4 C 23/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 16 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 918,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 617,64 Kč, s 22,08% úrokem ročně z 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z 20 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 34 800 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum], na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 16 000 Kč (z toho úrok 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč), v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč (poslední splátka při včasném a řádném splácení splatná dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze 1 200 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o tvrzení, že u úvěru bylo vycházeno ze zákaznické karty, jak byla vyplněna a podepsána dne [datum], kde žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových, pracovních, případně jiných poměrech, uvedl měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný uvedl, že má stálý příjem z podnikání (OSVČ) 129 130 Kč (toto bylo doloženo). Žalovaný měl měsíční výdaje 58 670 Kč, bylo vycházeno ze sdělení žalované (čestné prohlášení). Lustrací bylo zjištěno, že neprochází insolvenčním rejstříkem. S ohledem na uvedené a na výši týdenních splátek dospěl právní předchůdce žalobkyně k tomu, že se jedná o solventní osobu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Z listiny na č. l. 9 až 10 spisu soud zjistil, že dne [datum] bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO], uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o úvěru [číslo] (Fajnpůjčka), na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s poplatkem 16 000 Kč, který se skládal z úroku 4 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 8 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první straně jsou uvedené parametry úvěru, na čtvrté straně je podpis žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek (psáno menším písmem). Z karty zákazníka podepsané dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti, je OSVČ ([IČO]) s měsíčním příjmem 129 130 Kč, výdaje jsou 58 670 Kč (z toho 6 000 Kč bydlení, 50 000 Kč osobní výdaje, kam spadají i výdaje související s podnikáním, 2 670 Kč další výdaje). Žalobkyně doložila výpis z insolvenčního rejstříku, kdy žalovaný má živnostenské oprávnění od [datum] pro přípravné a dokončovací stavební práce, specializovanou stavební činnost, tři faktury vystavené žalovaným ([číslo], [číslo], [číslo]) na částky okolo 100 000 Kč, dvě z uvedených faktur jsou účtovány [právnická osoba], jedna [anonymizováno] s.r.o., následně doložila výdajový pokladní doklad od [anonymizováno] s.r.o., na částku 68 750 Kč (příjemce žalovaný), a čestné prohlášení žalovaného, že bydlí u rodičů, kterým přispívá 6 000 Kč na bydlení. Jiné listiny k prokázání jejích příjmů a výdajů žalobkyně nedoložila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy je uvedena tato pohledávka), žalobkyně doložila doklad o zaplacení úplaty za postoupení, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

5. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]).

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má za to, že žalovaný zažádal dne [datum] právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru. Téhož dne žalovaný uzavřel s tímto právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (a to s ohledem na shora uvedenou judikaturu). Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila. K důkazu však označila toliko vyplněnou kartu zákazníka ze dne [datum], tři žalovaným vystavené faktury, přičemž pouze u jedné z nich byl doložen příjmový doklad o tom, že mu skutečně byla vyplacena třetí osobou částka dle faktury (u dalších dvou toto doloženo nebylo, samotné vystavení faktury žalovaným neprokazuje jeho skutečný měsíční příjem, o tom svědčí právě příjmové doklady) a čestné prohlášení žalovaného. Jiné doklady žalobkyně nedoložila. Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba], v tomto případě nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, kdy údaje sdělené žalovaným byly nedostatečné a kusé, a současně pokud žalovaný uvedl, že má měsíční příjem přes 100 000 Kč, pak vzbuzuje pochybnost, z jakého důvodu se dostal do situace, že si potřebuje od úvěrující společnosti zapůjčit 20 000 Kč (relativně malou částku oproti tvrzenému měsíčnímu příjmu). Což vzbuzuje pochybnost nad jeho faktickou schopností úvěr splácet, resp. nad tím, jaká je jeho skutečná finanční situace, jaké jsou jeho skutečné měsíční výdaje, které nebyly kromě tvrzení žalovaného (resp. čestného prohlášení) nijak ověřovány. [právnická osoba], při poskytnutí úvěru vycházela z neúplných informací. V tomto ohledu soud shledal pochybení právního předchůdce žalobkyně a nedodržení § 86 uvedeného zákona. Úvěrujícímu muselo být známo, jaký typ klientů vyhledává nebankovní spotřebitelské úvěry, a v takovém případě je nutné zjišťovat více informací komplexně svědčících o skutečné majetkové situaci úvěrovaného. Od spotřebitele má úvěrující vyžadovat sdělení nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Z tohoto přístupu právního předchůdce žalobkyně je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinul ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 18 800 Kč (žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, vrátil 1 200 Kč). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

19. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.