4 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení 16 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 650 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 829,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 156,93 Kč, s 8,05% úrokem ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 16 650 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 907,10 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 16 650 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 829,22 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 156,93 Kč, s 8,05% úrokem ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z 16 650 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný uzavřel s žalobkyní (dále také banka) dne datum smlouvu o vedení běžného účtu č. bankovní účet, následně dne datum o povoleném kontokorentním úvěru k tomuto běžnému účtu s limitem 15 000 Kč, s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, příjem ověřila z transakcí na běžném bankovním účtu, stejně tak jeho výdaje, když uvedené srovnala také s údaji, které uvedl sám žalovaný, kdy vyšla z měsíčního průměrného příjmu 27 372 Kč a výdajů 16 449 Kč (které odpovídaly průměrným výdajům dle statistických modelů). Platební kapacita žalovaného byla 10 923 Kč (k tomu uvádí měsíční 5% splátka úvěrového limitu 750 Kč byla splněna), a proto byla vyhodnocena jako dostatečná. Žalovaný dle lustrace v rejstřících nebyl zadlužen. Protože se žalovaný dostal do opakovaného prodlení se splácením, došlo dne datum k zesplatnění celé dlužné částky (dopis ze dne datum). Ke dni datum je dluh na jistině úvěru 15 000 Kč, na poplatcích 1 650 Kč (poplatek třikrát 500 Kč za výzvy ze dne datum, datum a datum, poplatek 150 Kč za výzvu ze dne datum), na kapitalizovaném smluvním úroku 2 829,22 Kč (od datum do datum, pro prvních 90 dní v sazbě 18,90 % ročně, dále v sazbě 8,05 % ročně), na kapitalizovaném úroku 1 156,93 Kč (od datum do datum). Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho na žalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující.

5. Ze smlouvy o anonymizována dvě slova kontu soud zjistil, že touto bylo mezi žalobkyní a žalovaným dne datum ujednáno mimo jiné vedení účtu č. bankovní účet a platební služby s ním spojené pro žalovaného.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že tuto žalovaný podal dne datum, když zažádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků formou povoleného přečerpání účtu č. bankovní účet, s výší úvěrového limitu 15 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že žije v domácnosti s rodiči (2 osoby v domácnosti), je vyučen a podniká v řemeslné živnosti pod IČO, měsíční příjmy činí 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje 10 000 Kč, výdaje související s podnikáním 5 000 Kč, jiné splátky úvěrů nemá. K tomu žalobkyně doložila předsmluvní informace k povolenému přečerpání účtu, s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, výpůjční úrokovou sazbou 18,90% ročně, zpoplatněným upomínáním 300 Kč a 500 Kč.

7. Z výpisu anonymizována dvě slova bylo zjištěno, že žalovaný měl 1 existující kontrakt, 2 zamítnuté kontrakty, a 4 ukončené kontrakty. Žalobkyně doložila vlastní listinu hodnocení žalovaného, kde jsou porovnávány údaje ve vztahu ke kontokorentu 15 000 Kč s platební kapacitou 10 643,20 Kč, kdy jsou zadány údaje o žalovaném, jak jsou uvedeny shora.

8. Ze smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu ze dne datum soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k ujednání dle podané žádosti o poskytnutí peněžních prostředků formou povoleného přečerpání účtu, s limitem 15 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. K poslednímu dni měsíce bylo povinností žalovaného zajistit na účtu peněžní prostředky k úhradě měsíční splátky, poplatků a úroků, nestane-li se tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu (čl. V smlouvy). Dle čl. VI smlouvy je důsledkem prodlení klienta (žalovaného) zaslání zpoplatněných výzev bankou až možné zesplatnění. Bylo ujednáno zpoplatněné upomínání k uhrazení dlužné částky 300 Kč a 500 Kč, upomínání ke splnění smluvních podmínek 150 Kč. K tomu žalobkyně doložila také sazebník účinný od 1. 7. 2019. Žalobkyně doložila obchodní podmínky pro povolené přečerpání účtu, v čl. 4 je upraveno úročení a poplatky, v čl. 5 splácení, v čl. 9 oprávnění banky v případě porušení závazků klientem, mimo jiné možnost zesplatnění celé dlužné částky po výzvě k její úhradě.

9. Opakovanými dopisy žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (dopis s informování o dluhu ke dni datum, ke dni datum, ke dni datum). Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovaného upomenula u úhradu dluhu, který mu vznikl z čerpaného úvěru (žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovaného upomenula, že nedodržuje podmínky kontokorentu, a vyzvala jej k jejich splnění (za tuto výzvu si účtuje 150 Kč; žalobkyně doložila doklad o odeslání uvedeného dopisu). Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni datum a vyzvala jej k úhradě dlužné částky (žalobkyně doložila doklad o doručování tohoto dopisu žalovanému, který si jej nevyzvedl).

10. Z výpisu z bankovního účtu č. bankovní účet soud zjistil, že se jedná o účet vedený pro žalovaného, který byl zřízen datum a uzavřen datum. Z výpisu za dobu od datum do datum (když k ujednání o povolení přečerpání účtu došlo dne datum) soud zjistil, že jeho měsíční příjem byl v některé měsíce cca kolem 30 000 Kč, nicméně například v říjnu a listopadu 2019 pouze cca 10 000 Kč, v prosinci 2019 příjem 20 000 Kč a 35 414 Kč, ještě 5 000 Kč, naopak v březnu 2020 příjem 57 336 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný si pravidelně obstarával peněžní prostředky i úvěry od nebankovního poskytovatele, jako dne datum od anonymizováno, s.r.o., 2 000 Kč, datum od anonymizováno, s.r.o., 4 000 Kč, datum od anonymizováno, s.r.o., 3 500 Kč, datum od právnická osoba, 3 000 Kč, dne datum od anonymizováno, s.r.o., 5 000 Kč, dne datum od anonymizováno, s.r.o., 5 000 Kč, zároveň se opakovaně věnoval hazardním hrám, tj. sázel a to zejména v měsících únor a březen 2020, kdy v březnu 2020 prosázel několika desetitisícové částky webová adresa, a.s.), a to konkrétně 118 450 Kč. Současně v březnu 2020 měl od webová adresa, a.s., kreditovou položku 34 000 Kč a 30 000 Kč, 95 000 Kč. Průběžně splácel i společnosti právnická osoba Tomuto odpovídají také informace, které doložila k výpisu z účtu žalobkyně (jak jsou na č. l. 75-76 spisu).

11. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila poštovní podací arch dokládající jeho odeslání).

12. Z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 17/2023 soud zjistil, že totožná žalobkyně, právnická osoba, žaluje po žalovaném dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, kterou s žalovaným uzavřela dne datum (číslo), na základě které mu poskytla možnost čerpání do limitu 30 000 Kč.

13. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne datum sjednána smlouva o účtu (§ 2662 o. z.), dále dne datum byla k tomuto bankovnímu účtu sjednána mezi stranami možnost kontokorentního úvěru s limitem 15 000 Kč (§ 2665 o. z.), jednalo se o tzv. debetní účet, tedy že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na běžném účtu (k tomu dále § 2395 an. o. z.) Smlouva se řídí dále smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele, poskytnutý kontokorent je spotřebitelským úvěrem, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1, § 75, § 76 odst. 1, § 78 odst. 1, § 78 odst. 2 písm. b), § 78 odst. 4, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 a 2). Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, a toto také doložila. S ohledem na shora uvedená skutková zjištěná má soud za to, že žalobkyně chybně dovodila, že je žalovaný dostatečně solventní osobou, a to s ohledem na transakční historii, která jí byla z bankovního účtu č. bankovní účet známá, kdy žalovaný si opakovaně (pravidelně co měsíc) obstarával alespoň jednou peněžní prostředky vedle příjmu ze zaměstnání právě úvěrem či zápůjčkou od nebankovního poskytovatele, navíc se zohledněním toho, že právě v únoru a březnu 2020, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy, měl několikatisícové debetní položky do sázení (příjem ze sázek není pravidelným příjmem a tento nemohla žalobkyně uvažovat v rámci jeho majetkové situace). Právě tento způsob nakládání s peněžními prostředky měla žalobkyně vyhodnotit tak, že se jedná o rizikového žadatele o poskytnutí této formy úvěru. Pokud mu navíc žalobkyně poskytla vedle tohoto úvěrového produktu také jiný úvěrový produkt (dne datum), tímto postupem dle soudu zcela ignorovala rizikovost žalovaného, přestože z pohybu na jeho běžném bankovním účtu vedeném žalobkyní bylo zjevné, že se jedná o osobu, která nebyla v březnu 2020 v dobré finanční situaci a způsob nakládání s peněžními prostředky svědčil o finanční gramotnosti žalovaného. Navíc žalobkyně uvedla, že platební kapacita žalovaného byla dostatečná, když měsíčně pro splátku bylo nutné zajistit 5 % z úvěrového limitu (ten byl 15 000 Kč), avšak dle smluvního ujednání se jednalo o 50 % s úvěrového limitu, a v tomto tedy vycházela ze zcela jiného rozmezí (a to desetkrát menšího). Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a kontokorentní úvěr poskytla přesto, že z informací, které měla, bylo zjevné, že se jedná o rizikového klienta, který se postupně dostává do„ dluhové pasti“, když jeden úvěrový produkt pokrývá druhým, navíc vzhledem ke svému příjmu nepoměrně vysoké peněžní prostředky používá k hazardním hrám. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o debetním účtu (kontokorentním úvěru), a s ohledem na judikaturu, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo ze dne datum, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, pokud se jedná o poskytnutí kontokorentu. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje zpoplatněné upomíná 1 650 Kč a úroky z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 o. z., § 2993 o. z.). Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 15 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného kontokorentu (smlouvy o úvěru) dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 67 %, v rozsahu 33 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 34 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 1 780 Kč dle § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 1 310,40 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 8 550,40 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne datum, neboť k poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř., uvedené nebylo nutné zasílat. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 2 907,10 Kč (34 % z 8 550,40 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.