4 C 34/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno 7 slov , příjmení jméno , Maltská republika, zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 580 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 620 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z částky 2 620 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 2 620 Kč ode dne 1. 1. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 6 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 960 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, 7,5 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, 7,5 % ročně z částky 6 960 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, a s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 6 960 Kč ode dne 1. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9 580 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum]. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, poslední splátka splatná 16. 10. 2008. Žalovaný uhradil částku 7 380 Kč, na jistině dluží 9 580 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] (čtvrtek) bylo mezi žalovaným, jako spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o půjčce [číslo] na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 6 690 Kč (a nikoli jak žalobkyně uvedla v žalobě 6 960 Kč), a to v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smlouvy). Je evidentní, že při sjednání půjčky došlo k chybě při určení výše splátek, neboť 53 splátek krát 320 Kč je 16 960 Kč, ale mezi stranami byl ujednání poplatek 6 690 Kč (nikoli 6 960 Kč). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na [právnická osoba], [anonymizováno]. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na řádku [číslo]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na řádku [číslo]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila poštovní podací arch). Z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce, upozorněn na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).

5. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy, dále„ obč. z.“), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že společnost [právnická osoba], postoupila platně pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], [anonymizováno], a ta postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 6 690 Kč, vrátí v 53 hotovostních týdenních splátkách ve výši 320 Kč (ujednání však bylo neurčité, když 53 splátek krát 320 Kč je 16 960 Kč, nikoli 16 690 Kč, došlo evidentně k chybě při sjednání, nutno vycházet z vyčísleného poplatku 6 690 Kč, proto nutno uvažovat, že poslední 53. splátka byla ve výši 50 Kč). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne [datum] (čtvrtek). První splátka byla splatná dne 18. 10. 2007 (čtvrtek). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne 19. 10. 2008 (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum 16. 10. 2008. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Avšak žalobkyně neuvedla, kdy a jak hradil. Soud proto vychází z jejího tvrzení, že uhradil celkem 7 380 Kč. Pokud žalobkyně neuvedla, kdy a jak žalovaný hradil, považuje soud splácení uvedené částky až do výše 7 380 Kč za řádné a včasné splácení dle splátek. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 10 000 Kč, částka 6 690 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 6 690 Kč – 66,9 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci říjen 2007 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,98 % až 11,95 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 6 690 Kč, sjednaný ve výši až pětinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39 obč. z. Jedná se o ujednání zcela v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatné. Z hlediska výpočtu po právu platně sjednané dlužné částky z půjčky je nutné od celkově poskytnuté půjčky 10 000 Kč odečíst platby žalovaného, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění – a to souhrnný poplatek, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na absolutně neplatně sjednaný souhrnný poplatek soud žalobkyní tvrzenou úhradu žalovaného 7 380 Kč plně započetl na poskytnutou jistinu 10 000 Kč. Žalovaný tak dluží na poskytnuté jistině 2 620 Kč a v tomto rozsahu je žaloba důvodná, pro částku 6 960 Kč důvodná není. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 620 Kč. Protože prodlení žalovaného nastalo ode dne 20. 10. 2008 (když žalobkyně netvrdí zesplatnění závazku dříve, tedy využití čl. 8 smluvních podmínek), řídí se sazba úroku z prodlení nařízením vlády č. 142/1994 Sb., dle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 1). Obdobně v tomto rozsahu soud požadované úroky z prodlení z částky 6 960 Kč zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 27,3 %, v rozsahu 72,7 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak náležela náhrada nákladů řízení v 45,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.