4 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 182 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 16 182 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 16 182 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení 16 182 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 16 182 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení na základě dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři ze dne 26. 10. 2021, která v plném rozsahu nahrazuje práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2020. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, se žalobkyně zavázala, že na požádání žalované poskytne v její prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč. Žalovaná čerpala ke dni 7. 11. 2020 finanční prostředky ve výši 27 400 Kč. Součástí dlužné částky je poplatek za čerpání úvěru, jež činí 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy 5 480 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení, od dubna 2020 je účtován pouze úrok 8 % ročně, v celkové výši 35 448 Kč. Poplatek za čerpání úvěru a úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stávají součástí jistiny dluhu. Dále je povinna platit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, celkem 847 Kč. Žalovaná uhradila celkem 37 697 Kč. Ke dni uzavření dohody o narovnání činila dlužná částka 31 478 Kč. Dohodou o narovnání se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku ve výši 31 465 Kč (bez dalších úroků) ve 35 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 899 Kč měsíčně, splatných vždy do konce příslušného měsíce, počínaje měsícem listopad 2021. Ke dni 13. 4. 2023 žalovaná uhradila celkem 15 283 Kč. Žalobkyně dodala, že zkoumala úvěruschopnost žalované při sjednání úvěru č. , hodnota, , a to nahlédnutím do rejstříků a evidencí, dle údajů sdělených žalovanou, když ta měla čistý příjem 17 850 Kč měsíčně a výdaje spočívající v nákladech na obživu 8 000 Kč měsíčně (žalovaná doložila výplatní pásku za měsíc 11/2019 s příjmem 24 212 Kč), další výdaje žalovaná uvedla 3 500 Kč, tyto údaje žalobkyně hodnotila porovnáním se statistickými daty. K dispozici měla žalovaná měsíčně dalších cca 10 500 Kč. Obdobně žalobkyně zkoumala solventnost žalované při sjednání dohody o narovnání, když žalovaná doložila příjem 13 350 Kč měsíčně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Žalobkyně je poskytovatelem a zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku).

6. Žalovaná podala elektronicky dne 29. 1. 2020 žádost o úvěr, ve které uvedla, že její hrubý příjem činí 21 000 Kč, čistý příjem 17 850 Kč, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, náklady na bydlení a ostatní náklady jsou nulové, náklady celkem činí 8 000 Kč. Dále doložila výplatní pásku za měsíc listopad 2019, kdy čistý příjem činil 24 212 Kč.

7. Z listiny zvané jako Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou dle údajů vyplněných na první straně smlouvy sjednali žalobkyně s žalovanou, a to dne 29. 1. 2020, soud zjistil, že tato smlouva navazuje na uzavření smlouvy o uživatelském účtu a úvěrující se v ní zavazuje, že na žádost klienta v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky, a to do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč. Úvěr je na dobu neurčitou, klient není povinen úvěr čerpat, výše jednotlivého čerpání je omezena, přičemž výše prvního čerpání činí nejvýše 5 000 Kč. Za každé čerpání úvěru je klient povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Dále si strany sjednaly 20% úrok měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jeho vrácení. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Pro případy prodlení se splácením, byť části dluhu, si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Souhrn smluvních pokut nesmí přesáhnout 200 000 Kč. V případě prodlení klienta se splácením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 2 měsíce, stává se celý dluh splatným. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, chybí na ní podpis žalované. Dále byla v řízení doložena podepsaná smlouva o revolvingovém úvěru bez uvedeného čísla, která obsahově odpovídá smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Tato byla podepsána dne 7. 7. 2020, avšak v této smlouvě chybí jakékoliv identifikační údaje klienta a ze samotného podpisu (parafy) nelze identifikovat podepisující se osobu.

8. Z výpisů k revolvingovému úvěru za období od 10. 2. 2020 do 11. 10. 2021 vyplývá, že v lednu 2020 byla čerpána částka 5 000 Kč, v květnu 2020 částka 4 300 Kč, v červenci 2020 částka 10 700 Kč, v listopadu 2020 částka 7 400 Kč, celkem 27 400 Kč. Za březen 2020 bylo uhrazeno 1 200 Kč, za duben 2020 částka 4 161 Kč, za květen částka 1 520 Kč, za červen 2020 částka 1 827 Kč, za září 2020 částka 11 324 Kč, za říjen 2020 částka 3 685 Kč, za leden 2021 částka 7 500 Kč, za duben 2021 částka 5 000 Kč, za červenec 2021 částka 3 000 Kč, celkem 39 217 Kč.

9. Z emailové komunikace ze dne 19. 10. 2021, která je reakcí na email od žalobkyně s předmětem , Anonymizováno, – návrh řešení dlužné částky, žalovaná uvádí, že chce svůj dluh řešit, uvádí důvody svého prodlení, a to zejména to, že manžel přišel o práci a kvůli hospitalizaci se synem v nemocnici činil její příjem za září 2021 pouhých 13 350 Kč, což dokládá výplatní páskou (ta byla v řízení doložena). Žalovaná uvádí, že její měsíční náklady se skládají ze splátky úvěru cca 15 000 Kč, výdajů na energii 5 400 Kč, výdaje na domácnost přibližně 6 000 Kč. Její příjmy za celou rodinu činí 21 105 Kč jako příjem ze zaměstnání a , právnická osoba, Kč výživné na syna. Navrhuje splátku úvěru 1 000 Kč měsíčně.

10. Z listiny zvané jako Dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři soud zjistil, že dne 26. 10. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o narovnání dle § 1903 zákona č. 89/2012 b., občanský zákoník a dle § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kterou v plném rozsahu nahrazují práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2020. Na základě této žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 27 400 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky za čerpání úvěru a úroky, přičemž dlužná částka ke dni uzavření dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři činila 31 478 Kč. Dále se strany dohodly, že veškerá práva a povinnosti a dluhy ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zanikají a v plném rozsahu se nahrazují novým závazkem, a to dohodou, kterou se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 31 465 Kč bez úroků v 35 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 899 Kč, splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, počínaje listopadem 2021. V případě prodlení splátky po dobu více než 30 dnů ode dne doručení výzvy k úhradě se stává celá zbývající dlužná částka bez dalšího splatná.

11. Dopisem ze dne 4. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 2 697 Kč do 30 dnů od doručení této výzvy, která představuje splátky za měsíc duben, květen a červen 2023. Nestanete-li se tak, dojde k zesplatnění celé zbývající dlužné částky z dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu žalované na adresu trvalého pobytu dne 7. 7. 2023.

12. Dopisem ze dne 7. 9. 2023 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky 21 515 Kč a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu žalované na adresu trvalého pobytu dne 7. 9. 2023.

13. Závazkový vztah, který vznikl dne 29. 1. 2020 a 26. 10. 2021 mezi žalobkyní a žalovanou, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

15. Ust. § 555 o. z. stanoví, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

16. Dle § 1902 o. z., dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

17. Dle § 1903 odst. 1 první věta, 2 o. z., dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

18. Narovnání (§ 1903 o. z.) je vedle novace (§ 1902 o. z.) jednou z forem změny obsahu závazku. Narovnáním vzniká nový závazek, který nahrazuje to, co strany subjektivně vnímaly jako sporný či pochybný závazek. Sporná nebo pochybná práva a povinnosti jsou podstatnou náležitostí narovnání a strany jsou povinny je aspoň obecně vymezit. Novací se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. K tomu soud odkazuje také na nález Finančního arbitra ze dne 13. 11. 2022, vydaný pod č. j. FA/SR/SU/1929/2021-35 v řízení vedeném proti OPR-, právnická osoba, .

19. Závazek, který má být předmětem novace nemůže být absolutně neplatný či zaniklý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1405/2007).

20. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117 a § 120 až 177.

23. Ust. § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., upravuje případy, kdy za účelem odvrácení řízení o nárocích je uzavřena dohoda, která odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platbu nebo mění způsob splácení (tzv. restrukturalizace úvěru). Dohoda dle tohoto ustanovení dává právo oběma stranám, aby zachovaly právní vztah z uzavřené smlouvy, ale změnily parametry splácení, když věřitel současně nemusí plnit povinnosti jinak stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru. Předpokladem platnosti dohody dle § 5 odst. 4 je platná smlouva o úvěru (původní) a to, aby dohoda dle § 5 odst. 4 byla minimálně stejně výhodná jako původní smlouva o úvěru.

24. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18).

27. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Protože plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

29. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala žalobkyně jakožto právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Z obsahu samotné „dohody o narovnání“, jak byla mezi žalobkyní a žalovanou podepsána dne 26. 10. 2021, nelze vyvodit, že se jedná o narovnání ve smyslu § 1903 o. z., neboť podstatou narovnání je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi stranami. Právní jednání soud posuzuje dle svého obsahu a úmyslu jednajícího (§ 555, § 556 o. z.). Spornost či pochybnost je třeba chápat vždy ve smyslu subjektivním, tedy z pohledu žalobkyně a žalované. Z dohody o narovnání ze dne 26. 10. 2021 ani z emailové komunikace ze dne 19. 10. 2021 předcházející dohodě o narovnání neplyne spornost nebo pochybnost práv a povinností. V emailové komunikaci žalovaná reagovala na návrh řešení dluhu tím, že se chce aktivně podílet na vyřešení situace, nikterak nepopírá platnost sjednaného úvěru ani výši dluhu, jeho výše si je vědoma, chce jej splácet, nicméně s ohledem na osobní situaci požaduje možnost splácení ve splátkách. V dohodě o narovnání je uvedeno, že se žalovaná ocitla v prodlení se splácením dlužné částky úvěru a není schopna ji dle původního ujednání splácet, dále je uvedeno, že úvěr byl sjednán platně a žalobkyně má nárok na dlužnou částku, neboť byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Z takto koncipovaného textu dohody o narovnání tak žalobkyně zcela mylně dovozuje, že mezi ní a žalovanou vznikla sporná práva a povinnosti, která je třeba narovnat. Z komunikace mezi žalobkyní a žalovanou neplyne, že by žalovaná chtěla svůj závazek rušit a zakládat nový. Úmyslem žalované byla pouze změna splátkového kalendáře kvůli finančním potížím, který by jí umožnil splatit dluh z úvěru v prodloužené době při současné změně výše splátek. Dohoda o narovnání sjednaná mezi žalobkyní a žalovanou dne 26. 10. 2021 nenaplňuje obligatorní znaky narovnání (§ 1903 o. z.), ale jedná se o novaci závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 1902 o. z., resp. o dohodu ve smyslu § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na tento závěr se soud dále zabýval platností původní smlouvy o úvěru č. , hodnota, , neboť od toho se odvíjí samotná platnost novace závazku ze smlouvy o úvěru. Na základě shora uvedených zjištění má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně sjednána smlouva o úvěru č. , hodnota, , neboť - nejenže žalobkyně nedoložila, že došlo k tvrzenému písemnému (byť třeba elektronickému) sjednání této smlouvy (žalobkyní doložená verze smlouvy sjednané prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 26. 10. 2021 není žalovanou platně podepsána, a verze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 7. 2020, která sice obsahuje podpis (parafu), ze které však nelze jasně identifikovat podepisující osobu, není nijak číselně označena a chybí jakékoliv údaje o klientovi, úvěrovaném), ale i - pokud by soud vycházel z toho, že žalovaná nesporovala sjednání samotné smlouvy o úvěru (a proto došlo ke sjednání dohody dne 26. 10. 2021), pak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, a při sjednání samotné smlouvy o úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované (§ 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány jako jsou obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, přičemž u žalované nenašla negativní záznam, to však nebylo doloženo. Žalobkyně doložila pouze elektronickou žádost o úvěr, dle které hrubý příjem žalované činil 21 000 Kč, čistý příjem činil 17 850 Kč a náklady na obživu 8 000 Kč, jako druh bydlení uvedla žalovaná podnájem, náklady na bydlení a ostatní náklady jsou nulové. Uvedla, že v domácnosti žije jedna osoba, a že nemá vyživovací povinnost. Dále doložila výplatní pásku za listopad 2019, kdy čistý příjem činil 24 212 Kč. Pokud žalobkyně dále ověřovala skutečné výdaje pomocí průměrných nákladů průměrného klienta, a na základě toho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná, pak, ačkoliv se žalobkyně částečně zabývala poměry žalované, žalobkyní požadované informace byly zcela nedostatečné, a s ohledem na to dospěla k chybnému závěru, že se jedná o osobu solventní, resp. žalobkyně poskytla žalované předmětný úvěr, ačkoliv byla dána pochybnost o osobnosti žalované, o její schopnosti uvedený úvěr splácet. Žalobkyní vyžadované informace od žalované mohou sloužit ke splnění její zákonné povinnosti, avšak v rozsahu, v jakém se žalobkyně s tímto spokojila, se jednalo pouze o informace kusé, kdy byla navíc dána pochybnost o majetkových poměrech žalované. , právnická osoba, s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto má soud za to, že dohodu o narovnání, kterou soud posoudil jako novaci závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 1902 o. z., stíhá absolutní neplatnost stejně jako smlouvu o úvěru. Obdobně z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru není dohoda o narovnání dohodou dle § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Tento přístup žalobkyně soud hodnotí jako zneužívající právo, když se snaží obejít spotřebitelskou právní úpravu sjednáním dohod o narovnání (§ 8 o. z.). Žalovaná dle doložené dohody o narovnání (a v souladu s výpisy k danému úvěru) nezpochybňuje, že jí byla poskytnuta částka 27 400 Kč (a to 5 000 Kč dne 29. 1. 2020, 4 300 Kč dne 12. 5. 2020, 10 700 Kč dne 8. 7. 2020 a 7 400 Kč dne 7. 11. 2020). Pokud žalovaná průběžně platila, pak platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy a na neplatně sjednanou novaci závazku, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Pokud byla žalované ze smlouvy o úvěru poskytnuta částka 27 400 Kč, a ta již do 12. 7. 2021 uhradila 39 217 Kč, tudíž již v době sjednání dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři bylo bezdůvodné obohacení žalobkyni vráceno, a následně z dohody o narovnání činila dlužná částka 31 478 Kč, na kterou žalovaná uhradila dalších 15 283 Kč (ke dni 13. 4. 2023), pak žalovaná zcela poskytnuté bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátila (dokonce tzv. přeplatila). , právnická osoba, Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalované ke vrácení bezdůvodného obohacení). S ohledem na uvedené soud žalobu zcela zamítl.

30. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.