4 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 31 177 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 1 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 700 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud žalobu zamítá pro částku 6 434 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 28 134 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, pro částku 2 043 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 29 134 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 29 134 Kč od [datum] do zaplacení, 2 043 Kč, jakožto dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] (distančním způsobem na [webová adresa]), na základě které byla žalované bezhotovostně poskytnuta postupným čerpáním částka 22 700 Kč, a to tak, že byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 5 600 Kč nejpozději dne [datum]. Mezi stranami byla sjednána tzv. Presto služba za 2 805 Kč a informační SMS servis za 29 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení a ničeho nevrátila. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny 22 700 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 4 095 Kč, na poplatku za službu [anonymizováno] 2 310 Kč a poplatku za informační [anonymizováno] servis 29 Kč, dále smluvní pokutu 2 043 Kč (0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum]). Co do zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, v jakých rejstřících byla žalovaná lustrována a jaké informace po žalované požadovala s tím, že poskytovatel úvěru dospěl k závěru o solventnosti žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], a to pro částku dle výroku I., když žalovaná uhradila (po podání žaloby) dne [datum] částku 500 Kč a dne [datum] částku 500 Kč.

4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Ze žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující. Žalobkyně ověřila totožnost žalované při sjednání úvěru (listina na č. l. 7), byla doložena oboustranná kopie OP žalované. Při zkoumání jejích příjmů vycházela žalobkyně z částky 7 900 Kč měsíčně (listina na č. l. 14), žalobkyně doložila obecnou listinu k postupu při posuzování úvěruschopnosti (č. l. 24 až 27 spisu), z té nebylo ničeho konkrétního v této věci zjištěno. Žalovaná při sjednání úvěru uvedla, že žije v domácnosti s jednou další osobou, obě tyto osoby hospodaří s příjmem domácnosti, výše jejích pravidelných měsíčních výdajů je 2 000 Kč, uvedla příjem 12 000 Kč (ověřen byl ve výši 7 900 Kč), minimální výdaje 1 705 Kč s rezervou 500 Kč, disponibilní příjem je 6 100 Kč. Žalobkyně doložila výpis z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum], ze kterého mimo jiné plyne, že se žalovaná věnovala sázení [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa]). Na základě těchto informací byla žalovaná vyhodnocena jako úvěruschopná. Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním byla mezi žalobkyní a žalovanou sjednána dne [datum], žalovaná je označena jménem, příjmením, trvalým pobytem a doručovací adresou, emailem, telefonním číslem, číslem účtu. Podpis žalované je zaznamenán prostřednictvím SMS kódu. Předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do 22 700 Kč, bezhotovostně, a oproti tomu závazek žalované vrátit poskytnutý úvěr se sjednaným poplatkem či dalšími platbami. Současně byla mezi stranami sjednána služba [anonymizováno] 165 Kč a informační SMS servis 29 Kč měsíčně. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr, RPSN pro první čerpání 1 000 Kč je 3 112,64 %, pro čerpání celého úvěrového limitu RPSN 1413,57 %, úroková sazba 0 %, úvěr je splatný [datum], celková výše poplatku za sjednání úvěru je 5 680 Kč, [variabilní symbol]. Žalované byla v době od [datum] do [datum] vyplacena žalobkyní bezhotovostně na bankovní účet žalované celkem částka 22 700 Kč (toto soud zjistil z listiny doložené žalobkyní zvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, a současně toto odpovídá zjištění soudu ze sdělení banky, [právnická osoba], či z žalobkyní doložených jednotlivých potvrzení o provedení platby, jak jsou založeny na č. l. 81 až 97 spisu). [právnická osoba], sdělila, že bankovní účet č. [bankovní účet] je bankovním účtem žalované, byl zřízen [datum]. Z výpisu k tomuto bankovnímu účtu za dobu od [číslo] – [číslo] soud dále zjistil, že žalovaná si opakovaně obstarávala peněžní prostředky od nebankovním poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako je například [právnická osoba], [právnická osoba], přes platební bránu ThePay.cz, s.r.o., a to i v době před sjednáním předmětného úvěru, i poté. Žalobkyně doložila všeobecné obchodní podmínky (č. l. 9 až 11 spisu), sazebník platný od [datum] (č. l. 20 až 21 spisu), listinu s informacemi pro spotřebitele (č. l. 21 až 22 spisu), souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 29 až 30 spisu). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek dokládající jeho odeslání).

7. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]).

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Dle § 2048 odst. 1 první věta o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky 22 700 Kč (postupným čerpáním bezhotovostně). Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru 5 680 Kč, poplatkem za sjednanou [anonymizováno] službu a informační SMS servis, a to ke dni [datum]. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o další obecná tvrzení, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost, k tomu uvedla, v jakých rejstřících byla žalovaná lustrována. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně nejen sděleno, ale i doloženo, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní (ničeho takového žalobkyně nedoložila). Stran údajů, které byly žalovanou sděleny, a to, že žije v domácnosti s druhou osobou, a jaké jsou její výdaje (které byly uvedeny ve velmi malé výši, a vzbuzují samy o sobě pochybnost), má soud za to, že uvedené informace jsou pouze kusé, navíc nebyly doloženy, a jsou zcela nedostačující pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Z bankovního výpisu za dobu předcházející poskytnutí úvěru bylo navíc žalobkyni známo, že žalovaná je osobou, která se pravidelně věnuje hazardním hrám (sázení). Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací byly dány pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nijak neověřovala tvrzení žalované o měsíčních výdajích. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (další poplatky a smluvní pokuta). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Žaloba je proto důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 22 700 Kč, žalovaná uhradila 1 000 Kč (byť po podání žaloby, proto bylo řízení výrokem I. částečně zastaveno), tuto částku soud započetl oproti 22 700 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 21 700 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, soud ji proto zamítl pro 6 434 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 28 134 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, pro 2 043 Kč.

21. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 o. s. ř. (v rozsahu, ve kterém bylo řízení částečně zastaveno, by jinak byla žaloba zamítnuta). Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 59 %, v rozsahu 41 % úspěšná nebyla. Žalobkyni by příslušela náhrada v rozsahu pouhých 18 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Z důvodu toliko 18% rozdílu a s ohledem na předmět řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.