4 C 316/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 807 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 23 307 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 595,13 Kč, kapitalizovaný úrok 2 328,56 Kč, 8,5% úrok z prodlení ročně z 24 643,84 Kč od [datum] do zaplacení a 18,69% úrok ročně z 24 643,84 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 807 Kč (z toho jistina 24 643,84 Kč, poplatek 22 163,16 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 595,13 Kč (tj. 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 24 643,84 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku ve výši 2 328,56 Kč (tj. 18,69% úroku ročně z částky 24 643,84 Kč od [datum] do [datum]), 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 24 643,84 Kč od [datum] do zaplacení a 18,69% úroku ročně z částky 24 643,84 Kč od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizováno] Financial. s. r. o., [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 25 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 26 229 Kč, která představuje úrok z úvěru 16 361 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou 18,69 % ročně, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek 6 418 Kč za službu komfortního splácení, obsahem této částky je i pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Celkovou částku 51 229 Kč se žalovaný zavázal splatit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 789 Kč, přičemž poslední splátka 733 Kč byla splatná [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni [datum] byla vyčíslena dlužná částka z této smlouvy jako dlužná jistina 24 643,84 Kč a dlužný poplatek 22 163,16 Kč (tj. celkem 46 807 Kč z celkové dlužné částky 51 229 Kč). Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Žalovaný uhradil pouze 1 500 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, odcitovala právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána, dále uvedla obecná tvrzení, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením uvedené smlouvy, žalovaný měl být dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto měly být ověřeny oproti předloženým dokladům, toto je zaznamenáno v zákaznické kartě klienta. Žalobkyně uvedla, že žalovaný sdělil, že jeho měsíční příjem činí 14 095 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 24 500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Vzhledem k výši příjmu žalovaného a k výši požadovaného úvěru pak dospěla k závěru o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Žalobkyně sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedisponují kopiemi dokladů žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami.

5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. V žádosti jsou uvedeny informace k žalovanému, a to bydlení (jako nájemník), zaměstnání (skladník ve společnosti pod [IČO], [právnická osoba], na dohodu o provedení práce) a informace o pravidelných příjmech a výdajích (čistý příjem žalovaného 14 095 Kč, další čisté příjmy domácnosti 24 500 Kč, tj. celkový příjem domácnosti 38 595 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny 5 600 Kč). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a vlastní automobil, Žalovaný podpisem listiny stvrdil, že poskytl úplné a pravdivé údaje, v oddíle týkajícím se finančních údajů podpis žalovaného ohledně úplnosti a pravdivosti údajů chybí, absentuje též údaj, z jakých dokumentů byl čistý příjem žalovaného ověřen. Dle zaškrtnutých údajů bylo zaměstnání ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou (tyto však nebyly soudu doloženy).

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným, soud zjistil, že [právnická osoba], poskytla žalovanému, jakožto spotřebiteli, úvěr v částce 25 000 Kč v hotovosti, a to za poplatek 24 279 Kč sestávají z úroku ve výši 16 361 Kč, částky ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a dále poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 418 Kč. Současně bylo sjednáno doplňkové pojištění s pojistným ve výši 1 950 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 51 229 Kč se žalovaný zavázal splatit v 65 týdenních splátkách, kdy první až předposlední splátka činí 789 Kč a výše poslední splátky činí 733 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že převzal finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, které nejsou žalovaným podepsány.

7. Z listiny označené jako tabulka umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uhradil částku 500 Kč a dne [datum] uhradil částku 1 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami této společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 26 z 81). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení podaný dne [datum]).

9. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] upozorněn na postoupení pohledávky na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy podaný dne [datum]).

10. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

12. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

14. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a téhož dne s ním byl sjednán úvěr, přičemž žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč (§ 2395 an. o. z.). Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal v 65 týdenních splátkách, činil 51 229 Kč (25 000 Kč poskytnutá jistina, 24 279 Kč poplatek a 1 950 Kč pojistné za doplňkové pojištění). V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě, byly přitom nedostatečné pro závěr, že se jedná v případě žalovaného o solventní osobu. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, další příjem domácnosti je 24 500 Kč (bez uvedené zdroje tohoto příjmu), celkový příjem domácnosti činí 38 595 Kč, přičemž příjem žalovaného z DPP činí 14 095 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 600 Kč. Ač žalobkyně v žalobě prohlašuje důkladné prověření úvěruschopnosti žalovaného a v listině označené jako zákaznická karta popisuje, jaké informace a jejich doložení právní předchůdkyně žalobkyně při plnění této zákonné povinnosti vyžadovala, tvrzené listiny žalobkyně nedokládá, neboť těmito listinami nedisponuje (byť je toto její zákonnou povinností § 78 zákona č. 257/2016 Sb.) [právnická osoba], zjevně vycházela pouze z toho, co jí úvěrovaný sdělil, a nedostála tak své povinnosti posoudit s odbornou péči jeho schopnost požadovaný úvěr splatit. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil částku 1 500 Kč, kterou soud započetl oproti 25 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 23 500 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného závazku dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje splatnost). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

24. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 39,5 %, v rozsahu 60,5 % úspěšná nebyla. Protože žalovanému, který byl převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.