4 C 61/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobce: Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalovaného proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 559 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32 559 Kč s14,75% úrokem z prodlení ročně z 2 634 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení,14,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 4. 2024 do zaplacení,14,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení,14,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení,12,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení,12,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení,12,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení,12,75% úrokem z prodlení ročně z 4 275 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení,do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 2 228 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky nedoplatku nájemného v pronajatém bytě, a to za březen až červen 2024, a zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši dle nájemného i po skončení nájmu za období od 1. 7. 2024 do 30. 10. 2024, když žalovaný užíval byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží nacházející se v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, na pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , který je ve vlastnictví žalobce, do 30. 6. 2024 na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 6. 2023 a poté od 1. 7. 2024 do 30. 10. 2024 bezesmluvně. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 275 Kč měsíčně a splatnost byla dohodnuta vždy k 20. dní příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný neplatil řádně a včas sjednané nájemné, když se dostal do prodlení s nedoplatkem nájemného za březen až červen 2024 v částce 15 459 Kč (třikrát 4 275 Kč + 2 634 Kč). Dnem 30. 6. 2024 skončil sjednaný nájem. Žalovaný však byt vyklidil až 30. 10. 2024. Bezdůvodné obohacení ve výši dle nájemného po skončení nájmu činí 17 100 Kč (čtyřikrát 4 275 Kč). Dne 24. 10. 2024 žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh 39 279 Kč (v částce 32 559 Kč se jedná o nedoplatek nájemného a bezdůvodného obohacení ve výši dle nájemného i po skončení nájmu, v částce 6 720 Kč se jedná o nedoplatek skutečných nákladů služeb za duben až říjen 2024), a s žalobcem bylo sjednáno splácení ve splátkách 4 000 Kč měsíčně k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2024. Protože žalovaný uhradil pouze první splátku 4 000 Kč dne 14. 11. 2024, a dále nehradil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky 35 279 Kč (v částce 32 559 Kč se jedná o nedoplatek nájemného a bezdůvodného obohacení ve výši dle nájemného i po skončení nájmu, ve zbytku se jedná o nedoplatek za služby, které nejsou předmětem této žaloby). Žalovanou částku 32 559 představuje nedoplatek nájemného za období od března do června 2024 a bezdůvodného obohacení ve výši dle nájemného i po skončení nájmu za období od července do října 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 6. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, pronajímatel přenechal do užívání žalovanému byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, na , adresa, (dále jen „byt“), který sestává z 1 pokoje s kuchyní, 2 pokojů, předsíně, chodby, koupelny s WC. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2024. Dle čl. IV. smlouvy činí nájemné 4 275 Kč (odst. 1) a je splatné předem vždy do 20. dne kalendářního předcházejícího měsíce (odst. 3). Nájemce je povinen vedle nájemného hradit pronajímateli úhrady za plnění spojená s užíváním bytu a služby, a to jako měsíční zálohy 960 Kč měsíčně (odst. 2). Dle článku VI. odst. 1 nájem skončí uplynutím doby. Dle článku VII. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. O odevzdání bytu bude pořízen předávací protokol (odst. 1). Nájemce se zavazuje platit pronajímateli nájemné a úhrady za poskytování plnění spojených s užíváním bytu nebo s ním souvisejících až do dne skutečného vyklizení bytu, a to bez ohledu na skončením nájmu (odst. 7).

5. Dle výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, , bytový dům na pozemku parcela č. , hodnota, , jak je zapsáno u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, .

6. Dle protokolu o předání bytu předal žalovaný žalobci byt dne 30. 10. 2024.

7. Z listiny zvané uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný, jako dlužník podepsal dne 24. 10. 2024 tuto listinu, ve které je uvedeno, že dlužník uznává dluh 39 279 Kč vůči žalobci, a to co do důvodu a výše. Dle přílohy této dohody se jedná o dluh plynoucí z nájmu bytu a z bezdůvodného obohacení ve výši dle nájemného po skončení nájmu za období od 1. 3. 2024 do 31. 10. 2024 (částka 32 559 Kč) a dluh na nákladech za služby za období od 1. 4. 2024 do 31. 10. 2024 (částka 6 720 Kč). Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu 39 279 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 20. dni měsíce, počínaje měsícem listopad 2024, až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením byť jen jediné splátky.

8. Dle příjmového pokladního dokladu žalovaný uhradil dne 14. 11. 2024 částku 4 000 Kč, uhrazená částka byla započtena na dluh žalovaného na službách za duben až červen 2024 (třikrát 960 Kč) a v části 160 Kč za srpen 2024.

9. Ust. § 2201 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), upravují nájem, § 2235 an. o. z. nájem bytu. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2213 o. z., nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. Ust. § 2246 o. z. upravuje výši a periodicitu nájemného, ust. § 2251 o. z. splatnost nájemného. Ust. 2292 o. z. upravuje odevzdání bytu pronajímateli v den, kdy nájem končí. Dle § 2295 o. z., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

10. K § 2295 o. z. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že se jedná o nárok, který vyplývá přímo ze zákona a který vychází ze skutečnosti, že nájemce, ačkoliv již nájem skončil, pokračuje v užívání bytu (není přitom významné jakým způsobem), pronajímatel s ním tak nemůže po tuto dobu disponovat a pronajmout ho jinému nájemci, který by platil nájemné. Na rozdíl od předchozí právní úpravy (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013) se již náhrada pronajímateli neodvíjí od bezdůvodného obohacení nájemce, ale rozhodujícím hlediskem je naposledy sjednané (či soudem stanovené) nájemné. Úpravou § 2295 o. z. přitom není dotčeno právo pronajímatele domáhat se úhrady částek za nájemcem přijaté služby jako bezdůvodného obohacení. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018. Obdobně v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 42/2024, kterým bylo upřesněno, že je bez významu, zda v rozhodné době bylo tržní nájemné vyšší. Žalobci za dobu, kdy žalovaný byt užíval, aniž by mu svědčilo právo nájmu, je žalovaný povinen hradit pouze náhradu, jejíž výši zákonodárce stanovil v částce odpovídající dosud sjednanému nájemnému. Obdobně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, pronajímatel má právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 o. z. do doby, kdy mu je byt skutečně odevzdán (§ 2292 o. z.), bez ohledu na to, zda ho nájemce užívá.

11. Dle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Dle § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle § 510 odst. 2 o. z., má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě se jedná o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalovaný užíval byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , adresa, v době od 1. 3. 2024 do 30. 6. 2024 na základě sjednaného nájmu, a byl tak povinen platit nájemné a jiné platby související s užíváním tohoto bytu. Nájem dne 30. 6. 2024 skončil. Dluh na nájemném za uvedenou dobu činí 15 459 Kč. Dále má soud za to, že žalovaný užíval tento byt, a to bez právního důvodu v době po skončení nájmu. Žalovaný byt vyklidil dne 24. 10. 2024. Výše náhrady za toto navazující období od skončení sjednaného nájmu je dána sjednaným nájemným až do dne, kdy byl byt žalovaným vyklizen, a činí 17 100 Kč, tedy měsíční částku, kterou žalovaný původně platil žalobci na nájemném na základě nájemní smlouvy, pro každý z měsíců červenec až říjen 2024. Dluh žalovaného činil ke dni vyklizení bytu 24. 10. 2024 celkem 39 279 Kč (15 459 Kč + 17 100 Kč + 6 720 Kč na nákladech na služby, které nejsou předmětem této žaloby). Ostatně žalovaný prohlásil v písemné podobě, a to v listině zvané uznání dluhu ze dne 24. 10. 2024 ve smyslu § 2053 o. z., že uznává dluh 39 279 Kč vůči žalobci co do této výše a důvodu, kdy se jedná o dluh plynoucí z nájmu předmětného bytu, konkrétně o dluh na nájemném od března do října 2024 a na službách od dubna do října 2024. S ohledem na uvedené má soud za to (právní domněnka), že tento dluh žalovaného vůči žalobci v době uznání trval. Žalovaný nedodržel dohodnuté splácení a uhradil pouze první splátku, druhou splátku splatnou dne 20. 12. 2024 neuhradil, tím došlo ke ztrátě sjednané výhody splátek. Zbývající dlužnou částku 35 279 Kč, která sestává z dlužného nájemného 15 459 Kč za březen až červen 2024, z dlužné náhrady ve výši sjednaného nájemného po skončení nájmu až do vyklizení bytu 17 100 Kč a z dlužné částky za služby 2 720 Kč (tato částka není předmětem této žaloby), však žalovaný neuhradil. Splatnost nájemného je dána datem splatnosti té které splátky sjednané ve smlouvě o nájmu bytu. Splatnost náhrady ve výši nájemného po skončení nájmu až do vyklizení bytu je dána s ohledem na povahu nároku, jeho navázání na dosavadní nájemné, také splatností sjednanou pro nájemné ve smlouvě o nájmu bytu. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná jak pro zaplacení částek dlužného nájemného, tak pro zaplacení náhrady ve výši sjednaného nájemného po skončení nájmu (ve smyslu § 2995 o z.) za užívání předmětného bytu v době po skončení nájmu. Žaloba je důvodná také pro úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti té které dlužné částky v daném měsíci. Žaloba je proto pro částku dle výroku I. v souladu s uvedenou právní úpravou důvodná, a soud jí v plném rozsahu vyhověl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za splnění podmínek § 142 a § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalobce sice žalovanému před podáním žaloby nezaslal výzvu k plnění, avšak v řízení bylo zjištěno, že ačkoliv žalovaný před zahájením řízení žalobou uplatněný dluh uznal, kdy mu žalobce vyšel vstříc s možností splácení, žalovaný si byl plně vědom jak existence, tak důvodu a výše svého dluhu. Proto soud považuje zaslání předžalobní výzvy za přepjatý formalismus, neboť účelem § 142a o. s. ř. je předcházet zbytečným sporům a chránit žalovaného před překvapivými žalobami. Soud proto shledal důvody hodné zvláštního zřetele a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 628 Kč a paušální náhradě hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč za 1 úkon (návrh ve věci samé a doplnění žaloby) dle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.

16. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.