [právnická osoba], dne 15. 10. 2020 jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč od [právnická osoba] Žalovaná byla příjemce příspěvku na bydlení (necelé 4 000 Kč), její příjem byl okolo 12 000 – 14 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod 3 stupně (sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov ze dne 3. 10. 2022).

7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

11. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Od 29. 5. 2022 bylo uzákoněno, že neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1, 2 je neplatností absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti („ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“). Tato změna právní úpravy je mimo jiné důsledkem judikaturního vývoje, kdy soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne 10. 7. 2020 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které jí byla poskytnuta částka 11 100 Kč. Identifikace žalované měla být zajištěna tím, že podpis žalované na smlouvě je učiněn prostřednictvím kódu, zaslaného na telefonní číslo žalované. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (vydlužitele). Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, sdělila, že ničeho více ke splnění této zákonné povinnosti netvrdí (a ani nedoloží), nad rámec v žalobě obecně uvedeného, že se dotazovala na rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry žalované (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalované), lustrací v dostupných rejstřících. Ničeho z toho však nedoložila. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnuté zápůjčky, dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně neprokázala, že by dostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž je její povinností být schopna toto doložit (§ 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Ze zjištění soudu je navíc zjevné, že žalovaná nebyla v době sjednání zápůjčky nepochybně solventní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Jak je uvedeno shora, žalované byla dne 10. 7. 2020 na bankovní účet připsána částka 11 100 Kč, tím jí vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 11 100 Kč. Protože žalovaná 1 721 Kč uhradila, je nutno započíst tuto úhradu na poskytnuté peněžní prostředky, žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 9 379 Kč (11 100 Kč mínus 1 721 Kč) s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9 379 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení (soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána dle žalobkyně splatnost poslední splátky, tj. 18. 11. 2020, když toto je ve prospěch žalované, neboť dle smlouvy se jednalo o splatnost dne 9. 8. 2020). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 10 936 Kč (tj. 4 607 Kč – 2 886 Kč poplatek a 1 721 Kč, co dříve žalobkyně započetla na smluvní pokutu; plus 2 500 Kč – zpoplatnění upomínání; plus 3 829 Kč – smluvní pokuta) a 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 4 607 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 46,2 %, v rozsahu 53,8 % úspěšná nebyla. Žalované by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 7,6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. V souladu s § 12 odst. 2 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit na doplatku soudního poplatku částku 13 Kč, když v této věci se soudní poplatek vyměřuje dle položky 2, bodu 1 písm. c), a nikoli jak byl chybně zaplacen dle položky 2, bodu 1 písm. b), a dosavadně žalobkyně zaplatila na soudním poplatku toliko 800 Kč, přičemž soudní poplatek činí 813 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV.