4 C 85/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 18 991 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 764 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 9 227 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 124,86 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 18 991 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 18 991 Kč (z toho dlužná jistina 13 125 Kč, dlužné poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč, dlužné úroky 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 124,86 Kč za dobu od [datum] do [datum], s 15% úrokem z prodlení ročně z 18 991 Kč od [datum] do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouva byla uzavřena přes webové rozhraní [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], za poplatek 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Mezi stranami bylo sjednáno expresní vyplacení za 199 Kč a poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení, zaplatil pouze dne [datum] částku 1 418 Kč a dne [datum] částku 3 818 Kč, tj. celkem 5 236 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho více neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru ([příjmení] žádosti [číslo]) soud zjistil, že tato byla podepsána podpisovým kódem prostřednictvím SMS dne [datum] žalovaným, v záhlaví smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr 15 000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] za poplatek 495 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách (celkově bude zaplaceno 20 640 Kč), RPSN 49,10 %, součástí ujednání je expres výplata za 199 Kč, a doplňková služba bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně, s tím, že pokud nebude úvěr řádně vrácen, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady s upomínáním a úrok z prodlení. Splátky byly rozepsány tak, že první splátka byla ve výši 1 418 Kč (splatnost [datum]), druhá až osmá ve výši 1 459 Kč a devátá až dvacátá čtvrtá ve výši 724 Kč (poslední splátka splatná [datum]). Součásti smlouvy jsou další smluvní ujednání. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující totožné parametry úvěru, jako smlouva samotná. Žalobkyně doložila sazebník platný od [datum], kde je uvedena mimo jiné smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně doložila doklad o proplacení částky 15 000 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dle přehledu k platbám na tento úvěr soud zjistil, že již od druhé splátky byl žalovaný v prodlení (dne [datum] uhradil 1 418 Kč, následně až dne [datum] uhradil 3 818 Kč), dále ničeho nehradil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, upozorněn na možnost jeho celého zesplatnění. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě celého zesplatněného dluhu. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. (žalobkyně doložila doklad o odeslání). 5. [právnická osoba], soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného, byl zřízen [datum]. Z výpisu za dobu od 6/ 2021 – 5/ 2022 soud zjistil, že žalovaný si opakovaně obstarával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů, a to dne [datum] od [právnická osoba], 50 000 Kč, [datum] bankovní úvěr 49 558,58 Kč, [datum] žalovaná částka 15 000 Kč (k tomu také potvrzení žalobkyně o platbě), dne [datum] od [právnická osoba], 52 000 Kč, [datum] od [právnická osoba], 16 000 Kč, [datum] od ThePay.cz, s.r.o., 4 630 Kč. Jeho konečný zůstatek na účtu byl měsíčně v podstatě záporný (výpis za dobu 6/ 2021„ mínus 4 580,84 Kč“, 7/ 2021„ mínus 4 600,87 Kč“, 8/ 2021„ mínus 4 544,58 Kč“, 9/ 2021„ mínus 4 577,43 Kč“, 10/ 2021„ plus 591,38 Kč“, 11/ 2021„ mínus 5 032,80 Kč, 12/ 2021„ mínus 5 155,75 Kč“, 1/ 2022„ mínus 5 109,60 Kč“, 2/ 2022„“ plus 19 163,79 Kč“, 3/ 2022„ mínus 5 085,78 Kč“, 4/ 2022„ mínus 5 115,06 Kč“, 5/ 2022„ mínus 5 116,80 Kč“). Byť měl pravidelný příjem od [právnická osoba] (červen 2021 – 20 182 Kč, červenec 2021 – 21 520 Kč, srpen 2021 – 23 033 Kč, září 2021 – 23 329 Kč, říjen 2021 – 23 469 Kč, listopad 2021 – 21 691 Kč, prosinec 2021 – 25 980 Kč, leden 2022 – 21 673 Kč, únor 2022 – 25 593 Kč, březen 2022 – 17 097 Kč, duben 2022 – 20 085 Kč, květen 2022 – 24 160 Kč), zjevně mu tento nepostačoval ke krytí jeho měsíčních výdajů. Splácel na jiné úvěry, a to i na úvěr [číslo] (měsíčně cca 8 600 Kč).

6. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalovaného (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne [datum] žalobkyně cituje právní úpravu a uvedla, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů důsledným zjišťováním jejich kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka, jsou zkoumány obecné informace, jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., je využíván statistický model, s pravděpodobností dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech, jako [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Žalovaný nebyl v registrech nalezen (neměl záznamy), pouze NRKI mělo pozitivní výsledek. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že je žalovaný schopný splácet uvedený závazek. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, kde jsou opět uvedeny osobní údaje k žalovanému, je u typu kontraktů uvedeno, že má dva odvolané splátkové kontrakty, 4 existující splátkové kontrakty, 1 existující nesplátkový kontrakt, 2 existující kontrakty ke kreditní kartě, přičemž jsou uvedeny podrobné údaje k těmto kontraktům. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je bezdětný, je zaměstnán, má příjem okolo 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti je 45 000 kč (bez uvedení zdroje tohoto příjmu), jiné splátky nemá. Následně jsou však uvedeny údaje, kdy splátky jiným společnostem jsou 10 595 Kč, žalobkyně pracuje s životním minimem klienta, minimální výdaje na bydlení 7 409 Kč, životní minimum ostatních členů domácnosti, zbývající zdroje klienta jsou 10 389 Kč a zbývající zdroje domácnosti 44 780 Kč. Ničeho více žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního, žalobkyně nedoložila.

7. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet 15 000 Kč, žalovaný se zavázal k jeho úhradě ve 24 měsíčních splátkách (první splátka splatná dne [datum], druhá až 24. splátka splatná vždy k 11. dni daného měsíce). Žalovaný uhradil řádně pouze první splátku, a to dne [datum] částku 1 418 Kč, následně již se dostal do prodlení, když uhradil pouze dne [datum] částku 3 818 Kč, (uhradil tak celkem 5 236 Kč) ničeho více neuhradil. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování kreditního skóre klientů a lustraci v externích rejstřících. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listiny kromě úvěrové zprávy, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného o jeho příjmu, ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb.), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovaným dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Navíc z doložené úvěrové zprávy k jiným kontraktům je zjevné, že měl několik úvěrových kontraktů, což mělo žalobkyni vést k tomu, aby vyžadovala doložení jeho měsíčních příjmů (a jak je schopen uvedené kontrakty plnit). Toto je ukazatelem, že se nejednalo o solventní osobu. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaný žije. Navíc bylo zjištěno, že v rozhodné době byl žalovaný v situaci, že byť měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, tento nepostačoval ke krytí jeho měsíčních výdajů, žalovaný byl pravidelně v „ mínusu“ a své finanční závazky kryl jinými finančními závazky, tzv. vytloukal klín klínem. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný uhradil 5 236 Kč, tuto částku soud započetl oproti 15 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 9 764 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 47 %, v rozsahu 53 % úspěšná nebyla. Žalovanému by příslušela náhrada v rozsahu 6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.