4 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 16 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 650 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 829,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 156,93 Kč, s 8,05% úrokem ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 16 650 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 907,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 16 650 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 829,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 156,93 Kč, s 8,05% úrokem ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 16 650 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný uzavřel s žalobkyní (dále také banka) dne [datum] smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet], následně dne [datum] o povoleném kontokorentním úvěru k tomuto běžnému účtu s limitem 15 000 Kč, s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, příjem ověřila z transakcí na běžném bankovním účtu, stejně tak jeho výdaje, když uvedené srovnala také s údaji, které uvedl sám žalovaný, kdy vyšla z měsíčního průměrného příjmu 27 372 Kč a výdajů 16 449 Kč (které odpovídaly průměrným výdajům dle statistických modelů). Platební kapacita žalovaného byla 10 923 Kč (k tomu uvádí měsíční 5% splátka úvěrového limitu 750 Kč byla splněna), a proto byla vyhodnocena jako dostatečná. Žalovaný dle lustrace v rejstřících nebyl zadlužen. Protože se žalovaný dostal do opakovaného prodlení se splácením, došlo dne [datum] k zesplatnění celé dlužné částky (dopis ze dne [datum]). Ke dni [datum] je dluh na jistině úvěru 15 000 Kč, na poplatcích 1 650 Kč (poplatek třikrát 500 Kč za výzvy ze dne [datum], [datum] a [datum], poplatek 150 Kč za výzvu ze dne [datum]), na kapitalizovaném smluvním úroku 2 829,22 Kč (od [datum] do [datum], pro prvních 90 dní v sazbě 18,90 % ročně, dále v sazbě 8,05 % ročně), na kapitalizovaném úroku 1 156,93 Kč (od [datum] do [datum]). Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho na žalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Ze smlouvy o [anonymizována dvě slova] kontu soud zjistil, že touto bylo mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] ujednáno mimo jiné vedení účtu č. [bankovní účet] a platební služby s ním spojené pro žalovaného.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že tuto žalovaný podal dne [datum], když zažádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků formou povoleného přečerpání účtu č. [bankovní účet], s výší úvěrového limitu 15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije v domácnosti s rodiči (2 osoby v domácnosti), je vyučen a podniká v řemeslné živnosti pod [IČO], měsíční příjmy činí 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje 10 000 Kč, výdaje související s podnikáním 5 000 Kč, jiné splátky úvěrů nemá. K tomu žalobkyně doložila předsmluvní informace k povolenému přečerpání účtu, s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, výpůjční úrokovou sazbou 18,90% ročně, zpoplatněným upomínáním 300 Kč a 500 Kč.

7. Z výpisu [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že žalovaný měl 1 existující kontrakt, 2 zamítnuté kontrakty, a 4 ukončené kontrakty. Žalobkyně doložila vlastní listinu hodnocení žalovaného, kde jsou porovnávány údaje ve vztahu ke kontokorentu 15 000 Kč s platební kapacitou 10 643,20 Kč, kdy jsou zadány údaje o žalovaném, jak jsou uvedeny shora.

8. Ze smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k ujednání dle podané žádosti o poskytnutí peněžních prostředků formou povoleného přečerpání účtu, s limitem 15 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. K poslednímu dni měsíce bylo povinností žalovaného zajistit na účtu peněžní prostředky k úhradě měsíční splátky, poplatků a úroků, nestane-li se tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu (čl. V smlouvy). Dle čl. VI smlouvy je důsledkem prodlení klienta (žalovaného) zaslání zpoplatněných výzev bankou až možné zesplatnění. Bylo ujednáno zpoplatněné upomínání k uhrazení dlužné částky 300 Kč a 500 Kč, upomínání ke splnění smluvních podmínek 150 Kč. K tomu žalobkyně doložila také sazebník účinný od 1. 7. 2019. Žalobkyně doložila obchodní podmínky pro povolené přečerpání účtu, v čl. 4 je upraveno úročení a poplatky, v čl. 5 splácení, v čl. 9 oprávnění banky v případě porušení závazků klientem, mimo jiné možnost zesplatnění celé dlužné částky po výzvě k její úhradě.

9. Opakovanými dopisy žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (dopis s informování o dluhu ke dni [datum], ke dni [datum], ke dni [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného upomenula, že nedodržuje podmínky kontokorentu, a vyzvala jej k jejich splnění (za tuto výzvu si účtuje 150 Kč; žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni [datum] a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (žalobkyně doložila doklad o doručování tohoto dopisu žalovanému, který si jej nevyzvedl).

10. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že se jedná o účet vedený pro žalovaného, který byl zřízen [datum] a uzavřen [datum]. Z výpisu za dobu od [datum] do [datum] (když k ujednání o povolení přečerpání účtu došlo dne [datum]) soud zjistil, že jeho měsíční příjem byl v některé měsíce cca kolem 30 000 Kč, nicméně například v říjnu a listopadu 2019 pouze cca 10 000 Kč, v prosinci 2019 příjem 20 000 Kč a 35 414 Kč, ještě 5 000 Kč, naopak v březnu 2020 příjem 57 336 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný si pravidelně obstarával peněžní prostředky i úvěry od nebankovního poskytovatele, jako dne [datum] od [anonymizováno], s.r.o., 2 000 Kč, [datum] od [anonymizováno], s.r.o., 4 000 Kč, [datum] od [anonymizováno], s.r.o., 3 500 Kč, [datum] od [právnická osoba], 3 000 Kč, dne [datum] od [anonymizováno], s.r.o., 5 000 Kč, dne [datum] od [anonymizováno], s.r.o., 5 000 Kč, zároveň se opakovaně věnoval hazardním hrám, tj. sázel a to zejména v měsících únor a březen 2020, kdy v březnu 2020 prosázel několika desetitisícové částky [webová adresa], a.s.), a to konkrétně 118 450 Kč. Současně v březnu 2020 měl od [webová adresa], a.s., kreditovou položku 34 000 Kč a 30 000 Kč, 95 000 Kč. Průběžně splácel i společnosti [právnická osoba] Tomuto odpovídají také informace, které doložila k výpisu z účtu žalobkyně (jak jsou na č. l. 75-76 spisu).

11. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající jeho odeslání).

12. Z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 17/2023 soud zjistil, že totožná žalobkyně, [právnická osoba], žaluje po žalovaném dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] ([číslo]), na základě které mu poskytla možnost čerpání do limitu 30 000 Kč.

13. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] sjednána smlouva o účtu (§ 2662 o. z.), dále dne [datum] byla k tomuto bankovnímu účtu sjednána mezi stranami možnost kontokorentního úvěru s limitem 15 000 Kč (§ 2665 o. z.), jednalo se o tzv. debetní účet, tedy že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na běžném účtu (k tomu dále § 2395 an. o. z.) Smlouva se řídí dále smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele, poskytnutý kontokorent je spotřebitelským úvěrem, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, a toto také doložila. S ohledem na shora uvedená skutková zjištěná má soud za to, že žalobkyně chybně dovodila, že je žalovaný dostatečně solventní osobou, a to s ohledem na transakční historii, která jí byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] známá, kdy žalovaný si opakovaně (pravidelně co měsíc) obstarával alespoň jednou peněžní prostředky vedle příjmu ze zaměstnání právě úvěrem či zápůjčkou od nebankovního poskytovatele, navíc se zohledněním toho, že právě v únoru a březnu 2020, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy, měl několikatisícové debetní položky do sázení (příjem ze sázek není pravidelným příjmem a tento nemohla žalobkyně uvažovat v rámci jeho majetkové situace). Právě tento způsob nakládání s peněžními prostředky měla žalobkyně vyhodnotit tak, že se jedná o rizikového žadatele o poskytnutí této formy úvěru. Pokud mu navíc žalobkyně poskytla vedle tohoto úvěrového produktu také jiný úvěrový produkt (dne [datum]), tímto postupem dle soudu zcela ignorovala rizikovost žalovaného, přestože z pohybu na jeho běžném bankovním účtu vedeném žalobkyní bylo zjevné, že se jedná o osobu, která nebyla v březnu 2020 v dobré finanční situaci a způsob nakládání s peněžními prostředky svědčil o finanční gramotnosti žalovaného. Navíc žalobkyně uvedla, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná, když měsíčně pro splátku bylo nutné zajistit 5 % z úvěrového limitu (ten byl 15 000 Kč), avšak dle smluvního ujednání se jednalo o 50 % s úvěrového limitu, a v tomto tedy vycházela ze zcela jiného rozmezí (a to desetkrát menšího). Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a kontokorentní úvěr poskytla přesto, že z informací, které měla, bylo zjevné, že se jedná o rizikového klienta, který se postupně dostává do„ dluhové pasti“, když jeden úvěrový produkt pokrývá druhým, navíc vzhledem ke svému příjmu nepoměrně vysoké peněžní prostředky používá k hazardním hrám. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o debetním účtu (kontokorentním úvěru), a s ohledem na judikaturu, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, pokud se jedná o poskytnutí kontokorentu. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje zpoplatněné upomíná 1 650 Kč a úroky z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 15 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného kontokorentu (smlouvy o úvěru) dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 67 %, v rozsahu 33 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 34 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 1 780 Kč dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 1 310,40 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 8 550,40 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne [datum], neboť k poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř., uvedené nebylo nutné zasílat. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 2 907,10 Kč (34 % z 8 550,40 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.