4 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 698,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 189,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 4 508,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od datum do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 916,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 698,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč (tj. úrok 8,5 % ročně z částky 17 998,09 Kč od datum do datum), s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč (předpis úroků do zesplatnění dne datum), 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od datum do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a vydání kreditní karty číslo. Před uzavřením této smlouvy právnická osoba posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle informací sdělených žalovaným, včetně lustrace v rejstřících, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného plánování. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 22 619 Kč od zaměstnavatele právnická osoba, kde je zaměstnán od datum, nebyly prováděny srážky ze mzdy, dále uvedl že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Uvedený příjem banka porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. V době podání žádosti měl žalovaný vůči právnická osoba, měsíční závazky 1 766,73 Kč, externí závazky 1 618 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené právnická osoba, dospěla k tomu, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a včas, a to opakovaně. právnická osoba, ukončila smlouvu ke dni datum. Žalovaná částka představuje dluh na jistině 17 998,09 Kč, požadované poplatky 2 700 Kč (třikrát 600 Kč za zaslání upomínky, třikrát 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce), kapitalizované úroky 1 507,74 Kč a kapitalizované úroky z prodlení 1 150,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum).

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, která je podepsaná žalovaným dne datum v čase 13.30 hod., soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a je svobodný, má učňovské vzdělání, pracuje jako řemeslník od datum na dobu neurčitou u právnická osoba, s měsíčním příjmem 21 000 Kč, což je i celkový příjem domácnosti, výdaje uvedl nulové.

6. Z vyjádření právnická osoba, soud zjistil, že ta sdělila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Jedná se o obecné vyjádření, ve kterém je uvedeno, že bylo vycházeno z údajů, které sdělil žalovaný, a dále byl tento lustrován v rejstřících, od příjmů jsou odečítány výdaje (v tomto se jedná o vyjádření zcela obecné), konkrétní je pouze v rozsahu, kdy je uveden čistý příjem žalovaného 21 000 Kč s poznámkou, že příjem byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu (jak byl doložen k jiné žádosti o úvěr), zaměstnání na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti 21 000 Kč, že je svobodný, bydlí u rodičů (podíl klienta na nákladech bydlení je 100 %), dosavadní interní splátky 1 766,73 Kč, externí splátky 1 618 Kč, požadovaná a schválená výše úvěrového rámce 30 000 Kč.

7. Dle potvrzení o výši příjmu žalovaného činil jeho měsíční příjem za poslední 3 měsíce 22 619 Kč, u zaměstnavatele právnická osoba, žalovaný je zaměstnán jako operátor od datum.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že tato byla mezi právnická osoba, a žalovaným uzavřena dne datum, v čase 13.36 hod. Tato smlouva upravuje vzájemná práva a povinnosti při poskytování revolvingového úvěru, který je čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovanému byl dle smlouvy zřízen úvěrový účet s limitem 30 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky minimálně ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, a to inkasem z účtu č. bankovní účet, roční úroková sazba 12 %. Za přečerpání úvěrového rámce byl sjednán poplatek 300 Kč a za zaslání upomínky 600 Kč. Dle čl. 5, 6 v případě porušení klientem, mezi které patří i to, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním kteréhokoli závazku vůči bance, či překročí úvěrový rámec, může banka prohlásit dluhy klienta vůči bance za okamžitě splatné, pozastavit nebo ukončit poskytování produktů a služeb, ukončit smluvní vztah s klientem, dlužnou částku úročit úrokem z prodlení a vymáhat splatný dluh vůči klientovi i prostřednictvím třetích osob, postoupit pohledávku za klientem.

9. Žalobkyně doložila listinu vysvětlující pojmy používané ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podepsaný žalovaným datum v čase 13.33 hod., dále všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, dle kterého je poplatek za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč a poplatek za upomínku 600 Kč.

10. Z výpisu ke kreditní kartě, který je doložen za období od datum do datum v měsíční periodicitě soud zjistil, že žalovaný načerpal celkem 32 856,38 Kč (bez poplatků a úroků, jak byly právnická osoba, účtovány), a splatil 4 667,28 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný načerpal uvedených 32 856,38 Kč, dne datum zaplatil 570,68 Kč, dne datum zaplatil 819,59 Kč, dne datum zaplatil 898,76 Kč, dne datum zaplatil 905 Kč a dne datum zaplatil 1 473,25 Kč, tj. celkem 4 667,28 Kč. Po zesplatnění dne datum zaplatil 12 000 Kč. 11. právnická osoba upomínala žalovaného, že neplní své závazky. Dopisem ze dne datum upozornila žalovaného na dlužnou částku.

12. Dopisem ze dne datum právnická osoba, oznámila žalovanému zesplatnění a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (tu vypočetla jako 34 205,83 Kč, z toho 2 700 Kč na poplatcích a 1 507,74 Kč na úrocích).

13. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne datum, došlo k postoupení pohledávek dle přílohy číslo (pohledávka za žalovaným je na straně číslo), dle dohody ze dne datum je postoupení účinné okamžikem zaplacení úplaty za postoupení, úplata za postoupení pohledávek byla zaplacena datum. Dopisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek).

14. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek ze dne datum).

15. Závazkový vztah, vzniklý dne datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.

24. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § číslo, § číslo odst. 1, § číslo, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, byla dne datum sjednána smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru (§ 2395 an. o. z.) Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý kontokorent představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). právnická osoba, mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti (žádost je podepsána datum v čase 13.30 hod., smlouva samotná byla uzavřena dne datum v čase 13.36 hod.). K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně doložila pouze potvrzení od zaměstnavatele a obecné vyjádření právnická osoba, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nedoložila ničeho více. právnická osoba, nijak nezkoumala celkovou majetkovou situaci žalovaného, jaké jsou jeho měsíční výdaje (navíc v žádosti zcela pochybně uvedl, že má výdaje nulové, přitom žije s rodiči a on je jediný s příjmem do domácnosti, tedy placením nákladů na bydlení). Že tuto zákonnou povinnost neplnila dokazuje i to, že od podání žádosti úvěrujícího ke sjednání smlouvy uplynulo pouhých 6 minut. Informace, které právnická osoba, měla k dispozici, byly velice kusé. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřil reálnost a úplnost jím uváděných příjmů a výdajů. Z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by právnická osoba, před poskytnutím úvěru jakákoliv objektivizující šetření žalovaného učinila. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného absolutně neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s judikaturou). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru a částky na poplatcích). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Soud se však musel zabývat tím, jaká částka z žalobou označené jistiny 17 998,09 Kč představuje skutečně poskytnuté bezdůvodné obohacení. V tomto ohledu činí bezdůvodné obohacení pouze částka 16 189,10 Kč, když žalovaný načerpal celkem 32 856,38 Kč a splatil 4 667,28 Kč a následně 12 000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a v tomto ohledu se nejedná o poskytnuté bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud žalobu pro částku 4 508,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 150,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 507,74 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20 698,09 Kč od datum do zaplacení, s 12% úrokem ročně z částky 17 998,09 Kč od datum do zaplacení, zamítl. Co do úroků z prodlení soud uvedené zamítl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 55 %, v rozsahu 45 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 10 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 035 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 1 940 Kč dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 1 411,20 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 9 166,20 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 916,70 Kč (10 % z 9 166,20 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.