4 C 165/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 32 828,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 676 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 2 152,23 Kč s kapitalizovaným úrokem 6 225,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 813,72 Kč, s 8,5% úrokem ročně z částky 30 749,57 Kč od [datum] do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 32 828,23 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 396,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 32 828,23 Kč (z toho dlužná jistina 30 749,57 Kč, 39 Kč poplatek za vedení účtu splatný [datum], 239,66 Kč dlužné pojistné, 300 Kč dlužné náklady vymáhání a 1 500 Kč smluvní pokuta, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 6 225,83 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení 813,72 Kč, s 8,5% úrokem ročně z 30 749,57 Kč od [datum] do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z 32 828,23 Kč od [datum] do zaplacení, jakožto dluhu žalované ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum]. Revolvingový úvěr byl poskytnut s úvěrovým rámcem 32 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet měsíční splátky splatné k 20. dni měsíce ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem 31 926 Kč. Žalovaná plnila pouze částečně, a to 1 250 Kč. Žalobkyně sdělila, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované. Dlužná částka byla pro prodlení žalované zesplatněna ke dni [datum].

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla podepsána mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], na první straně smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalované, to že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá děti, má základní vzdělání, je zaměstnána u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč. Podpisem na této straně smlouvy žalovaná stvrzuje, že všechny údaje týkající se zdroje a výše příjmu, celkové finanční situace jsou pravdivé. Na druhé straně smlouvy jsou údaje ke sjednanému úvěru, jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 32 000 Kč, s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky, splatné k 20. dni měsíce, součástí ujednání je také pojištění schopnosti splácet, a to pojištění pro případ smrti nebo úrazu, invalidity III. stupně, vydání průkazu ZTP/P, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, nebo [anonymizováno], měsíční pojistné činí 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady pojištění (volbou pojištění a podpisem smlouvy o revolvingovém úvěru je sjednáno toto pojištění dle uzavřených rámcových smluv, a to smlouva č. HCCPI [číslo], č. HCPIP [číslo] mezi [právnická osoba], a [právnická osoba]). Podpisem této smlouvy žalovaná potvrzuje, že souhlasí s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru přímo ve prospěch osoby prodávající zboží, a to černá technika, mobilní telefon, v částce 31 186 Kč. V případě prodlení se splácením je žalobkyně oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení). Součástí smlouvy je přehled služeb, poplatků a odměn, pro„ šikovný účet plus“ činí poplatek za vedení účtu 39 Kč měsíčně. Žalobkyně doložila úvěrové podmínky [příjmení] 121 platné od [datum] (na č. l. 12 – 17), listinu s informacemi o pojištění a pojistné podmínky (na č. l. 17 -27).

6. Dle přehledu k čerpání ke sjednanému úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla čerpána částka 31 186 Kč a dne [datum] částka 740 Kč, tj. celkem 31 926 Kč. Žalovaná uhradila první splátku splatnou dne [datum] ve výši 1 250 Kč, dále však již ničeho nehradila (dostala se tedy do prodlení se splátkami splatnými [datum], [datum], [datum], [datum]), proto došlo k zesplatnění ke dni [datum], k tomu žalobkyně doložila dopis ze dne [datum], kterým žalované oznámila zesplatnění a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky, včetně dokladu o jeho doručování (poštovní podací arch, podáno [datum]). Tento přehled obsahuje rozpis dlužné částky na jednotlivé žalobkyní žalované položky.

7. Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky (doklad o doručení poštovním podacím archem ze dne [datum]).

8. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalované (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne [datum] žalobkyně cituje právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů důsledným zjišťováním jejich kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka, jsou zkoumány obecné informace, jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., je využíván statistický model, s pravděpodobností dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech, jako [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Žalovaná nebyla v registrech nalezena (neměla záznamy), pouze NRKI mělo pozitivní výsledek. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že je žalovaná schopná splácet uvedený závazek. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, kde jsou opět uvedeny osobní údaje k žalované, je u typu kontraktů uvedeno, že má celkem 1 existující nesplátkový kontrakt, jeden kontrakt ke kreditní kartě byl odvolán a celkem 6 kontraktů bylo odmítnuto (z toho 1 splátkový, 3 nesplátkové a 2 kreditní karty). Z detailu k tomuto je zjištěno, že žalovaná požádala o osobní úvěr [datum] na částku 8 000 Kč, ten byl odmítnut (nelze zjistit, kdo měl být úvěrujícím), jediný existující nesplátkový kontrakt je s datem žádosti [datum], jedná se o povolený debet na běžném účtu, kdy jak v měsíci 3/ 2021, 4/ 2021, 5/ 2021 a 6/ 2021 využila úvěrový rámec, čerpala, přičemž v květnu 2021 byla 4 dny po splatnosti se splácením. Další žádosti o kontokorentní úvěr, které žalovaná podala dne [datum], [datum] a [datum] byly odmítnuty (nelze zjistit, kdo měl být věřitelem). Žádost žalované o kreditní splátkovou kartu podaná dne [datum] byla odvolána, dne [datum] byla odmítnuta, žádost o revolvingový úvěr 30 000 Kč podaná dne [datum] byla odmítnuta. Ničeho více žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního, žalobkyně nedoložila.

9. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (konkrétně o revolvingovém úvěru, dle § 2395 an. o. z.), s možností opakovaného čerpání ve výši úvěrového rámce 32 000 Kč, přičemž žalovaná dne [datum] čerpala 31 186 Kč a dne [datum] částku 740 Kč, tj. celkem 31 926 Kč. Žalovaná se zavázala ke splácení čerpaného úvěru měsíčními splátkami splatnými k 20. dni měsíce (první splátka splatná dne [datum]), přičemž uhradila pouze první splátku 1 250 Kč, dále ničeho nehradila (proto došlo k zesplatnění celé dlužné částky ke dni [datum]). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování kreditního skóre klientů a lustraci v externích rejstřících. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno a doloženo, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo nepochybné, že se nejedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalované o jejím příjmu (byť byl tvrzen ve výši 20 000 Kč měsíčně), ani o jejích měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovanou dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalované. Navíc z doložené úvěrové zprávy k jiným kontraktům je zjevné, že poskytovatelé úvěrů (věřitelé) žalované v době od května do července 2021 opakovaně odmítli schválit finanční produkty typu kreditních karet, osobních nebo kontokorentních úvěrů. Toto je významným ukazatelem, že se nejednalo o solventní osobu, ačkoliv žalobkyně neměla k dispozici dostatek jiných vypovídajících informací (doložení měsíčního příjmu, doložení nákladů, zejména bydlení, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, atd.). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, a to ani pojištěním, neboť se jednalo o pojištěné navázané na schopnost splácet sjednaný úvěr. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 31 926 Kč, žalovaná uhradila 1 250 Kč, tuto částku soud započetl oproti 31 926 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 30 676 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 70 %, v rozsahu 30 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 40 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 314 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 378 Kč; celkem 3 492 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 396,80 Kč (40 % z 3 492 Kč). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne [datum] (žaloba měla obsahovat tato skutkový tvrzení již od počátku), ani za vyjádření ze dne [datum] (to nebylo s ohledem na § 101 odst. 4 o. s. ř. soudu zasílat).

23. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.