4 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 23 160,74 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 13 033,62 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 13 033,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 289,01 Kč a 388,87 Kč, 8 183,21 Kč, 10 127,12 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky dle výroku I. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky 30 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 25 776 Kč vrátit v čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, celkem tedy 55 776 Kč. První splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy, splatnost poslední splátky připadla na [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je předpis splátek pro žalovaného. Příslušenství úvěru 25 776 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek. Žalovaný se dostal do prodlení, když uhradil toliko částku 32 721 Kč (a to v době od [datum] do [datum]). Právní předchůdce žalobkyně nezesplatnil dlužný závazek po splatnosti dílčích neuhrazených splátek, jeho splatnost tak nastala až ke dni splatnosti poslední splátky [datum] (od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se smlouvou o dílčím postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupila společnost [právnická osoba], pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru, měsíčně mu zbývala k dispozici částka cca 14 500 Kč, proto dospěl k tomu, že se jedná o dostatečně solventní osobu. Následně žalovaný uhradil v době od [datum] do [datum] částku 8 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil (pozn. vyjádření z e-mailové adresy [email] není platně podepsáno).

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku k [právnická osoba], soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

6. Dne [datum] požádal žalovaný o poskytnutí úvěru společnost [právnická osoba], vyplněním formuláře pro produkt [anonymizováno], nejrychlejší půjčka. Uvedl své osobní a majetkové poměry, tedy že je zaměstnaný u [právnická osoba], s měsíčním příjmem 30 000 Kč, má měsíční výdaje 15 500 Kč (10 500 Kč bydlení a energie, 5 000 Kč doprava, jídlo, osobní náklady), zůstatek k dispozici 14 500 Kč, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má střední vzdělání s maturitou, nemá vyživovací povinnost, má bankovní účet (toto soud zjistil z žádosti o úvěr). Z pracovní smlouvy ze dne [datum], jak je založena na č. l. 62 spisu, soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou od [datum] u [právnická osoba], na pozici seřizovač (dle bodu 7., mzda bude uvedena ve mzdovém výměru), z výplatných pásek za dobu [číslo] soud zjistil, že jeho čistý měsíční příjem činí cca 30 000 Kč. Žalobkyně dále doložila dodatek k nájemní smlouvě ze dne [datum], dle kterého se nájemní smlouva ze dne [datum] prodlužuje do [datum]. Téhož dne [datum] uzavřel žalovaný (jakožto dlužník) se společností [právnická osoba] (jakožto věřitelem) smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Dlužník (žalovaný) se zavázal zaplatit věřiteli úrok 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 5 400 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 25 776 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku 55 776 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 3 984 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je RPSN 272,44%, roční úrok 15 % (žalobkyně doložila vedle smlouvy o úvěru také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným [datum]). Z přílohy [číslo] soud zjistil předpis splátek, kdy pro každou splátku je uvedeno procentuální umoření jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [datum], a ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným na žalobkyni (žalobkyně doložila výňatek z přílohy ke smlouvě, kde je identifikována postupovaná pohledávka za žalovaným). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání). Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, upozornila na možné soudní vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající odeslání).

7. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 30 000 Kč a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaný uhradil do [datum] částku 32 721 Kč, následně v době od [datum] do [datum] částku 8 000 Kč, celkem uhradil 40 721 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. [právnická osoba], mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnil její právní předchůdce svoji zákonnou povinnost s odkazem na žalovaným vyplněnou žádost o úvěr a doložení pracovní smlouvy, včetně 3 výplatních pásek a dodatku k nájemní smlouvě. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně nejen sděleno (žalobkyně uvedla, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, o jiných rejstřících ničeho neuvedla) a doloženo, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní (ničeho takového žalobkyně nedoložila). Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytl přesto, že informace, které měl, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích (na dodatku k nájemní smlouvě není ničeho uvedeno, samotná nájemní smlouva doložena nebyla, a pokud žalovaný v žádosti uvedl, že má bankovní účet, například výpis z tohoto bankovního účtu vyžadován právním předchůdcem žalobkyně nebyl). [právnická osoba], měla po žalovaném vyžadovat více dokladů, které by osvědčily jeho majetkovou situaci (pravidelný měsíční příjem neznamená, že se jedná o osobu dostatečně solventní, pokud nejsou zjišťovány její výdaje a případné zadlužení). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. Pokud byla žalovanému poskytnula částka 30 000 Kč, a ten již do [datum] uhradil 32 721 Kč, následně ještě uhradil do [datum] částku 8 000 Kč, pak žalovaný zcela poskytnuté bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátil (dokonce ji tzv. přeplatil). S ohledem na uvedené soud žalobu zcela zamítl. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení).

21. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.