4 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41 815 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 16 815 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z 25 000 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným sjednala , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku , Anonymizováno, , na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla 25 000 Kč, když dříve žalobkyně podnikala pod firmou „, Anonymizováno, , právnická osoba, .“ a „, Anonymizováno, .“. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách , Anonymizováno, a při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Před sjednáním smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle informací sdělených žalovaným (měsíční příjem , částka, , měsíční výdaje , částka, ), dále výpisem z účtu, analýzou účtu obstaranou prostřednictvím služby , Anonymizováno, , případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěru , Anonymizováno, (European , právnická osoba, ) nebo , Anonymizováno, provozovaného společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . Protože žalobkyně z doložených listin vyhodnotila dostatečnou výši čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Žalobkyně se ve smlouvě o úvěru s žalovaným dohodla na poskytnutí úvěru v částce 25 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr zaplatit nejpozději dne 11. 9. 2023 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 240 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 240 Kč a smluvní pokutu 6 575 Kč za dobu od 12. 9. 2023 do 31. 5. 2024 vyčíslenou v sazbě 0,1 % denně z částky 25 000 Kč, celkem 41 815 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů., právnická osoba, listině označené jako žádost o poskytnutí úvěru , Anonymizováno, a vyhodnocení úvěruschopnosti, která nebyla nikým podepsána, je v úvodu uvedeno, že byla podána prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, dne , datum, v čase , Anonymizováno, :35:08 a že byla ověřená SMS kódem , Anonymizováno, zaslaným na telefon žadatele (žalovaného). V žádosti jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného včetně telefonního čísla, emailové adresy, dále je zde zaznamenáno, že je žalovaný svobodný, není v exekuci ani insolvenci a že byla provedena lustrace v registru dlužníků , Anonymizováno, dne , datum, v čase 16:37:

41. Žalovaný v žádosti uvedl, že má příjmy , částka, , výdaje 8 000 Kč, náklady na bydlení 8 000 Kč a že jeho měsíční výdaje splátek dosahují 0 Kč. Při ověření žádosti byl zjištěn průměrný měsíční příjem spočítaný za duben až červen 2023 dle , Anonymizováno, , částka, , jiné finanční závazky 24 637 Kč, náklady na bydlení 9 210 Kč, výdaje domácnosti 8 000 Kč, se závěrem že maximální částka k zapůjčení činí 30 000 Kč.

5. Z listiny označené , Anonymizováno, z , datum, v čase 16:37:42 soud zjistil, že žalovaný měl již ukončeno 11 kontraktů a otevřeno celkem , hodnota, kontrakty, z toho 3 spotřebitelské úvěry, 1 úvěr revolvingový. Otevřené úvěry žalovaného byly sjednány v období od 16. 5. 2023 do 21. 7. 2023, jejich souhrnná výše činila 99 000 Kč a souhrnná zbývající částka k úhradě činila 113 528 Kč.

6. V listině zvané Profil klienta je uveden zaměstnavatel žalovaného, společnost , právnická osoba, ., pracovní pozice svářeč od ledna , Anonymizováno, na dobu neurčitou.

7. Z analýz účtu obstarané prostřednictvím služby , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že příchozí úhrady od , právnická osoba, ., se pohybovaly v rozmezí od , částka, (v červenci 2022) do , částka, v (dubnu 2023), že žalovaný opakovaně čerpal úvěry od žalobkyně a dalších poskytovatelů úvěrů (, právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, ). V období od 15. 5. 2023 do 15. 6. 2023 obdržel žalovaný příchozí platbu od zaměstnavatele , částka, , načerpal celkem , hodnota, úvěrů od nebankovních poskytovatelů úvěrů v souhrnné výši 263 794 Kč a zároveň samotné výdaje poskytovatelům úvěrů činily v tomto období 235 731 Kč.

8. Z přehledu příjmů a výdajů , Anonymizováno, (č. l. 19) soud zjistil v období od března 2023 do června 2023 žalovaný načerpal úvěry od , právnická osoba, ., ve výši 120 000 Kč, od , právnická osoba, , 84 900 Kč, od , právnická osoba, , 80 000 Kč, od , Anonymizováno, ., 16 682 Kč, od žalobkyně 75 000 Kč, od , právnická osoba, ., 70 000 Kč, od , právnická osoba, , 30 000 Kč, od , Anonymizováno, o., 15 000 Kč. Příjmy žalovaného včetně poskytnutých úvěrů činily v měsíci březnu 2023 celkem 173 043 Kč (z toho od zaměstnavatele , částka, ), výdaje 176 450,09 Kč. Příjmy žalovaného včetně poskytnutých úvěrů činily v měsíci dubnu 2023 celkem 212 129 Kč (z toho od zaměstnavatele , částka, ), výdaje 213 999,80 Kč. Příjmy žalovaného včetně poskytnutých úvěrů činily v měsíci květnu 2023 celkem 284 663 Kč (z toho od zaměstnavatele , částka, ), výdaje 213 050,89 Kč. Příjmy žalovaného včetně poskytnutých úvěrů činily v měsíci červnu 2023 celkem 148 392 Kč (z toho od zaměstnavatele , částka, ), výdaje 217 882,56 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že smlouva je opatřena podpisem žalobkyně s tím, že podpis žalovaného je nahrazen elektronickým kódem , Anonymizováno, zaslaným žalovanému pomocí SMS zprávy dne , datum, v čase 9:22:

51. Žalovaný je na první straně smlouvy identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, doručovací adresou, číslem bankovního účtu, emailem a telefonem. Smlouva je datována , datum, . Dle textu smlouvy se jedná o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena žalobkyní, coby úvěrujícím, a dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, coby úvěrovanému, jednorázový bezúčelový bezhotovostní úvěr 25 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 240 Kč. Povinností úvěrovaného je zaplatit celkovou částku 30 120 Kč při RPSN 3926% jednorázově v termínu splatnosti, přičemž sjednaná doba trvání úvěru je 28 dní. Pro případ prodlení se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně (čl. IX. 1. a). Součástí smlouvy je popis procesu registrace uzavírání smluv ve čtyřech navazujících krocích (čl. V.)

10. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, současně fotografii jeho samotného při dokládání této kopie.

11. Dle potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 11. 4. 2024 poskytla žalobkyně 14. 8. 2023 žalovanému 25 000 Kč na účet , č. účtu, .

12. Sdělením , právnická osoba, ., soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému, byl otevřen , datum, s tím, že dispoziční oprávnění k účtu k datu , datum, měl pouze žalovaný. Z výpisu k tomuto účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného poukázána částka 25 000 Kč od žalobkyně. Z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2023 (jak byl vyžádán soudem) plyne, že žalovaný měl po celou dobu pravidelný příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, . a opakovaně si obstarával peněžní prostředky od nebankovních i bankovních poskytovatelů úvěrů (, právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, ). Za pouhých 8 měsíců činily celkové příjmy 1 662 172,27 Kč (z toho od zaměstnavatele , částka, ), celkové výdaje 1 662 398,40 Kč.

13. Dopisem ze dne 17. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně výzvu zaslala žalovanému na e-mailovou adresu , e-mail, dne 18. 4. 2024.

14. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud má za to, že žalobkyně žalovanému poskytla , datum, bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 25 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, (s ohledem na dále uvedené se soud pro nadbytečnost nezabýval způsobem, jakým byla smlouva za žalovaným podepsána, jakým způsobem žalovaný projevil se všemi ujednáními smlouvy souhlas a byl s nimi seznámen). Smlouva o úvěru je formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem, a dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti plnila toliko pro formu, resp. na základě údajů, se kterými se spokojila, nemohla dojít k závěru, že se jedná o osobu solventní, resp. poskytla žalovanému předmětný úvěr, ačkoliv byly dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Pokud vycházela z analýzy výpisu z účtu žalovaného obstarané prostřednictvím služby Kontomatik za období od 6/2022 do 6/2023, má soud za to, že právě pohyb peněžních prostředků na tomto účtu vypovídá o tom, že žalovaný nebyl v době jednání úvěru v dostatečně dobré finanční situaci a nebyl schopen sjednaný úvěr splatit. Z tohoto výpisu je zřejmé, že čerpal ve velké míře v dané době i jiné úvěry. Za takové situace nemá stran posouzení úvěruschopnosti zásadní význam, pokud prošel lustracemi v rejstřících (pozn. tyto lustrace žalobkyně nedoložila). Soud dále dodává, že žalobkyně nemohla vycházet z měsíčních výdajů, jak byly uvedeny v žádosti, když z výpisu z bankovního účtu plynuly měsíční výdaje v mnohem vyšších částkách. V takové situaci měla žalobkyně vyžadovat pro splnění její zákonné povinnosti od žalovaného další listiny dokládající jeho majetkovou situaci, avšak žádné jiné listiny ohledně plnění této zákonné povinnosti žalobkyně neoznačila k důkazu a ani nedoložila, resp. neměla v takovém případě předmětný úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, úroky z úvěru, resp. poplatek za poskytnutí úvěru). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, žalovaný ničeho nevrátil. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 25 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

27. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je žalobkyně úspěšná v rozsahu 53 %, v rozsahu 46 % je úspěšný žalovaný. Při zohlednění 7% rozdílu a s ohledem na předmět tohoto řízení soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.