4 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení 11 060,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 17,25% úroku ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 260,17 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud žalobu zamítá pro částku 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 384,42 Kč, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 060,17 Kč od datum do zaplacení, s 29% úrokem ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do datum, s 11,75% úrokem ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 11 060,17 Kč (z toho jistina 9 260,17 Kč a poplatky 1 800 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení 384,42 Kč (tj. 11,75 % ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do datum), 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 060,17 Kč od datum do zaplacení, dále 29% úroku ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, dle které si sjednali vedení běžného bankovního účtu pro žalovanou č. bankovní účet. Dne datum uzavřela právnická osoba, s žalovanou ujednání o poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno s limitem 5 000 Kč. Před uzavřením této smlouvy právnická osoba posuzovala úvěruschopnost žalované, a to dle informací sdělených žalovanou, včetně lustrace v rejstřících, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného plánování. Protože žalovaná v té době studovala, neměla pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. právnická osoba, vycházela z peněžních obratů na běžném účtu, který byl u ní veden. Žalovaná byla studentkou anonymizováno školy v obec, bydlela u rodičů a neměla žádné výdaje. Proto jí byl anonymizováno s limitem 5 000 Kč schválen, právnická osoba, dospěla k tomu, že je žalovaná úvěruschopná. Následně dne datum byl žalované poskytnut úvěrový limit k běžnému účtu 7 000 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek, a to opakovaně, když překročila povolený úvěrový limit, tím vznikl nepovolený debetní zůstatek. právnická osoba, zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek 9 907,73 Kč převedla z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet (a to dne datum), tím umožnila žalované splácení ve čtyřech měsíčních splátkách 2 476,93 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci (první splátka splatná datum), protože však žalovaná nedostála tomuto splácení (uhradila pouze první splátku datum ve výši 647,56 Kč), dne datum zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. příjmení 11 060,17 Kč se skládá z jistiny 9 260,17 Kč a poplatků za upomínání 1 800 Kč (3krát 600 Kč, za upomínky ze dne datum, datum a datum). příjmení 384,42 Kč představuje zákonný úrok z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z dlužné částky 9 260,17 Kč za dobu od datum do datum. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou ze dne datum, žalované bylo postoupení oznámeno.

2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne datum, a to pro částku dle výroku I. (a to po výzvě soudu upozorňující na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tato byla mezi právnická osoba, a žalovanou uzavřena dne datum. Strany si touto smlouvou sjednávají vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb. Dle žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit soud zjistil, že tuto žalovaná podepsala dne datum, přičemž uvedla údaje, že je svobodná a bydlí u rodičů, má dosažené základní vzdělání a současně je studentkou SŠ obec – část obce, doložila potvrzení o studiu (to je doloženo v kopii k žalobě, je vystaveno dne datum, z potvrzení plyne, že v roce 2013 číslo byla žalovaná v prvním ročníku studia), žalovaná žádá o úvěrový limit 5 000 Kč. Nemá žádné výdaje a žádné příjmy. Dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne datum, dispozice jsou stranami podepsány dne datum, zřídila právnická osoba, žalované k běžnému účtu č. bankovní účet s minimálním zůstatkem 500 Kč, jak byl zřízen datum, Flexikredit s limitem 7 000 Kč, s minimálním měsíčním příjmem 50 % z povoleného limitu, celková částka splatná spotřebitelem 7 384,84 Kč, s úrokovou sazbou z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně, za zaslání upomínky poplatek 600 Kč, dále je zde mimo jiné shrnuto, že má žalovaná u právnická osoba, zřízenu debetní kartu (od datum). Žalobkyně doložila sazebník, dále základní produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Dopisem ze dne datum banka oznámila žalované zrušení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu s tím, nechť je dluh 9 009,73 Kč splacen k datum. Dopisem ze dne datum banka oznámila žalované zrušení poskytování Flexikreditu, otevření úvěrového účtu, možnost splacení dlužné částky 9 907,73 Kč ve čtyřech měsíčních splátkách ve výši 2 476,93 Kč splatných vždy k 21. dni daného měsíce, datum první splátky je datum. Dopisy ze dne datum, datum, datum banka oznámila žalované dluh, upozornila ji na možnost okamžitého zesplatnění. Za tyto upomínky si účtuje 600 Kč, celkem 1 800 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalované oznámena výše dlužné částky 11 060,17 Kč a byla vyzvána k úhradě (oznámení o zesplatnění). Žalobkyně doložila výpis z úvěrového účtu č. bankovní účet (za dobu od datum do datum), dle kterého činí dlužná jistina 9 260,17 Kč, úrok z prodlení 384,42 Kč, splatné poplatky 1 800 Kč. Z tohoto soud zjistil, že žalovaná provedla úhradu dne datum ve výši 647,56 Kč, a že jsou žalované účtovány poplatky za upomínku ze dne datum – 600 Kč, ze dne datum – 600 Kč, ze dne datum – 600 Kč, k tomu také platební historii k úvěrovému účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne datum, došlo k postoupení pohledávek dle přílohy číslo k tomu dohoda o účincích postoupení k okamžiku zaplacení úplaty za postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o úplatě za postoupení pohledávek ke dni datum. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek).

8. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § číslo, § číslo odst. 1, § číslo, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne datum ve spojení s dispozicemi ze dne datum sjednána smlouva o bankovních produktech a službách, dle které právní předchůdce žalobkyně zřídil pro žalovaného běžný účet ve smyslu § 2662 an. o. z., a v souladu s § 2665 o. z. byl k tomuto účtu sjednán kontokorent do limitu 7 000 Kč, jednalo se o tzv. debetní účet, tedy že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na běžném účtu (k tomu dále § 2395 an. o. z.) Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý kontokorent představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). právnická osoba, mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalované, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne datum, a současně ze skutečnosti, že žalovaná byla v dané době studentem střední školy. K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně doložila pouze tuto listinu (žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit) a potvrzení o studiu ze dne datum. Žalobkyně nedoložila ničeho více. S ohledem na uvedené je zřejmé, že v této věci žalobkyně nedotvrdila a ani neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalované, když Flexikredit s úvěrovým rámcem 7 000 Kč byl sjednán až datum, k tomuto datu žalobkyně nedoložila žádné listiny k prokázání toho, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, když žalobkyně doložila v tomto ohledu pouze žádost ze dne datum a potvrzení o studiu ze dne datum, tedy dokumenty 6 let staré ve vztahu k danému Flexikreditu. I při hodnocení údajů, které měla banka k dispozici datum má soud za to, že uvedené údaje byly zcela nedostatečné a kusé pro dospění k závěru, že bude žalovaná, co by studentka, schopna na poskytnutý úvěr splácet. Přitom vycházet z pohybu peněžních prostředků na bankovním účtu, který byl zřízen od datum (tedy necelý měsíc) není dostačující k prokázání její majetkové situace. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě které byl povolen žalované příjmení s úvěrovým rámcem 7 000 Kč, a to pro nesplnění zákonné povinnosti úvěrujícího, společnosti právnická osoba, která je jí stanovena v § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. právnická osoba Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o debetním účtu (kontokorentním úvěru), a s ohledem na judikaturu, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo ze dne datum, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru v sazbě 29 % ročně a 600 Kč na poplatku, celkem 1 800 Kč na poplatcích). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.), tj. částka 9 260,17 Kč. Proto soud žalobě pro částku 9 260,17 Kč vyhověl. Proto soud žalobu zamítl pro částku 1 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 384,42 Kč, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 060,17 Kč od datum do zaplacení, s 29% úrokem ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do datum, s 11,75% úrokem ročně z částky 9 260,17 Kč od datum do zaplacení (a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného kontokorentu dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem). Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 56 %, v rozsahu 44 % úspěšná nebyla. Žalobkyni by příslušela náhrada v rozsahu pouhých 12 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Z důvodu toliko 12% rozdílu a s ohledem na předmět řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.