4 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 38 885,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 302,89 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 21 582,51 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 554,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem 4 592,86 Kč, s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 935,04 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s 11,5% úrokem ročně z částky 33 935,04 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 38 885,40 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 554,35 Kč (a to v sazbě 11,5 % ročně z aktuální dlužné částky ode dne 11. 8. 2025 do 1. 10. 2025), s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 592,86 Kč (a to v sazbě 11,5 % ročně z aktuální dlužné částky ode dne 11. 8. 2025 do 1. 10. 2025), s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 935,04 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s 11,5% úrokem ročně z částky 33 935,04 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 30. 10. 2023 smlouvu o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty, a to ve výši 35 000 Kč. Součástí ujednání jsou obchodní podmínky a ceníky. Pokud se jednalo o čerpání úvěru bezhotovostní úhradou zboží a služeb, sjednali si úrok 12 % ročně, pokud se jednalo o čerpání úvěru za jiným účelem, zejména výběry hotovosti, sjednali si úrok 24 % ročně. Před uzavřením této smlouvy , právnická osoba, ., posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, v rámci které byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry (žalobkyně uvedla pouze toto obecné tvrzení). S ohledem na uvedené , právnická osoba, ., dospěla k tomu, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný úvěr čerpal v době od 3. 11. 2023 do 3. 2. 2025 hotovostně výběrem z bankomatu i bezhotovostně, a to v celkové výši 92 994,60 Kč. Žalovaný byl povinen platit poplatek za správu a vedení kartového účtu, dále sjednané pojištění. Žalovaný byl povinen splácet měsíčně dle výpisu z kartového účtu, a to tak, že měsíční splátka byla tvořena 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a z 100 % částkou úroků a poplatků (tzv. celková minimální úhrada). Pokud by nebyla celková minimální úhrada žalovaným zaplacena, stává se tato částka součástí jistiny úvěru, coby další podoba čerpání sjednaného úvěru. Žalovaný v době od 15. 11. 2023 do 11. 3. 2025 splatil celkem 75 691,71 Kč (poslední platbu učinil 11. 3. 2025). Protože se žalovaný dostal opakovaně do prodlení se splácením, , právnická osoba, ., jej vyzvala k úhradě částek po splatnosti a upozornila jej na zesplatnění úvěru ke dni 10. 8. 2025. Po zesplatnění pohledávku za žalovaným , právnická osoba, ., postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka 38 885,40 Kč je tvořena jistinou úvěru 33 935,04 Kč, poplatky 4 950,36 Kč. Žalobkyně požaduje úrok v nižší výši, a to 11,5 % ročně.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) soud zjistil, že tato byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným sjednána dne 31. 10. 2023. Na základě této smlouvy se , právnická osoba, ., zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání a splácení s limitem 35 000 Kč a založit kartový účet č. , č. účtu, , vydat kreditní kartu. Úročení je sjednáno v čl. 3. 1 a to pevnou částkou dle vyčerpaného a nesplaceného úvěru, proto se pohybuje v rozmezí 12 % až 24 %. Povinností žalovaného bylo čerpaný úvěr splácet včetně úroků a dalších poplatků, sjednán byl poplatek za správu a vedení kartového účtu 50 Kč měsíčně. Splácení úvěru se děje prostřednictvím kartového účtu. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V případě prodlení s měsíčním splácením byla sjednána možnost zesplatnění celé dlužné částky s popsaným postupem (čl. 4. 4). Podpisem smlouvy bylo sjednáno pojištění k úvěru. Jednalo se o pojištění žalovaného pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání. Součástí smlouvy jsou žádost ke kartě a kartovému účtu, obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry a všeobecné obchodní podmínky a ceník, které žalobkyně doložila. Ceny uvedené v ceníku pro soukromou klientelu účinném od 1. 9. 2023 potvrzují poplatek za zprávu a vedení kartového účtu 50 Kč, odklad splátek (splátkové prázdniny) 10 Kč, procentuální stanovení výše pojistného. Produkt nazvaný , Anonymizováno, upravují obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry (kreditní karty) v čl. 9, pojištění v čl. 15 a porušení podmínek splácení v čl.

20. Žalobkyně doložila oznámení o úrokových sazbách účinné od 27. 10. 2023, které potvrzuje shora uvedený sjednaný úrok. K posouzení úvěruschopnosti , právnická osoba, ., žalobkyně doložila listinu zvanou posouzení úvěruschopnosti klienta, ve které je uvedeno, že žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši 38 000 Kč, což bylo zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u , právnická osoba, . Žalovaný dále uvedl výdaje ve výši 5 400 Kč a splátky ve výši 0 Kč. , právnická osoba, stanovila životní výdaje klienta na 12 920 Kč. Žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, ve vlastním systému a v CCB se zjištěnými poskytnutými úvěry, a to osobní úvěr u , právnická osoba, ., sjednaný dne 12. 7. 2022 ve výši 439 975 Kč s měsíční splátkou 5 935 Kč, osobní úvěr u , právnická osoba, ., sjednaný dne 7. 12. 2022 ve výši 200 000 Kč s měsíční splátkou 2 924 Kč, spotřební úvěr u , právnická osoba, ., sjednaný dne 5. 3. 2023 ve výši 71 624 Kč s měsíční splátkou 1 394 Kč, spotřební úvěr u , právnická osoba, ., sjednaný dne 12. 6. 2023 ve výši 105 268 Kč s měsíční splátkou 2 048 Kč, osobní úvěr u , právnická osoba, ., sjednaný dne 3. 9. 2023 ve výši 28 426 Kč s měsíční splátkou 571 Kč. S ohledem na výši příjmu žalovaného a dosavadní splátkové zatížení 12 872 Kč a nové splátkové zatížení 1 050 Kč (odhadem s ohledem na možnost opakovaného čerpání v rámci úvěrového limitu) bylo dospěno k závěru, že je žalovaný dostatečně solventní. Dle žádosti o zřízení kartového účtu ze dne 31. 10. 2023 žalovaný požádal o jeho zřízení, jedná se o kartový účet č. , č. účtu, s parametry odměny za platbu kartou a odkladu splátek a pojištěním vyčerpané částky s pojistným 1,20 % z vyčerpané nesplacené částky. Tato žádost neobsahuje žádné informace k majetkové situaci žalovaného.

6. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2023 soud zjistil, že se jedná o bankovní účet žalovaného, přičemž měl pravidelný příjem od , právnická osoba, , 28 517 Kč plus 6 000 Kč (květen 2023), 35 391 Kč plus 6 000 Kč (červen 2023), 39 252 Kč plus 6 000 Kč (červenec 2023), 31 904 Kč plus 3 000 Kč (srpen 2023), 37 404 Kč plus 6 000 Kč (září 2023), 33 866 Kč plus 6 000 Kč (říjen 2023), obstarával si peněžní prostředky i od jiných poskytovatelů úvěrů, a to od , právnická osoba, . (5. 5. 2023 částka 3 000 Kč, 15. 5. 2023 částka 1 000 Kč, 23. 5. 2023 částka 24 000 Kč), od , právnická osoba, ., dne 12. 6. 2023 ve výši 59 978,90 Kč, od , právnická osoba, . (1. 8. 2023 částka 1 000 Kč, 4. 8. 2023 částka 1 000 Kč, 7. 8. 2023 částka 500 Kč), od , právnická osoba, ., dne 3. 9. 2023 ve výši 28 426 Kč, přičemž dle odchozích plateb se jednalo vedle běžných spotřebních výdajů o splácení jiných úvěrů, konečný zůstatek v květnu 2023 je 5 998,22 Kč (celkem odešlo 59 519,87 Kč), v červnu 2023 je 27 715,77 Kč (celkem odešlo 97 652,35 Kč), v červenci 2023 je 792,67 Kč (celkem odešlo 72 175,10 Kč), v srpnu 2023 je 295,64 Kč (celkem odešlo 37 901,03 Kč), v září 2023 je 1 600,74 Kč (celkem odešlo 74 624,90 Kč), v říjnu 2023 je 119,52 Kč (celkem odešlo 42 087,27 Kč).

7. Dle výpisu z kartového účtu č. , č. účtu, za dobu od 3. 11. 2023 do 10. 8. 2025 žalovaný čerpal úvěr platbami kartou a výběry v hotovosti. , právnická osoba, ., účtovala poplatky (cenu za správu a vedení účtu, cenu za splátkové prázdniny, cenu za pojištění vyčerpané částky). Již v období od 11. 11. 2023 do 10. 12. 2023 žalovaný překročil limit účtu o 733,62 Kč, k dalšímu překročení došlo v období od 11. 2. 2024 do 10. 3. 2024 a to o 1 103,53 Kč, dále v období od 11. 3. 2024 do 10. 4. 2024 a to o 1 153,60 Kč, dále v období od 11. 4. 2024 do 10. 5. 2024 a to o 1 154,71 Kč, dále v období od 11. 5. 2024 do 10. 6. 2024 a to o 1 189,14 Kč, překročení vyrovnal až dne 28. 6. 2024 připsáním částky 30 000 Kč, hned v následujícím období opět překročil limit o 815,38 Kč, v období od 11. 8. 2024 do 10. 9. 2024 překročil limit o 1 308,40 Kč, v období od 11. 9. 2024 do 10. 10. 2024 překročil limit o 1 222,24 Kč, v období od 11. 10. 2024 do 10. 11. 2024 překročil limit o 1 128,65 Kč, v období od 11. 11. 2024 do 10. 12. 2024 překročil limit o 1 233,22 Kč, v období od 11. 12. 2024 do 10. 1. 2025 překročil limit o 1 087,69 Kč, v období od 11. 1. 2025 do 10. 2. 2025 překročil limit o 1 193,75 Kč, v období od 11. 2. 2025 do 10. 3. 2025 překročil limit o 2 388,17 Kč, v období od 11. 3. 2025 do 10. 4. 2025 překročil limit o 1 290,19 Kč, v období od 11. 4. 2025 do 10. 5. 2025 překročil limit o 2 464,43 Kč (jednalo se již jen o účtování úroků a poplatků), v období od 11. 5. 2025 do 10. 6. 2025 překročil limit o 4 563,56 Kč (jednalo se již jen o účtování úroků a poplatků), v období od 11. 6. 2025 do 10. 7. 2025 překročil limit o 6 687,88 Kč (jednalo se již jen o účtování úroků a poplatků), v období od 11. 7. 2025 do 10. 8. 2025 překročil limit o 7 926,89 Kč. Minimální splátky byly dle jednotlivých výpisů stanoveny v těchto částkách 726,03 Kč, 1 987,42 Kč, 1 715,45 Kč, 2 002,43 Kč, 2 332,57 Kč, 2 208,55 Kč, 2 257,09 Kč, 2 258,52 Kč, 988,99 Kč, 2 049,01 Kč, 2 370,17 Kč, 2 288,99 Kč, 2 256,01 Kč, 2 289,45 Kč, 2 205,81 Kč, 2 258,71 Kč, 2 244,37 Kč, 2 178,37 Kč, 2 192,29 Kč, 3 117,18 Kč, 3 142,37 Kč, 2 257,06 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal již v prosinci 2023, v lednu 2024, v únoru 2024, v březnu 2024 a dále byl soustavně každý měsíc v prodlení s úhradou sjednaného úroku.

8. Dopisem ze dne 14. 6. 2025 , právnická osoba, ., oznámila žalovanému, že pokud nebude dlužná částka k produktu kreditní karta uhrazena do 10. 8. 2025, dojde k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky a vypovězení sjednaného závazku (doklad o doručování nebyl doložen).

9. Dopisem ze dne 10. 8. 2025 , právnická osoba, ., oznámila žalovanému, že je celá dlužná částka pro jeho prodlení splatná (doklad o doručování nebyl doložen).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, dne 17. 9. 2025, došlo k postoupení pohledávek ke dni 1. 10. 2025. V příloze č. , hodnota, je tato pohledávka na straně 1/3 pod ID , Anonymizováno, . Žalobkyně k tomu doložila také dohodu o úplatě ze dne 30. 9. 2025 a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 10. 2025. Dopisem ze dne 22. 10. 2025 , právnická osoba, ., oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila na žalobkyni, k tomu také informace o zpracování osobních údajů.

11. Žalobkyně dále doložila listinu zvanou podklady pre súdne konanie ze dne 1. 10. 2025, dle které činí dlužná jistina 33 935,04 Kč, řádné úroky 4 592,86 Kč, úrok z prodlení 554,35 Kč, poplatky 4 950,36 Kč. I tato listina obsahuje přehled čerpání peněžních prostředků a účtované poplatky, přehled splácení žalovaným.

12. Dopisem ze dne 29. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (doklad o doručování nebyl doložen).

13. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

15. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl.

23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v § 87 odst. 1, platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 974/2021, otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruchopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023 - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. § 87 lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle § 1958 odst. 2 o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. 74 Co 147/2024 - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. 74 Co 62/2025 -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 27 Co 55/2025 - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. 27 Co 138/2024 - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle § 87 odst. 1 poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle § 160 o. s. ř. Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , spisová značka, , dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

25. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., postoupila platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Soud má dále s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., byla dne 30. 10. 2023 sjednána smlouva o neúčelovém spotřebitelském úvěru, který bude moci žalovaný čerpat opakovaně do výše sjednaného úvěrového limitu 35 000 Kč prostřednictvím kreditní karty (2395 an. o. z.), současně došlo k ujednání o tom, že , právnická osoba, ., zřídí pro žalovaného tzv. kartový účet č. , č. účtu, (§ 2662, § 2665 o. z.). Uvedené ujednání se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných ceníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele, poskytnutý úvěr představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. , právnická osoba, ., mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila pouze o obecná tvrzení, jakým způsobem ověřil její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného, a to s odkazem na listinu vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle této listiny žalovaný uvedl příjem 38 000 Kč, což bylo zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u , právnická osoba, . Žalovaný dále uvedl své měsíční výdaje ve výši 5 400 Kč a splátky ve výši 0 Kč. Protože žalovaný měl u , právnická osoba, ., bankovní účet č. , č. účtu, , , právnická osoba, ., ověřila tvrzený příjem z výpisu za období od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2023. Žádné jiné listiny, kterými by žalovaný dokládal tvrzené skutečnosti, žalobkyně netvrdila, ostatně ani ničeho dalšího nedoložila. Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem a dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti plnila , právnická osoba, ., toliko pro formu, neboť na základě údajů, se kterými se spokojila, nemohla dojít k závěru, že se jedná o osobu solventní, a poskytla žalovanému předmětný úvěr, ačkoliv byly dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Pokud , právnická osoba, ., vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného sice z jeho ověřeného pravidelného měsíčního příjmu ve výši cca 38 000 Kč, výdajů v jiné než žalovaným uvedené výši, a to 12 920 Kč (přičemž už skutečnost, že žalovaný uvedl údaje ke své osobě nepravdivě a neúplně, měla vzbudit pozornost u , právnická osoba, .), když zjistila, že žalovaný měl právě u , právnická osoba, ., celkem , hodnota, sjednaných jiných úvěrů, na které měsíčně splácel celkem 12 872 Kč, přičemž se jednalo o úvěry sjednané v době zhruba pouhého 1,5 roku předcházející požadavku žalovaného o sjednání žalovaného úvěru (a to ve dnech 12. 7. 2022, 7. 12. 2022, 5. 3. 2023, 12. 6. 2023, 3. 9. 2023 oproti 30. 10. 2023), přitom se jednalo o úvěry ve značných částkách, pak pokud jí bylo z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2023 do 31. 10. 2023 známo, že jeho měsíční výdaje (59 519,87 Kč, 97 652,35 Kč, 72 175,10 Kč, 37 901,03 Kč, 74 624,90 Kč) značně přesahují jeho pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání (cca 38 000 Kč), peněžní prostředky si opakovaně zajišťuje sjednáním úvěrů, a to příkladem i od společnosti , právnická osoba, ., pak i pokud uvažovala měsíční splátku žalovaného úvěru okolo 1 000 Kč (a nikoli 2 200 Kč, která více odpovídá plnému využití sjednaného úvěrového limitu), z konečných zůstatků peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného pro jednotlivé měsíce od května do října 2023 (5 998,22 Kč, 27 715,77 Kč, 792,67 Kč, 295,64 Kč, 1 600,74 Kč, 119,52 Kč) jí muselo být zřejmé, že v některých měsících nevystačí ani na takto nízkou splátku. Pokud při vědomí těchto skutečností , právnická osoba, ., po žalovaném nepožadovala další doložení jeho majetkové situace, a pokud vycházela zásadně pouze ze skutečností sdělených žalovaným, které ověřila pouze výpisem z uvedeného bankovního účtu za dobu 6 měsíců, ze kterého dle soudu plyne pochybnost nad úvěruschopností žalovaného, pak , právnická osoba, ., nedostála zákonné povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Za takové situace nemá stran posouzení úvěruschopnosti zásadní význam, pokud by žalovaný prošel lustracemi v rejstřících, které však žalobkyně nedoložila. , právnická osoba, ., neměla v takovém případě předmětný úvěr poskytnout. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (sjednané úroky z úvěru, poplatky, pojistné). Porušením uvedeného § 86 však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby uskutečněné žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení 17 302,89 Kč (92 994,60 Kč mínus 75 691,71 Kč). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dle § 87 odst. 1 poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaný (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl, to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle § 87 odst. 1 poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaný v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnil. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částku dle výroku II.

27. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.