4 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 698,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 189,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 4 508,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od [datum] do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 916,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 698,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč (tj. úrok 8,5 % ročně z částky 17 998,09 Kč od [datum] do [datum]), s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč (předpis úroků do zesplatnění dne [datum]), 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od [datum] do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a vydání kreditní karty [číslo]. Před uzavřením této smlouvy [právnická osoba] posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle informací sdělených žalovaným, včetně lustrace v rejstřících, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného plánování. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 22 619 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], kde je zaměstnán od [datum], nebyly prováděny srážky ze mzdy, dále uvedl že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Uvedený příjem banka porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. V době podání žádosti měl žalovaný vůči [právnická osoba], měsíční závazky 1 766,73 Kč, externí závazky 1 618 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené [právnická osoba], dospěla k tomu, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, a to opakovaně. [právnická osoba], ukončila smlouvu ke dni [datum]. Žalovaná částka představuje dluh na jistině 17 998,09 Kč, požadované poplatky 2 700 Kč (třikrát 600 Kč za zaslání upomínky, třikrát 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce), kapitalizované úroky 1 507,74 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 1 150,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]).

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, která je podepsaná žalovaným dne [datum] v čase 13.30 hod., soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a je svobodný, má učňovské vzdělání, pracuje jako řemeslník od [datum] na dobu neurčitou u [právnická osoba], s měsíčním příjmem 21 000 Kč, což je i celkový příjem domácnosti, výdaje uvedl nulové.

6. Z vyjádření [právnická osoba], soud zjistil, že ta sdělila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Jedná se o obecné vyjádření, ve kterém je uvedeno, že bylo vycházeno z údajů, které sdělil žalovaný, a dále byl tento lustrován v rejstřících, od příjmů jsou odečítány výdaje (v tomto se jedná o vyjádření zcela obecné), konkrétní je pouze v rozsahu, kdy je uveden čistý příjem žalovaného 21 000 Kč s poznámkou, že příjem byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu (jak byl doložen k jiné žádosti o úvěr), zaměstnání na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti 21 000 Kč, že je svobodný, bydlí u rodičů (podíl klienta na nákladech bydlení je 100 %), dosavadní interní splátky 1 766,73 Kč, externí splátky 1 618 Kč, požadovaná a schválená výše úvěrového rámce 30 000 Kč.

7. Dle potvrzení o výši příjmu žalovaného činil jeho měsíční příjem za poslední 3 měsíce 22 619 Kč, u zaměstnavatele [právnická osoba], žalovaný je zaměstnán jako operátor od [datum].

8. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že tato byla mezi [právnická osoba], a žalovaným uzavřena dne [datum], v čase 13.36 hod. Tato smlouva upravuje vzájemná práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru, který je čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovanému byl dle smlouvy zřízen úvěrový účet s limitem 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky minimálně ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, a to inkasem z účtu č. [bankovní účet], roční úroková sazba 12 %. Za přečerpání úvěrového rámce byl sjednán poplatek 300 Kč a za zaslání upomínky 600 Kč. Dle čl. 5, 6 v případě porušení klientem, mezi které patří i to, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním kteréhokoli závazku vůči bance, či překročí úvěrový rámec, může banka prohlásit dluhy klienta vůči bance za okamžitě splatné, pozastavit nebo ukončit poskytování produktů a služeb, ukončit smluvní vztah s klientem, dlužnou částku úročit úrokem z prodlení a vymáhat splatný dluh vůči klientovi i prostřednictvím třetích osob, postoupit pohledávku za klientem.

9. Žalobkyně doložila listinu vysvětlující pojmy používané ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný žalovaným [datum] v čase 13.33 hod., dále všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, dle kterého je poplatek za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč a poplatek za upomínku 600 Kč.

10. Z výpisu ke kreditní kartě, který je doložen za období od [datum] do [datum] v měsíční periodicitě soud zjistil, že žalovaný načerpal celkem 32 856,38 Kč (bez poplatků a úroků, jak byly [právnická osoba], účtovány), a splatil 4 667,28 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný načerpal uvedených 32 856,38 Kč, dne [datum] zaplatil 570,68 Kč, dne [datum] zaplatil 819,59 Kč, dne [datum] zaplatil 898,76 Kč, dne [datum] zaplatil 905 Kč a dne [datum] zaplatil 1 473,25 Kč, tj. celkem 4 667,28 Kč. Po zesplatnění dne [datum] zaplatil 12 000 Kč. 11. [právnická osoba] upomínala žalovaného, že neplní své závazky. Dopisem ze dne [datum] upozornila žalovaného na dlužnou částku.

12. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], oznámila žalovanému zesplatnění a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (tu vypočetla jako 34 205,83 Kč, z toho 2 700 Kč na poplatcích a 1 507,74 Kč na úrocích).

13. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne [datum], došlo k postoupení pohledávek dle přílohy [číslo] (pohledávka za žalovaným je na straně [číslo]), dle dohody ze dne [datum] je postoupení účinné okamžikem zaplacení úplaty za postoupení, úplata za postoupení pohledávek byla zaplacena [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek).

14. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek ze dne [datum]).

15. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum], mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

24. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] sjednána smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru (§ 2395 an. o. z.) Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý kontokorent představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). [právnická osoba], mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti (žádost je podepsána [datum] v čase 13.30 hod., smlouva samotná byla uzavřena dne [datum] v čase 13.36 hod.). K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně doložila pouze potvrzení od zaměstnavatele a obecné vyjádření [právnická osoba], jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nedoložila ničeho více. [právnická osoba], nijak nezkoumala celkovou majetkovou situaci žalovaného, jaké jsou jeho měsíční výdaje (navíc v žádosti zcela pochybně uvedl, že má výdaje nulové, přitom žije s rodiči a on je jediný s příjmem do domácnosti, tedy placením nákladů na bydlení). Že tuto zákonnou povinnost neplnila dokazuje i to, že od podání žádosti úvěrujícího ke sjednání smlouvy uplynulo pouhých 6 minut. Informace, které [právnická osoba], měla k dispozici, byly velice kusé. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost jím uváděných příjmů a výdajů. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by [právnická osoba], před poskytnutím úvěru jakákoliv objektivizující šetření žalovaného učinila. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného absolutně neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s judikaturou). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru a částky na poplatcích). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Soud se však musel zabývat tím, jaká částka z žalobou označené jistiny 17 998,09 Kč představuje skutečně poskytnuté bezdůvodné obohacení. V tomto ohledu činí bezdůvodné obohacení pouze částka 16 189,10 Kč, když žalovaný načerpal celkem 32 856,38 Kč a splatil 4 667,28 Kč a následně 12 000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a v tomto ohledu se nejedná o poskytnuté bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud žalobu pro částku 4 508,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od [datum] do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. Co do úroků z prodlení soud uvedené zamítl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 55 %, v rozsahu 45 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 10 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 035 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 1 940 Kč dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 1 411,20 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 9 166,20 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 916,70 Kč (10 % z 9 166,20 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.