4 C 315/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 28 065 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 296 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 7 002 Kč s 28,17% úrokem ročně z částky 24 298 Kč od 26. 10. 2025 do 24. 1. 2026, s 11,5% úrokem ročně z částky 24 298 Kč od 25. 1. 2026 do zaplacení, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 24 298 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, pro částku 1 033 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 937 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 24 298 Kč s 28,17% úrokem ročně z částky 24 298 Kč od 26. 10. 2025 do 24. 1. 2026, s 11,5% úrokem ročně z částky 24 298 Kč od 25. 1. 2026 do zaplacení, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 24 298 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení, jakožto dlužné částky jistiny s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 1. 2025, na základě které byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 30 000 Kč, a to tak, že částka 27 500 Kč mu byla vyplacena na bankovní účet, částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem 10 000 Kč (celkem tedy 40 000 Kč), a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 600 Kč (25 splátek, první splátka splatná 20. 2. 2025). Žalovaný zaplatil pouze 10 204 Kč (30. 1. 2025 částku 1 Kč, 15. 3. 2025 částku 3 201 Kč, 7. 5. 2025 částku 3 201 Kč, 24. 7. 2025 částku 3 801 Kč). Tyto částky žalobkyně započetla na úhradu prvních 6 splátek (zcela po 1 600 Kč) a dále v částce 604 Kč na sedmou splátku, která byla splatná 20. 8. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, na které byl upozorněn třemi upomínkami, upomínkou ze dne 25. 8. 2025, upomínkou ze dne 25. 9. 2025 a nakonec upomínkou ze dne 25. 10. 2025, kterou žalobkyně žalovaného zároveň informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 10. 2025. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny 24 298 Kč (21 135 Kč a 3 163 Kč), úroky 1 033 Kč, dále zpoplatnění upomínek 300 Kč (3× 100 Kč), smluvní pokutu 1 497 Kč (499 Kč × 3, tj. smluvní pokuta za prodlení se třemi splátkami), smluvní pokutu 937 Kč (0,1 % denně z 25 331 Kč od 26. 10. 2025 do 1. 12. 2025). Co do zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, v jakých rejstřících byl žalován lustrován (insolvenční rejstřík, CEE, databáze registru CRIF), požadovala výplatní pásky 11/2024 a 12/2024 od zaměstnavatele právnická osoba, detaily úhrad mzdy na účet žalovaného z 8. 10. 2024, 8. 11. 2024, 10. 12. 2024 a 10. 1. 2025, čestné prohlášení žalovaného ohledně měsíčních příjmů a výdajů, čestné prohlášení žalovaného o jeho závazcích, včetně smlouvy o nájmu bytu, normativních nákladů na bydlení v adresa 737 Kč, výše životního minima 4 860 Kč a výše existenčního minima 3 130 Kč, s tím, že poskytovatel úvěru dospěl k závěru o solventnosti žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalobkyně doložila výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, dle kterého má žalobkyně oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru od datum do datum. Dle obchodního rejstříku je předmětem podnikání žalobkyně od data datum poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Z karty posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že tato byla vyplněna 30. 1. 2025 (smlouva o úvěru byla uzavřena již 29. 1. 2025), vztahuje se ke smlouvě o úvěru č. hodnota. Dle předepsaných položek byl žalovaný lustrován v CEE, zde je uvedena poznámka OK, žalobkyně doložila výtisk z této lustrace k datu 29. 1. 2025. Žalovaný byl lustrován dále v insolvenčním rejstříku, žalobkyně doložila výtisk k 29. 1. 2025, zde je uvedena poznámka OK, dále v registru REPI (žalobkyně doložila z výtisk této lustrace k datu 29. 1. 2025), zde je uvedena poznámka OK. Průměrné příjmy žalovaného jsou uvedeny ve výši 39 252,25 Kč (ve smlouvě o úvěru je uvedeno 38 600 Kč), příjmy domácnosti 0 Kč, mezi výdaji na bydlení je uvedeno 15 100 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, žalovaný bydlí v nájmu, nemá jiné úvěry, rozdíl ve finančních prostředcích (příjmy – výdaje) činí 22 552 Kč. Žalobkyně doložila smlouvu o nájmu bytu uzavřenou dne 21. 12. 2024 mezi žalovaným jako nájemcem a pronajímateli jméno FO a jméno FO, dle které výše nájmu činí 13 000 Kč, zálohy na energie a služby činí 2 100 Kč s tím, že odběr elektřiny a plynu je nájemník (žalovaný) povinen hradit sám přímo dodavateli energií. Žalobkyně doložila kopii dvou výplatních pásek od právnická osoba, za 11/2024 ve výši čistého příjmu 41 916 Kč a za 12/2024 ve výši čistého příjmu 36 354 Kč, detail příchozí úhrady ve výši 41 200 Kč ze dne 8. 10. 2024, ve výši 38 883 Kč ze dne 8. 11. 2024, ve výši 41 052 Kč ze dne 10. 12. 2024, ve výši 35 874 Kč ze dne 10. 1. 2025, vše od právnická osoba Žalobkyně doložila listinu zvanou závazky spotřebitele čestné prohlášení, kde není uveden žádný jiný závazek žalovaného. Dle listiny zvané výdaje spotřebitele žalovaný uvedl výdaje na bydlení 5 000 Kč, nemá jiné úvěry, jinak že je svobodný, měsíční mzda 38 600 Kč. Žalobkyně doložila prohlášení samostatného zprostředkovatele jméno FO, dle kterého žalovaný nemá jiné závazky, jeho ostatní běžné výdaje jsou 2 000 Kč. Žalobkyně dále doložila statistiky k výdajům jedinců a domácností, výši normativních nákladů na bydlení, životního a existenčního minima (listiny na č. l. 94 - 98 spisu).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že tuto žalovaný s žalobkyní podepsal dne 29. 1. 2025 elektronickou formou prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně, žalovaný zde uvedl č. ú. č. účtu, jednalo se o neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho se částka 2 500 Kč platí zprostředkovateli, žalovaný se zavázal k úhradě 40 000 Kč ve 25 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč, splatných k 20. dni v měsíci, první splátka splatná 20. 2. 2025, poslední 20. 2. 2027, roční úroková sazba 27,17 %, RPSN 44,5 %. Ve smlouvě žalovaný uvedl opětovně výši svého měsíčného příjmu 38 600 Kč, výdajů na bydlení (5 000 Kč), že žije u rodičů, nemá další splátky úvěrů. Počet vyživovaných osob 0. Smlouva má 6 stran, od druhé strany jsou uvedena další smluvní ujednání, čl. III obsahuje ujednání, dle kterého jsou součástí smlouvy úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Čl. IV. obsahuje ujednání k důsledkům porušení povinnosti stran smlouvy o úvěru, kdy dle bodu 1 písm. d) dojde k zesplatnění v důsledku prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dle čl. IV bodu 2 je důsledkem porušení povinností také povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru (písm. a), zároveň smluvní pokutu 499 Kč za každou neuhrazenou splátku (bod c). Dle čl. IV. bodu 3 je žalovaný v případě prodlení povinen k úhradě zákonného úroku z prodlení, a dle bodu 4 k úhradě účelně vynaložených nákladů, kdy za zaslanou upomínku je uvedena částka 100 Kč. Za těmito smluvními ujednáními je znovu datum a údaj o podpisu smlouvy verifikační platbou ve výši 1 Kč. K této smlouvě je doložena příloha č. hodnota úvěrové podmínky platné od 1. 3. 2024. K této smlouvě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 1. 2025, avšak nepodepsaný žalovaným, a tabulka umoření s předpisem splátek na č. l. 35 spisu. Dle přehledu ke smlouvě na č. l. 36 spisu je uveden přesný rozpis splátek, jaká částka ze splátky se započítává na jistinu, jaká na úroky. Žalovaný uhradil celkem 10 204 Kč (listina na č. l. 35 spisu).

7. Dle potvrzení o provedení transakce byla částka 27 500 Kč vyplacena dne 31. 1. 2025 pod variabilním symbolem var. symbol (odpovídá číslu smlouvy) na účet č. č. účtu.

8. Dle potvrzení o provedení transakce byla částka 2 500 Kč vyplacena dne 31. 1. 2025 zprostředkovateli úvěru na bankovní účet č. účtu.

9. Dle potvrzení o provedení transakce ze dne 31. 1. 2025 žalovaný uhradil žalobkyni jako verifikační platbu částku 1 Kč.

10. Dle sdělení právnická osoba., je majitelem bankovního účtu č. č. účtu žalovaný, účet byl založen 2. 11. 2023. Dle výpisu k tomuto účtu byla dne 31. 1. 2025 vyplacena žalobkyní částka 27 500 Kč pod variabilním symbolem var. symbol. Z pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu od července 2024 do ledna 2025 soud zjistil, že žalovaný měl od října 2024 příjem od zaměstnavatele právnická osoba, a že v den uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní (29. 1. 2025) čerpal úvěr ve výši 4 000 Kč od právnická osoba, a ve výši 10 000 Kč od právnická osoba V měsíci prosinec 2024 činil počáteční zůstatek na tomto účtu 0,21 Kč, na účet přišlo 928 053 K a odešlo mínus 928 047,84 Kč. V měsíci listopadu 2024 činil počáteční zůstatek 0,58 Kč, na účet přišlo 62 444 Kč, a odešlo mínus 62 444,37 Kč. V měsíci říjnu 2024 činil počáteční zůstatek 955,91 Kč, na účet přišlo 168 604 Kč a odešlo mínus 169 559,33 Kč. V měsíci září 2024 činil počáteční zůstatek 8,73 Kč, na účet přišlo 19 719 Kč a odešlo mínus 18 771,82 Kč. V měsíci srpnu 2024 činil počáteční zůstatek 0,19 Kč, na účet přišlo 78 071 Kč a odešlo mínus 78 062,46 Kč. Obdobně v červenci 2024 činil počáteční zůstatek 0,00 Kč, na účet přišlo 23 071,99 Kč a odešlo mínus 23 071,80 Kč. Z pohybu peněžních prostředků na bankovním účtu je dále zřejmé, že žalovaný se až nestandardně často (příliš) věnoval hazardním hrám a sázení.

11. Upomínkou ze dne 25. 8. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 996 Kč, smluvní pokuty 499 Kč, poplatku za upomínku 100 Kč, upozornila jej na možnost zesplatnění a požadování smluvní pokuty. Upomínkou ze dne 25. 9. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 2 596 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a nákladů na upomínání 200 Kč. K doložení odeslání upomínek žalobkyně předložila čestné prohlášení svého zaměstnance včetně seznamů odeslaných dopisů (listina na č. l. 101v spisu).

12. Dopisem ze dne 25. 10. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 25 331 Kč, oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění celého závazku z této smlouvy ke dni 25. 10. 2025, a to z důvodu, že je v prodlení se splácením jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, když k uhrazení této dlužné částky byla již vyzvána s dodatečnou lhůtou k úhradě 30 dnů, žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k úhradě smluvní pokuty 1 497 Kč a nákladů na upomínání 300 Kč. Tato výzva byla zaslána již právním zástupcem žalobkyně, žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky. Žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání této výzvy 25. 10. 2025 žalovanému.

13. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne 29. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an.

16. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl.

23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

25. Soud má za to, že žalovaný zažádal žalobkyni o poskytnutí úvěru 30 000 Kč, dne 29. 1. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smlouva o úvěru, na základě které mu byl úvěr bezhotovostně poskytnut ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli úvěru (§ 2395 an. o. z.). Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal ve 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, činil 40 000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr (§ 2395 an. o. z.), o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Informace, které žalovaný uvedl v kartě posouzení úvěruschopnosti zákazníka (která je formulářově předpřipravena žalobkyní, takže žalovaný uváděl údaje dle požadavku žalobkyně), byly přitom nedostatečné pro dospění k závěru, zda se jedná v případě žalovaného o solventní osobu či nikoli. Údaje sdělené žalovaným byly vnitřně rozporné, což mělo vzbudit v žalobkyni pozornost a vyžádat si další doložení jeho majetkové situace. V žádosti/smlouvě o úvěr ze dne 29. 1. 2025 žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a má výdaje na bydlení 5 000 Kč, avšak v listině zvané karta posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyhotovené až 30. 1. 2025 je uveden druh bydlení nájemní a výdaj na bydlení 15 100 Kč. Již toto zakládá rozpornost. Žalobkyně nijak nevyžadovala doložení měsíčních výdajů. Byť příjem žalovaného cca 38 600 Kč měsíčně měl být příjmem pravidelným (což z dvou výplatních pásek nelze usuzovat), samotná existence příjmu úvěrovaného nevypovídá ničeho o tom, jaké jsou jeho měsíční výdaje a zda nejsou mnohem vyšší než jeho měsíční příjmy. Žalobkyně zjevně vycházela pouze z toho, co jí žalovaný sdělil dle požadavku žalobkyně a v omezené míře doložil. To, že úvěrovaný není v exekuci (lustrace v CEE), či i dle lustrace v dalších rejstřících, také ničeho nevypovídá o aktuálních měsíčních výdajích žalovaného. V tomto ohledu má zajisté nejlepší vypovídací hodnotu výpis z bankovního účtu žalovaného, žalobkyně se však spokojila účelově pouze s detaily příchozích úhrad od zaměstnavatele žalovaného. Kdyby si žalobkyně vyžádala celý výpis z účtu za období předcházející uzavření smlouvy, muselo jí být zřejmé, že se žalovaný až nestandardně často (příliš) věnoval hazardním hrám a sázení, že se jeho měsíční výdaje pohybují ve výši příchozích položek a že počáteční zůstatky na účtu v každém měsíci jsou tak téměř nulové. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně důsledně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud posoudil údaje uvedené v kartě posouzení úvěruschopnosti zákazníka, které sdělil a svým podpisem stvrdil žalovaný, včetně žalobkyní doložených listin, v souvislostech poskytnutého úvěru a zjištění soudu z výpisu z bankovního účtu žalovaného (kdy žalovaný je evidentně osobou, která neumí finančně hospodařit a věnuje se hazardním hrám a sázení) a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoliv informace sdělené žalovaným nebyly dostatečné k závěru, že je žalovaný dostatečně solventní, resp. bylo pochybné, zda se jedná o solventní osobu. S ohledem na způsob vyplnění údajů žalovaným soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přes nedostatečná zjištění k úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úrok z úvěru, zpoplatněné upomínání, smluvní pokuty). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexistující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 27 500 Kč a žalovaný vrátil pouze 10 204 Kč, je žaloba důvodná pro vydání částky 17 296 Kč. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dle § 87 odst. 1 poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaný (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl (úrok z úvěru, smluvní pokuta, zpoplatněné upomínání), to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaný v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnil. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částky dle výroku II.

26. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Protože žalobkyně je úspěšná v rozsahu 52,1 % a žalovaný je oproti tomu úspěšný v rozsahu 47,9 %, soud rozhodl výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (rozdíl je pouhých 4,2 %). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.