4 C 226/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 35 429 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 6 208 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 25 308 Kč od [datum] do zaplacení, pro částku 2 500 Kč a pro částku 7 621 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení občanského soudního řízení ve výši 100 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 35 429 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 19 100 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 6 208 Kč dne [datum]. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu 7 621 Kč (jedná se o smluvní pokutu 0,1 % denně z 19 100 Kč od [datum] do vyhotovení žalobního návrhu [datum]). Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalovaném), lustrací v dostupných rejstřících, přes výzvu soudu ničeho více ke splnění této zákonné povinnosti není schopna doložit.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Žalobkyně doložila potvrzení o platbě 19 100 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila ničeho, čím by prokazovala, že se zabývala úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky (k upomínkám nejsou doloženy doklady o odeslání). Žalobkyně doložila podací lístek, dle kterého byla žalovanému zaslána listovní zásilka dne [datum].

6. Z následujících listinných důkazů doložených žalobkyní soud nevycházel, neboť se nevztahují k závazku vzniklému mezi žalobkyní a žalovaným, ale mezi žalobkyní a osobou [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tak doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]) mezi žalobkyní a jinou osobou ([jméno] Jelenem), než žalovaným, dne [datum]. Žalobkyně doložila Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o., které jsou podepsány dne [datum] jinou osobou ([jméno] Jelen), než žalovaným. Žalobkyně doložila výzvu ze dne [datum] k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání, která je však adresována jiné osobě ([jméno] Jelenovi), než žalovanému.

7. S ohledem na následující právní závěr soudu, nebyla žalobkyně vyzvána k doložení dalších listin vztahujících se k zápůjčce ze dne [datum], neboť by to ničeho neměnilo na právním hodnocením této věci. 8. [právnická osoba], ze dne [datum], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet], je běžným účtem žalovaného, který byl zřízen [datum] a je stále aktivní. Z výpisu k tomuto bankovnímu účtu za dobu od 1/ 2021 do 12/ 2021 soud zjistil, že žalovaný měl v uvedené době stálý příjem – 34 144 Kč ([datum]), 39 452 Kč ([datum]), 39 338 Kč ([datum]), 38 098 Kč ([datum]), 39 350 Kč ([datum]), 38 254 Kč ([datum]), 42 804 Kč ([datum]), 38 627 Kč ([datum]), 38 337 Kč ([datum]), 45 398 Kč ([datum]), 36 939 Kč ([datum]), 29 070 Kč ([datum]). Soud z výpisu za dobu od 1/ 2021 do 8/ 2021 dále zjistil, že žalovaný si opakovaně obstarával peněžní prostředky od různých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – a na tyto splácel, dle výpisu č. 2021 splátka úvěru [číslo] u banky, dle výpisu č. 2021 zápůjčka od Cool Credit 15 000 Kč a 4 100 Kč ([datum] a [datum]), Credit Go půjčka 10 000 Kč ([datum]), kreditní platba 20 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o., zápůjčka od [právnická osoba], 8 000 Kč; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 2 080 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), kreditní platba 6 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 74 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 5 000 Kč od OPR- [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 8 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. (dne [datum]), splátka úvěru [číslo] u banky; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 7 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), zápůjčka od Cool Credit 19 100 Kč ([datum]), splátka úvěru [číslo] u banky; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 6 000 Kč od Emma´s [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 6 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 7 790 Kč a 12 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), kreditní platba 10 500 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 5 000 Kč od OPR- [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 30 000 Kč a 10 000 Kč a 10 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), splátka úvěru [číslo] u banky; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 13 100 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 19 800 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 400 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), splátka úvěru [číslo] u banky; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 19 100 Kč od [právnická osoba] ([datum], jedná se o žalovanou částku), kreditní platba 13 000 Kč od Emma´s [právnická osoba] ([datum]), splátka úvěru [číslo] u banky; dle výpisu č. 2021 kreditní platba 5 000 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), kreditní platba 10 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 4 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 24 000 Kč od [právnická osoba] ([datum]), kreditní platba 7 790 Kč od ThePay.cz, s.r.o. ([datum]), splátka úvěru [číslo] u banky. Soud však z výpisu za toto období také zjistil, že žalovaný je pravidelným účastníkem hazardních her, když měsíčně opakovaně sází vysoké peněžní prostředky.

9. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § [číslo], § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud má za to, že žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] částku 19 100 Kč a to bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, když doložené listinné důkazy se v tomto ohledu vztahovali k zápůjčce žalobkyně uzavřené s jinou osobou. Pokud by však mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (která ostatně může být uzavřena i ústně), povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelskou zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelskou zápůjčku splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí zápůjčky postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Neboť jak je známo, spotřebitelé často„ vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, sdělila, že ničeho více ke splnění této zákonné povinnosti netvrdí a ani nedoloží, nad rámec v žalobě obecně uvedeného, že se dotazovala na rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry žalovaného (to bylo ověřeno dle listin vyžadovaných po žalovaného), lustrací v dostupných rejstřících. Ničeho z toho však nedoložila. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud dle shora zjištěných informací dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně ani dostatečně určitě netvrdila, a ani neprokázala, že by dostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž je její povinností být schopna toto tvrdit a doložit (§ 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Ze zjištění soudu je navíc zjevné, že žalovaný nebyl v době poskytnutí částky 19 100 Kč, dne [datum], nepochybně solventní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, neboť uvedené způsobuje neplatnost celé smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 19 100 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o zápůjčce dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

22. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 49 %, v rozsahu 51 % úspěšná nebyla. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

23. V souladu s § 12 odst. 2 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit na doplatku soudního poplatku částku 100 Kč, když v této věci se soudní poplatek vyměřuje dle položky 2, bodu 1 písm. c), a činí 1 418 Kč, a nikoli jak bylo chybně zaplaceno toliko 1 318 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV.