4 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 16 770 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 8. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z částky 4 350 Kč od 1. 7. 2021 do 17. 8. 2021, 7,5 % ročně z částky 2 850 Kč od 18. 8. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 2 850 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 2 850 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 13 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 8. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,50 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,05 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 7. 2021 do 17. 8. 2021, 7,5 % ročně z částky 13 920 Kč od 18. 8. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 13 920 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 13 920 Kč ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 198 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení 16 770 Kč (z toho 10 772,41 Kč na jistině a 5 997,59 Kč na souhrnném poplatku) s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok z prodlení 22 490,84 Kč, vypočten za dobu od 1. 8. 2008 do 18. 12. 2020 z částky 18 270 Kč a dále za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 z 18 270 Kč v sazbě 7,25 % ročně (tj. 47,83 Kč), za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 z 18 270 Kč v sazbě 7,25 % ročně (tj. 665,97 Kč), za dobu od 1. 7. 2021 do 17. 8. 2021 z 18 270 Kč v sazbě 7,5 % ročně (tj. 182,70 Kč), zákonný úrok z prodlení z 16 770 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce číslo kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 19. 7. 2007. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, poslední splátka splatná 24. 7. 2008. Žalovaná uhradila celkem 17 150 Kč (ke dni 24. 7. 2008 uhradila 9 350 Kč, ke dni 18. 12. 2020 uhradila dalších 6 300 Kč, dne 17. 8. 2021 uhradila částku 1 500 Kč), na jistině dluží 10 772,41 Kč a na poplatku 5 997,59 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Přes výzvu žalobkyně žalovaná na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, podáním ze dne 9. 6. 2022 pouze sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. K nařízenému jednání, které se konalo 25. 7. 2022, se nedostavila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

4. Ze zákaznické karty ze dne 19. 7. 2007 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku vyplnila kromě svých osobních údajů, že bývalým/ stávajícím zákazníkem právnická osoba, v současnosti u nich půjčku nemá, předložila OP, o půjčku žádá z důvodu opravy/ rekonstrukce, je v domácnosti na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 7 600 Kč, 1 400 Kč, další příjmy domácnosti 35 000 Kč (tj. celkem příjmy 44 500 Kč), měsíční výdaje 3 200 Kč (nájem, inkaso), 200 Kč (telefon), 7 000 Kč výdaje na domácnost (tj. celkem výdaje 10 400 Kč), použitelný měsíční příjem 34 100 Kč; dle zaškrtnutých údajů měla doložit OP, SIPO a výměru podpory.

5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 7. 2007 (čtvrtek) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), se zavázala žalované, jakožto spotřebiteli, poskytnout částku 20 000 Kč v hotovosti, za souhrnný poplatek 13 920 Kč (číslo smlouvy číslo). Částku 33 920 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 hotovostních splátkách ve výši 640 Kč, k rukám osoby dle čl. 13 smluvních podmínek. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, uvedené na zadní straně smlouvy o půjčce. Dle čl. 4 smluvních podmínek se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovanou podepsány.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy číslo soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 6 ze 109). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení podaný dne 1. 2. 2021).

7. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce, upozorněna na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy podaný dne 30. 7. 2021).

8. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 19. 7. 2007 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy, dále„ obč. z.“), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

9. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Soud dodává, že smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem z půjčky.

11. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., upravuje hlava pátá ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Ust. § 52 vymezuje pojem spotřebitelské smlouvy, spotřebitel a dodavatel.

12. Dle § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Do 31. 7. 2010 zněl odst. 2 uvedeného ustanovení tak, že ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Dle odst. 3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

13. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2).

14. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

15. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

16. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

17. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu, kdy výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky.

18. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

19. Ust. § 40a zákona č. 40/1964 Sb., vymezuje důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaná, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 19. 7. 2007 smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 13 920 Kč, vrátí v 53 hotovostních týdenních splátkách ve výši 640 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne 19. 7. 2007 (čtvrtek). První splátka byla splatná dne 26. 7. 2007 (čtvrtek). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne 27. 7. 2008 (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum 24. 7. 2008. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek. Žalobkyně neuvedla, kdy a jak hradila (přesná data úhrad). Žalobkyně toliko uvedla, že do 24. 7. 2008 žalovaná uhradila 9 350 Kč, do 18. 12. 2020 uhradila 6 300 Kč, a dne 17. 8. 2021 uhradila 1 500 Kč. Žalovaná uhradila celkem 17 150 Kč. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 20 000 Kč, částka 13 920 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 13 920 Kč – 69,6 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci červenec 2007 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,91 % až 13,53 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 13 920 Kč, sjednaný ve výši až pěti až desetinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaná tuto výši nemohla s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 obč. z. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z půjčky je nutné od celkově poskytnuté půjčky 20 000 Kč odečíst platby žalované, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění – a to souhrnný poplatek, tedy na neexistující dluh žalované. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud úhrady žalované plně započetl na poskytnutou jistinu 20 000 Kč. Žalovaná tak dluží na poskytnuté jistině 2 850 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 13 920 Kč důvodná není. Protože prodlení žalované nastalo ode dne 28. 7. 2008 (když žalobkyně netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Protože žalobkyně vyčísluje požadovaný úrok z prodlení od 1. 8. 2008 (tj. nepožaduje za období předcházející), od tohoto data soud úrok z prodlení v zákonné sazbě přiznal. Protože žalobkyně neuvádí přesné úhrady v částce 9 350 Kč (pouze uvedla, že do 24. 7. 2008 uhradila žalovaná 9 350 Kč), ani přesné úhrady v částce 6 300 Kč (pouze uvedla, že v době od 25. 7. 2008 do 18. 12. 2020 uhradila žalovaná 6 300 Kč), opět nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, tedy že došlo k úhradě první den daného období, tedy v době, od které žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 1. 8. 2008 již žalovaná uhradila 15 650 Kč, tedy byla v prodlení s úhradou částky 4 350 Kč, a následně dne 17. 8. 2021 uhradila 1 500 Kč, tedy od 18. 8. 2021 je v prodlení s úhradou částky 2 850 Kč. Toto prodlení ke dni vydání rozsudku trvá. S ohledem na uvedené soud vyčíslil přiznané úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbylém rozsahu soud požadované úroky z prodlení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 17 %, v rozsahu 83 % úspěšná nebyla. Žalované pak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 66 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Žalované náleží paušální náhrada ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky 254/2019 Sb., tedy 1krát 300 Kč za úkon vyjádření ze dne 9. 6. 2022, přičemž 66 % činí 198 Kč. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nesplní-li žalovaná vůči žalobkyni a žalobkyně vůči žalované dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se domáhat výkonu rozhodnutí. Prostějov JUDr. Kateřina Švarcová, Ph.D. samosoudkyně Ref: Rozsudek doruč: