4 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 220 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 220 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 8 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 126,37 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 19 220 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 19 220 Kč (z toho dlužná jistina 13 750 Kč, dlužné úroky 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 126,37 Kč za dobu od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení ročně z 19 220 Kč od [datum] do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouva byla uzavřena přes webové rozhraní [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], za poplatek 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se dostal do prodlení, zaplatil pouze dne [datum] částku 3 780 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru ([příjmení] žádosti [číslo]) soud zjistil, že tato byla podepsána podpisovým kódem prostřednictvím SMS dne [datum] žalovaným, v záhlaví smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr 15 000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] za poplatek 495 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách (celkově bude zaplaceno 20 640 Kč), RPSN 49,10 %, s tím, že pokud nebude úvěr řádně vrácen, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady s upomínáním a úrok z prodlení. Splátky byly rozepsány tak, že první splátka byla ve výši 1 120 Kč (splatnost [datum]), druhá až osmá ve výši 1 360 Kč a devátá až dvacátá čtvrtá ve výši 625 Kč (poslední splátka splatná [datum]). Součásti smlouvy jsou další smluvní ujednání. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující totožné parametry úvěru, jako smlouva samotná. Žalobkyně doložila sazebník platný od [datum], kde je uvedena mimo jiné smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii OP žalovaného. Žalobkyně doložila doklad o proplacení částky 15 000 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle přehledu k platbám na tento úvěr soud zjistil, že již od první splátky byl žalovaný v prodlení. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil pouze dne [datum] částku 3 780 Kč, dále ničeho nehradil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, upozorněn na možnost jeho celého zesplatnění. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě celého zesplatněného dluhu. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila doklad o odeslání). 5. [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného, byl zřízen [datum]. Z výpisu za dobu od [číslo] 2022 soud zjistil, že žalovaný byl dlouhodobě (opakovaně) stran konečného měsíčního zůstatku„ v mínusu“ (1/ 2022 mínus 7 679,10 Kč, 2/ 2022 mínus 9 635,56 Kč, 3/ 2022 mínus 9 609,19 Kč, 4/ 2022 mínus 9 743,50 Kč, 5/ 2022 mínus 7 983,31 Kč, v 6/ 2022 měl sice konečný zůstatek 136 063,46 Kč, ale v tomto měsíci předcházela kreditní položka v úvěru 170 000 Kč a dále 26 000 [právnická osoba], 7/ 2022 mínus 19 600,67 Kč, pozn. současně z tohoto výpisu soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému od [právnická osoba], skutečně proplacena částka 15 000 Kč, 8/ 2022 mínus 20 389,13 Kč a tento stav pokračuje i v dalších měsících roku 2022, kdy si žalovaný začal obstarávat peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů úvěrů a zápůjček, jako [právnická osoba], přes platební bránu ThePay.cz, s.r.o.) a opakovaně se věnoval sázení a hazardním hrám [webová adresa], a.s., nebo [právnická osoba], [jméno] - [právnická osoba], a další).

6. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalovaného (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne [datum] žalobkyně cituje právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů důsledným zjišťováním jejich kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka, jsou zkoumány obecné informace, jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., je využíván statistický model, s pravděpodobností dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech. K tomu doložila listinu zvanou metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta. Dále doložila listinu zvanou potvrzení o provedení ověření bonity klienta, oddělení rizik řízení. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný uvedl příjem 21 000 Kč, příjem partnerky 60 000 Kč (bez uvedení zdroje tohoto příjmu), nulové splátky jiným společnostem, bezdětnost. Dne [datum] byl lustrován v ISIR, NRKI, [příjmení] a CRIBIS, a to bez záznamu. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, měl žalovaný jednu podanou splátkovou žádost, tři byly odvolány a 2 kontrakty byly ukončeny. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že je žalovaný schopný splácet uvedený závazek. Dle sdělení žalobkyně tato uvažovala životní minimum členů domácnosti 4 250 Kč, splátky jiným společnostem 2 403 Kč, minimální výdaje na bydlení 9 010 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 090 Kč, zbývající zdroje žalovaného jsou 12 987 Kč a zbývající zdroje celé domácnosti 60 137 Kč. Ničeho více žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního, žalobkyně nedoložila.

7. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet 15 000 Kč, žalovaný se zavázal k jeho úhradě ve 24 měsíčních splátkách (první splátka splatná dne [datum], druhá až 24. splátka splatná vždy k 26. dni daného měsíce). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou hned první splátky, když uhradil teprve dne [datum] částku 3 780 Kč, ničeho více neuhradil. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování kreditního skóre klientů a lustraci v externích rejstřících. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny kromě úvěrové zprávy, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, a listinu zvanou potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti klienta, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného o jeho příjmu, ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovaným dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně měla vyžadovat doložení jeho měsíčních příjmů, případně jiných tvrzených příjmů členů domácnosti, i doložení měsíčních výdajů. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaný žije. Navíc bylo zjištěno, že v rozhodné době měsíční příjem žalovaného nepostačoval ke krytí jeho měsíčních výdajů, žalovaný byl pravidelně v „ mínusu“. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný uhradil 3 780 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 11 220 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje splatnost). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 54 %, v rozsahu 46 % úspěšná nebyla. S ohledem na uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.