4 C 276/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 20 463,80 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se pro částku 945 Kč s 11,75% úrokem ročně z částky 445 Kč od [datum] do zaplacení, 15% úrokem z prodlení ročně z částky 600,64 Kč od [datum] do zaplacení, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 824 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud žalobu zamítá pro částku 8 694,80 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 135,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 721,20 Kč, s 11,75% úrokem ročně z částky 18 308,16 Kč od [datum] do [datum], s 11,75% úrokem ročně z částky 17 863,16 Kč od [datum] do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 463,80 Kč od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 19 863,16 Kč od [datum] do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 20 463,80 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 135,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 721,20 Kč, s 11,75% úrokem ročně z částky 18 308,16 Kč od [datum] do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 20 463,80 Kč od [datum] do zaplacení. Jedná se o dluh žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum]. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované posouzením jejích osobních poměrů při zvážení soužití ve společné domácnosti, příjem žalované byl 10 000 Kč, zbývalo jí k dispozici 3 030 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti byl 15 000 Kč, celkově v domácnosti zbývalo k dispozici 14 155 Kč. Žalovaná byla pozitivně lustrována v rejstříku NRKI. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla možnost opakovaného čerpání do limitu 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala ke splácení měsíčních splátek min. ve výši 4 % z čerpané částky. Žalovaná načerpala celkem 24 999 Kč, a do okamžiku zesplatnění (pro nikoli včasné a řádné placení splátek) dne [datum], uhradila celkem 11 340 Kč, poté uhradila ještě 1 890 Kč. Ničeho více přes výzvy žalobkyně neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], a to pro částku dle výroku I., když žalovaná uhradila (po podání žaloby) dne [datum] částku 945 Kč.

4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., soud řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč a výší měsíční splátky 4 % dlužné částky, roční úrokovou sazbou 26,28 %, kdy touto je uskutečněno čerpání úvěru na koupi černé techniky za kupní cenu 24 999 Kč (zprostředkovatelem prodeje je [právnická osoba], [IČO]). Žalovaná uvedla, že má základní vzdělání, je svobodná a bydlí u rodičů, je na mateřské dovolené s jedním dítětem s příjmem 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 15 000 Kč. Dle výpisu čerpání žalovaná čerpala uvedenou částku 24 999 Kč dne [datum]. Z obecné listiny označené jako metodika posouzení úvěruschopnosti klienta nebylo ničeho rozhodného pro toto řízení zjištěno, neboť se jedná o obecné proklamace s výkladem právní úpravy. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že k podání žádosti o předmětný úvěr měla žalovaná tři jiné splátkové žádosti a 2 odmítnuté. Z listiny označené potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, jak je žalovaná uvedla v záhlaví smlouvy o úvěru, navíc s údajem 3 000 Kč splátek jiným společnostem. Výpis z lustrace v NRKI nebyl doložen. Žalobkyně doložila obchodní podmínky a informace a podmínky pojištění, ze kterých soud také nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení této věci (na č. l. 26 až 41 spisu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila doklad o odeslání žalované). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání (dopisem ze dne [datum]).

7. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]).

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalované poskytla celkem 24 999 Kč (s parametry úvěru dle smlouvy, jak bylo uvedeno shora), žalovaná se zavázala k jeho úhradě v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila do [datum] pouze 11 340 Kč, následně uhradila ještě 1 890 Kč, a poté ještě 945 Kč (po podání žaloby), žalovaná uhradila na dluh z tohoto závazku celkem 14 175 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na údaje, které uvedla žalovaná při sjednání uvedeného úvěru. Žalovaná byla lustrována se zjištěním tří splátkových žádostí, dvě měla odmítnuté. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny kromě úvěrové zprávy a listiny označené jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Žalobkyně neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalované o jejím příjmu, ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovanou dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaná údajně žije. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky, úroky z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalované byla poskytnuta částka 24 999 Kč, žalovaná uhradila 14 175 Kč, tuto částku soud započetl oproti 24 999 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 10 824 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaná v řízení nevyjádřila, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jejím možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok III.), k formulaci výroku soud dodává, že je jím plně vyčerpán předmět řízení (tato formulace nahrazuje formulaci uvedenou žalobkyní).

20. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 o. s. ř. (v rozsahu, ve kterém bylo řízení částečně zastaveno, by jinak byla žaloba zamítnuta). Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). V této věci byla převážně úspěšná žalovaná, protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV.