4 C 328/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 139 358 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 75 384 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 39 004 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z 114 388 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, 24 970 Kč, 66,11% úrok ročně z 97 045,60 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 ve výši 4 110 Kč, 12% úrok ročně z 97 045,60 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 340 070 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku dne 25. 10. 2024, a na základě které žalobkyně žalovanému dne 25. 10. 2024 poskytla bezhotovostně částku 99 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal k vrácení poskytnutého úvěru s 66,11% úrokem ročně, a to v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 904 Kč (tj. celkem 283 392 Kč), splatných k 17. dni měsíce, první splátka byla splatná dne 17. 11. 2024. Žalovaný zaplatil první čtyři splátky a to dne 15. 11. 2024, 16. 12. 2024, 16. 1. 2025 a 19. 2. 2025 vždy po 5 904 Kč (to je celkem 23 616 Kč), dále ničeho nezaplatil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, když podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 5, 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. smluvní pokuty v celkové výši 2 krát 499 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, požaduje žalobkyně dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle čl. 6. 2 smlouvy 400 Kč (za splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, tj. 2 krát 200 Kč za splátky č. 5, 6), dle čl. 6. 3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky č. 5 po dobu delší 65 dnů (splátka č. 5 byla splatná 17. 3. 2025, k datu 21. 5. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru), přičemž veškerá dosud nesplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 112 990,66 Kč. Žalobkyně požaduje 114 388 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z této částky od 23. 5. 2025 do zaplacení, smluvní pokutu vypočtenou v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky 112 990,66 Kč od 23. 5. 2025 do 29. 12. 2025, to je 24 970 Kč, s 66,11% úrokem ročně z 97 045,60 Kč od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 (to je 4 110 Kč), s 12% úrokem ročně z 97 045,60 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2025 dosáhne částky 340 070 Kč. Částka 114 388 Kč je složena z 112 990,66 Kč, 998 Kč, 400 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to dle údajů sdělených žalovaným, výpisem z NRKI, SOLUS, z databáze vedené , právnická osoba, , z výpisů z bankovního účtu žalovaného, z dalších analytických údajů. Porovnala jeho příjmy a výdaje. Žalovaný měl pravidelný příjem. Byl zkontrolován jeho zaměstnavatel, bankovní spojení a identita žalovaného. Žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenčním rejstříku, žalobkyně po něm soudně nevymáhala jinou částku z jiného závazku, předložený doklad totožnosti byl platný. Osoba jednající za žalobkyni doporučila úvěr ke schválení. Žalobkyně odkázala na předsmluvní formulář a článek 10.1., 11.8. smlouvy. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši 99 000 Kč, neboť žalovaný je dostatečně solventní osobou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěrů, soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , jak byl doložen žalobkyní, a to za dobu od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 110 107 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 104 523,33 Kč, konečný zůstatek 11 875,90 Kč. Žalovaný měl příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, , ve výši 31 606 Kč plus 6 000 Kč. Další příchozí částky byly zaslány od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako , právnická osoba, . (12. 6. 2024), , právnická osoba, . (14. 6. 2024), také od žalobkyně (dne 25. 6. 2024 částka 70 000 Kč), přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů. Z výpisu z tohoto bankovního účtu žalovaného za dobu od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 47 027 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 58 902,20 Kč, konečný zůstatek 0,70 Kč. Žalovaný měl příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, , ve výši 27 938 Kč plus 6 000 Kč. Další příchozí částky byly zaslány od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako , právnická osoba, . (29. 7. 2024), , právnická osoba, (30. 7. 2024). Z výpisu z tohoto bankovního účtu žalovaného za dobu od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 55 983 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 55 670,23 Kč, konečný zůstatek 313,47 Kč. Žalovaný měl příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, , ve výši 32 414 Kč plus 3 000 Kč. Další příchozí částky byly zaslány od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako , právnická osoba, . (14. 8. 2024, 30. 8. 2024), , právnická osoba, . (15. 8. 2024), , právnická osoba, . (21. 8. 2024, 25. 8. 2024, 26. 8. 2024, 27. 8. 2024), , právnická osoba, (30. 8. 2024). Z výpisu z tohoto bankovního účtu žalovaného za dobu od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 81 354 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 78 348,30 Kč, konečný zůstatek 3 319,17 Kč. Žalovaný měl příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, , ve výši 34 419 Kč plus 6 000 Kč. Další příchozí částky byly zaslány od , Anonymizováno, (5. 9. 2024 částka 12 000 Kč, 17. 9. 2024 částka 8 000 Kč), či jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, , právnická osoba, (16. 9. 2024), , právnická osoba, . (16. 9. 2024), , právnická osoba, . (18. 9. 2024), , právnická osoba, (dne 23. 9. 2024 částka 15 000 Kč), přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů.

7. Příjem žalovaného potvrzuje také mzdový lístek za srpen 2024 a září 2024 od zaměstnavatele , právnická osoba8. Dle výpisu z NRKI vygenerovaného 25. 10. 2024 v čase 6.38 hod. (nebankovní registr klientských informací) byla u žalovaného evidována informace o 11 finančních institucích s žádostí, limitně byla stanovena částka 119 000 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ji žalovaný, coby úvěrovaný, podepsal prostřednictvím podpisového kódu dne 25. 10. 2024 v čase 14.28.03 hod., téhož dne je podepsána žalobkyní, úvěrujícím (resp. poskytovatelem úvěru). Jedná se o smlouvu formulářového typu, sjednanou přes internetovou adresu www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný uvedl číslo bankovního účtu , č. účtu, . Dle této smlouvy strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru 99 000 Kč s tím, že žalovaný jej bude splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 904 Kč splatných k 17. dni měsíce, zápůjční úroková sazba 66,12 % ročně, RPSN 90,32 %. Část B smlouvy, čl. 1 popisuje proces uzavření smlouvy včetně toho, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti klienta. Klient se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky, čl. 2. 2 smlouvy obsahuje ujednání k požadavku na úroky i pro případ zesplatnění a jejich limitaci částkou 339 960 Kč. Čl. 4 obsahuje bližší ujednání ke splácení úvěru. Čl. 6 obsahuje důsledky prodlení klienta. Dle čl. 6.1 má poskytovatel nárok na smluvní pokutu 499 Kč v případě prodlení se splátkou v délce 30 dnů. Dle čl. 6.2 má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Dle čl. 6. 3 jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Poskytovatel je povinen klienta vyzvat před zesplatněním úvěru k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů. Dle čl. 6. 4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle čl. 6. 5 mu v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení. Čl. 10.1 smlouvy je připraveným formulářovým prohlášením klienta, které žalovaný nemohl nijak ovlivnit. Jedná se mimo jiné o prohlášení, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána žaloba, nebyl vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení nebo řízení o výkon rozhodnutí, není ve stavu úpadku, poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Obdobné obsahuje předsmluvní formulář doložený žalobkyní. Čl. 11.8 je formulářovým prohlášením, že smluvní strany smlouvy sjednaly dle svobodné, pravé a vážné vůle, po zralé úvaze, nikoliv pod nátlakem, ani v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek, textu smlouvy rozumí a důkladně se s ní seznámily.

10. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně doložila listinu obsahující popis podání žádosti o úvěr zvaný , Anonymizováno, na www., Anonymizováno, .cz a způsob, jakým je smlouva klientem podepsána (listina na č. l. 52 spisu).

11. Dopisem ze dne 25. 10. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru, tato listina obsahuje základní parametry úvěru, jak byly uvedeny ve smlouvě, přílohou je splátkový kalendář (první splátka je splatná 17. 11. 2024, poslední splátka je splatná při dodržení sjednaného splácení 17. 10. 2028).

12. Dle umístění dokumentů v klientské zóně byly ke smlouvě č. , hodnota, dne 25. 10. 2024 uloženy dokumenty předsmluvní formulář v čase 14.27 hod., návrh smlouvy v čase 14.27 hod., smlouva o úvěru v čase 14.28 hod., oznámení o schválení úvěru v čase 14.29 hod.

13. Dle dokladu o vyplacení částky 99 000 Kč byla tato částka dne 25. 10. 2024 odeslána na bankovní účet žalovaného. To ostatně potvrzuje také výpis z tohoto bankovního účtu žalovaného.

14. Výzvou k zaplacení ze dne 17. 4. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě splátky č. 5, 6 splatné dne 17. 3. 2025 a 17. 4. 2025 a současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Výzvou k zaplacení ze dne 19. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě splátky č. 5, 6, 7 splatné dne 17. 3. 2025, 17. 4. 2025, 17. 5. 2025, a současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

16. Dopisem ze dne 21. 5. 2025 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění celé dlužné částky z úvěru, neboť se ocitl v prodlení se splátkou o délce 65 dnů, žalobkyně jej vyzvala k okamžité úhradě celé dlužné částky do 10 dnů od data odeslání tohoto dopisu, výzva obsahuje vyčíslení požadované částky (na jistině 97 045,60 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 15 945,06 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, tj. celkem 114 388 Kč).

17. Dle karty klienta žalobkyně žalovanému poskytla 99 000 Kč za smluvní odměnu 184 392 Kč, nominální hodnota úvěru 283 392 Kč, přičemž žalovaný zaplatil v době od 15. 11. 2024 do 19. 2. 2025 celkem 4 splátky ve výši 5 904 Kč. Nic dalšího nezaplatil.

18. Dopisem ze dne 8. 12. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu žalovanému na adresu trvalého pobytu.

19. Ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , byl žalovaný. Účet byl zřízen dne 30. 11. 2011 a uzavřen 2. 10. 2025. Z výpisu za měsíc duben 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 57 501 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 53 155,64 Kč, konečný zůstatek 6 287,36 Kč. Vedle příjmu ze zaměstnání od , právnická osoba, (27 414 Kč plus 6 000 Kč) se jedná o příchozí platby od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, jako , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů. Z výpisu za měsíc květen 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 82 640 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 82 635,13 Kč, konečný zůstatek 6 292,23 Kč. Vedle příjmu ze zaměstnání od , právnická osoba, (29 354 Kč plus 6 000 Kč) se jedná o příchozí platby od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, jako , právnická osoba, . (10. 5. 2024 částky 8 000 Kč a 12 000 Kč, 14. 5. 2024 částka 10 000 Kč, dále 15. 5. 2024 částka 873 Kč), přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů. Výpisy za dobu od června do září byly doloženy samotnou žalobkyní (k tomu shora uvedené). Z výpisu za měsíc říjen 2024 soud zjistil, že celkové měsíční příchozí platby byly 234 199 Kč, celkové měsíční odchozí platby byly 192 143,65 Kč, konečný zůstatek 45 374,52 Kč. Vedle příjmu ze zaměstnání od , právnická osoba, (31 921 Kč plus 6 000 Kč) se jedná o příchozí platby od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů, jako , právnická osoba, (10. 10. 2024), , právnická osoba, . (10. 10. 2024), , právnická osoba, . (14. 10. 2024 částka 1 257 Kč, 22. 10. 2024 částka 10 000 Kč, 30. 10. 2024 částka 20 000 Kč), , Anonymizováno, . (dne 15. 10. 2024 částka 19 000 Kč), přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů.

20. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování doklady o doručování výzev ze dne 17. 4. 2025, ze dne 19. 5. 2025 a oznámení ze dne 21. 5. 2025, neboť to s ohledem na dále uvedenou právní kvalifikaci považoval za nadbytečné.

21. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne 25. 10. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

23. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2024), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl.

23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruchopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

32. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2024 s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 99 000 Kč bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. Již jen proto je odkaz žalobkyně na čl. 10.1., 11.8. smlouvy účelový, dokonce jej lze označit až za alibistický. S ohledem na dále uvedené se soud nezabýval kontraktačním procesem a seznámením žalovaného s jednotlivými smluvními ujednáními. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to ve vztahu k povaze sjednávaného úvěru. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud má s ohledem na provedené dokazování za to, že posouzení úvěruschopnosti žalobkyně plnila toliko pro formu, údaje, se kterými se spokojila, byly kusé a nevypovídající, na základě nich nemohla dojít k závěru, že se jedná o osobu solventní, respektive žalobkyně, s ohledem na informace, které se podávaly z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu od června do září 2024, poskytla žalovanému úvěr v nemalé výši 99 000 Kč, ačkoliv byly dány důvodné pochybnosti o jeho osobnosti a o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného zcela evidentně plyne, že žalovaný nebyl osobou solventní. Žalovaný se opakovaně zadlužoval u mnoha nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jeho měsíční výdaje značně přesahovaly jeho pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. S ohledem na pohyb peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného v době předcházející sjednání úvěru, kdy žalobkyni bylo známo, že ona sama žalovanému poskytla před pouze 4 měsíci úvěr ve výši 70 000 Kč, kdy po 4 měsících žalovaný požádal o sjednání dalšího úvěru, tentokrát ve výši 99 000 Kč, má soud za to, že žalobkyně zcela selhala v plnění zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Informace zjištěné k osobě žalovaného zpochybňují věrohodnost tvrzení žalobkyně, že bylo jejím úmyslem skutečně posuzovat úvěruschopnost úvěrovaného a nečinit toliko „pro formu“. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí nebankovních finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění úvěruschopnosti úvěrovaných. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. , hodnota, . S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úroky z úvěru, náklad související s prodlením, smluvní pokuty). Porušením uvedeného § 86 však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby uskutečněné žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 75 384 Kč (99 000 Kč mínus 23 616 Kč). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dle § 87 odst. 1 poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaný (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl, to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaný v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnil. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částku dle výroku II.

33. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.