4 C 349/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 966 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 19 426 Kč s 21,27% úrokem ročně z částky 14 075,62 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 14 075,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 114,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 285,24 Kč, 9 750 Kč s 25,38% úrokem ročně z částky 7 583,33 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 583,33 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 126,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 414,03 Kč, 20 434 Kč s 23,64% úrokem ročně z částky 18 199,93 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 18 199,93 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 596,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 328,54 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 19 426 Kč s 21,27% úrokem ročně z částky 14 075,62 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 14 075,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 114,71 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 285,24 Kč, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovanému byl poskytnut úvěr 24 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 21 360 Kč (z toho úrok 4 080 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 12 480 Kč), v 78 týdenních splátkách ve výši 582 Kč (poslední splátka při včasném a řádném splácení splatná dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze 25 934 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o tvrzení, že úvěru bylo vycházeno ze zákaznické karty, jak byla vyplněna a podepsána dne [datum], kde žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových, pracovních, případně jiných poměrech, uvedl měsíční příjmy a výdaje. Protože žalovaný uvedl příjem 21 149 Kč, výdaje 12 200 Kč, byl jeho použitelný příjem 8 949 Kč. Úvěrující vycházel ze sdělení žalovaného a doložených výplatních pásek, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy (pozn. soudu ty však nebyly v řízení doloženy). Lustrací bylo zjištěno, že neprochází insolvenčním rejstříkem. S ohledem na uvedené a na výši týdenních splátek dospěl právní předchůdce žalobkyně k tomu, že se jedná o solventní osobu. 9 750 Kč s 25,38% úrokem ročně z částky 7 583,33 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 7 583,33 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 126,80 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 414,03 Kč, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovanému byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 12 000 Kč (z toho úrok 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč), v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč (poslední splátka při včasném a řádném splácení splatná dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze 17 500 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o tvrzení, že úvěru bylo vycházeno ze zákaznické karty, jak byla vyplněna a podepsána dne [datum], kde žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových, pracovních, případně jiných poměrech, uvedl měsíční příjmy a výdaje. Protože žalovaný uvedl příjem 21 456 Kč, výdaje 14 200 Kč, byl jeho použitelný příjem 7 256 Kč. Úvěrující vycházel ze sdělení žalovaného a doložených výplatních pásek, pracovní smlouvy (pozn. soudu ty však nebyly v řízení doloženy). Lustrací bylo zjištěno, že neprochází insolvenčním rejstříkem. S ohledem na uvedené a na výši týdenních splátek dospěl právní předchůdce žalobkyně k tomu, že se jedná o solventní osobu. 23 400 Kč s 23,64% úrokem ročně z částky 18 199,93 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 18 199,93 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 596,66 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 328,54 Kč, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, přičemž tento se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 16 000 Kč (z toho úrok 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč), v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč (poslední splátka při včasném a řádném splácení splatná dne [datum]). Žalovaný uhradil pouze 12 600 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o tvrzení, že úvěru bylo vycházeno ze zákaznické karty, jak byla vyplněna a podepsána dne [datum], kde žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových, pracovních, případně jiných poměrech, uvedl měsíční příjmy a výdaje. Protože žalovaný uvedl příjem 15 471 Kč, výdaje 9 200 Kč, byl jeho použitelný příjem 6 271 Kč. Úvěrující vycházel ze sdělení žalovaného a doložených výplatních pásek, pracovní smlouvy (pozn. soudu ty však nebyly v řízení doloženy). Lustrací bylo zjištěno, že neprochází insolvenčním rejstříkem. S ohledem na uvedené a na výši týdenních splátek dospěl právní předchůdce žalobkyně k tomu, že se jedná o solventní osobu. Dne [datum] byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Ze smlouvy pojmenované Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 4 080 Kč, administrativním poplatkem 4 800 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 12 480 Kč, celkem 45 360 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 582 Kč, poslední splátka ve výši 546 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek. V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 78 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 21,27 % ročně. Dle čl. 1 je výše hotovostního inkasa pro 78 splátek vždy 52 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, poté na administrativní poplatek, teprve poté na jistinu. Úvěr byl dle bodu [číslo] smlouvy použit na refinancování jiného spotřebitelského úvěru [číslo] (tedy jiného, než je žalováno) ve výši 5 696 Kč, po započtení bylo žalovanému vyplaceno 18 304 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je bývalým/současným zákazníkem (marketingový zdroj), ženatý, má učňovské vzdělání, žije v nájmu od [číslo] s manželkou, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako dělník u zaměstnavatele [obec] [anonymizováno], [IČO] na dobu určitou do [datum]. [příjmení] příjem činí 16 149 Kč a další příjmy činí 5 000 Kč, celkem tedy 21 149 Kč. Měsíční výdaje činí 3 000 Kč (nájem, inkaso), 6 000 Kč (osobní výdaje) a 3 200 Kč jako splátka jiného úvěru u [právnická osoba], který je ve výši 28 000 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 12 200 Kč. Půjčku či úvěr mimo [právnická osoba] nemá. Použitelný příjem činí 8 949 Kč. Žalovaný měl doložit nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu (pozn. soudu, ty v řízení nebyly doloženy). Žalovaný uhradil celkem 25 934 Kč.

6. Ze smlouvy pojmenované Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 3 000 Kč, administrativním poplatkem 3 000 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, celkem 27 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek. V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 60 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 32,15 % ročně. Dle čl. 1 je výše hotovostního inkasa pro 60 splátek vždy 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, poté na administrativní poplatek, teprve poté na jistinu. Úvěr byl dle bodu [číslo] smlouvy použit na refinancování jiného spotřebitelského úvěru [číslo] (tedy jiného, než je žalováno) ve výši 4 196 Kč, po započtení bylo žalovanému vyplaceno 10 804 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je bývalým/současným zákazníkem (marketingový zdroj), ženatý, má učňovské vzdělání, a žije v nájmu od [číslo] s manželkou, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako dělník u zaměstnavatele [obec] [anonymizováno], [IČO] na dobu určitou do [datum]. [příjmení] příjem činí 14 456 Kč a další příjmy činí 7 000 Kč, celkem tedy 21 456 Kč. Měsíční výdaje činí 3 000 Kč (nájem, inkaso), 7 000 Kč (osobní výdaje) a 4 200 Kč jako splátka jiného úvěru u [právnická osoba], který je ve výši 40 000 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 14 200 Kč. Půjčku či úvěr mimo [právnická osoba], nemá. Použitelný příjem činí 7 256 Kč. Žalovaný měl doložit nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu (pozn. soudu, ty v řízení nebyly doloženy). Žalovaný uhradil celkem 17 500 Kč.

7. Ze smlouvy pojmenované Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum]. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 4 000 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, celkem 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, jak je soudu známo z jeho činnosti, tj. žalob dle obdobných smluv, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text smluvních podmínek. V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 60 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 32,15 % ročně. Dle čl. 1 je výše hotovostního inkasa pro 60 splátek vždy 40 % z výše jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, poté na administrativní poplatek, teprve poté na jistinu. Úvěr byl dle bodu [číslo] smlouvy použit na refinancování jiného spotřebitelského úvěru [číslo] (tedy jiného, než je žalováno) ve výši 5 214 Kč, po započtení bylo žalovanému vyplaceno 14 786 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedl, že je bývalým/ současným zákazníkem (marketingový zdroj), ženatý, má učňovské vzdělání, a žije v nájmu od [číslo] s manželkou, má dvě nezaopatřené děti, je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako dělník u zaměstnavatele [obec] [anonymizováno], [IČO] na dobu určitou do [datum]. [příjmení] příjem činí 15 471 Kč a další příjmy nemá. Měsíční výdaje činí 2 000 Kč (nájem, inkaso), 3 500 Kč (osobní výdaje) a 3 700 Kč splátka jiného úvěru u [právnická osoba], který je ve výši 39 000 Kč (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 9 200 Kč. Půjčku či úvěr mimo [právnická osoba] nemá. Použitelný příjem činí 6 271 Kč. Žalovaný měl doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu (pozn. soudu, ty v řízení nebyly doloženy). Žalovaný uhradil celkem 12 600 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovaným na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

9. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum], [datum] a [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

11. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

13. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo]).

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], postoupil platně pohledávky ze smluv o úvěru [číslo] [číslo] [číslo] za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu ke všem žalovaným částkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] tak ze smlouvy o úvěru [číslo] dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru opakovaně, a to v rozmezí pouhých cca 2 až 5 měsíců po sobě. Závazek, k jehož úhradě se zavázal u první smlouvy v 78 týdenních splátkách, ve druhém a ve třetím případě v 60 týdenních splátkách (tedy po určitou podstatnou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne [datum] částku 45 360 Kč, v případě smlouvy ze dne [datum] částku 27 000 Kč a v případě smlouvy ze dne [datum] částku 36 000 Kč. Tedy během pěti měsíců se žalovaný dostal do takové finanční situace, že potřeboval sehnat peníze v částce 59 000 Kč, když přistoupil k tomu, že bude povinen úvěrujícímu zaplatit 108 360 Kč (to je o 49 360 Kč více). Přitom se v případě každé z těchto smluv jednalo o částečné účelové použití poskytnuté částky na splacení jiného předchozího úvěru ([číslo] [číslo] [číslo]). Z karet zákazníka, které předcházely sjednání smluv o úvěru, ze dne [datum] a [datum] vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného se pohyboval okolo 21 000 Kč, přičemž čistý hlavní příjem se pohyboval okolo 15 000 Kč. Zbylá částka byla zařazena jako další příjmy, přičemž není nikterak tvrzeno ani doloženo, o jaké příjmy se jedná. V kartě zákazníka předcházející smlouvě o úvěru ze dne [datum] žalovaný uvedl, že jeho příjmy celkem činí pouze 15 471 Kč, a také oproti předcházejícím kartám zákazníka uvedl, že je proti jeho osobě vedena 1 exekuce. Žalovaný byl sice dle tvrzení zaměstnán na hlavní pracovní poměr (v tomto řízení to však doloženo nebylo), tudíž měl dle očekávání pravidelné příjmy, nicméně pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do [datum]. Je tedy zřejmé, že uvedené informace ohledně pravidelného příjmu mohou být brány jako relevantní zdroj příjmu pouze do tohoto data, což jsou 2 měsíce ode dne poskytnutí posledního úvěru. Jak již soud uvedl, jednalo o opakované úvěry poskytnuté od tohoto úvěrujícího, kdy je zřejmé, že každý další úvěr sloužil k refinancování předchozích úvěrů. Žalobkyně soudu nedoložila žádné doklady o výši příjmu, výplatní pásky ani nájemní smlouvu, přestože tvrdí, že ji byly tyto dokumenty při žádosti o úvěry doloženy (přitom je její zákonnou povinností být toto schopna doložit). V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. [právnická osoba], mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnil její právní předchůdce svoji zákonnou povinnost s odkazem na žalovaným vyplněnou žádost o úvěr a jím uvedené údaje, s odkazem na zákaznické karty (jak jsou uvedeny shora). Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr [číslo] [číslo] [číslo] poskytl přesto, že informace, které měl, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací byly dány pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, resp. bylo zjevné, že žalovaný je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Zejména proto, že žalovaný čerpal uvedené úvěry k refinancování, současně při posledním sjednaném úvěru byl v exekuci, tvrzené výdaje nebyly s ohledem na bydlení v nájmu a jeho vyživovací povinnost věrohodné. Právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích. [právnická osoba], měla po žalovaném vyžadovat více dokladů, které by osvědčily jeho majetkovou situaci (například doklady ve vztahu k měsíčním výdajům, celkové majetkové situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla uvedena shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] [číslo]. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 24 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč, tj. celkem 59 000 Kč, žalovaný uhradil 25 934 Kč, 17 500 Kč a 12 600 Kč, tj. celkem 56 034 Kč, tuto částku soud započetl oproti 59 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 2 966 Kč. Soud dodává, že právě pro povahu žalované částky, kdy [právnická osoba], zcela zanedbala svoji zákonnou povinnost, a i pro zjevnou časovou blízkost sjednaných úvěrů, posuzoval soud žalovanému poskytnuté částky souhrnně, a stejně tak jím splacené částky na jednotlivé úvěry. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaných smluv o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

23. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, protože mu však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.