4 C 36/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , Francouzská republika podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 33 688,05 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 490 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 198,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 688,05 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 884 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 33 688,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 688,05 Kč od [datum] do zaplacení, dlužné částky ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne [datum], a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr účelově vázaný na koupi zboží ve výši 32 490 Kč, žalovaný se zavázal k jeho vrácení s úrokem 0 % ročně v 15 měsíčních splátkách splatných k 17. dni kalendářního měsíce, první splátka splatná [datum], ve výši 2 166 Kč (celkem by tak žalovaný zaplatil 32 490 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení, ničeho neuhradil, proto žalobkyně odstoupila o uvedeného závazku ke dni [datum], žalobkyně se domáhá žalované částky, která představuje dluh na jistině 32 490 Kč, zpoplatněné upomínání 800 Kč (200 Kč za odeslání upomínky ze dne [datum] a [datum], 600 Kč na nákladech spojených s vymáháním splatného závazku), smluvní pokutu 398,05 Kč. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná s měsíčním příjmem 40 000 Kč a měsíčními výdaji 10 000 Kč, a splácen jiných závazků 5 000 Kč, další výdaje nemá. Je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Žalobkyně žalovaného lustrovala v rejstřících.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.

5. Dle žádosti/ smlouvy o klasickém úvěru [číslo] uzavřela žalobkyně, za kterou jednal zprostředkovatel úvěru [právnická osoba], a žalovaný, tuto smlouvu dne [datum] (podpis žalovaného a zprostředkovatele je z [datum], podpis žalobkyně [datum]), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 32 490 Kč, na prodejní cenu zboží, mobilní telefon (prodejní cena zboží byla 35 490 Kč, žalovaný učinil přímou platbu 3 000 Kč; dne [datum] bylo toto zboží žalovanému dodáno). Žalovaný se jej zavázal vrátit v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 166 Kč, cena úvěru 0 Kč, s roční úrokovou sazbou 0 %. Při nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z dlužné částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky 100 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá děti, podniká v zemědělství či řemeslnictví od [číslo], s měsíčním příjmem 40 000 Kč, jeho výdaje jsou 10 000 Kč, dále finanční závazky 5 000 Kč. Jiné závazky nemá. Dle přehledu plateb a předpisu požadovaných položek žalovaný ničeho od první splátky nezaplatil, následně mu žalobkyně účtovala upomínací poplatky a smluvní pokutu. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky (upomínka ze dne [datum], [datum]). Žalobkyně doložila všeobecní obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, účinné od 10. 3. 2021, produktové podmínky pro klasické úvěry účinné od 10. 3. 2021, sazebník pro úvěry platný od [datum].

6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, již z textu samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), na základě které mu byl poskytnut účelově vázaný úvěr na koupi zboží ve výši 32 490 Kč. V této věci se jednalo o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Na tento úvěr dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, žalovaný byl navíc lustrován v rejstřících. Protože žalovaný uvedl, že má příjem 40 000 Kč s měsíčními výdaji 10 000 Kč a na závazcích 5 000 Kč, jiné závazky nemá a bydlí v nájmu, je svobodný a bezdětný, a dle lustrace v rejstřících nevznikla pochybnost o jeho platební schopnosti, žalobkyně mu úvěr poskytla. K výzvě soudu ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však žalobkyně ničeho nedoložila. Žalobkyně nijak neověřovala tvrzení žalovaného co do jeho měsíčních příjmů a výdajů (nevyžadovala potvrzení o takovém příjmu, nijak neověřovala měsíční výdaje žalovaného), žalobkyně nedoložila ani to, s jakým výsledkem k datu sjednání úvěru žalovaný prošel jednotlivými lustracemi. Informace, které měla k dispozici, byly velice kusé. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně měla po žalovaném vyžadovat doklady, které by osvědčily jeho majetkovou situaci (dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., měla povinnost, pořídit dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost úvěru, a s ohledem na judikaturu, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 32 490 Kč a žalovaný ničeho neuhradil, jedná se v tomto rozsahu o bezdůvodné obohacení žalovaného, k jehož vydání je povinen, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Protože se žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Přiznání úroku z prodlení není možné s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. S ohledem na uvedené soud žalobu ve zbytku zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 87 %, v rozsahu 13 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 74 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 2 022 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2× 500 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, 1× 250 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 325,50 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 3 897,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne [datum], neboť to nebylo s ohledem na poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nutné zasílat. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 2 884 Kč (74 % z 3 897,50 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.