4 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 34 729,59 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 34 729,59 Kč, 22,68% úrok ročně z 34 729,59 Kč od [datum] do [datum], 11,75% úrok ročně z 34 729,59 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75% úrok z prodlení z 34 729,59 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky dle výroku I. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Paribas Personal Finance, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu, [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 70 000 Kč, na zřízeném úvěrovém účtu [číslo], společně s poskytnutím platební karty. Úroková sazba úvěru byla sjednána 22,68 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky společně s příslušenstvím úvěru vracet měsíčními splátkami. Právní předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalované dle informací, které žalovaná sdělila, tj. rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, byla zaměstnána jako dělník u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 12 500 Kč, celkové náklady na bydlení žalovaná neuvedla, uvedla, že bydlí u rodičů, jiné finanční závazky neuvedla, její pravidelné výdaje jsou 3 500 Kč (výživné, telefon, internet, životní pojištění, apod.). Současně žalovanou lustroval v rejstřících [příjmení], BRKI, NRKI, či jiných rejstřících. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka 34 729,59 Kč představuje dlužnou jistinu. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná načerpala za dobu trvání úvěru celkem 99 627,02 Kč a splatila celkem 117 287 Kč (uvedené zohledňuje zápočty na úrok, pojištění, vymáhací poplatky a pokuty).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Z žalobkyní doložené žádosti o klasický spotřebitelský úvěr [číslo] žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr a smlouvy o platebních službách (jedna listina) soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje k žalované, a to jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, druhý doklad karta pojištěnce, tel. číslo a rodinný stav (svobodná), nemá děti, bydlí u rodičů od roku 1997, pracuje jako dělník u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 12 500 Kč, má nulové náklady na bydlení, od roku 2014 má bankovní účet č. [bankovní účet], nemá jiné příjmy ani jiné závazky (splátky), její pravidelné měsíční výdaje jsou 3 500 Kč (nejsou konkretizovány, je zde uvedeno výživné, telefon, internet, životní pojištění apod.). Zprostředkovatel úvěru je HC Tronic Zlín, s.r.o. Pod čl. III je uvedena žádost o revolvingový spotřebitelský úvěr (pozn. pod čl. II byla žádost o úvěr 6 990 Kč jako prodejní ceny předmětu financování), při sjednání revolvingového úvěru dojde automaticky ke sjednání smlouvy o poskytování platebních služeb, která umožní vydání platebních prostředků, jako např. úvěrové karty apod. Pokud nebude zaškrtnuto políčko„ nesouhlasím“, žádá tím žadatel vedle standardního spotřebitelského úvěru (pod čl. II) také o sjednání revolvingového spotřebitelského úvěru, a o zřízení úvěrového účtu, žadatel se zavazuje vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit náklady na úvěr, a to měsíčními splátkami. Parametry revolvingového úvěru byly úvěrový rámec 30 000 Kč, měsíční splátka je min. 5 % z dlužné částky, a to k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Termín splatnosti 17. den v měsíci. Úroková sazba 22,68 % ročně. Měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu je 69 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy je přihláška k pojištění, měsíční úhrada za pojištění činí 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Úvěr je sjednán na dobu neurčitou. Smlouva se řídí všeobecnými obchodními podmínkami, a příslušnými produktovými podmínkami, sazebníkem. Při nesplácení bude nárokována smluvní pokuta 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náklady spojené s vymáháním 600 Kč, zákonný úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč. Žádost je žalovanou podepsána dne [datum].

6. Žalobkyně dále doložila listinu zvanou přihláška k pojištění, která není nijak podepsána. Žalobkyně dále doložila listinu zvanou informace o zpracování osobních údajů a o ochraně bankovního tajemství, která není nijak podepsána. Žalobkyně doložila listinu zvanou informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, kterým byla společnost HC Tronic Zlín, s.r.o., formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s parametry úvěru 6 990 Kč a revolvingového úvěru 30 000 Kč (listina není nikým podepsána), všeobecné obchodní podmínky platné od [datum], produktové podmínky pro revolvingové úvěry platné od [datum] a produktové podmínky pro poskytování platební služeb platné od [datum], sazebník poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů pro spotřebitelské úvěry, platný od [datum] (žádná z těchto listin není nijak podepsána).

7. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], oznámil žalované zaslání kreditní karty, a dále údaje ke splácení čerpaného úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení účtu 69 Kč, pojištění 4,99 % ze splátky úvěru, minimální výše měsíční splátky je 5 % z dlužné částky, a to k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč.

8. Žalobkyně doložila výpis z úvěrového účtu žalované, [číslo] dle kterého bylo započato s čerpáním v červnu 2017.

9. Z listiny„ předdotazy“ bylo zjištěno, že ke dni [datum] bylo uvedeno, že klient není v SOLUSu.

10. Z listiny„ informace o bonitě klienta“ soud zjistil, že stran lustrace k žalované k datu [datum] byl zjištěn počet úvěrových produktů 5, celková výše úvěrů 217 768 Kč, celkový výše splátek 4 082 Kč, počet poskytovatelů 4; k datu [datum] byl zjištěn počet úvěrových produktů 5, celková výše úvěrů 447 498 Kč, celkový výše splátek 7 548 Kč, počet poskytovatelů 3 (to platí i k datu [datum]).

11. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba], žalované oznámil odstoupení od úvěru pro její prodlení, a to k datu [datum], a vyzval ji k úhradě dlužné částky.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi BNP Paribas Personal Finance, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu, [právnická osoba] (jako postupitelem), byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (postupníka), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně doložila doklad o odeslání dne [datum]. K tomu žalobkyně doložila také potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ke dni [datum].

13. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, upozornila ji na možnost soudního vymáhání. Žalobkyně doložila doklad o odeslání dne [datum].

14. K dotazu soudu sdělila [právnická osoba], že bankovní účet č. [bankovní účet] je běžným účtem žalované, byl zřízen [datum]. Z výpisu za dobu od [číslo] – 6/ 2017 soud zjistil, že žalovaná měla pravidelný měsíční příjem od [právnická osoba], cca ve výši 9 000 Kč až 15 000 Kč čistého, byly jí vypláceny i dávky nemocenského pojištění v dané době. Konečný zůstatek na účtu byl v dané době v rozmezí od mínus 201 Kč až 13 000 Kč.

15. Závazkový vztah, sjednaný dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení se řídí o. z.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou byla dne [datum] sjednána smlouva o revolvingovém úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se BNP Paribas Personal Finance, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu, [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč prostřednictvím úvěrového účtu [číslo]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle výše čerpaného úvěru. Soud dodává, že s ohledem na závěry níže k platnosti revolvingového úvěru se nezabýval samotným kontraktačním procesem, když pochybnost o skutečné vůli žalované při sjednání daného závazku vzbuzuje textace této formulářové smlouvy, která je ze strany žalované současně žádostí o poskytnutí daných finančních produktů, zejména stran sjednání revolvingového úvěru, pokud„ není“ zaškrtnuto, že jej žalovaná nechce (logicky by naopak měl žadatel vyjadřovat vůli k tomu, jaké právní jednání učinit chce, a nikoli nechce), stejně tak automatické včlenění sjednání pojištění a platebních služeb. Žalobkyně sdělila, že žalovaná načerpala celkem 99 627,02 Kč a splatila celkem 117 287 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení, jakým způsobem plnil její právní předchůdce svoji zákonnou povinnost s odkazem na žalovanou vyplněnou žádost o revolvingový úvěr, konkrétní byla pouze v tom, že žalovaná k dotazu úvěrujícího sdělila, že je zaměstnána u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjmem 12 500 Kč a její měsíční pravidelné výdaje jsou 3 500 Kč. Současně doložila záznam z lustrace v [příjmení] k datu [datum]. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v jiných rejstřících či databázích v době kontraktačního procesu (jak žalobkyně obecně dotvrdila v podání ze dne [datum]), musí být zcela konkrétně nejen sděleno ale i doloženo, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem, a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní (ničeho takového žalobkyně v dalších konkrétnostech přes výzvu soudu nedotvrdila a nedoložila). V tomto ohledu nemá žádný význam listina„ informace o bonitě klienta“, ve které jsou záznamy k datům [datum] a k srpnu 2020, tedy poté, o již byl revolvingový úvěr sjednán. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytl přesto, že informace, které měl, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval tvrzení žalované o měsíčních příjmech a výdajích. Nevyžadoval potvrzení o příjmech, ani potvrzení o výdajích. Přitom tvrzení žalované o nulových nákladech na bydlení vzbuzuje pochybnost o pravdivosti jejích tvrzení. Pokud žalovaná v žádosti uvedla, že má bankovní účet, ani toto nebylo právním předchůdcem žalobkyně nijak ověřováno. Například mohl úvěrující požadovat výpis z tohoto bankovního účtu, apod., nic takového však neučinil. Právní předchůdce žalobkyně měl po žalované vyžadovat více konkrétních údajů k její majetkové situaci, a více dokladů, které by osvědčily její majetkovou situaci (navíc ani pravidelný měsíční příjem neznamená, že se jedná o osobu dostatečně solventní, pokud nejsou zjišťovány její výdaje a případné zadlužení). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (a v tomto pouze konstatuje, že žalobkyně je ani v žalobě dostatečně určitě netvrdila, to však nemá vliv na právní posouzení v této věci). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které byly započteny na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. Pokud žalovaná načerpala celkem 99 627,02 Kč a splatila celkem 117 287 Kč, pak žalovaná zcela poskytnuté bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátila (dokonce ji tzv. přeplatila). S ohledem na uvedené soud žalobu zcela zamítl. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, když žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení z neplatně sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalované ke vrácení bezdůvodného obohacení a tím stanovuje splatnost závazku z tohoto bezdůvodného obohacení).

27. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.