4 C 324/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného , Slovenská republika, fakticky bytem Adresa žalovaného o zaplacení 182 213,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 157 020,13 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 25 193,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 690,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 324,80 Kč, s 15,99% úrokem ročně z 181 733,55 Kč od 17. 6. 2025 do 15. 9. 2025, s 12% úrokem ročně z 181 733,55 Kč od 16. 9. 2025 do 24. 9. 2025, s 12% úrokem ročně z 180 733,55 Kč od 25. 9. 2025 do 24. 10. 2025, s 12% úrokem ročně z 179 733,55 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, s 12% úrokem z prodlení ročně z 181 733,55 Kč od 17. 6. 2025 do 24. 9. 2025, s 12% úrokem z prodlení ročně z 180 733,55 Kč od 25. 9. 2025 do 24. 10. 2025, s 12% úrokem z prodlení ročně z 179 733,55 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 12 393 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 182 213,55 Kč (z toho jistina 179 733,55 Kč a poplatky za pojištění 2 480 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení 324,80 Kč (za dobu od 31. 8. 2024 do 31. 1. 2025), kapitalizovaným úrokem z úvěru 16 690,63 Kč (jedná se o úrok kapitalizovaný v době od 20. 8. 2024 do 13. 2. 2025 v sazbě 15,99 % ročně), dále s 15,99% úrokem ročně z 181 733,55 Kč od 17. 6. 2025 do 15. 9. 2025, s 12% úrokem ročně z 181 733,55 Kč od 16. 9. 2025 do 24. 9. 2025, s 12% úrokem ročně z 180 733,55 Kč od 25. 9. 2025 do 24. 10. 2025, s 12% úrokem ročně z 179 733,55 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, dále s 12% úrokem z prodlení ročně z 181 733,55 Kč od 17. 6. 2025 do 24. 9. 2025, s 12% úrokem z prodlení ročně z 180 733,55 Kč od 25. 9. 2025 do 24. 10. 2025, s 12% úrokem z prodlení ročně z 179 733,55 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také „banka“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, , na základě které banka žalovanému poskytla úvěr 199 000 Kč s úrokovou sazbou 15,99 % ročně, žalovaný se zavázal k jeho měsíčnímu splácení ve 120 splátkách ve výši 3 332,27 Kč, současně bylo sjednáno pojištění s měsíční splátkou pojistného 283 Kč. Žalobkyně sdělila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě, resp. její příloze, podrobně rozepisuje celkový přehled splátek uhrazených žalovaným s datem úhrady a výše úhrady, a jejich započtení na sjednaný úrok, jistinu, úroky, poplatky a úrok z prodlení. Protože se žalovaný dostal opakovaně do prodlení se splácením, došlo dne 17. 2. 2025 k zesplatnění celé dlužné částky, která tvoří na jistině úvěru 179 733,55 Kč, na poplatcích 2 480 Kč (žalobkyně v žalobě rozepisuje tuto částku), na kapitalizovaném smluvním úroku za dobu od 20. 8. 2024 do 13. 2. 2025 částku 16 690,63 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení za dobu od 31. 8. 2024 do 31. 1. 2025 částku 324,80 Kč. Žalovaný uhradil splátky ve výši 39 979,87 Kč, po zesplatnění úvěru uhradil ještě dne 24. 9. 2025 částku 1 000 Kč a dne 24. 10. 2025 částku 1 000 Kč, celkem žalovaný uhradil 41 979,87 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2025 na společnost , Anonymizováno, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2025 na žalobkyni.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ačkoliv je žalovaný občanem Slovenské republiky, dlouhodobě žije v České republice. K výzvě soudu žalovaný sdělil doručovací adresu , adresa, u paní , jméno FO, . Pravomoc soudů České republiky rozhodnout v této věci je dána dle čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

6. Z listiny označené jako souhrn žádosti o úvěrový produkt ze dne 18. 8. 2022, která však není žalovaným podepsána, soud zjistil, že žalovaný požádal o navýšení půjčky do limitu 199 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl pravidelné měsíční splátky úvěrů ve výši 2 098 Kč, celkovou výši kreditních karet a kontokorentů ve výši 24 000 Kč, čistý měsíční příjem 40 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje 2 000 Kč, dále že nemá hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření. Banka v žádosti žalovaného informovala, že pro zvolené parametry nabídky, uvedené závazky a výdaje by měl měsíční příjem žalovaného dosahovat alespoň 13 887 Kč, přičemž banka vychází z průměrných výdajů na živobytí ve výši 9 652 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, včetně certifikátů stran podpisu soud zjistil, že dne 18. 8. 2022 tento podepsal žalovaný, jako navrhovatel, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako bankou, na základě tohoto návrhu se (v případě jeho přijetí bankou) banka zavázala poskytnout žalovanému (coby klientovi) úvěr s pevně stanovenou dobou jeho trvání, žalovaný se zavázal k tomu, že úvěr vrátí společně s úroky a poplatky. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a ceník produktů a služeb. V čl. II jsou vymezeny informace k úvěru, a to výše 199 000 Kč s počtem měsíčních splátek 120, výše splátky 3 332,27 Kč, v čl. VII je uvedeno, že splátky jsou splatné měsíčně k 15. kalendářnímu dni v měsíci počínaje dnem 15. 9. 2022 a to inkasem z účtu žalovaného, roční úrok 15,99 %, pojištění pro případ smrti, trvalých následků úrazu a proti riziku dlouhodobé pracovní neschopnosti s pojistným ve výši 283 Kč měsíčně, RPSN 17,21 %, celková částka splatná žalovaným 402 313,44 Kč, za opožděné platby bude účtován úrok z prodlení v zákonné sazbě, úvěr je poskytován částečně účelově na splacení předchozího úvěru u banky, který sjednala s žalovaným dne 15. 5. 2022 a to pod č. , Anonymizováno, , ve zbylé části bez určení účelu. Dle čl. IV. úvěr bude úvěr vyplacen na účet žalovaného , č. účtu, . V případě prodlení žalovaného s jakoukoliv jeho platbou vůči bance se jedná o závažnou skutečnost, pro kterou může banka prohlásit celý dluh z úvěru za splatný (čl. XI., XII. smlouvy). K tomu též smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřená mezi bankou a žalovaným dne 18. 11. 2014, dle které banka pro žalovaného zřídila mimo jiné běžný účet č. , č. účtu, (listina na č. l. 41-43 spisu). Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který není datován, ani podepsán žalovaným, přičemž obsahuje podobné informace, jako smlouva samotná.

8. Žalobkyně doložila listinu o údajích žalovaného ze dne 25. 6. 2019, oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, shrnující jeho osobní údaje, protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného (listina na č. l. 74 spisu), dle kterého pro průměrný měsíční příjem žalovaného , částka, a výstupy z registrů (insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, interní Black list, BRKI, NRKI, SOLUS) byl vyhodnocen jako solventní osoba.

9. Žalobkyně doložila prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 8. 2025, ve kterém společnost , Anonymizováno, ., uvádí, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného. K 17. 8. 2022 banka uvažovala příjmem žalovaného 27 754 Kč, ačkoliv sám uvedl příjem 40 000 Kč, limity všech interních úvěrů klienta ve výši 99 217 Kč a interními měsíčními splátkami žalovaného ve výši 2 943 Kč, které odpovídají žalovaným uvedeným měsíčním splátkám, dále regionálními náklady 9 652 Kč.

10. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného , č. účtu, za dobu od 25. 11. 2014 do 28. 2. 2025 soud zjistil, že měl pravidelné kreditní obraty, jeho výdaje odpovídaly běžným výdajovým položkám. V období od srpna 2021 do srpna 2022 měl pravidelný příjem, a to od , právnická osoba, , , právnická osoba, ., a , Anonymizováno, (nahlédnutím do obchodního rejstříku , právnická osoba, ). Tímto výpisem je potvrzeno, že dne 18. 8. 2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 199 000 Kč. K dalšímu zhodnocení pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu žalovaného soud odkazuje na odst. 21 tohoto odůvodnění.

11. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí soud zjistil, že banka přijala návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , podpis banky je datován 18. 8. 2022.

12. Žalobkyně doložila Produktové podmínky pro osobní úvěry , právnická osoba, . (listina na č. l. 35-36 spisu), Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Anonymizováno, . (listina na č. l. 69-73 spisu), Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 9. 2021 (listina na č. l. 48-51 spisu), Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 5. 2024 (listina na č. l. 44-47 spisu). Z těchto listin soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí v této věci.

13. Z výpisu ze spotřebitelského úvěru (na č. l. 29-34 spisu) soud zjistil, že dne 18. 8. 2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 199 000 Kč, zároveň soud zjistil kreditní a debetní obraty na tomto úvěru a že se žalovaný poprvé ocitl v prodlení s úhradou pojištění již dne 30. 11. 2022, následně byl v prodlení s platbami v březnu, dubnu, červnu, srpnu, září, říjnu, listopadu a prosinci 2023, stejně tak v lednu, únoru, březnu, dubnu, květnu, červnu, červenci, srpnu, září, říjnu, listopadu, prosinci 2024, v lednu 2025, kdy v únoru 2025 došlo k zesplatnění. K tomu též výpis z účtu , č. účtu, .

14. Dopisem ze dne 17. 2. 2025 vyzvala banka žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru, kterou ke dni 17. 2. 2025 zesplatnila, žalobkyně doložila přehled podacích čísel vystavený bankou dne 7. 8. 2025, ve kterém banka potvrzuje, že tuto výzvu žalovanému odeslala.

15. Z přehledu plateb žalovaného na tento úvěr soud zjistil, že do 6. 8. 2024 zaplatil celkem 39 979,87 Kč, to bylo započteno v částce 7 954 Kč na poplatky, v částce 14 730,66 Kč na úrok po splatnosti, v částce 14 939,82 Kč na jistinu, v částce 2 426,63 Kč na jistinu po splatnosti, v částce 28,76 Kč na úrok z prodlení.

16. Dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023 se společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, dohodla na postupování pohledávek ze smluv o úvěrech na společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , a to jednotlivými smlouvami o postoupení. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 24. 6. 2025 bylo mezi , právnická osoba, ., a , Anonymizováno, sjednáno postoupení pohledávek dle přílohy č. , hodnota, , v příloze č. , hodnota, je uvedena pohledávka za žalovaným na páté straně přílohy, pořadové číslo pohledávky , Anonymizováno, (k tomu také potvrzení o úplatě za postoupení ze dne 7. 7. 2025).

17. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 8. 7. 2025 bylo mezi , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem sjednáno postoupení pohledávek dle přílohy č. , hodnota, .

18. Dopisem ze dne 9. 7. 2025 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky z této smlouvy na společnost , Anonymizováno, Žalobkyně doložila přehled podacích čísel vystavený bankou dne 25. 7. 2025, ve kterém banka potvrzuje, že tento dopis žalovanému odeslala, a to na adresu , adresa, .

19. Dopisem ze dne 12. 8. 2025 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky z této smlouvy ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni. Dopis byl odeslán vedle adresy , adresa, , na adresu trvalého pobytu žalovaného , Anonymizováno, .

20. Výzvou ze dne 12. 8. 2025 byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky. Výzva byla odeslána vedle adresy , adresa, také na adresu trvalého pobytu žalovaného , Anonymizováno, Žalobkyně doložila doklad o odeslání této výzvy na obě adresy.

21. Sdělením , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, účet byl veden v CZK i EUR a byl ukončen dne 30. 7. 2025. Z výpisu k tomuto účtu v CZK za období od 6/2021 do 8/2022 soud zjistil, že dne 18. 8. 2022 byla ve prospěch tohoto bankovního účtu připsána částka 199 000 Kč. Pokud soud shrnuje měsíční příjmy žalovaného na tomto bankovním účtu, žalovaný měl od května do října 2021 příjem od , právnická osoba, , v rozmezí od 5 180 Kč do 14 520 Kč měsíčně, zároveň v měsících červen, červenec, srpen a říjen 2021 od , právnická osoba, , v rozmezí od 8 654 Kč do 12 993 Kč měsíčně, v období od listopadu 2021 do února 2022 od , právnická osoba, ., v rozmezí od 7 974 Kč do 27 083 Kč měsíčně, od ledna do března 2022 od , Anonymizováno, (dle obchodního rejstříku , právnická osoba, ) v rozmezí od 6 612 Kč do 27 982 Kč měsíčně a od dubna 2022 do srpna 2022 od , právnická osoba, , v rozmezí od 20 583 Kč do 27 248 Kč měsíčně. Pokud soud shrnuje měsíční výdaje žalovaného na tomto bankovním účtu, žalovaný měl opakovaně záporný měsíční zůstatek na účtu, jeho výdaje většinou převyšovaly jeho příjmy. V květnu 2022 čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. V květnu 2021 činily příjmy celkem 9 236 Kč, výdaje 10 563,42 Kč, konečný zůstatek 124,94 Kč. V červnu 2022 činily příjmy celkem 18 838 Kč, výdaje 23 386 Kč, konečný zůstatek mínus 4 423,06 Kč. V červenci 2022 činily příjmy 20 048 Kč, výdaje 21 087,55 Kč, konečný zůstatek mínus 5 462,61 Kč. V srpnu 2022 činily příjmy 27 513 Kč, výdaje 26 167,10 Kč, konečný zůstatek mínus 4 116,71 Kč. V září 2021 činily příjmy 31 409 Kč, výdaje 40 184,85 Kč, konečný zůstatek mínus 12 892,56 Kč. V říjnu 2021 činily příjmy 14 771 Kč, výdaje 11 414,55 Kč, konečný zůstatek mínus 9 536,11 Kč. V listopadu 2021 činily příjmy 19 394,24 Kč, výdaje 22 858,13 Kč, konečný zůstatek mínus 13 000 Kč. V prosinci 2021 činily příjmy 33 162 Kč, výdaje 32 020,26 Kč, konečný zůstatek mínus 11 858,26 Kč. V lednu 2022 činily příjmy 32 477 Kč, výdaje 29 728,06 Kč, konečný zůstatek mínus 9 109,32 Kč. V únoru 2022 činily příjmy 39 456 Kč, výdaje 37 297,37 Kč, konečný zůstatek mínus 6 950,69 Kč. V březnu 2022 činily příjmy 29 876 Kč, výdaje 46 196,13 Kč, konečný zůstatek mínus 23 270,82 Kč. V dubnu 2022 činily příjmy 23 725,78 Kč, výdaje 24 044,28 Kč, konečný zůstatek mínus 23 589,32 Kč. V květnu 2022 činily příjmy 129 048 Kč (včetně úvěru 100 000 Kč čerpaného dne 15. 5. 2022), výdaje 111 285,97 Kč, konečný zůstatek mínus 5 827,29 Kč. V červnu 2022 činily příjmy 23 465 Kč, výdaje 39 548,19 Kč, konečný zůstatek mínus 21 910,48 Kč. V červenci 2022 činily příjmy 28 972 Kč, výdaje 29 471,12 Kč, konečný zůstatek mínus 22 409,60 Kč. Z výpisu k tomuto účtu v EUR soud nezjistil ničeho, na účtu neproběhly v období od května 2021 do srpna 2022 žádné transakce, počáteční i konečný zůstatek tohoto účtu činí 0 Kč.

22. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalovaného (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne 15. 1. 2026 žalobkyně uvedla, že banka vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným stran rodinného stavu, bydlení, zaměstnání a deklarovaných příjmů a výdajů, a ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v databázích SOLUS, v Bankovním registru klientských informací, v Nebankovním registru klientských informací. K tomu doložila výpis z běžného účtu za měsíc předcházející poskytnutí úvěru (tj. za červenec 2022) s počátečním zůstatkem mínus 21 910,48 Kč, konečným zůstatkem mínus 22 409,60 Kč. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního ničeho více nedoložila.

23. Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně (bankou) a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

25. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

27. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

29. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

32. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl.

23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

35. Ust. § 2758 an. o. z., upravuje pojištění, povinnost platit sjednané pojistné.

36. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

37. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, banka, postoupila platně pohledávku za žalovaným na , Anonymizováno, ., a ta ji postoupila na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., byla dne 18. 8. 2022 sjednána smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.) navázaná stran vyplacení a splácení formou automatického inkasa k bankovnímu účtu č. , č. účtu, , který mu byl společností , právnická osoba, ., zřízen , datum, dle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne , datum, (§ 2662 an. o. z.). Smlouva o úvěru se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Poskytnutý úvěr je spotřebitelským úvěrem, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. , právnická osoba, ., mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, žalovaný byl lustrován v interních a externích rejstřících. Pokud žalobkyně uvedla, že banka žalovaného lustrovala v rejstřících, žalobkyně tvrzené lustrace nedoložila. K výzvě soudu ke splnění důkazní povinnosti žalobkyně odkázala pouze na listiny, kde jsou zaznamenány údaje uvedené žalovaným, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, vyjádření , právnická osoba, ., k procesu zkoumání úvěruschopnosti, a doložila výpis z bankovního účtu žalovaného za jeden měsíc předcházející sjednání úvěru, na který výslovně stran zkoumání úvěruschopnosti odkázala. Žalobkyně nedoložila ničeho více. Mimořádný výpis z bankovního účtu žalovaného byl vyhotoven až k datu 7. 7. 2025, tedy po poskytnutí úvěru. Pokud soud uvažuje, že , právnická osoba, ., musela mít k dispozici přehled pohybu peněžních prostředků za celé období od zřízení běžného účtu žalovaného, mělo jí být známo, že se žalovaný nenachází v dobré finanční situaci, když po dobu minimálně jednoho roku před poskytnutím úvěru jsou konečné zůstatky na jeho bankovním účtu záporné, a že výdaje žalovaného obvykle převyšují příjmy žalovaného. To vše při úvaze měsíční splátky, ke které se sjednaným úvěrem zavázal 3 332,27 Kč a pojištění 283 Kč. Informace, které měla , právnická osoba, ., k dispozici a ze kterých vycházela při schválení úvěru, byly z části (a to ohledně údajů uvedených žalovaným) nepodložené a s ohledem na pohyb peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného vzbuzující pochybnost, do jaké míry opravdu vypovídají o solventnosti žalovaného. Soud uvažuje také skutečnost, že , právnická osoba, ., poskytla žalovanému úvěr částečně účelově určený na splacení předchozího úvěru u banky č. , Anonymizováno, sjednaného dne , datum, ve výši 100 000 Kč. V průběhu tří měsíců tak došlo ke zdvojnásobení poskytnutého úvěru žalovanému. Již toto jsou skutečnosti, které měly vést , právnická osoba, ., k tomu, aby po žalovaném požadovala další doložení jeho majetkové situace při zvažování jeho schopnosti na sjednaný úvěr splácet, neboť pokud vycházela zejména z výpisu z bankovního účtu žalovaného, byla dána zjevná pochybnost nad schopností žalovaného splácet. To, že žalovaný nebyl v době sjednání úvěru solventní potvrzuje nakonec to, že se dostal již v listopadu 2022 do prodlení se splácením a v prodlení se splácením byl téměř soustavně v roce 2023 a v roce 2024, načež v únoru 2025 došlo k zesplatnění celé dlužné částky z úvěru. Soud má za to, že , právnická osoba, ., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Důsledkem nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru, ať už v kapitalizované výši, či nikoli, a poplatky sjednané v souvislosti s dotčeným úvěrem). Porušením uvedeného § 86 však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby uskutečněné žalovaným, které banka, resp. žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexistující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 157 020,13 Kč (199 000 Kč mínus 41 979,87 Kč). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dle § 87 odst. 1 poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaný (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl, to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaný v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnil. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částky dle výroku II.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 65 %, v rozsahu 35 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 30 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 9 111 Kč dle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 8 420 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhradě hotových výdajů 3× 450 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 5 588,10 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 41 309,10 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 15. 1. 2026, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne 22. 1. 2026 (souhlas s postupem dle § 115a o. s. ř.), neboť toto nebylo s ohledem na § 101 odst. 4 o. s. ř. nutné zasílat. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení 12 393 Kč (30 % z 41 309,10 Kč).

39. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení bude placena k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.