4 C 254/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 20 825 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá návrh žalobkyně ze dne [datum] na vydání rozsudku pro uznání v této věci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč.

III. Soud žalobu zamítá pro 5 825 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 196,84 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 825 Kč od [datum] do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 594 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalovaná je oprávněna splnit povinnost uvedenou ve výroku II. a povinnost uvedenou výroku IV. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč počínaje měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku vždy do 28. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 20 825 Kč (z toho dlužná jistina 15 000 Kč, dlužné úroky 2 205 Kč, dlužný poplatek 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 4krát 99 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 196,84 Kč za dobu od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení ročně z 20 825 Kč od [datum] do zaplacení, jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] Smlouva byla uzavřena přes webové rozhraní [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla 15 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], za poplatek 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná se dostala do prodlení, ničeho nezaplatila. Přes výzvu žalobkyně žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná sdělila, že uznává dluh žalobkyně, žádá o splátky ve výši 500 Kč měsíčně pro její osobní, majetkové a příjmové poměry. Její měsíční příjem představuje rodičovský příspěvek a přídavek na dítě 19 800 Kč, platí nájemné 6 000 Kč v azylovém domě.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru ([příjmení] žádosti [číslo]) soud zjistil, že tato byla podepsána podpisovým kódem prostřednictvím SMS dne [datum] žalovanou, v záhlaví smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalované, a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr 15 000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] za poplatek 495 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách (celkově bude zaplaceno 20 640 Kč, a to bez doplňkových služeb), RPSN 49,10 %, s tím, že pokud nebude úvěr řádně vrácen, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady s upomínáním a úrok z prodlení. Byla sjednána doplňková služba expres výplata za 199 Kč, a dále bezpečná splátka 99 Kč měsíčně. Splátky byly rozepsány tak, že první splátka byla ve výši 1 418 Kč (splatnost [datum]), druhá až osmá ve výši 1 459 Kč a devátá až dvacátá čtvrtá ve výši 724 Kč (poslední splátka splatná [datum]). Součásti smlouvy jsou další smluvní ujednání. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující totožné parametry úvěru, jako smlouva samotná. Žalobkyně doložila sazebník platný od [datum], kde je uvedena mimo jiné smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii OP žalované. Žalobkyně doložila doklad o proplacení částky 15 000 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle přehledu k platbám na tento úvěr soud zjistil, že již od první splátky byla žalovaná v prodlení, žalovaná ničeho neuhradila (listina na č. l. 10 spisu). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, upozorněna na možnost jeho celého zesplatnění. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě celého zesplatněného dluhu. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila doklad o odeslání). 5. [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] je účtem žalované, byl zřízen [datum]. Z výpisu za dobu od [číslo] 2022 soud zjistil, že žalované byla dne [datum] připsána částka 15 000 Kč přes platební bránu ThePay.cz, s.r.o. (pozn. současně jí téhož dne byla poskytnuta částka 7 000 Kč od [právnická osoba], a dne [datum] částka 18 000 Kč přes platební bránu ThePay.cz, s.r.o.).

6. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalované (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne [datum] žalobkyně cituje právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje [příjmení] klienta a [příjmení] domácnosti, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech ISIR, NRKI, [příjmení] a [příjmení]. K tomu doložila listinu zvanou metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta, která obecně shrnuje postup při posuzování úvěruschopnosti klientů (nejedná se o konkrétní informace pro předmětný úvěr). Dále doložila listinu zvanou karta klienta, či potvrzení o provedení ověření bonity klienta, žalovaná byla bezdětná, zaměstnána s tvrzeným příjmem 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti byl 20 000 Kč, neměla jiné splátky. Lustrací v externích registrech prošla bez záznamu. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná uvedla příjem 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč (bez uvedení zdroje tohoto příjmu), životní minimum 3 910 Kč a 7 440 Kč, minimální výdaje na bydlení 9 261 Kč, výdaje na domácnost 872,94 Kč, zbývající [příjmení] klienta 13 758,06 Kč a zbývající [příjmení] domácnosti 20 967,06 Kč. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, měla žalovaná 4 podané splátkové žádosti, jednu nesplátkovou žádost, 3 žádosti o kreditní karty, 2 kontrakty byly ukončeny a 1 nesplátkový kontrakt a 1 kreditní karta byla označena jako existující závazek. Žalobkyně měla při sjednání úvěru k dispozici výpis z bankovního účtu žalované (jak je uveden shora) za dobu od [datum] do [datum], dle kterého představoval starý zůstatek„ mínus 32 093,62 Kč“, suma příjmů 54 071 Kč, suma výdajů 51 141,82 Kč, tj. nový zůstatek„ mínus 29 164,44 Kč“. Současně byl k tomuto běžnému účtu žalované zřízen kontokorentní úvěr s limitem 35 000 Kč. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že je žalovaná schopna splácet uvedený závazek. Ničeho více žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního, žalobkyně nedoložila.

7. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalované poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet 15 000 Kč, žalovaná se zavázala k jeho úhradě ve 24 měsíčních splátkách (první splátka splatná dne [datum], druhá až 24. splátka splatná vždy k 7. dni daného měsíce). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou hned první splátky, ničeho dosavadně neuhradila. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování příjmů a výdajů žalované a lustraci v externích rejstřících. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny kromě úvěrové zprávy, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, a listinu zvanou potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti klienta, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalované o jejím příjmu, ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů). Žalobkyně měla navíc v době sjednání úvěru k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za březen 2023, ze kterého bylo až„ do očí bijící“, jaký je skutečný majetkový stav žalované. Počátkem měsíce byla v mínusu 32 093,62 Kč, její měsíční výdaje převýšily měsíční příjmy, koncem měsíce byla v mínusu 29 164,44 Kč, v příjmových položkách není částka rovnající se tvrzenému příjmu 20 000 Kč (přesně), je zde toliko částka 17 716 Kč, a vedle toho vklad 30 000 Kč, kdy není zřejmé, co je zdrojem těchto peněžních prostředků (zda se například nejedná o další úvěrový produkt). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovanou dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně měla vyžadovat doložení jejích měsíčních příjmů, případně jiných tvrzených příjmů členů domácnosti, i doložení měsíčních výdajů. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaná žije. Navíc bylo zjištěno dle uvedeného výpisu z běžného účtu žalované za březen 2022, že měsíční příjem žalované nepostačoval ke krytí jejích měsíčních výdajů, žalovaná byla v „ mínusu“. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky, úroky z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 15 000 Kč (výrok II.). V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje splatnost). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok III.). Stran lhůty k plnění soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalované ke splacení. Žalovaná požádala o splátky 500 Kč měsíčně. Žalobkyně souhlasila se splácením, pokud bude dlužná částka zaplacena do 3 let. Proto soud vyhověl žádosti žalované o možnost splácení 500 Kč měsíčně, když při tomto splácení bude částka 15 000 Kč splacena za cca 2,5 roku a to včetně náhrady nákladů řízení (jak je uvedeno dále). Je totiž nejen v zájmu žalované ale i v zájmu žalobkyně dát žalované možnost dluh hradit ve splátkách. Výhoda splátek je žalované poskytnuta pouze pro případ, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí některou - byť jen jednu - splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Pro úplnost soud dodává, že stanovená výše splátky rovněž nebrání žalované k úhradě splátek v částkách vyšších než je stanovená soudem, příp. ve více měsíčních splátkách.

17. K návrhu žalobkyně ze dne [datum] na vydání rozsudku pro uznání v této věci soud dodává, že s ohledem na právní hodnocení věci, jak je uvedeno shora, nejsou v této věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a to pro nesplnění § 153a odst. 2 o. s. ř., resp. § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., pro rozpor s právními předpisy, konkrétně hmotněprávní úpravou, jak byla již uvedena. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 63 %, v rozsahu 37 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 26 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 834 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 286 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne [datum], neboť nebylo s ohledem na poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nutné, stran skutkových tvrzení platí, že měla být obsahem žaloby samotné (pokud je žalobkyně od počátku řízení právně zastoupena), ani za vyjádření ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon směřující k účelnému uplatňování svého práva. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 594 Kč (26 % z 2 286 Kč). Stran lhůty k plnění platí to, co bylo uvedeno již shora.